Josefínský fyzilír střeží ostatky vojáků ze zrušených karlínských hřbitovů
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 12.07.2024
Pražský Karlín získal své jméno v roce 1817 dle čtvrté manželky císaře Fantiška I. – císařovny Karoliny Augusty (něm. název Karolinenthal se zpočátku objevoval i v jiných českých překladech jako: Karolinino údolí, Karolinčany, Karolinov či Karlínov). Předtím bývala tato část za hradbami Starého města s dominující stavbou vojenské invalidovny nazývána podle majitelů - špitálníků kláštera blahoslavené Anežky - jako Špitálské pole nebo krátce Špitálsko.
V místech vymezených přibližně dnešními ulicemi Pernerova a Korybutova se při úpatí kopce Vítkov nacházel hřbitov pražské vojenské posádky. Roku jeho vzniku je poněkud nejasný. Oficiálně byl založen v roce 1753, tehdy ale pravděpodobně došlo jen k rozšíření již existujícího hřbitova pro vojenské invalidy, který mohl vzniknout kolem roku 1735. V letech 1781-1784 bylo pohřebiště rozšířeno o samostatnou část pro evangelíky a v roce 1801 ještě o další část pro důstojníky (východní část).
V letech 1813-1814 zde bylo pohřbeno velké množství vojáků, kteří v provizorních pražských nemocnicích zemřeli na následky zranění z tažení proti Napoleonovi, především však bitev u Drážďan a Chlumce. Za období od 27. září do 2. prosince 1813 zemřelo v Praze celkem 3 486 vojáků. V přípisu datovaném na Štedrý den roku 1813 bylo sděleno, že z původního počtu 50 vězňů, kteří měli denně kopat hroby na vojenském hřbitově v Karlíně u invalidovny, jich stačilo jen 40 a někdy pouze i 20.
V roce 1894 byl celý soubor karlínských hřbitovů zrušen a v letech 1905-1906 odtud většina náhrobků přenesena na hřbitov olšanský. Krátce předtím proběhla exhumace kosterních pozůstatků více než 900 důstojníků a 4 000 vojínů a poddůstojníků, ale také jejich žen a dětí a jejich uložení do společných hrobů na vojenské oddělení olšanského hřbitova (hřbitov IX, odd. 10B, tyto dva společné hroby byly ale zrušeny, na jejich místě se dnes nachází novodobé hroby urnové). Místo posledního odpočinku tisíců vojáků v Karlíně tak dlouho připomínala jen barokní kaple z důstojnického hřbitova, ve které bylo mj. v červnu 1813 dočasně uloženo tělo Gerharda Johanna Davida von Scharnhorst, náčelníka štábu pruské armády podlehnuvšího v Praze zranění z bitvy u Großgörschen / Lützenu (převezené do Berlína v roce 1821 nebo 1826).
Od roku 1927 začal plochu někdejších hřbitovů pokrývat beton a rozrůstající se areál továrnen. Definitivní konec průmyslové zástavby zase znamenala povodeň v roce 2002 a o místo se začali zajímat developeři. Od června do listopadu 2013 zde provedla nezisková společnost Archeo Pro o.p.s. předstihový archeologicko-antropologický výzkum. Během něj bylo odkryto více než tisíc hrobů a vyzvednuty kosterní pozůstatky více než 1 400 osob, přičemž značné množství jedinců spočívalo v hromadných hrobech.
Tyto tělesné ostatky byly nově uloženy na olšanském hřbitově (nikoliv však na vojenském oddělení, ale na hřbitově IV, odd. 9, u zdi sousedící s obchodním centrem; dle informační tabule u hlavního vchodu „čestné vojenské pohřebiště č. 5 - oběti válek z let 1735-1894“). Nad jejich novým pohřebištěm byl zřízen pomník, slavnostně odhalený 30. listopadu 2016. Jeho dominantním prvkem je socha vojáka v adjustaci c. k. fyzilíra řadového pěšího pluku zavedené roku 1767 a zrušené vzorem 1798. Pomník dopňují nápisy v češtině, němčině, francouzštině a ruštině: „Zde leží tělesné ostatky vojáků, exhumované ze zrušených vojenských a evangelických hřbitovů v Karlíně L. P. MMXVI“.
