Armáda Velkovévodství Varšavského, část 2/2
Jiří Lejnar (text) - Jan Vogeltanz (ilustrace)
Naposledy upraveno: 23.03.2018
Konečně máme armádu!
To si mohli říct Poláci již v listopadu 1806, kdy se ve Velkopolsku začaly formovat první národní jednotky, přestože ještě nějaký polský státní útvar neexistoval. Počátkem prosince se k příkladu Velkopolska přidalo také Mazovsko a v lednu také hlavní město Varšava. Armáda se měla skládat ze tří legií, později přeměněné v divize, nazvané podle místa jejich formování: Poznaňská, Kaliszská a Varšavská. Každá legie byla složena ze štábu (20 mužů), 4 pluků pěchoty, 2 pluků jezdectva (pluk hulánů a pluk jízdních myslivců) a praporu dělostřelectva o 3 pěších rotách spolu s technickými (rota sapérů) a týlovými (rota vozatajstva) jednotkami. Legiím veleli Dąbrowski (Poznaňské), Skórzewski (Kaliszské – od 10. ledna 1807 pak Zajączek) a Poniatowski (Varšavské). Celkově měla armáda dosahovat počtu 40 000 mužů – 27 860 pěšáků, 9285 jezdců a 2855 dělostřelců a ženistů. Kromě pěších pluků vznikly ještě tři roty myslivců či střelců, ty však byly záhy sloučeny ve slabý prapor, jenž byl 31. března 1807 zařazen do 11. pěšího pluku Varšavské legie.
Jízdní myslivci 1. pluku: důstojník a myslivec elitní eskadrony 1810;
granátník 4. pěšího pluku a vyšší důstojník 7. pěšího pluku 1812.
(autorem všech ilustrací je Jan Vogeltanz)
Ihned po postavení prvních jednotek se začali vojáci vyzbrojovat a vystrojovat. Zpočátku vojáci používali různě upravené pruské uniformy či civilní oděvy, což se počátkem roku 1807 změnilo, když byl v březnu vydán předpis, jak mají vypadat nové uniformy varšavské armády. Výzbroj byla v převážné míře pruského původu. Pěchota užívala Infanteriegewehr M1801, známý jako Nothardt–Gewehr, granátníci pak Infanteriegewehr M1780 a voltižéři pak Füsiliergewehr M1787. Pluky, které odcházely do Španělska, byly přezbrojovány standardní francouzskou pěchotní puškou vzor 1777 či jejími modifikacemi. Dělostřelectvo pak využívalo jak starý materiál, zanechaný na místě Prusy, tak nová děla, která dodali Francouzi. Co se týče výzbroje jezdectva, tam se jednalo o úplnou „směsku“ různých typů.
Legie začaly vznikat formou odvodů, kdy byl odváděn jeden pěší rekrut z 10 domů, resp. komínů (dymów) a jeden jízdní rekrut ze 40 domů. Ve Varšavě tak mělo být odvedeno 6200 mužů a v Poznaňsku pak 8684, kde měla být mobilizace ukončena do poloviny prosince 1806. Kromě toho se ještě měla vytvářet jízdní obecná hotovost, čítající 6400 šlechticů, z nichž se do poloviny ledna 1807 sešlo u Łowicze 6000. Jako první byla v lednu 1807 do boje nasazena Dąbrowského legie v počtu 6400 pěšáků, která koncem téhož měsíce byla podřízena maršálu Lefebvrovi a poslána ke Gdaňsku. Zde se 1. pluk vyznamenal při dobytí Tczewa a obdržel za hrdinství 14 Čestných legií. Kromě pěchoty mělo legii posílit také jezdectvo, po jedné eskadroně o 150 jezdcích z 1. pluku jízdních myslivců a 2. hulánského pluku a 360 mužů ve 3 eskadronách z pluku národní jízdy.
Začaly se také projevovat osobní vztahy a ambice, zejména pak knížete Poniatowského. Ten již v červnu 1807 z titulu své funkce dosáhl toho, že jeho legie obdržela číslo 1, zatímco nejdéle sloužící legie Dąbrowského až číslo 3. Poniatowski však dosáhl ještě další změny, která Dąbrowského zasáhla. Došlo totiž také k přečíslování pluků, přičemž pluky 1. (Varšavské) divize obdržely čísla 1 – 4 pro pěchotu a 1 a 2 pro jezdectvo. Zajączkova divize zůstala beze změn a Pluky „nejostřílenější“ Poznaňské divize obdržely až čísla 9 – 12, resp. 5 a 6. V říjnu téhož roku byl pak Poniatowski jmenován ministrem války, avšak faktické velení zůstalo v rukách maršála Davouta.
