Bitva u Kolína 18. června 1757
Jan Vogteltanz
Naposledy upraveno: 20.07.2015
Stalo se tak ve druhém roce sedmileté války (1756 - 1763), konfliktu majícího svým rozsahem v podstatě světový charakter, neboť vedle vojenských akcí na evropských bojištích probíhaly válečné operace i na moři a v zámoří.
Zmíněná válka byla zahájena na podzim roku 1756 vpádem armády pruského krále Fridricha II. do Čech. Ctižádostivý Hohenzollern chtěl tímto rychlým úderem (předtím překvapivě v podstatě z další účastí na válce eliminoval habsburského spojence Sasko) vyřadit co nejdříve nejnebezpečnějšího člena protipruské koalice, dunajskou monarchii pod vládou Marie Terezie. Tereziánská armáda svým počtem tvořila totiž v branné spojenecké skladbě spolu s pluky francouzskými a ruskými kontingent nejvýznamnější.
Tereziánská armáda: pěšák pluku „Deutschmeister” a major (Oberstwachmeister) dragounského pluku de Ligne.
(Ilustrace zhotovil autor textu.)
Události tehdy dostaly prudký spád, neboť již 1. října 1756 porazil pruský král pluky Marie Terezie u Lovosic a po zimní pauze dosáhl na jaře dalšího vítězství před branami Prahy u Štěrbohol. Po této druhé citelné porážce 6. května se panovnice ocitla v kritickém postavení, neboť obležené město sužované pruskou kanonádou trpělo nedostatkem munice i proviantu a Praha opět stála před hrozivou alternativou druhé pruské okupace (poprvé byla pražská města obsazena Prusy na podzim roku 1744 za II. slezské války).
Nicméně ještě zbývala možnost příznivého zvratu, protože další formace císařovniných ozbrojených sil, armáda pod vedením polního maršála Leopolda hraběte Dauna byla rozložena v prostoru mezi Sázavou a Labem a jejím úkolem bylo zabránit dalšímu pruskému postupu na Vídeň. Marie Terezie tehdy naléhavé žádala jejího velitele o pomoc obležené české metropoli a polní maršál dal rozkaz svým jednotkám k pochodu západním směrem. Pohyby habsburské armády nezůstaly Fridrichovi II. utajeny, a tak již 12. června stály pruské oddíly pod osobním monarchovým velením nedaleko Kouřimi připraveny čelit Daunovu nástupu.
Pruský král předpokládal rozhodující střet a chtěl proto předejít akcím svého protivníka protiútokem, který měl být veden ve směru na Kolín. Nepředpokládal ovšem, že během několika dní se Daunovy útvary přesunuly a své manévry dokončily právě den před osudnou bitvou. 17. června zaujal císařský polní maršál velmi výhodné taktické pozice na návrších nedaleko Kolína a „starý Fric” mohl z pozorovatelny v podkroví hostince „U zlatého slunce” ke svému nemilému překvapení spatřit pro sebe velmi nepříznivý bitevní pořádek tereziánské armády připravené k boji.
Proti silnějšímu nepříteli, kterého spatřil v ranním slunci, se rozhodl použít tvrdého úderu na slabší Daunovo pravé křídlo a poté dorazit zbytek jeho vojů. Vedle husarských eskadron pod velením generála Ziethena - ten měl vlastně akce zahájit a přitom krýt k útoku nastupující infanterii - hlavní tíha pruského úderu ležela na pěších batalionech generála Hülsena. Ovšem začátek útoku byl vzhledem k nutnosti alespoň krátkého odpočinku unavené armády přeložen králem až po poledni. Daun byl ovšem touto pauzou překvapen, ale využil jí k posílení svého pravého křídla.
Kolem jedné hodiny zahájila kanonáda Daunovy artilerie historický střet. Pruská infanterie postupovala v palbě a za ztrát kupředu a záhy obsadila ves Křečhoř. To přesvědčilo Dauna o nezbytnosti dalšího posílení pravého boku, zajištěného Starhembergovými oddíly, které podpořily již s obtížemi zápolící jednotky Wiedovy Sincérovy.
