Myslivci v rakouské armádě za koaličních válek
Lubomír Uhlíř
Naposledy upraveno: 20.05.2007
Funkci lehké pěchoty pro výkon průzkumu, předních stráží apod. vykonávali v armádě habsburské monarchie původně převážně vojáci hraničářských jednotek. Nicméně již během válek o rakouské následnictví se objevil prvý předobraz potomních mysliveckých formací.1) Jednalo se o dobrovolnickou mysliveckou setninu Pfeiler (pojmenovanou podle velitele hejtmana Pfeilera), existující v letech 1745-1746. V rámci této setniny bylo též asi 80 jezdců. Název „myslivecký“, užívaný pro ni i pro ostatní nástupnické formace, byl odvozen z toho, že při přijímání do nich byla vedle členů různých střeleckých sborů a spolků dávána přednost lesníkům, protože se jednalo o muže dobře ovládající zbraně, kteří nepotřebovali dlouhodobý střelecký výcvik.
První větší dobrovolnická myslivecká formace se objevila až za sedmileté války. V r. 1758 byl vytvořen polním zbrojmistrem Františkem Mořicem hrabětem Lacym dobrovolnický Sbor polních myslivců (Feld-Jäger-Corps), označovaný jeho jménem (jakožto majitelem), resp. jménem jeho nástupce polního podmaršála Josefa hraběte Siskovicse. Vedle toho se ale v aktech vyskytuje i označování sboru podle velitelů, jimiž byli: hejtman, později major Christian von Richard, podplukovník Carl Ludwig Freiherr von Montmartin a major Carl Freiherr von (Graf) Enzenberger. Počátky tohoto sboru byly dosti skromné, jeho původní stav čítal pouhých 50 mužů. Ale již v r. 1759 sestával ze 2 setnin a v r. 1760 z 10 setnin. V témže roce byl podřízen pionýrskému sboru, v r. 1761 byl znovu osamostatněn. Rozpuštěn byl po válce r. 1763. Vedle něj fungoval další, početně slabší Dobrovolnický myslivecký sbor (Frei-Jäger-Corps), označovaný podle svého velitele, jímž byl hejtman, později major Michael Otto. Sbor, sestávající ze setniny ostrostřelců a menšího počtu švališarů a husarů (celkem asi 100 jezdců), existoval v l. 1759-1763.
Protože se myslivci ve válce osvědčili, bylo již v r. 1769 nařízeno, aby byl v případě vypuknutí válečného konfliktu postaven myslivecký sbor (Jäger-Corps). Ve válce o bavorské následnictví 1778-1779 existovaly dvě takové formace. Jednak Tyrolský ostrostřelecký sbor (Tyroler Scharfschützen-Corps), sestavený z osvědčených střelců z pěších pluků, dále z vybraných příslušníků hraničních kordonů2) a konečně z naverbovaných dobrovolnických střelců. Dalším byl Sbor moravsko-slezských horských myslivců (Corps der märisch-schlesischen Gebirgsjäger)3) v síle 2 setnin. Některá akta uvádějí ještě Myslivecký sbor Urbany (Jäger-Corps Urbany), ale chybí k němu jakékoliv další údaje. Vedle těchto samostatných mysliveckých sborů existovaly myslivecké oddíly jako součásti jiných dobrovolnických formací.4) Za šeldské války v l. 1784-1785 byl vytvořen dobrovolnický Tyrolský ostrostřelecký sbor, sestávající ze 2 setnin.
Za války s Osmanskou říší v l. 1787-1790 byl vytvořen větší počet dobrovolnických mysliveckých sborů. Některé tyto formace byly posléze rozpuštěny, jiné zůstaly zachovány a účastnily se koaličních válek.