Dne 9. května 1808 byl saským králem vydán dekret o odvodech do armády, který byl postaven na principu francouzských konskripcí. Od této chvíle podléhali odvodům všichni obyvatelé Velkovévodství Varšavského mezi 21 a 28 lety, kromě toho všichni muži od 28 do 50 let tvořili zálohu. Odvedenci museli strávit v armádě minimálně šest let, poté mohli požádat o propuštění. Vojenské služby mohli být zproštěni pouze někteří státní úředníci, dále pak učitelé, duchovní všech vyznání a také Židé, kterým v té době nebyla přiznána občanská práva. Byl proto učiněn soupis obyvatel, což měly na starost odvodní komise, jejichž územní působnost se kryla s administrativním rozdělením departamentů.
Další změna v organizaci armády nastala v okamžiku, kdy Napoleon potřeboval čerstvé jednotky pro válku ve Španělsku. Využil finanční krize ve Varšavě a převzal tři pěší pluky, nejlepší pluk z každé divize, spolu s rotou sapérů a rotou dělostřelectva do svého žoldu. Z nich pak vytvořil, jak bylo popsáno výše, tzv. Polskou divizi. Kromě těchto pluků byly ještě další dva pěší pluky (10. a 11.) ze 3. divize poslány jako posádka do Gdaňska. Tam se k nim měla připojit ještě dělostřelecká rota ze 3. divize, přičemž 12. pěší pluk byl navíc přemístěn do pevnosti Toruň. V únoru roku 1809 byl do Pomořan odvelen také 4. pluk jízdních myslivců, kde měl být nasazen proti povstalcům majora Schilla a již v lednu přešla do francouzského žoldu také část, 12 rot, 5. pluku z 2. divize, jenž se stal součástí posádky Gdaňska a který byl již dříve odeslán jako posádka do Głogowa (Hlohov). Těmito přesuny byla prakticky zlikvidována původní Dąbrowského legie a Zajączkova značně oslabena. Posíleno bylo naopak dělostřelectvo, neboť vznikly dvě jízdní dělostřelecké roty.
Vzhledem k nutnosti zvýšit početní stav armády na území Velkovévodství před hrozícím konfliktem bylo rozhodnuto počátkem roku 1809 o vytvoření bojových 3. praporů v plucích pěchoty, které měly dosáhnout tabulkového stavu. Do počátku válečných akcí však byly zcela zformovány jen prapory 10. a 11. pluku, které vystřídaly v Toruni 12. pěší pluk a umožnily tak jeho nasazení do válečných akcí proti rakouskému sboru. Celkově tak počet pěšáků dosahoval cca 12 000, ostatní druhy vojsk pak daly dohromady dalších téměř sedm tisícovek vojáků. K dispozici tedy bylo i se saským kontingentem jen necelých 21 000 vojáků, z nichž do pole mohlo vytáhnout přes 15 500. Detailní rozpis početního stavu dle jednotlivých druhů vojsk pak poskytuje příloha č. 2.
V průběhu tažení či krátce po něm začaly v bývalých korunních zemích a v Haliči vznikat z jednotek obecné hotovosti i či „soukromých“, tzn. postavených na vlastní náklady, jednotek nové pluky pravidelné armády. První jednotkou, která vznikla, byla 8. května pouhá rota guidů v síle 79 jezdců, neboť kníže Poniatowski si nebyl jist Napoleonovým souhlasem. Ten však dal výstavbě nových jednotek zelenou a tak bylo celkem nově postaveno 6 pluků pěchoty a 10 pluků jezdeckých, které byly s ohledem na ruského „spojence“ nazvány „haličsko-francouzskými“ (galicyjsko–francuzskie). Jeden z pěších pluků (4. Haličsko-francouzský pluk) byl později rozpuštěn. Z jezdeckých pluků pak vzniklo 7 hulánských, 2 husarské a 1 kyrysnický. Kromě nich byly postaveny 2 prapory myslivců, avšak stejně jako o dva roky dříve i ony byly rozpuštěny a vojáci převeleni do pěších pluků. Armáda tak výrazně vzrostla a dosáhla v červenci počtu zhruba 52 tisíc mužů.
Nově zformované pluky pak nesly následující pořadová čísla: 1. – 6. pěší pluk, 1. – 7. hulánský pluk, 1. a 2. husarský pluk a 1. kyrysnický pluk. Čistě haličskými formacemi pak byly 1., 5. a 6. pěší pluk; 2., 4., 5., 6. a 7. hulánský, 1. husarský a 1. kyrysnický pluk. Zbylé pluky pak byly postaveny na území Velkovévodství. Na vlastní náklady soukromých osob byly postaveny 5. pěší (K. Czartoryski) a 6. pěší pluk (Zamojski), 2. hulánský (Rozwadowski), 4. hulánský (A. Potocki), 5. hulánský (Rzyszczewski), 6. hulánský (Trzecieski), 7. hulánský (Tarnowski) a 1. kyrysnický pluk (St. Małachowski). Z rozkazu knížete Poniatowského ze dne 23. listopadu 1809 byla armáda rozdělena na dvě divize, jímž veleli generálové Dąbrowski a Zajączek.
