Úvodní stránka > Arcikníže neboli arcivévoda Karel a české země

Arcikníže neboli arcivévoda Karel a české země

05.09.2021 16:50

Karel Sáček

Naposledy upraveno: 29.05.2024

Dne 5. září 1771 se toskánskému velkovévodovi Leopoldovi, pocházejícímu z habsbursko-lotrinské dynastie, a jeho manželce Marii Ludovice Španělské narodil ve Florencii syn Karel Ludvík. Jeho otec se v roce 1790 stal císařem svaté říše římské národa německého Leopoldem II. a po jeho nečekané smrti o dva roky později, usedl na císařský trůn Karlův starší bratr František. Mezitím byl Karel v roce 1791 adoptován bezdětným manželským párem: Albertem Kazimírem Sasko-Těšínským a jeho ženou Marií Kristinou (jednou z dcer Marie Terezie, tedy Karlovou tetou). Karel Ludvík se však do historické paměti nezapsal kvůli svým rodovým a příbuzenským vazbám, nýbrž jako oslavovaný vojevůdce arcivévoda či arcikníže Karel.

Arcivévoda Karel se své první bitvy zúčastnil v roce 1792. V roce 1796 již stál v čele jedné z c. k. armády, se kterou dosáhl několika vítězství proti francouzským vojskům. V roce 1801 se stal prezidentem Dvorské válečné rady, který inicioval řadu vojenských reforem. V přímé bitevní konfrontaci s Napoleonem mohl svůj vojevůdcovský talent srovnat ale až v roce 1809. Tehdy u Aspern připravil první vojenskou porážku obávaného císaře Francouzů. Tu však nedokázal využít a po porážce u Wagramu a příměří následujícím znojemskou bitvu se vojenského velení vzdal a společně s ním i celé další vojenské kariéry.

Arcivévoda Karel s praporem Zachova pluku (č. 15) v bitvě u Aspern
(jedno z nejznámějších děl Johanna Petera Kraffta z roku 1812;
originál o rozměrech 327,5 x 285 cm se v současnosti nachází ve vídeňském Heeresgeschichtliches Museum / Arsenalu)

Po roce 1796, kdy arcivévoda Karel vítěznými bitvami u Ambergu a Würzburgu zastavil postup Jourdanovy republikánské armády a následně ji přiměl ke stažení zpět k Rýnu, začal vznikat kult jeho osobnosti, který jej oslavoval jako zachránce Německa a současně také jako zachránce Čech – tehdy se francouzská armáda nacházela již pouze 60 km od českých hranic. K zemím koruny české měl tento vojevůdce ale mnohem osobnější vztah, který přiblíží několik následujících řádků a fotografií.

V prosinci 1797 císař František jmenoval arcivévodu Karla guvernérem a generálním kapitánem Českého království (Gouverneur und Generalkapitän des Königreichs Böhmen). Ubytován byl v paláci v Panské ulici na Novém městě pražském, který od hraběte Kinského zakoupili v lednu 1798 jeho adoptivní rodiče Albert Kazimír Sasko-Těšínský a jeho žena Marie Kristina (dcera Marie Terezie).

Ve stejném roce přidělil císař arcivévodovi do užívání panství Bečváry, které Dvorská komora odkoupila roku 1776 od generála Laudona. Arcivévoda nechal vedle tamního původního zámku vystavět kolem roku 1800 ještě jeden nový, ten však byl v roce 1982 zbourán. V roce 1824 získalo bečvárské panství nového majitele

Již neexistující „nový“ zámek v Bečvárech; fotografie převzata ze stránek cestyapamatky.cz/kolinsko/becvary/novy-zamek-zanikly, na kterých jsou uvedeny i další podrobnosti k historii této stavby