Již 1.11.1787 bylo nařízeno verbovat muže, způsobilé k mysliveckým službám, ve 37 najímacích obvodech německých pěších pluků v dědičných zemích a v obvodu pěšího pluku č. 46 (Tyroler Land- und Feld-Regiment).5) Obdobné najímání mělo být prováděno i na území Svaté říše římské národa německého. Původní projekt počítal s postavením sboru o 2.500 až 3.000 mužích (tohoto počtu nebylo v praxi dosaženo), zformovaného do 20 až 25 setnin. Později bylo od projektovaného jednotného mysliveckého sboru upuštěno a mužstvo, nacházející se ve shromažďovacím prostoru u Prešpurku, bylo rozděleno mezi pěší pluky, zařazené do operující armády (15 mužů na 1 polní prapor). Mužstvo, najaté v Tyrolsku, bylo určeno pro vnitrorakouské pluky (inner-österreichische Regimenter),6) uherské pluky obdržely myslivce, pocházející z říšského verbování. Po tomto rozdělení zůstával určitý přebytek mužstva, z čehož byla 1 setnina použita ke službě u Dunajské flotily (na čajkách na Dunaji a Sávě),7) zbytek pak jednak začleněn do pionýrskému praporu, jednak rozdělen mezi jezdecké pluky (6 mužů na eskadronu husarů, dragounů nebo švališarů), konečně z něj byly doplňovány ztráty myslivců, přidělených u jednotlivých pěších pluků. Z myslivců, přidělených pionýrům, byly v průběhu r. 1788 (v červnu a říjnu) vytvořeny 2 samostatné setniny,8) které byly zařazeny do Hlavní armády v Banátu.
Další mysliveckou formací, existující za tureckých válek, byl Boerův ostrostřelecký sbor (Boer’sche Scharfschützen-Corps). Rozhodnutím ze 4.3.1789 bylo povoleno nadporučíku Andreasi Boerovi z pěšího pluku č. 37 najmout v Aradském a Biharském komitátu dobrovolnický sbor v síle 500 mužů. Není bez zajímavosti, z jakého materiálu se tato jednotka rekrutovala, protože jde o malou ukázku toho, jak vojenský erár za války využíval osoby, v dobách míru zařazované do kategorie podsvětí - jednalo se o podloudníky, pytláky a podobná individua. V r. 1790 byl sbor doplněn o myslivce, zařazené dosud v uherských pěších plucích, dále pak o příslušníky tou dobou zrušeného nepravidelného Bosenského dobrovolnického sboru.9) Boerův ostrostřelecký sbor sloužil u armády v Banátu.
Na přelomu let 1789 a 1790 bylo, vzhledem k napjatým vztahům s Pruskem, nařízeno postavit observační sbor v Čechách a na Moravě. Jeho součást měly tvořit i dvě myslivecké formace - Sbor německých myslivců (Deutsches Jäger-Corps) a Sbor tyrolských ostrostřelců (Tyroler Scharfschützen-Corps), každý po 10 setninách. K jejich zformování byli použiti příslušníci obou výše uvedených mysliveckých setnin (Sinzendorff a Dandini) a dále myslivci, vyčlenění od Hlavní armády. Až do definitivního zkompletování sborů byli myslivci přiděleni ke 2. polnímu praporu pěšího pluku č. 25. Početní stavy dobrovolníků z Tyrolska, kteří měli tvořit základ tyrolského sboru, byly nedostačující (ne více než 3 setniny), proto měli být ponecháni v rámci německého sboru do té doby, než jejich počet vzroste nejméně na 5 setnin. Oba sbory měly být doplňovány vstupem nových dobrovolníků. Vedle toho bylo povoleno postavit podle návrhu polního podmaršála Bendera myslivecký sbor v rakouském Nizozemí.
Do německého a tyrolského sboru nebyli začleněni jednak myslivci, konající službu na čajkách, dále Boerovi ostrostřelci a konečně myslivci, zařazení v jednotlivých praporech sborů Coburg ve Valašsku a Hohenlohe v Sedmihradsku. Z posledně uvedených byl zformován Koburský myslivecký division (Coburg’sche Jäger-Division).10)
V září 1790 měly být všechny myslivecké formace rozpuštěny, což bylo v říjnu t.r. omezeno pouze na Koburský myslivecký division a setninu, vykonávající službu na čajkách. V prosinci 1790 byl rozpuštěn Boerův ostrostřelecký sbor, část mužstva byla zařazena do pěšího pluku č. 33. Ostatní myslivci byli přesunuti do Nizozemska.