Dne 7. prosince 1809 byl vydán dekret, kterým „haličsko-francouzská“ armáda rozpouštěla a pluky se stávaly součástí armády Varšavské. Spolu s tím došlo také k přečíslování pluků. Pluky pěchoty dostaly čísla 13 až 18, u jezdectva však byla situace složitější. Tam pluky dostávaly pořadová čísla podle svého „stáří“, jak je vidět v příloze č. 3. Přesto trval mírně chaotický stav, který byl ukončen až dekretem vydaným 30. března 1810, kterým se stanovovala nová organizační struktura pro všechny jednotky Velkovévodské armády.
Nyní bych stručně uvedl přehled organizační struktury taktických celků jednotlivých druhů vojsk:
Pěchota (Piechota)
Tvořila nejpočetnější složku každé evropské armády té doby, ani ve Varšavě tomu nebylo jinak. Již po zahájení výstavby armády bylo určeno, že bude existovat 12 pěších pluků, s organizací dle francouzského předpisu z roku 1806. Pluk se tak měl skládat ze štábu a třech pěších praporů, přičemž 3. „prapor“ měl být pouze depotní. Prapor tvořil štáb a 9 rot – granátnická, voltižérská a sedm fyzilírských. Početní stav (tabulkový) byl následující:
Štáb pluku: plukovník, 3 podplukovníci, major, dále pak kaplan, plukovní ubytovatel, chirurg, pomocný chirurg, plukovní bubeník, kapelník, 8 hudebníků, krejčí, švec a puškař, tj. 22 muži.
Štáb praporu: podplukovník, adjutant, chirurg, štábní furýr a praporní bubeník – celkem 5 lidí.
Rota: kapitán, poručík, podporučík, šikovatel, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 2 bubeníci a 106 vojáků, celkově 125 mužů.
Celkově tedy prapor dosahoval tabulkově počtu 1130 vojáků. V březnu 1807 se změnila organizace praporu, který byl posílen na 1266 mužů, přičemž počet rot se nezměnil. Nová organizace byla následující:
Štáb praporu: šéf praporu, adjutant-major, 2 adjutanti, chirurg a bubeník, celkem 6 mužů.
Rota: kapitán, poručík, podporučík, seržant-major, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 2 bubeníci a 120 vojáků, v sudých rotách 1 hudebník, v lichých 1 sapér – tj. 140 mužů.
Všechny existující pluky však měly pouze dva prapory, třetí byl stavěn až později, na počátku roku 1809, kdy bylo nutné zvýšit početní stav armády před očekávanou válkou s habsburskou monarchií. Do té doby měl prapor 9 rot, nyní měl mít rot jen 6. Depotní prapory, které se skládaly z majora, 18 důstojníků, 84 poddůstojníků a 60 vojáků byly postupně doplňovány na plný stav.
Nově postavené pluky haličsko-francouzské armády měly být organizovány podle francouzského vzoru, tedy ze čtyř praporů po 6 rotách a depotního praporu o 4 rotách. Celkově pak měl tabulkový stav pluku dosáhnout 3793 mužů, přičemž v rotě mělo být 139 mužů a 2 vojenské děti („synové pluku“). Tento stav však nikdy nebyl dosažen a málokterý pluk se tomuto stavu alespoň přiblížil. Noví rekruti byli spíše směrováni do stávajících pluků, aby bylo možné doplnit jejich 3. prapory na plný stav. Tabulkově pak nové pluky měly mít:
Štáb: plukovník, major, 4 šéfové praporu, ubytovatel, pokladník, 5 adjutant-majorů, 5 adjutantů, 10 chirurgů, plukovní bubeník, 4 praporní bubeníci, 8 hudebníků, puškař, krejčí, švec a 2 nosiči orla, tj. 44 mužů.
Rota: kapitán, poručík, podporučík, seržant-major, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 2 bubeníci a 120 vojáků, celkově 139 mužů a 2 děti.
Ukončení válečných událostí a zařazení jednotek haličsko-francouzské armády do stavu armády Velkovévodství Varšavského si vyžádalo změny, které se uvedly v život dekretem saského krále ze dne 30. března 1810, v němž se měnila dosavadní organizace. Podle tohoto nového předpisu se pěší pluk skládal ze štábu a tří praporů po 6 rotách (granátnické, voltižérské a 4 fyzilírských), což dávalo 2487 mužů a 36 dětí.
Štáb: plukovník, major, 3 šéfové praporu, 3 adjutant-majoři, 6 adjutantů, kaplan, ubytovatel, 3 nosiči orla, 6 zdravotních úředníků, 2 bubeníci, 8 hudebníků, puškař, 2 krejčí a švec, celkově 39 mužů.