Prusům se přes značné ztráty podařilo obsadit i další ves Chocenice, ale následně byli odraženi nejen artilerií, ale i nástupem císařské pěchoty. Krátce na to zahájili Daunovi pěšáci protiútok na Křečhoř, který ovšem nebyl úspěšný. Naopak Fridrichovy batalióny a eskadrony přešly do frontálního útoku, jenž takřka nebyl k zastavení, neboť byl utvořen mohutný klín prorážející v prostoru obce Bříství hlavní tereziánskou sestavu.
Pruská armáda: granátník pěšího pluku č. 15 - I. prapor tělesné gardy a kyrysník 3. pluku „Leibregiment zu Pferde”
Chýlilo se k večeru a Daunova armáda byla v kritické situaci, neboť jí hrozilo obklíčení a zničení, především jejího pravého křídla. Krátce před západem slunce zahájila tereziánská kavalerie rozhodující protiútok, který zanedlouho zvrátil zcela hrozivý vývoj a poté přinesl konečné vítězství Daunových regimentů. V čele smělé ataky cválal známý pluk de Ligne. Tito „holobrádci” - jednalo se o mladé nezkušené a bezvousé odvedence - svým udatenstvím rozbili pověst Fridrichovy neporazitelnosti. Vyznamenaly se i další jezdecké pluky - dragouni pluku Kolowrat, Savoy a dalších, či kyrysníci Sebeloniho regimentu, z pěšáků pak kompanie Wiedovy, Starhembergovy a jiné, včetně známých „dajčmajstrů (v roce 1914 p. pl. č. 4).
Na druhé straně se tvrdošíjně bránící elitní 1. prapor gardových granátníků (tělesný) 15. pluku byl zcela zničen a vlastně už nikdy nebyl obnoven. Decimovány byly i další pruské bataliony a eskadrony. V bitvě tehdy stálo 35 000 pěšáků, 19 000 jezdců a 145 děl pod Daunovým komandem; Prusové nasadili 20 000 mužů infanterie, v kavalerii bylo 14 000 mužů a dělostřelectvo obnášelo 92 kusů. Tereziánské ztráty na padlých, raněných a nezvěstných dosáhly počtu 9 000 osob, Fridrich II. přišel o 13 000 vojáků a takřka polovinu dělostřelectva - o 45 děl. Prusové byli porážkou donuceni stáhnout se z Čech a válka se za střídavých úspěchů protáhla až do roku 1763.
Internetový portál primaplana.cz nemá, ani v minulosti neměl, vazbu na žádnou právnickou osobu, spolek či nadační fond nesoucího podobné jméno, jak by bylo možné interpretovat informace některých internetových katalogů - byť jsou avizované aktivity těchto subjektů věnovány také s naší c. k. vojenské historii s důrazem právě na období sedmileté války; podrobněji viz primaplana.cz/o-nas
Související odkaz:
 |
Tomáš Keřka: Všechna sláva polní tráva aneb kdo je uložen v kostele sv. Václava ve Svojšicích Je časné ráno 21. června léta páně 1757 a do přítmí venkovského kostelíka zvolna proniká světlo. Nesmělými, jakoby kradmými paprsky pomalu prozařuje temnotu, ta se před ním neochotně stahuje a dovoluje předmětům získat znovu jejich tvar. Před oltářem ležící muž ve vojenském zlatem vyšívaném kabátu se nehýbá. Světelné paprsky dosahují k tváři a odhalují její bledost. Muž je mrtvý, stejně jako tisíce jeho spolubojovníků a pruských nepřátel, kteří se spolu utkali před třemi dny nedaleko odtud na křečhořských pláních. Od ostatních mrtvých se liší pouze tím... |
Kronoskaf - the Virtual Time Machine: Seven Years War >> Armies >> Austrian Army
Sedmiletka
Válka v krajkách – bitva u Kolína 1757