V období koaličních válek vzniklo a posléze zaniklo větší množství dobrovolnických mysliveckých formací. Dále byly v této době či bezprostředně po ní vytvořeny první stabilní myslivecké jednotky.11)
1. Dobrovolnické myslivecké formace z doby před r. 1792
Při vypuknutí koaličních válek existovaly z předchozího období tři dobrovolnické myslivecké formace.
Německý myslivecký sbor (Deutsches Jäger-Corps), označovaný dále jmény svých velitelů, jimiž byli: 1790 podplukovník Menrad von Geppert, 1790 major Pompeje Dandini, 1792 major, později podplukovník a plukovník Wilhelm Graf Mahony, 1797 podplukovník Philipp Plank, 1799 plukovník Constantin Freiherr von D’Aspre, 1801 podplukovník Franz Kurz von Traubenstein.12) Sbor byl zformován v dubnu 1790 v síle 10 setnin. V r. 1801 byl začleněn do nově vzniklého mysliveckého pluku č. 64.
Tyrolský ostrostřelecký sbor (Tyroler Scharfschützen-Corps)13) byl původně zařazený v předchozím sboru v síle 3 setnin, později byl doplňován náborem dobrovolníků; rovněž k němu byl z německého mysliveckého sboru převeden určitý počet šarží. Sbor dosáhl plánovaného stavu 10 setnin (2 praporů) až na podzim 1790. Také tento sbor byl v r. 1801 začleněn do nového mysliveckého pluku č. 64.
Nizozemský myslivecký sbor (Niederländisches Jäger-Corps), označovaný též podle svého velitele majora, později podplukovníka Johanna Le Loupa jako Le Loupovi myslivci (Le Loup-Jäger),14) byl postaven v listopadu 1789 a čítal původně pouze 50 mužů. Sbor byl doplňován dobrovolníky, dále k němu bylo převeleno po 60 mužích od pěších pluků č. 38 a 55,15) takže v květnu 1790 se skládal již ze 3 setnin. V r. 1793 byl rozšířen na 6 setnin. V r. 1801 byl sbor zrušen, rodilí Tyrolané byli zařazeni do mysliveckého pluku č. 64, ostatní mužstvo bylo propuštěno.
2. Dobrovolnické myslivecké formace z l. 1792-1797
Za 1. koaliční války existovaly všechny tři uvedené formace z předchozích let.
Dále byl vytvořen dobrovolnický Lombardský myslivecký sbor Corti (Lombardisches Jäger-Corps Corti), nesoucí jméno svého velitele nadporučíka Antona Cortiho. Sbor byl založen pod vedením polního maršála Wurmsera v září 1796 v Matově, později byl dislokována v Benátkách. Zrušen byl v r. 1797.
3. Dobrovolnické myslivecké formace z l. 1798-1801
Také za 2. koaliční války existovaly tři dobrovolnické sbory z l. 1789/1790. V jejím průběhu vznikly čtyři dobrovolnické myslivecké formace, jež byly všechny zrušeny v r. 1801.
Tyrolský dobrovolnický ostrostřelecký sbor (Tyroler freiwilliges Scharfschützen-Corps) byl vytvořen na podzim 1799 ze setnin tyrolských zemských střelců, jejichž příslušníci se zavázali sloužit vně své země po dobu půl až jednoho roku. Sbor sestával původně ze 24 setnin, později z 15 setnin (setnina po 120 mužích). Velitelem byl plukovník Johann von Luth.
Italský sbor polních myslivců (Italienisches Feld-Jäger-Corps) byl naverbován plukovníkem Filipem baronem Brentanem v r. 1799 z dobrovolníků v piemontském Turinu a byl označován také jménem svého velitele jako Brentano-Feld-Jäger-Corps či Brentano-Jäger (1799-1800), po jeho povýšení na generálmajora jménem jeho nástupce majora Andrease Máriássyho von Marcusfalva jako Máriássy-Feld-Jäger-Corps či Máriássy-Jäger (1800-1801). Sbor sestával ze 6 setnin.
