Dudák - oud turecké hudby při slavným c. k. inf. regimentu vac. de Vaux
Jan Jeník z Bratřic
Naposledy upraveno: 21.12.2015
Léta 1814 při velikém na vojnu braní, byl jest mezi jinými nováčkama v Prachynském kraji, taky jeden ovčácký synek na vojnu vzat, kterýž na pastvách ovčích se naučil pěkně na dudy pískati, na které on pak taky svým kamarádům při companii, u kterýž byl ve dnův svátečních, začasto hrával. I přihodilo se brzy na to, že jeden tak nazvaný houboista od turecké hudby, taky při tom dudání tančil a jakožto znamenitý hudbař hned pozoroval: kdyby se tento dudák pořádně v dudání cvičil, že by lehce z fundamentu na své dudy pískati a při hudbě turecké i componirovati mohl.
Dudák (Bockpfiefer), člen turecké hudby u XXV. řadového pěšího pluku barona de Vaux
- kopie z deníku Jana Jeníka z Bratřic.
Přednášejíce to svému kapelmistrovi - onen nechal ihned při prvním hudby cvičení tohož nováčka k hudbě povolati, a nalezl, že by se to tak, jak jemuž vejš jmenovaný houboista přednesl, státi mohlo. I dal o tom onen kapelmistr panu obristovi neb regimentu poručníkovi známost, kterýž nařídil, aby ten nováček od služeb companie pryč vzat a k turecké hudbě byl přivtělen. Brzy na to, uznajíce celý Officiers Corps veliký vtip hudby téhož nováčka, udělali páni officierové mezi sebou peněžitou colletu a nechali toho dudáka, kterýž nyní oud turecké bandy jest nejen v národním kroji tak jak se sedláci v prachinském kraji nosejí čistě ošatiti, nově i také spůsobiti jemu veliké strakonické, na způsob kozla zřízené dudy, při kterých kozlovo rohy a fučky stříbrem okované a draze pozlacené se spatřují. Ostatně bude beztoho povědomo, že do takových tak nazvaných strakonických dudouch se s hubou skrz fučky nefouká, ale majíc dudák na svém pravém rameně připjatý měch s oným se nafukují.
Když na to po dlouhém čase nynější císařovna a královna země z Prahy do Vídně skrz prachinský kraj svou cestu brala a gastujíc polednem v Strakonicích, nechal jí tam v čas oběda pan obršt hudbu tureckou před oknami dělati. Královna uslyšíc v té hudbě předivný a ne nepříjemný tón nějakého ji neznámého nástroje hudebního, ptala se, co by to za nástroj byl? Na odpověď danou: „Dudy!“ vstalať jest hned od stolu a koukajíc z okna, spatřila krásného člověka v čistých, ano ozdobných šatech sedlských mezi jinými draze vošacenými hauboistmi na dudy pískati. I nechala ihned toho pěkného dudáka nahoru k ní do pokoje přijíti, kterýž Ji tam hezky dlouhý čas na ty dudy dudlal a za které dudání ona jemu 20 kusů species dukátů darovala.
Po vystoupení dudákovo, řekla královna, že by její žádost neb vinš byl, kdyžby mohla toho pěkného dudáka malovaného míti. Obršt po odchodu jeho nechal ihned dudáka malovat, kteréhož celá podoba a tvářnost na vlas se s tím malovaným obrazem srovnává, což královnu velmi těšilo. A poněvadž ten obršt sobě jej taky malovati nechal a mně se poštěstilo skrz mého dobrého přítele obrštovo exemplář sobě na ňáký čas vypučiti, dal sem dudáka taky kopírovat, který též na vlas svou podobu má a já pro památku, zde vedle podobu neb tvářnost téhož dudáka přikládám.
Dodatek k příspěvku
Karel Sáček, 21.12.2015
Edice Jeníkova deníku byla převzata z monografie REŽNÝ, Josef. Po stopách dudáků na Prácheňsku, Strakonice, 2004, konkrétně kapitoly Dudáci u píseckého pluku na s. 247-250. Zde autor mj. upozorňuje, že jméno tohoto dudáka se nepodařilo přesně dohledat - mohlo se jednat o Jana Voldána z Mladotic, Vojtěcha Čerta ze Zlivic, popřípadě Alberta Turečka z Babín. Současně také uvádí, že vyobrazení dudáka v Jeníkově deníku vychází z kresby A. Zellerina z roku 1820 a přikládá ještě jedno od stejného autora:
V dosud neznámém (nedostatečně citovaném) německy psaném periodiku bylo v přehledové tabulce Uniformen böhmisch-mährischer Regimenter na s. 128-129 zveřejněno velmi málo známé vyobrazení s německým popisem: „Stejnokroj staročeského dudáka z kapely c.k. pěšího pluku baron de Vaux č. 25“. Teoreticky by se mohlo by se jednat o kopii exempláře věnovaného přímo císařovně.
Další vyobrazení údajného „dudáčka píseckého regimentu z roku 1820“ lze nalézt v expozici Muzea středního Pootaví v prostorách strakonického hradu. Zatímco na všech předchozích vyobrazeních mají dudáci Jeníkem popsané „typické dudy dmýchací“ (s podpažním měchem), toto vyobrazení zachycuje dudáka sice ve velmi podobném stejnokroji, ale s dudami „dechovými“ (v současnosti nazývanými též skotské).