Pomník fyzilíra se původně nacházel v důstojnické části karlínského vojenského hřbitova. Jednalo se o náhrobek dnes neznámého c. k. hejtmana Josefa ?, což bylo možné vyčíst z nápisu zachyceném na původní fotografii (dnes je nahrazen nápisem PAX + VOBIS). Ani jméno autora pomníku dosud nebylo objasněno, byť často bývá spojován s Josefem Malínským. Náhrobek byl v rámci areálu olšanských hřbitovů několikrát přemístěn. Jeho zakomponování do nového pomníku vytváří podařený symbolický odkaz. Pískovcový voják držící čestnou stráž je totiž velmi pravděpodobně oděn do té uniformy, jakou nosila velká část zde pochovaných. A vůbec není třeba řešit, že se jedná „pouze“ o kopii originálu uloženého v kapli sv. Václava - lapidáriu na Vinohradském hřbitově.
Související odkazy:
KACL, Pavel - PRŮCHOVÁ, Erika: Komplex zaniklých hřbitovů v Praze-Karlíně. in: Archaeologia historica. 2017, roč. 42, č. 1, s. 153-185; online dostupné digilib.phil.muni.cz/cs/handle/11222.digilib/136538
Kaple vojenského hřbitova v Karlíně aneb znovuzrození kulturní památky
stary-web.zastarouprahu.cz
Vykopávky v pražském Karlíně odhalily hroby vojáků z doby Marie Terezie
praha.idnes.cz
Rozhovor o výzkumu novověkého hřbitova v Praze-Karlíně
archeologienadosah.cz
Archeo Pro - archeologické výzkumy
archeopro.archeo4u.cz
Antropologicko-archeologický výzkum zaniklého vojenského hřbitova v Praze – Karlíně
www.archaiapraha.cz/praha-cs
Přednáška Karlínský hřbitov
recentniarcheologie.cz
Na Olšanech byl vysvěcen pomník padlých v 17. a 18. století
hrbitovy.cz
Antropologicko-archeologický výzkum zaniklého vojenského hřbitova v Praze – Karlíně, 19.08.2022
archaiapraha.cz/praha-cs
Michael Rozsypal: V pražském Karlíně odkrývají masové hroby. Šlo o desítky tisíc vojáků, říká Vyšohlíd, 15.11.2022; online dostupné video.aktualne.cz/dvtv
Martin Vyšohlíd – Michal Lutovský – Roman Bortel: Císařští důstojníci ve světle archeologie, faleristiky a antropologie. K vybraným hrobům ze zaniklého vojenského hřbitova v Praze-Karlíně, in: Archeologie ve středních Čechách 27/2023, s. 621–653; online dostupné academia.edu/110551643
Pro srovnání:
Tony Pollard: These spots of excavation tell: using early visitor accounts to map the missing graves of Waterloo, Journal of Conflict Archaeology 2021, 16:2, 75-113; doi.org/10.1080/15740773.2021.2051895
- jeho popularizační anotaci viz Matouš Lázňovský: Kde skončili padlí od Waterloo? Často jako přísada do kafe, seznamzpravy.cz, 18.04.2024.
Související příspěvky:
|
|
Karel Sáček: Pražský pomník c. k. polního zbrojmistra von Ellrichshausena (1780/1828) Úmrtí znamenalo nejen ztrátu pro c. k. armádu, ale představovalo navíc problém konfesijní – polní zbrojmistr Ellrichshausen nebyl katolického, nýbrž protestantského vyznání. To ovlivnilo způsob a především místo jeho pohřbení. Na žádném z pražských hřbitovů (ani v kostele) pochován být nesměl. Spoluvladař Josef II., který si tohoto vojevůdce velmi vážil, proto rozhodl, že jeho ostatky budou uloženy pod pomníkem zřízeným na jednom z pražských veřejných prostranství... |
Karel Sáček: Michael Hardtmann - 69 let služby v c. k. armádě