Myslivecký sbor Legie arcivévody Karla (Jäger-Corps der Legion Erzherzog Carl), nebo též Česko-moravsko-slezští zemští myslivci (Böhmisch-mährisch-schlesische Landjäger), případně podle velitele podplukovníka Johanna Bellouta de Watters Myslivecký sbor Belloute (Jäger-Corps Belloute), představoval 3 prapory - 1. a 2. prapor byl postaven z mužstva naverbovaného v Čechách, 3. prapor z mužstva naverbovaného na Moravě a ve Slezsku. Sbor vznikl v listopadu 1800 jako součást Legie arcivévody Karla a byl současně s ní rozpuštěn.16)
Dolnorakouský ostrostřelecký sbor (Niederösterreichisches Scharfschützen-Corps) byl postaven v září 1800 ve Vídni. Skládal se ze tří praporů: 1. prapor ostrostřelecký (Scharfschützen-Bataillon), 2. prapor dolnorakouských zemských stavů (Bataillon der niederösterreichischen Landstände), 3. prapor myslivecký (Jäger-Bataillon), jemuž byla přidělena obchodnická ostrostřelecká setnina (Handlungs-Scharfschützen-Compagnie).
4. Pluk jízdních myslivců z l. 1798-1801
Za 2. koaliční války se v rakouské armádě poprvé objevili jízdní myslivci.17) Jejich základem byl Jízdní myslivecký dobrovolnický sbor (Jäger-Frei-Corps zu Pferd) o 4 eskadronách, naverbovaný v r. 1795 biskupem z Paderbornu a Hildesheimu jako říšský kontingent těchto území. V březnu 1797 byl převzat do císařských služeb a zesílen na 6 eskadron. V červnu 1798, po inkorporování jezdců z francouzských emigrantských formací Bourbon,18) Rohan19) a Carneville,20) z něj byl vytvořen Pluk jízdních myslivců či Jízdní myslivecký pluk (Jäger-Regiment zu Pferd), který vzdor tomu, že byl jediný, byl opatřen číslem 1.21) Majitelem pluku byl plukovník, později generálmajor Anton Graf de Bussy (v l. 1795-1798 velitel tohoto jízdního dobrovolnického sboru). Pluk se skládal z 8 eskadron (4 divisionů). V r. 1800 byl postaven 5. division a pluk čítal 10 eskadron. Pluk měl výsadu doplňovat své stavy verbováním na území všech císařských dědičných zemí. Byl zrušen v květnu 1801. Mužstvo bylo propuštěno, pouze z nepatrné části zařazeno k hulánskému pluku č. 3, založenému v témže roce.22)
5. Tyrolský myslivecký pluk č. 64 z l. 1801-1808
Podle nejvyššího rozhodnutí z 22.9.1801 byl v listopadu t.r. vytvořen myslivecký pluk ze dvou dobrovolnických formací - Německého mysliveckého sboru Kurz a Tyrolského ostrostřeleckého sboru, doplněný rodilými Tyrolany z Nizozemského mysliveckého sboru (Le Loupových myslivců) a z řadového pěšího pluku č. 46. Pluk měl být nadále doplňován výhradně z Tyrolska. Jeho název zněl Tyrolský myslivecký pluk (Tyroler Jäger-Regiment).23) Vzhledem k tomu, že byl zařazen do číslování řadových pěších pluků, byl ve shodě s tím uváděn pod číslem 64.24) Skládal se ze 3 praporů po 6 setninách. Plukovní vychovatelna25) u něj zřízena nebyla. Pluk měl od r. 1802 ustanoveného majitele, jímž byl polní podmaršál Gabriel markýz Chasteler de Courcelles. Za války r. 1805 byl nasazen po jednotlivých praporech.26) Od r. 1806 po ztrátě Tyrolska byl označován jako Myslivecký pluk (Jäger-Regiment)27) a nadále byl doplňován z najímacích obvodů německých pluků. Pluk byl k 1.9.1808 rozformován na devět samostatných divisionů polních myslivců.
