Akademická legie
Jan Vogeltanz
Naposledy upraveno: 25.08.2020
Jak vyplývá z rozsáhlých kulturně historických spisů Zikmunda Wintra, především z jeho Dějů vysokých škol pražských, k neodmyslitelnému atributu univerzitního studenta Prahy doby renesanční patřil kord. Nejen jako ozdoba, ale často použitý jako nebezpečná zbraň v půtkách a soubojích, někdy i tragicky končících. Tak tomu bylo již v době předbělohorské.
Student univerzitní setniny v roce 1648.
O prvních vojensky organizovaných studentských sdruženích však lze hovořit až za třicetileté války, kdy ozbrojené skupiny studentů byly postaveny již roku 1639 na obranu Prahy proti eventuelnímu útoku švédského generála Bannera. Zmíněné oddíly byly zřizovány z původně duchovních kongregací mariánských družin, organizovaných jezuity na pražských školách jako družiny křesťanské obrany. Ke skutečnému bojovému nasazení však tehdy nedošlo. První skutečná srážka s nepřítelem přišla až roku 1648, na samém sklonku vleklého evropského konfliktu. 2. července toho roku bylo postaveno osm univerzitních setnin - v jedné z nich sloužil i mladý Bohuslav Balbín - a za Königsmarkova útoku z Malé Strany přes Karlův most, bojů u Koňské brány v prostoru dnešního Národního muzea i zápolení u Nové brány na Poříčí statečně vzdorovali mladí akademici spolu s pražskými měšťany a řemeslnickou chasou šturmování vojáků tří korun. V horlivé obraně vynikal přední vůdce studentské mládeže P. Jiří Plachý, pro svou velikou postavu nazývaný Švédy „suchý páter“. Část jeho zbroje byla uchovávána v Klementinu ještě roku 1863. Z téhož roku pochází i socha ozbrojeného studenta od akad. sochaře J. Maxy, svým marciálním a zároveň elegantním provedením připomínající mušketýry tehdejších pěších regimentů.
Pražský student - socha Josefa Maxe z roku 1847 na 1. nádvoří pražského Klementina představuje oslavu obrany proti Švédům.
Takřka celé století poté prožívalo město na Vltavě dobu relativního klidu a spolu s ním i studenti Karlo-Ferdinandovy university. Neznamená to však, že nedocházelo už takřka k tradičním šarvátkám horkokrevné akademické mládeže s městskými biřici i s vojáky tehdejší pražské posádky. Tak například 19. července 1728 byli dokonce za nepokojů zraněni vojáci i studenti (jeden zemřel) a na strategická místa na Malé straně a Starém městě byla pro výstrahu rozmístěna děla, jak uvádí ve svém Letopise staroměstský asesor práva rychtářského František Václav Felíř.
Skutečně těžké časy však dolehly na města pražská v prvních letech vlády Marie Terezie. V prosinci 1740 vpochodovaly pruské regimenty krále Bedřicha II. bez vyhlášení války do Slezska a v krátké době obsadily větší část této země. Za několik měsíců se k Prusům připojila vojska francouzská, bavorská a saská a během října 1741 ve třech proudech zahájila postup na Prahu.