Rota: kapitán, poručík, podporučík, seržant-major, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 2 bubeníci a 117 vojáků, což dává 136 lidí. K tomu ještě v každé rotě byly 2 vojenské děti.
Granátník 1. pěšího pluku 1810 a důstojník 12. hulánského pluku 1812;
voltižér 4. pluku III. legie (poznaňské) 1807 a seržant 2 pluku pěchoty 1809.
Jezdectvo (Jazda)
Tradičním druhem vojska, které se dle názorů šlechty pro ně samotné hodil, bylo jezdectvo. Dalo by se říci, že bylo výkladní skříní každé armády napoleonské epochy. Velkovévodská armáda měla až do druhé poloviny roku 1809 jen dva druhy jezdectva, jízdní myslivce a hulány, přičemž organizace pluku byla shodná. Bylo postaveno šest pluků, 3 myslivecké (1., 4. a 5.) a 3 hulánské (2., 3. a 6.). Pluk měl tvořit štáb a 6 eskadron po dvou rotách, tabulkově tak měl čítat 2050 důstojníků a vojáků.
Štáb: plukovník, 6 šéfů eskadron, adjutant-major, 2 adjutanti, čili 10 mužů.
Rota: kapitán, poručík, podporučík, strážmistr-major, furýr, 4 strážmistři, 8 kaprálů, 2 trubači, kovář a 150 vojáků, celkově 170 osob.
Stejně jako pěchotu, také jezdectvo postihla reorganizace v březnu 1807. Počet eskadron byl zredukován na 3, početní stav eskadrony zůstal nezměněn, byl však posílen štáb.
Štáb: plukovník, major, 6 šéfů eskadron, adjutant-major, 2 adjutanti, štábní chirurg, pomocný chirurg, ubytovatel, štábní trubač, štábní furýr, veterinář, sedlář, puškař, švec a krejčí, což nyní činilo 21 mužů.
V únoru následujícího roku byl k jednotlivým eskadronám přiřazen 1 praporečník, čímž byl dán konečný tabulkový stav pluku na 1044 důstojníků a příslušníků mužstva.
Reorganizace v roce 1810 postihla všechny druhy vojsk, ani jezdectvo tedy nebylo výjimkou. Nově tedy měly tvořit jezdecký pluk 4 eskadrony po 2 rotách a štáb, výjimku tvořil kyrysnický pluk, který se skládal ze štábu a 2 eskadron o 2 rotách. Jedna z rot jezdeckého pluku byla tzv. elitní. Celková síla kyrysnického pluku tak dosahovala 419 mužů a 8 dětí, ostatních pluků pak 823 důstojníků a vojáků a 16 dětí.
Štáb (kyrysníci): plukovník, major, šéf eskadrony, ubytovatel, adjutant-major, adjutant, 4 zdravotní úředníci, kaplan, praporečník, plukovní trubač, veterinář, mistr puškař, sedlář, 2 krejčí a švec, což dává 19 osob.
Štáb: plukovník, major, 2 šéfové eskadrony, ubytovatel, 2 adjutant-majoři, 2 adjutanti, 5 zdravotních úředníků, kaplan, praporečník, plukovní trubač, veterinář, mistr puškař, sedlář, 2 krejčí a švec, celkem tedy 23 lidí.
Rota: kapitán, poručík, 2 podporučíci, strážmistr, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, kovář, 2 trubači a 79 vojáků, dohromady 100 jezdců a 2 děti.
Dělostřelectvo (Artyleria)
Tento druh vojska měl císař Napoleon ve velké oblibě. První jednotky polských dělostřelců se začaly formovat souběžně s ostatními a již koncem prosince byla jedna z rot Poznaňské legie kompletní. Byla spolu s legií přemístěna ke Gdaňsku, kam se k ní v únoru připojila druhá rota s baterií šesti 6-liberních děl.
V každé legii (později divizi) existoval dělostřelecký prapor složený ze 3 rot pěších dělostřelců, z nichž každá měla k dispozici 6 děl. Početní stav roty činil 145 mužů: kapitán, poručík, 2 podporučíci, seržant-major, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 2 bubeníci, řemeslník a 124 vojáků. Kromě toho před válkou, koncem roku 1808 a počátkem roku 1809, vznikly dvě „soukromé“ jízdní roty. Dle tabulek měly mít stejný stav jako jejich francouzské vzory, tj. 4 důstojníky a 58 mužů a měly obsluhovat 4 děla. Na počátku válečných událostí je pak tvořilo 7 důstojníků a 112 příslušníků mužstva, přičemž počet děl jízdního dělostřelectva je udáván na 8 nebo 9 hlavní.