6. Dobrovolnické myslivecké formace z r. 1805
Za 3. koaliční války existovalo vedle mysliveckého pluku č. 64 celkem pět mysliveckých dobrovolnických praporů, zřízených na základě rozhodnutí ze 14.10.1805 v říjnu t.r. Všechny prapory byly rozpuštěny počátkem r. 1806.
Dolnorakouský myslivecký prapor (Niederösterreichisches Jäger-Bataillon), postavený ve Vídni a označovaný též jako Vídeňský myslivecký prapor (Wiener Jäger-Bataillon), byl v síle divisionu (2 setnin).
Vnitrorakouský myslivecký prapor (Innerösterreichisches Jäger-Bataillon) byl postaven ve Štýrském Hradci a sestával ze 3 setnin (Grazer-Compagnie, Marburger-Compagnie, Cilier-Compagnie). Původně se počítalo s vytvořením dvou praporů, vznikl však pouze štýrský, druhý, který měl být vytvořen v Korutanech a Kraňsku, již nikoliv.
Dále existovaly dva České myslivecké prapory (Böhmische Jäger-Bataillone), používané k posádkové službě v pevnostech Josefov a Terezín. Původně se počítalo se zřízením 3 těchto praporů, ale třetí byl ještě před svým zkompletováním rozdělen mezi ostatní dva.
Posledním byl Moravsko-slezský myslivecký prapor (Mährisch-schlesisches Jäger-Bataillon), dislokovaný v pevnosti Olomouc.
7. Divisiony a prapory polních myslivců od r. 1808
Dne 9.8.1808 podal generalissimus arcivévoda Karel28) císaři Františkovi I. návrh na rozmnožení lehkých jednotek. Císař 18.8.1808 nařídil rozformování tehdejšího Mysliveckého pluku na 9 samostatných divisionů. Tyto rámcové jednotky měly být v případě války doplněny na kompletní prapory.29) Divisiony byly zřízeny k 1.9.1808. Každý z nich byl označován jako Division polních myslivců či Polní myslivecký division (Feld-Jäger-Division) a opatřen pořadovým číslem 1 až 9. Division měl předepsaný mírový stav 288 mužů: štáb 6 mužů a 2 setniny po 141 mužích. V čele divisionu stál vyšší důstojník, v čele setniny hejtman nebo kapitán-poručík, dále byl u každé setniny systemisován 1 nadporučík a 2 podporučíci. K plánovanému doplnění na prapor byly určeny dvě reservy (každá v síle divisionu) z lesnického personálu a střelců.30) Divisiony byly postupně doplňovány, např. k 1.10.1808 obdržel každý 15 přespočetných desátníků (zde podmyslivců) od řadových pěších pluků. K 1.12.1808 bylo nařízeno doplnit myslivecké divisiony na prapory. Každý z nich byl označován jako Prapor polních myslivců či Polní myslivecký prapor (Feld-Jäger-Bataillon)31 a svým dosavadním číslem.32) Prapory byly vytvářeny na mírových stavech 860 mužů: štáb 14 mužů a 6 setnin (3 divisiony) po 141 mužích (z toho 3 důstojníci) ve 4 četách.33) Od 10.2. do 1.3.1809 začaly být myslivecké prapory uváděny na válečné stavy 1.010 mužů: štáb 14 mužů a 6 setnin po 166 mužích (z toho 4 důstojníci). K 26.2.1809 byla pro každý prapor ustanovena depotní setnina o 74 mužích (z toho 3 důstojníci) pod velením hejtmana nebo kapitán-poručíka.34) Po ukončení válečného tažení 1809 byly prapory polních myslivců zredukovány na divisiony s předchozím mírovým stavem 288 mužů.35) V r. 1812 za války proti Rusku byly doplněny na prapory pouze dva divisiony polních myslivců (č. 5 a 7), zařazené do Scharzenbergova pomocného sboru. Počátkem února 1813 bylo Dvorní válečnou radou