V srpnu 1800 udělil císař arcivévodovi výhradní právo lovu na českých komorních panstvích pardubickém, poděbradském kolínském i brandýském. Když se zde 6. listopadu 1800 Karel osobně účastnil lovu, přednesl mu vítací řeč milčický rychtář František Vavák: „Jejich královská Vyvýšenost a Osvícenost arciknížecí: Když tak z Boží milostí dnešního dne na toto J. M. císařské panství poděbradské ponejprv do první vesnice Milčic v šťastném zdraví ráčili cestu učiniti, my nehodní téhož panství poddaní spolu jménem a namístě všech ostatních z toho se velice těšíme a radujeme a laskavě vítáme. Při tom též za to roku 1796 vítězné od nás nepřátel zahnání i za to letošního roku tak laskavé obstarání a nás Čechův proti nepřátelům zvaní a s velikou povděčností děkujeme, aby dlouho v dobrém zdraví na toto panství jezditi a nás všecky Čechy před nepřáteli hájiti ráčili, za to Pána Boha upřímným srdcem žádáme a zpíváme:

VIVat KareL ArCI KnIIže WIWIssenI
WItěz naD FranCaVzI nepřeMoženI.

Dne 17. října 1800 začal arcivévoda formovat dobrovolnický sbor nazvaný Arcyknjžete Karla Czeský - Morawský - a Slezský Wýbor, který je dnes známý především jako Česko-moravsko-slezská legie arcivévody Karla.

Podrobněji viz - Václav Měřička: Arcivévoda Karel, česko-moravsko-slezská legie roku 1800 a její prapory

Výše již citovaný milčický rychtář a písmák Vavák vytvořil pro české, moravské a slezské legionáře arcivévody Karla v listopadu 1800 veršovaný text pochodu, který byl záhy vydán tiskem. Jedna z jeho slok zněla následně:

...Vivat Karel, arcikníže náš vyvýšený,
jenž byl též až dodnes vždycky vítěz nepřemožený.
Jméno Boží vzývejme, „Vivat Karel!“ zpívejme,
na Francouze v mysli stálé z Prahy dále s ním pospíchejme.

Podrobněji viz Marš každého Čecha ctného, v tému arci-knížete Karla vyvýšeného, udatně bojujícího

Na návrší nad obcí Ondřejov (Praha východ) stojí pomník, který Česko-moravsko-slezskou legii arcivévody Karla připomíná. V roce 1843 jej nechal někdejší příslušník akademického tělesného praporu arcivévody Karla Václav Horáček.

Podrobněji viz dodatek k příspěvku Jana Vogeltanze Akademická legie

Na oslavu vítězství arcivévody Karla a jím veden c. k. armády v bitvě u Ambergu dne 24. srpna 1796 byl v parku zámku v Krásném Dvoře postaven památník - 26 metrů vysoký obelisk z pískovcových kvádrů. Základní kámen pomníku byl položen rok po této bitvě 11. srpna 1797. Arcivévoda Karel osobně navštívil krásnodvorský park 8. června 1798. Pomník byl dokončen v roce 1802.

Podrobněji viz Karel Sáček: Krásný Dvůr – obelisk na paměť vítězství u Ambergu roku 1796

K velmi podobnému počinu došlo také na bývalé promenádě Lázní Libverda, které patřily k frýdlantskému panství Kristiána Filipa hraběte Clam-Gallase. Ten zde dne 31. července 1802 slavnostně odhalil pomník věnovaný arcivévodovi Karlovi, který na jedné straně nesl oválnou bronzovou desku s vojevůdcovou bustou a na druhé německý nápis:

IHM

DER BÖHMENS ERRETTER

GERMANIEN EIN FRIEDENSGEBER

WAR.

IHN NENNE NICHT ERST DIESER STEIN

IHN PREIST SCHON LÄNGST JEDER MUND

IHN EHRT EIN JEDES HERZ.

(Jemu, který byl zachráncem Čech, dárcem míru Německu.

Jeho nepřipomíná pouze tento kámen, jeho vychvalují již dávno všechna ústa, jeho ctí každé srdce.)