V kritické době - ještě před vpádem spojenců do Čech - postavilo pražské vysoké učení čtyři ozbrojené oddíly po čtyřech stovkách mužů. Stalo se tak prvního říjnového dne a o formování studentských formací na obranu města opět referuje obšírně zmíněný staroměstský kronikář: „Dne 1. (octobris) slavná a starožitná Universitatis pražská jeden patent na obyčejný jich místa zavěsiti dala, mocí kterého pan rektor Magnificus pány študenty, též kunštýře a všechny ty, který pod tu slavnou jurisdikcí náležejí, napomíná, který zbraň můžou nýsti, by se dali najiti a jich jméně a příjmění poznamenati dali. A ačkoliv právě nyní čas vagancijích jest byl, předce hned toho dne několik set jich najiti se dalo a sebe představili a svý jména a příjmí zapsati dali. A bylo jich ve čtyřech oddílech 400.“ Znamenali tedy početně dosti výraznou posilu pro poměrně slabou pražskou posádku a proti měšťanům, kteří také byli zformováni do ozbrojených těles, byli studenti lépe vycvičeni, ukázněni a vyzbrojeni. Felíř dále píše o zmíněné hotovosti měšťanů, řemeslníků i studentů obecně: „Měšťanstvo všech Měst pražských jich zbraň vzalo, jakož také i páni študenti pod svůj praporec a frey- kompanii se najiti dali, neméně řemeslničtí tovaryšové a ostatní rozličná chasa při témž obležení potřebována byla.“ O organizaci a materiálním zajištění miličních formací se dovídáme, že „dne 7. (octobris) Frey-kompanie (tedy samostatná setnina) pánův študentův za svého pana hejtmana zvolili vysoce urozeného pana Norberta Vincentia Liebštajnskýho, Svaté Římské Říše hraběte z Kolowrat. Který když tu frey-kompanii na 4 lieutenantský rozdělil, hned toho dne prvního lieutenandta kompanii spolu s svými sobě představenými pány oficíry na své posty, totiž na Oujezdskou a Strahovskou bránu, jakož i také na Marie-šanc s vyprovázením výborné muziky jsou zatáhli. Jeden každý sprostý študent dostal na den 17 krejcarů své gáže, mimo pány jich oficírův. A vždycky ob den se oblézovali, též podobně páni měšťané na jich postech oblézováni byli.“ Ještě 10. listopadu však došlo k nešťastné náhodě, když „jeden študent - jurista Heřman Unger, rodič litoměřický, na posto na Oujezdské bráně z šanců dolů spadl a vaz krku zlámal, takže tu hned mrtvý zůstal.“
Příslušník pražské studentské Frey-kompanie v letech 1741 resp. 1744 a vídeňské univerzitní brigády v roce 1797.
24. listopadu nepřátelská vojska dorazila k branám hlavního města a za několik hodin v noci z 25. na 26. listopad začal z několika stran koordinovaný útok na městské hradby a brány. Studenti měli za noční zteče bojové pozice na Královské bráně a kladli francouzským a saským oddílům statečný odpor. Počet padlých studentů není znám. Po krátkém zajetí byli propuštěni a mohli se vrátit ke studiu.
Na rozdíl od městské a zároveň zemské milice není známa přesně ani výzbroj ani výstroj akademického tělesa. Pravděpodobně měli nadále jako poboční zbraň vlastní kord, jako zbraně mohli mít krátké ručnice s rýhovanou hlavní - štucy, část zbraní však mohla být z armádních skladů. Barva a střih případného stejnokroje - byl-li vůbec zaveden - není rovněž znám, ale zřejmě byla studentská adjustace kvalitnější než u zemské milice. Jednalo se přece jen o dobrovolnickou formaci a podobně jako volontéři v řadových plucích byli pravděpodobně studenti vystrojeni i vyzbrojeni na vlastní náklady, tedy - jak zněl oficiální termín „ex-propriis“.
Za několik měsíců, na podzim r. 1744 postavila pražská univerzitní mládež tři setiny, které držely na hradbách i v ulicích stráže. Po dobytí Prahy Prusy v září téhož roku byli zajatí studenti násilím včleněni do pruského vojska.
Po více než půlstoletí za válek s republikánskou Francií byly na výzvu bojovného generála a rakouského arcivévody Karla stavěny v celé monarchii na obranu českého a rakouského území četné dobrovolnické jednotky. Hrozba francouzské invaze byla tehdy poměrně vážná.
Bylo tomu tak především ve Vídni roku 1797. V metropoli na Dunaji bylo tenkrát zformováno hned několik těles, především podle stavovského rozdělení. Z akademických kruhů povstaly Sbor akademie výtvarných umění (Corps der Akademie der bildenden Künste) a Universitní brigáda (Universitätsbrigade). Lze předpokládat, že v řadách obou formací byli i studenti z Čech. V oddílech malířů a sochařů rozdělených a dvě setniny pod velením Jakuba Schnutze stáli umělci vyzbrojení puškou s bodákem a granátnickou šavlí a vystrojení v kabátech barvy štičí šedi se zeleným vyložením, v zelených přiléhavých kalhotách, v černé vestě a s černým koženým řemením, samozřejmě s dvourohým kloboukem s kokardou a černým chocholem. Universitní brigáda sestávala ze dvou bataliónů po dvou setninách, v nichž sloužili studenti i profesoři, velení měl armádní důstojník major (neboli tehdy ještě postaru Obristwachmeister) Hubert z Hubertsfeldu. K výzbroji náležela původně armádní, ale již vyřazená z výzbroje, zadovka soustavy Crespi a od předchozích výtvarníků se akademici lišili zeleným chocholem, zelenou vestou a bílými knoflíky.