nařízeno doplnění všech mysliveckých divisionů na prapory, složené ze 4 tzv. válečných setnin (Kriegs-Compagnien) a 2 tzv. mírových setnin (Friedens-Compagnien), které měly sloužit jako depotní division. Nejvyšší rozhodnutí z 24.7.1813 stanovilo válečné stavy polních mysliveckých praporů, proti stavům z r. 1808 poněkud vyšší. Celkem čítal každý prapor 1.017 mužů: štáb 21 mužů a 6 setnin po 166 mužích (z toho 4 důstojníci). Podstatně vyšší byly stavy depotní setniny, která nyní čítala 226 mužů (z toho 2 důstojníci).36) V rámci příprav na válku s Francií37) došlo podle nejvyššího rozhodnutí z 5.8.1813 k rozmnožení praporů polních myslivců na 12. K nově vytvářeným praporům č. 10-12 byl převelen jistý počet šarží od stávajících praporů. Konkrétně k praporu č. 10 od praporů č. 7, 8 a 9, k praporu č. 11 od praporů č. 3, 4 a 5 a k praporu č. 12 od praporů č. 1, 2 a 6. Myslivecké prapory byly uvedeny na mírové stavy (oproti předchozím z r. 1808 poněkud nižší) až 1.7.1816. Prapor se nyní skládal ze 4 setnin (1. setnina zůstala, 2. byla nyní 3., 3. se stala 2., 5. byla 4., 4. a 6. byly zrušeny). Mírový stav činil 616 mužů: štáb 12 mužů, 4 setniny po 151 mužích (z toho 4 důstojníci). Válečný stav byl stanoven na 1.489 mužů: štáb 21 mužů, 6 polních setnin po 206 mužích (z toho 4 důstojníci), 1 depotní setnina se 232 muži (z toho 4 důstojníci).38)
8. Dobrovolnické myslivecké formace z r. 1809
Za války r. 1809 existovalo vedle 9 polních mysliveckých praporů větší množství dobrovolnických mysliveckých formací, které byly rozpuštěny koncem r. 1809 resp. počátkem r. 1810.
Solnohradský myslivecký prapor (Salzburgisches Jäger-Bataillon) byl založen v dubnu 1809 jako vnitrorakouský dobrovolnický prapor č. 2,39) později byl změněn na myslivecký prapor. Práva majitele u všech vnitrorakouských zeměbraneckých a dobrovolnických formací náležela arcivévodovi Janovi, proto býval prapor někdy označován jako Myslivci arcivévody Jana (Erzherzog Johann-Jäger). Prapor byl rozpuštěn v listopadu 1809.
Lobkovicův myslivecký sbor (Lobkowitz-Jäger-Corps) v síle praporu byl založen v květnu 1805 v Čechách. V lednu 1810 byl rozpuštěn.
Pražský myslivecký prapor Watterich (Prager Jäger-Bataillon Watterich) byl označován jménem svého velitele, jímž byl major Philipp Watterich von Waderichsburg. Prapor vznikl v květnu 1809 jako součást Legie arcivévody Karla v Čechách,40) byl ale nasazen samostatně.41) Spolu s legií byl zrušen v lednu 1810.
Sedmihradský myslivecký sbor Marie Ludoviky (Maria Ludovica Siebenbürger Jäger-Corps) byl naverbován sedmihradským guvernérem baronem Bánffym a kuriálním soudcem baronem Bruckenthalem v květnu 1809. Sbor, pojmenovaný podle císařovny, sestával ze 2 praporů, označovaných jako „saský“ a „uherský“. Byl zrušen v r. 1810.
Francká legie (Fränkische Legion), označovaná též jako Bayreutská legie (Bayreuthische Legion) byla vytvořena v r. 1809 z dobrovolníků, naverbovaných v českém pohraničí, doplněných mužstvem depotu dobrovolnického sboru vévody brunšvického.42) Legie se skládala ze 3 setnin myslivců a 3 eskadron hulánů. Byla rozpuštěna počátkem prosince 1809, část myslivců byla převedena do praporu polních myslivců č. 1.