Dne 11. července 1909 se u pomníku konala velká slavnost připomínající 100. výročí bitvy u Aspern. Zúčastnili se jí vojenští vysloužilci a řada dalších místních spolků, přičemž na pomník byla připevněna nová pamětní deska s nápisem „Erzherzog Karl 1809–1909“. V současnosti se tato pamětihodnost nachází v neutěšeném stavu. Přestože je pomník prince Karla zakreslen v mapě a prostranství kolem něj udržováno bez náletových dřevin (stav v roce 2021), nevede k němu žádná z lázeňských vyhlídkových tras ani značených cest. Srovnej též s textem Stanislav Beran: Die ruhmreiche Vergangenheit des Kurortes Bad Liebwerda, tschechien-online.org, 14.3.2020.

Pohlednice Pohlednice Gruss aus Bad Libverda: Prinz Karl-Denkmal (Hermann Seibt, Meissen, 1905)
převzato z webu: ansichtskarten-lexikon.de.

V letech 1801-1804 byl arcivévoda Karel krátce velmistrem Řádu německých rytířů (Hoch- und Deutschmeister). V důsledku územních ztrát způsobených napoleonskými válkami se působení řádu přesunulo na severní Moravu a do Slezska, přičemž osobním sídlem velmistra se stal zámek v Bruntále. Dodnes lze proto v jeho sálech a komnatách zhlédnout nejen velkolepé malířské ztvárnění Karlova pasování na řádového rytíře roku 1801, ale také několik jeho portrétů a vyobrazení osobního erbu, který v tomto období používal.

Bruntálský zámek je veřejně přístupný a patří mezi několik památkových objektů spravovaných muzeem v Bruntále - www.mubr.cz/

K bruntálskému panství Řádu německých rytířů patřily také lázně nacházející se přibližně 20 km od centra teutonského dominia. Byly založené v roce 1785 a roku 1803 nový název Karlova Studánka (Karlsbrunn) - samozřejmě na počest tehdejšího velmistra, arcivévody Karla. A přestože stejný název používá tato obec postavená nad léčivými prameny dodnes, připomíná zde Karlovu osobnost pouze jedno jeho vyobrazení umístěné ve výklenku fasády hostinského, dnes lázeňského domu (Bezruč). Tato malba vznikla pravděpodobně v roce 1998, přičemž vyobrazení arcivévody bylo převzato z jednoho z portrétů, které lze spatřit v bruntálském zámku.

Tematicky podobné vyobrazení arcivévody Karla jako velmistra Řádu německých rytířů
podle populárního miniaturisty Josefa Kreutzingera (1757-1829).

V roce 1822 zemřel Karlův adoptivní otec Albert Kazimír Sasko-Těšínský a arcivévoda po něm zdědil rozsáhlý majetek a několik panství - např. židlochovické, ale především také Těšínské knížectví. Proto jím založená větev habsbursko-lotrinského rodu obdržela označení Rakousko-Těšínská linie, byť se o ní někdy hovoří i jako o linii vojevůdcovské.

Arcivévoda Karel zemřel ve Vídni dne 30. dubna 1847. Dle rodové tradice byl pochován jako prostý hříšný smrtelník, jehož titulatura byla pouze jednou z pomíjivostí zdejšího světa. Krátký latinský nápis na Karlově rakvi uložené v císařské kryptě pod vídeňským kapucínským klášterem však neopomíjí na předním místě uvést, že zde leží „GVBERNATOR ET CAPITANEVS GENERALIS REGNI BOHEMIAE“ - Karel Ludvík, arcivévoda rakouský, guvernér a generální kapitán Českého království, nejvyšší vojevůdce císařského vojska, vítěz tolika četných bitev. Narozen ve Florencii 5. září 1771, zemřel ve Vídni 30. dubna 1847.

Český královský lev se samozřejmě nachází i na arcivévodově nejslavnějším jezdeckém pomníku, který vytvořil sochař Anton Dominik Fernkorn a byl slavnostně odhalen v 21. května 1860 na Náměstí Hrdinů (Heldenplatz) před vídeňským Hofburgem. K tomuto aktu mělo dojít rok předtím při příležitosti 50. výročí bitvy u Aspern, byl však odložen kvůli probíhající válce s Itálií. (Ke vzniku a odhalení tohoto pomníku podroběji viz viennatouristguide.at)