V českých zemích pak o tři roky později postavil zmíněný vojenský hodnostář Českomoravskou legii, jejíž první prapor, nazvaný jako akademický tělesný arcivévody Karla (Akademisches Leib-Bataillon des Erzherzogs Carl) tvořilo 634 studentů ve čtyřech setninách. Dne 26. prosince obdrželi akademici společně s příslušníky dalších dvou pražských dobrovolnických batalionů na Staroměstském náměstí prapor vysvěcený při mši v týnském chrámu, den poté složili přísahu na nádvoří Klementina a 28. prosince odpochodovali do Českých Budějovic. Tam byli zaměstnáni strážní službou a soustavným výcvikem. Do boje nasazeni nebyli, po lunévillském míru byla celá legie rozpuštěna. Stejnokroj akademického (1. tělesného) praporu sestával z klobouku s krempou, hnědého kabátu s mořsky zeleným vyložením a bílými knoflíky, černého řemení a světlemodrých úzkých kalhot. Výsadou jeho příslušníků byly červeně pruhované stříbrné epolety na ramenou.
Příslušník akademického tělesného praporu arcivévody Karla v roce 1800
a důstojník tělesného divisionu arcivévody Ferdinanda 1. zeměbraneckého praporu města Prahy v roce 1809. (Pro zvětšení klikněte zde)
V roce 1809 bylo v rámci formování zemské hotovosti neboli obrany (Landwehr) opět postaveno akademické těleso. Tvořilo jej dvě stě studentů Karlo-Ferdinandovy University, avšak již ne dobrovolníci, nýbrž dle konskripčních seznamů vylosovaní mladíci, jejichž „dočasné osvobození“ se na zeměbraneckou službu nevztahovalo. Tato akademická formace o dvou setninách, označená jako tělesný division arcivévody Ferdinanda, byla začleněna do 1. zeměbraneckého praporu města Prahy. V jeho rámci se Ferdinandský division zúčastnil bitev u Wagramu i Znojma, byť stál v záloze a do bojů nezasáhnul.
Prameny popisující stejnokroje ozbrojených akademiků roku 1809 jsou velmi skrovné, lze však na jejich základě tvrdit, že je znovu tvořily hnědé kabáty s bílými knoflíky a zeleným vyložením. Kabáty měly střih fraku s přeloženými šosy a byly již bez náprsních šňůr. Červeno-stříbrné epolety byly vyhrazeny pouze důstojníkům. Kalhoty nosili „ferdinandští“ modré, řemení tentokrát bílé a na hlavách dvourohé klobouky s bílými chocholy.
Další pražští studenti tvořili v roce 1809 také významnou část dobrovolníků Pražského mysliveckého praporu vedeného majorem Philippem Watterichem (Prager Jäger-Bataillon Watterich) – v tomto případě byli vystrojeni stejně, jako příslušníci regulérních armádních mysliveckých praporů. Také studenti univerzity v Olomouci zformovali akademickou legii o síle půl praporu.
Za osvobozeneckých válek v letech 1813-1814 byla v Čechách opět postavena dobrovolnická jednotka, složená z dezertérů z německých pluků dosud sloužících pod francouzským vrchním velením. Tato Německá legie z roku 1813 měla ve svých řadách i německé pražské studenty, nepochybně inspirované zejména vlasteneckým vystoupením Theodora Körnera, nejznámějšího příslušníka jednoho z nejproslulejších německých dobrovolnických formací osvobozeneckých válek, Lützowova sboru.