Dobrovolnický sbor Carneville (Frei-Corps Carneville), označovaný podle svého zakladatele, majitele a současně i prvého velitele plukovníka Františka Šimona hraběte Carneville, byl založen v dubnu 1809 a sestával ze 3 setnin myslivců a 1 eskadrony husarů (66 mužů). Byl zrušen v prosinci 1809, část myslivců byla zařazena do praporu polních myslivců č. 9.
Vídeňský dobrovolnický myslivecký sbor (Wiener freiwilliges Jäger-Corps), označovaný též jako Dolnorakouský myslivecký sbor (Niederösterreichisches Jäger-Corps) nebo podle svého zakladatele a velitele majora Antona hraběte Schlegenberga jako Schlegenbergovi myslivci (Schlegenberg-Jäger), byl zformován v květnu 1809 ve Vídni z panských myslivců. Sbor, sestávající ze 3 setnin, byl rozpuštěn v lednu 1810.
Terstský dobrovolnický myslivecký sbor (Triester Frei-Jäger-Corps) byl založen v březnu 1809 jako terstská zeměbrana z původních miličních formací. Skládal se ze 2 praporů. První prapor, se 4 fysilírskými a 2 mysliveckými setninami, byl zformován z městské milice (Stadt-Miliz). Druhý prapor, se 6 setninami, byl vytvořen z teritoriální milice (Territorial-Miliz). Terstský sbor byl zrušen v lednu 1810.
Aradský sbor horských myslivců (Arader Gebirgs-Jäger-Corps) byl vytvořen až po válce v září 1809 jako součást uherské insurekce v aradském, biharském a krassóerském komitátu. Jednalo se o policejní formaci, určenou ke stíhání desertérů. Sbor byl zrušen v lednu 1810.
9. Dobrovolnické myslivecké formace z l. 1813-1815
Také v posledních letech koaličních válek vzniklo několik dobrovolnických mysliveckých sborů, z nichž pouze jediný se stal zárodkem pozdější definitivní formace.
Sedmihradský myslivecký sbor (Siebenbürgisches Jäger-Corps) vznikl v září 1813. Sestával ze dvou praporů, první byl označován jako „saský“, druhý jako „uherský“. Sbor byl zrušen v lednu 1816.
Pod názvem Kastuanští myslivci (Castuaner Jäger) byly uváděny myslivecké součásti, které pod velením hejtmana Lazaricha tvořily součást istrijské zeměbrany. Jednalo se o 2 setniny (1813) resp. 4 setniny (1815), které nikdy nevytvářely samostatnou formaci.
Tyrolský Fennerův myslivecký sbor (Tyroler Fenner-Jäger-Corps) byl vytvořen v Tridentu polním podmaršálem Filipem rytířem Fennerem von Fenneberg na základě nejvyššího rozhodnutí ze 7.12.1813. Sbor byl postaven z dobrovolníků, důstojníci byli převzati od armády. Původně sestával ze 2 praporů, v r. 1815 byly oba prapory sloučeny a v Innsbrucku byl postaven nový 2. a 3. prapor. Ke konci roku 1815 byl sbor zrušen, příslušníci mužstva, kteří se osvědčili, směli být k 1.1.1816 přijati k nově vytvořenému Tyrolskému mysliveckému pluku.
Walliský myslivecký sbor (Walliser Jäger-Corps) byl vytvořen na základě rozhodnutí z 11.1.1814 plukovníkem baronem Simbschenem, převážně z mužstva, najatého v jihošvýcarském kantonu Wallis. Sbor byl v síle praporu, 4 setniny (po cca 120 mužích) byly postaveny z dobrovolníků, pátá setnina byla přidělena praporem polních myslivců č. 6. Sbor byl zrušen v dubnu 1814.