Celkový počet hlavní na území Velkovévodství činil 242 kusů, z nichž 93 bylo polních. Rozmístěny byly v pevnostech následujícím způsobem: Varšava 38 děl, Praha 50 kusů, Serock 37 hlavní, Modlin 37 děl, Częstochowa 28 děl, Toruň 52 hlavní. Když vypukla válka, mohli však Poláci nasadit v poli pouhých 27 děl (3 pěší a 2 jízdní roty). Zbylých 6 rot bylo rozmístěno v pevnostech nebo za hranicemi.
V roce 1809 ukořistili Poláci 68 rakouských děl a tak stejně jako ostatní druhy vojska i dělostřelectvo mohlo být posíleno. Následujícího roku tak mohl vzniknout sbor dělostřelectva a ženistů složený ze štábu, pluku pěšího a pluku jízdního dělostřelectva, řemeslnické roty (123 mužů) a praporu sapérů. V této části bude probrána organizace štábu a obou pluků dělostřelectva. Pluk pěšího dělostřelectva čítal 2685 osob, 28 dětí a 1803 koní a tvořil ho štáb, 12 polních (ve třech praporech) a 4 pevnostní roty; pluk jízdních dělostřelců byl pak složen ze štábu a 2 eskadron po 2 rotách (á 6 děl), celkem ze 691 mužů, 8 dětí, 382 jezdeckých a 520 tažných koní.
Štáb sboru: generál inspektor, adjutant-kapitán v hlavním štábu, plukovník – šéf továren na prach, zbraně, sléváren atd., 2 kapitáni-adjunkti, 2 poručíci-adjunkti, plukovník – šéf ženistů, 2 kapitáni-adjunkti, 2 poručíci-adjunkti, plukovník – šéf arzenálů, kapitán-adjunkt, poručík-adjunkt, podplukovník – šéf topografické kanceláře, kapitán-adjunkt, poručík-adjunkt, 3 podplukovníci zástupci, 7 kapitánů zástupců; důstojníci ženistů: 4 kapitáni, 12 poručíků, 12 podporučíků; 10 hlídačů, 10 pomocných hlídačů, vrchní ohněstrůjce, ohněstrůjce; celkově 76 důstojníků a vojáků.
Štáb pluku pěšího dělostřelectva.: plukovník, major, 3 šéfové praporu, ubytovatel, 2 adjutant-majoři, 2 adjutanti, 4 zdravotní úředníci, plukovní bubeník, praporní bubeník, veterinář, puškař, sedlář, krejčí a švec, úhrnem 21 lidí a 3 koně.
Polní rota: kapitán, 3 poručíci (dva 1. třídy a jeden 2. třídy), seržant-major, 8 seržantů, furýr, 8 kaprálů, 4 ohněstrůjci, 2 kováři, 2 brašnáři, 2 bubeníci, 48 dělostřelců 1. třídy a 100 dělostřelců 2. třídy, celkem 180 mužů, 2 děti a 140 koní.
Pevnostní rota: kapitán, 3 poručíci (dva 1. třídy a jeden 2. třídy), seržant-major, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 4 ohněstrůjci, kovář, brašnář, 2 bubeníci, 24 dělostřelců 1. třídy a 76 dělostřelců 2. třídy, což činí 126 mužů a 1 dítě, k tomu 30 koní.
Štáb pluku jízdního dělostřelectva: plukovník, major, 2 šéfové eskadrony, ubytovatel, 2 adjutant-majoři, 2 adjutanti, 3 zdravotní úředníci, plukovní trubač, eskadronní trubač, veterinář, kovář, sedlář, krejčí a švec, dohromady 19 osob.
Rota: kapitán, 3 poručíci (dva 1. třídy a jeden 2. třídy), strážmistr, 8 seržantů, furýr, 8 kaprálů, 4 ohněstrůjci, 2 kováři, sedlář, brašnář, 2 trubači, 48 dělostřelců 1. třídy a 88 dělostřelců 2. třídy, celkem 168 mužů a 1 dítě.
Kyrysník 14. pluku 1810 a husar 13. pluku 1809;
pěší a jízdní dělostřelec 1810.
Sapéři (Saperzy)
Do roku 1810 existovaly 3 roty sapérů, v každé divizi po jedné, přičemž jedna rota musela být znovu vytvořena místo té, která byla přidělena k Polské divizi a odešla s ní do Španělska. Rota se skládala z kapitána, poručíka, 2 podporučíků, 3 řemeslníků, seržant-majora, 4 seržantů, furýra, 8 kaprálů, 2 bubeníků a 167 sapérů, celkem pak ze 190 mužů.
Nová organizace v březnu 1810 stanovila, že vznikne prapor sapérů; štáb a 6 rot, z nichž jedna byla pontonýrská. Početní stav měl činit 756 mužů, 12 dětí a 180 koní.