Následná mírová léta ovšem byla v ovzduší vlády kancléře Metternicha a teprve v letech třicátých minulého století přichází generace inspirovaná revolučními pohyby v Evropě i individuálním byronovsko-máchovským vzdorem a tvořící radikální část společnosti doby předbřeznové. Přišel rok 1848 a Jiráskova novela z litomyšlského prostředí akademického gymnázia ukazuje sugestivně nadšené budování studentských kohort, které ovšem dostaly svou ucelenější organizační podobu teprve v universitním prostředí pražském na jaře osmačtyřicátého roku.
Zcela podle antického vzoru budované ozbrojené studentské oddíly se dělily na fakultní kohorty, rozdělené dále na centurie a dekurie, dohromady tvořících akademickou legii v čele s tribunem maiorem. Tribuny pak byli profesoři Koubek a Klicpera a na víceméně občanských kabátech byl jako odznak vysokoškolských formací umístěn bílý kříž a u velitelů pak červenobílé šerpy kolem pasu nebo od ramene k boku. Jednotícími a rozlišovacími prvky pak byly studentské čapky, pole fakult a škol různobarevné - červené pro právníky, filozofové měli zelené, medikům náležely černé, technici nosili modré. Celkem bylo v legii 3600 mužů. O svatodušním týdnu 12.-16. června pak bojovali studenti na pražských barikádách, zejména u Mostecké brány. Windischgrätzovi granátníci, dělostřelecké baterie a drsná kavalerie však ukončili nadšené vystoupení mladých bojovníků. Po porážce povstalců byli studenti, kteří včas neuprchli před pronásledováním, včleněni násilím do císařské armády.
Student techniky jako člen Akademické legie a student filozofie jako velitel-centurion legie; Praha, jaro 1848.
Nově postavená oficiální studentská legie v září 1848 už byla krotkým nástrojem vládních úřadů a měla za úkol střežit především školy. Dostala tehdy kulaté černé klobouky s šedým nebo bílým pštrosím pérem, modrý kabát s černými šňůrami a šedé pantalony, pušku s bodákem, černý opasek a důstojníci šerpu se šavlí. Zorganizovaná do setnin a praporů ovšem byla již roku 1849 zrušena s odůvodněním, že „vojenská služba jakožto čas utracující a unavující nikterak se nesrovnává s tímto povoláním“. Poté už pak nikdy nebyly studentské legie obnoveny.
Příslušník vídeňské Akademické legie – říjen 1848
Použitá literatura
FELÍŘ, František Vácslav. Letopis 1723-1756 (ed. Jan Vogeltanz). Praha, 2011, 471 s.
JŮN, Libor. Pro rege et patria. Akademická legie Karlo-Ferdinandovy university v období tzv. koaličních válek. Dějiny a současnost 20, 1998, č. 4, s. 24-28.
ŠULC, Pavel J. Pomník študentstva pražského, památka legií študentských od r. 1648-1848. Praha, 1864, 60 s. kramerius.nkp.cz
Dodatky k příspěvku
Karel Sáček: 08.09.2012 - 27.10.2016
Chybná vyobrazení legionářských uniforem z roku 1800
1) František Horčička: Do zbraně (Zu den Waffen), olej na plátně po roce 1826, foto: K. Sáček v roce 2009 - srovnej de.wikipedia.org
Arcivévoda Karel se studenty tělesného praporu v pražském Klementinu roku 1800. Pražská univerzita u malíře objednala oslavný obraz, po dokončení jej však odmítla převzít, mj. pro nesouhlas s autorovým provedením legionářských uniforem. V současnosti se nachází v expozici vídeňského Heeresgeschichtliches Museum – Arsenalu.
2) Přebal knihy Vácslava Řezníčka Naše zlatá matička, díl II: Bouřky. Praha, zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1923.
(Pro zvětšení klikněte zde;
pokud by vyobrazení měl některý ze čtenářů k dispozici v zachovalejším stavu,
nebyl by ochoten jej poskytnout k náhradě tohoto málo kvalitního?)
Nepřesné vyobrazení uniforem akademického tělesného praporu arcivévody Karla vyrážejícího do pole na konci roku 1800 doplňuje jejich poměrně precizní popis vložený na s. 123-124:
Ve studentské hospodě, v michelské pivnici na Ovocném trhu, míval solo mladý doktor juris Antonín Mudroch, studentské legie z roku 1800 člen od čtvrté její kumpanie. Vzpomínal na tu slavnou dobu a mladším komilitonům o ni vyprávěl a sice tak, že ho s nadšením a obdivem poslouchali, co a jak tehdy bylo: „Byli jsme to jonáci!“ hlásal doktor Mudroch. „Hnědé fraky s červenobílými epulety na ramenou a šesti řadami šňůr na prsou, modré spodky, vysoké boty, na hlavách černé čáky s bílými, kohoutími péry a po boku šavličky! Když arcikníže Karel pražské studenty ke zřízení akademické legie dne 9. listopadu 1800 vyzval a členům jejím přislíbil různé výhody, bylo vyzvání to s jásotem přijato a to tím větším, když arcikníže prohlásil, že akademická legie bude se zváti jeho kumpanií tělesnou.“
Doktor Mudroch si v tomto svém vzpomínání napškal a zapálil svou dymečku a potom, vypouštěje mohutné kotouče dýmu při tom, pokračoval dále: „Myslilo se totiž, že se studentů do legie přihlásí asi jedna kumpanie a ony se jich zatím dobrovolně sehnaly hned kumpanie čtyři, celý batalión, 638 mužů a to řádně asentyrováných. Tak bylo vyzvání arciknížete uvítáno! A proto místo studentské tělesné kumpanie byl studentský tělesný batalión, který měl svého zvláštního komandanta a každá kumpanie měla svého hejtmana, lajtnanta, felbebla a kaprály, kteří byli vybráni od polních regimentů a sem přiděleni. Legionáři mezi sebou neměli žádný rank, byli všichni jeden jako druhý. Od ostatních dobrovolníků lišili se epuletami ze stříbra a červeného hedvábí na ramenách a na šavli měli místo koženého třapce portupe z černobílého hedvábí. Mundur opatřovali jsme si od oděvní komise za 4 zl 30 kr. A abychom neměli do škol daleko a nemusili přednášky zanedbávat, měli jsme execírky ve všedních dnech dopoledne od čtvrt na jedenáct do čtvrt na jednu ve velkém refektáři ve Klementině...“
Leginonářský památník v Ondřejově
Jedním z příslušníků pražské studentské legie v roce 1800 byl také Václav Horáček (1789-1847), který se později stal farářem a notářem v Ondřejově (nyní okres Praha východ). Horáček nechal na počest akademického tělesného praporu arcivévody Karla postavit na vrcholu ondřejovského návrší zvaného Kalvárie, Manda či Žalov kamenný památník, který byl po založení zdejší hvězdárny v roce 1898 přesunut na úpatí jižního svahu. Tento pomník nese latinský a český nápis:
„Památník - znamením kříže svatého ozdobený - ke cti pluku akademického v roce 1800 z Prahy do Budějovic proti Frankům, vlasti naší zhoubným vpádem hrozícím, spěchajícího, postavil v roce 1843 Václav Horáček, tehdáž téhož pluku oud, chtěvší bojovati pro krále mileného pro milenou vlast.“
O tři roky později byl vydán pamětní spis WATTERICH von, F. C. Das Denkmal der Erzherzog Carl-Legion im Südost der Staatsbahn. Prag, 1846, 20 s. (online dostupné: books.google.cz/books?id=lP1SAAAAcAAJ nebo kramerius.nkp.cz/19490 - viz též kramerius5.nkp.cz)- vyobrazení pomníku na s. 14 (Vaterländisches Denkmal) se ale celkem dost odlišuje od jeho současného vzhledu.
Související příspěvky:
|
|
Václav Měřička: Arcivévoda Karel, česko-moravsko-slezská legie roku 1800 a její prapory (24.10.2016 - anotace, komentáře) V tomto případě císař doporučil zřídit legii, která by nesla Karlovo jméno a nahradila přitom vlastní armádu. Karel neotálel a již dne 17. října 1800 založil Arcyknjžete Karla Czeský - Morawský - a Slezský Wýbor, tedy Česko-moravsko-slezskou legii Arcivévody Karla (Karls Böhmisch- Mährisch- und Schlesische Legion). Od počátku listopadu pak byla legie rekrutována až do počtu 20 000 dobrovolníků... |
Vogeltanz, Jan: Vojenské stejnokroje 1848-1849, 1. část: revoluce v Praze a Vídni