Štáb: major, šéf praporu, ubytovatel, 2 adjutant-majoři, 2 adjutanti, 2 zdravotní úředníci, puškař, krejčí a švec, tedy 12 mužů.
Rota: kapitán, 3 poručíci (dva 1. třídy a jeden 2. třídy), seržant-major, 4 seržanti, furýr, 8 kaprálů, 4 minéři, 2 bubeníci, 24 sapérů 1. třídy a 76 sapérů 2. třídy, celkově pak 124 mužů a 2 děti.
Kromě toho existovala ještě řemeslná rota o síle 93 mužů.
Vozatajstvo (Pociągi)
Ve varšavské armádě existovaly pouze tři roty, které se skládaly pouze z povozů dělostřelectva a byly přičleněny k dělostřeleckým praporům. Tento stav trval až do roku 1811, kdy k nim přibyla další rota (144 lidí), jež měla sloužit potřebám špitálů a vojenské administrativy.
Administrativa (Administracja)
Čili jak se říká, „úřednické krysy“. Jakmile byla vytvořena vláda, vojenskými věcmi se začalo zabývat Ředitelství války, v jehož čele od počátku stál kníže Józef Poniatowski. V případě jeho nepřítomnosti v hlavním městě jej měla zastupovat Vojenská komise složená ze tří vysokých důstojníků. Tento stav trval od ledna do 5. října 1807, kdy byl spolu s jinými ministerstvy vytvořen úřad ministra války, svěřený opět Poniatowskému.
Administrativu na úrovni legií (divizí) řešilo až královské nařízení ze dne 19 prosince 1807. V něm se stanovovalo, že „Každý pluk pěchoty a jezdectva, každý dělostřelecký prapor budou mít Hospodářskou Radu...“ Ta se měla skládat z velitele jednotky jako jejího prezidenta a po jednom kapitánu, poručíku, podporučíku a poddůstojníku, přičemž ubytovatel plnil funkci sekretáře.
V každé legii měla vzniknout Generální hospodářská Rada, v jejímž čele stál major legie a měla stejné složení jako Rady v jednotlivých plucích či praporech. Dozorem nad jednotlivými legiemi se měli zabývat Generální inspektoři. Ovšem veškeré vojenské záležitosti ležely na bedrech ministra války.
Teprve v roce 1810 se ustálila organizace Válečné kanceláře. Ta se měla skládat z Hlavního sekretariátu a pěti odborů: finančního, vojenských operací, hlavního registračního ředitelství, dělostřeleckého a ženijního a konečně zásobovacího. Ty se ještě dělily na jednotlivá oddělení a kanceláře, ale popis jejich působnosti a organizace by byl značně obsáhlý. Kromě toho ještě existovalo Proviantní ředitelství, které mělo na starosti dodávky proviantu, píce a otopu pro armádu na území Velkovévodství.
Vojenské školy (Szkoły wojskowe)
Kadetský sbor v Chełmnu: Nejstarší škola na území Velkovévodství, založená ještě Friedrichem II., Velikým. Sbor kadetů měl sloužit pro výuku důstojníků pro potřeby armády. V březnu 1809 byl sboru určen stav na 21 osob pedagogického sboru, 2 bubeníky, 16 sloužících (7 žen) a 80 kadetů. Velitelem sboru byl Ignacy Cebulski.
Kadetský sbor v Kaliszi: Tato škola vznikla již po druhém dělení Polska, kdy v říjnu 1793 začaly práce na přestavbě jezuitské koleje za vedení majora Schacka za cenu 75 000 tolarů, z čehož 26 000 zaplatil pruský král. V roce 1795 se započalo s výukou prvních dvanácti kadetů, o dva roky později jich byla již stovka a na starost je mělo 25 učitelů a vychovatelů. V roce 1804 byl počet kadetů opět zvýšen, o dvacet pět, avšak po vzniku Velkovévodství byl počet redukován na 80, část z nich přešla do sboru v Chełmně. Stav v březnu 1809 byl prakticky shodný jako v druhém sboru, jen sloužících bylo méně, celkem jedenáct, z toho dvě ženy. V čele sboru po vzniku Velkovévodství stál dřívější velitel, major Berg, a po jeho rezignaci byl v roce 1808 jmenován velitelem plukovník Podczaski.
Základní škola dělostřelectva a ženistů: Byla zřízena 1. srpna 1808 ministrem války, knížetem Poniatowským, v budově varšavského arzenálu pro 1. dělostřelecký prapor. Učit se v ní mohlo 48 posluchačů, z nichž polovinu tvořili civilisté, kteří však museli platit školné (100 zlotých za pololetí) a sami si pořizovat pomůcky. Výuka na této škole trvala tři roky. V únoru 1809 byla zřízena Vyšší vojenská škola dělostřelectva a ženistů, původní základní škola byla přejmenována na Elementární školu dělostřelectva a ženistů. Do funkce ředitele byl jmenován podplukovník Redel, kterého v následujícím roce vystřídal podplukovník Mallet.
Aplikační škola dělostřelectva a ženistů: Jedná se o oficiální název vyšší školy, zřízené 11. února 1809 a otevřené již 28. března téhož roku. Škola pokračovala ve výuce posluchačů, kteří absolvovali elementární školu. Civilní posluchač nesměl být starší 24 let, u vojáků byla hranice posunuta na 30 let, a musel složit přijímací zkoušky. K nim však mohl skládat jen po souhlasu ministra války. Ředitelem školy se stal kapitán Rouget a vyučující byli převážně Francouzi, přičemž počet posluchačů měl dosáhnout počtu 30. Délka výuky byla stanovena na jeden rok.
Škola vojenské chirurgie a Lékařská škola: První z nich byla zřízena při špitálu v kadetských kasárnách a zakladatelem a prvním šéfem se stal Michał Bergonzoni, jenž měl ku pomoci další čtyři profesory. V roce 1809 pak vznikla druhá, jež nesla název Lékařská škola.
Národní garda (Gwardia narodowa)
Základem pro tento druh vojska, které mělo svůj vzor ve Francii, byla měšťanská milice, povolaná městskou radou ve Varšavě v listopadu 1806. Jejím prvním velitelem se stal kníže Poniatowski, který se po vstupu Francouzů do města této funkce vzdal. V dubnu 1807 se milice změnila v Národní gardu a měla tvořit pluk složený ze tří praporů po 8 rotách. Členy mohli být jen stálí obyvatelé hlavního města, kteří si výstroj i výzbroj museli hradit sami. V roce 1807 dosáhla Národní garda počtu 2479 osob, avšak její uniformy tvořily pestrou směs oděvů. Důstojnická místa přidělovala Komise a do pluku byli jako instruktoři povoláni aktivní důstojníci.
Dne 22. června 1807 bylo rozhodnuto o vytvoření jednotek Národní gardy ve všech městech. Ve velkých městech měl vzniknout pluk o 2 praporech, v menších, jenž mohla povolat 1200 mužů, pak prapor. Poloprapory tvořila města mající k dispozici okolo 600 gardistů, roty pak města se 120 členy Národních gard. Městečka, která nemohla postavit více než 50 mužů, byla této povinnosti ušetřena. Před začátkem války v roce 1809 dosáhl počet členů Národní gardy 24 557 osob, avšak v průběhu války ještě stoupl. Cvičení se odehrávala v nedělích a svátcích, kromě toho ještě v předem stanovených dnech.
Národní gardy měly zajišťovat pořádkovou službu v době míru a posádkovou službu v době války. Jednotky podléhaly civilní vládě a policejním orgánům, za války pak vojenským velitelům, přičemž mohly být nasazeny i mimo své město. Proto v březnu 1809 bylo vydáno nařízení o vytvoření Stacionární gardy (Gwardia Narodowa nieruchoma), která nikdy nesměla být nasazena za hranicemi města, kde vznikla. Organizačně však všechny jednotky Národní gardy existovaly zcela mimo rámec armádní organizace. Po válce s Rakouskem se sice objevily snahy o změnu organizace a statutu gardy, žádná však nebyla realizována.
Veterán 1812 a lanciér (hulán) 20. pluku 1812;
pobočník brigádního generála a brigádní generál 1810.
Obecná hotovost (Pospolite ruszenie)
Jednalo se o v Polsku tradiční způsob svolávání většího počtu mužů v krátkém čase pro obranu vlasti. Tato metoda se praktikovala až do konce 17. století a byla omezena na šlechtu, která měla povinnost se na královu výzvu soustředit a vytáhnout do pole. Z důvodu nutnosti byla praktikována také nyní, když 3. prosince 1806 vydal generál Dąbrowski v Poznani vyhlášku o jejím svolání. Již za dva dny byly k dispozici 2 eskadrony v Łęczyci, další se vytvořila ve varšavě 12. prosince a do konce roku se sešlo na 3 tisíce šlechticů. Dne 19. ledna se obecná hotovost, jež se dělila na eskadrony o různé síle, soustředila v Łowiczi v počtu 6000 jezdců.
Z nich byly v lednu na Napoleonovu žádost vybrány necelé čtyři stovky nejlepších vojáků a z nich byl sestaven pluk národní jízdy o třech eskadronách po 120 mužích, jemuž velel Jan Michał Henryk Dąbrowski. Na počátku března pak byly ze dvou poznaňských pluků a jednoho pluku z Bydgoszcze vytvořeny jezdecké pluky, které byly zařazeny do Poznaňské legie (budoucí 3. divize) jako její 5. a 6. jezdecký pluk. Tyto jednotky pak dalšími pluky obecné hotovosti (rozdělené na dvě brigády) se vydaly do Osterode, aby se staly součástí Napoleonovy Velké armády, s níž pak vytáhly do boje proti Rusům. Postupně však obecná hotovost buď zanikla, nebo byli její příslušníci zařazeni do pravidelné armády.
V polovině dubna 1809, v době ohrožení, byla obecná hotovost znovu povolána. Každý šlechtic se měl dostavit osobně na koni nebo postavit tolik ozbrojenců, kolik vlastnil vsí či dvorů. Ve městech se všichni muži od 16 do 50 let měli stát členy Národní gardy a na vesnici se formovaly roty tzv. „kosyníků“ (kosynierzy). V každém departamentu měl být z myslivců a panských sloužících postaven střelecký pluk. Prakticky okamžitě se shromáždilo 300 jezdců a střelecký prapor. Do konce května se soustředilo v płockém a łomżyňském departamentu na 9000 mužů, z nichž bylo 800 jezdců a dvě tisícovky střelců. Velení nad nimi převzal generál Zajączek a tito muži tvořili spolu s pravidelnými jednotkami posádky měst. Další více než čtyři tisícovky s 2 děly se soustředily u Toruně, kde jim velel generál Dąbrowski. Později tyto jednotky vytvořily pluky pravidelné armády, které se od srpna 1809 staly součástí haličsko-francouzské armády, nebo byly po válce rozpuštěny.
Když polská vojska vstoupila na území rakouského záboru, začalo se neprodleně také tam s vytvářením hotovosti. Ve městech se měly tvořit milice a každá vesnice měla vystrojit jednoho jezdce. Kromě toho se ze soukromých zdrojů vytvářely nové pluky, 3 pěší a 5 jezdeckých, k nimž pak přibyly ještě další dva. Do nich byly také zařazovány jednotlivé oddíly obecné hotovosti z Haliče a dalších okresů. Nezařazené jednotky byly, stejně jako jinde, rozpuštěny.
Veteráni, invalidé a penzionovaní důstojníci
(Weterani, inwalidzi i oficerowie dymisjonowani)
Osud vysloužilce byl osudem prakticky všech přeživších, kteří opustili řady armády. První krok k vyřešení jejich problémů podnikl generál Dąbrowski již v prosinci roku 1806, kdy vydal provolání, ve kterém se určovalo, co mají tito nebožáci udělat. Ti se měli dostavit k velitelům jednotlivých departamentů s doklady o jejich službě a zraněních. Zpočátku byli odkázáni na dobročinné sbírky nebo umístění ve špitálu. Tam byli také umístěni veteráni z italských legionů, kteří se v roce 1807 vrátili do vlasti. Svou další službu plnili jako stráž u vládní Komise.
Situace vysloužilců se zlepšila až roku 1808, kdy byla vytvořena další nadace. Jejich počet však byl mnohem vyšší, než byl stát schopen zaopatřit. Pomalu se také vytvářela vojenská organizace veteránů a invalidů. V roce 1810 z nich byly vytvořeny dva prapory, jež dohromady čítaly 1697 mužů a 24 vojenských dětí.
Penzionovaní důstojníci se měli lépe, byť teprve 3 dubna 1810 byl vydán královský dekret, jímž se určovaly práva a povinnosti, mj. také výše penzí. Do té doby platil jediný předpis z 1. září 1807, že každý penzionovaný důstojník má právo nosit vysloužileckou uniformu. Ta měla být světle modrá s purpurovými výložkami a knoflíky ze žlutého kovu. Zlaté nárameníky měly být nošeny dle hodností.
Text Jiřího Lejnara byl zveřejněn pod stejným názvem ve sborníku Bitva u Znojma a válka roku 1809, na s. 379-394, kde je navíc opatřen 23 poznámkami pod čarou; podrobněji viz austerlitz.org/cz/bitva-u-znojma-a-valka-roku-1809
Související příspěvky:
 |
Karel Sáček: Češi v Napoleonově armádě – hranice mezi populární románovou fikcí a historickou realitou ...Obstoupili nás, cinkali penězi a lákali nás do francouzské služby na šest let. Slibovali nám třicet franků. Hladem a zimou trpící lidé, nevědouce, co si mají počít, mnozí přijali francouzskou službu a do vlasti se nevrátili. Který se jim líbil, i když nechtěl jít, násilím ho přinutili. Zvlášť vyhledávali Poláky, Čechy, Moravany a Slováky, ty všechny zapisovali jako Poláky, zařazovali do polských legií... |
Jan Vogeltanz: Armáda Velkovévodství Varšavského (do reformy v roce 1810), část 1/2
Jan Vogeltanz: Polské Kongresové království a listopadové povstání 1830/31