Savojsko-rakouský sbor horských myslivců (Savoyisch-österreichisches Berg-Jäger-Corps) založil podle rozhodnutí z 28.1.1814 polní podmaršál baron Bubna. Původně sestával ze 3 setnin, v dubnu 1814 byla postavena 4. setnina. Koncem června 1814 byl sbor zrušen.43)
Lombardský myslivecký sbor (Lombardisches Jäger-Corps) byl vytvořen na základě rozhodnutí ze 17.3.1814 plukovníkem baronem Simbschenem. Sbor, skládající se ze 2 setnin, byl rozpuštěn v červenci 1814.
Myslivecký prapor vestfálské legie (Jäger-Bataillon der westphälischen Legion) existoval od r. 1813 v rámci uvedené legie (označované též jako „rakousko-německá“). Legie byla postavena v Čechách z dobrovolníků naverbovaných v Německu a z jednotek, převzatých do císařských služeb. Skládala se ze 2, později 3 pěších praporů, 1 praporu myslivců a 2 husarských pluků. Po pařížském míru ze dne 30.5.1814 byla legie rozpuštěna, většina důstojníků byla převzata do císařských služeb.
Pod názvem Solnohradský sbor horských střelců (Salzburgischer Berg-Schützen-Corps) bývají uváděny 2 setniny solnohradských střelců, převzatých r. 1814 do císařských služeb a rozdělených mezi prapory polních myslivců.44) Podrobnější údaje k této formaci chybí.
10. Tyrolský myslivecký pluk od r. 1816
Podle nejvyššího rozhodnutí z 29.5.1815 byl zřízen k 1.1.1816 Tyrolský myslivecký pluk či Pluk tyrolských myslivců (Tyroler-Jäger-Regiment)45) s využitím mužstva zrušeného Tyrolského Fennerova mysliveckého sboru. Majitelem pluku byl císař František I., po něm následovali v tomto důstojenství všichni jeho nástupci. Pluk v počtu asi 5.000 mužů sestával ze 4 praporů po 6 setninách, jejichž struktura byla analogická jako u praporů polních myslivců.46)
Poznámky:
1) Někdy býval jako myslivecký pluk (Jäger-Regiment) uváděn pluk Holcke a násl., existující v l. 1630-1649 (majitelé, všichni v hodnosti plukovníka: 1630 Heinrich Graf Holcke, 1631 Johan Philipp Cratz von Scharffenstein, 1632 Hanns Gottfried von Breuner, 1632 Jakob Bennion La Fosse, 1641 Hermann Christoph Mandelslohe). Ve všech úředních aktech je ale označován jako pěší pluk (Regiment zu Fuss).
2) Systematická ostraha státních hranic byla prováděna pouze v jižních a jihovýchodních částech monarchie, sousedících s evropskými državami Osmanské říše (v tzv. Vojenské hranici). V ostatních pohraničních oblastech se s organisovanou ostrahou setkáváme až po sedmileté válce. V r. 1763 byl na hranicích s Bavorskem, Saskem a Pruskem zřízen tzv. vojenský či desertérský kordon (Militär-Cordon, Deserteurs-Cordon). Jednalo se o vojenské jednotky, složené z poloinvalidů, jejichž prvořadým úkolem bylo zadržování vojenských zběhů, kteří se pokoušeli překročit hranice. V l. 1771-1774 byl zřízen další kordon na celé západní hranici říše i na vnitřních hranicích s Uhrami, tzv. bankální či mýtný kordon (Bancal-Cordon, Mauth-Cordon), který měl bránit nedovolenému vývozu a dovozu zboží. Zde se nejednalo o složku vojenskou, nýbrž fiskální - jakýsi předobraz potomní finanční stráže. Jeho příslušníci (armádní dobrovolníci z kategorie mužstva a poddůstojníků) podléhali celním inspektorátům.
3) Takto formaci označuje Wrede ve II. dílu svých dějin, zatímco v I. dílu pro ni užívá název Moravsko-slezský sbor polních myslivců (Mährisch-schlesisches Feld-Jäger-Corps). Teuber ji označuje jako Slezský sbor horských myslivců (Schlesisches Gebirgs-Jägercorps).
4) V rámci Císařské legie Nesselrode (Kaiser-Legion Nesselrode), skládající se ze 6 setnin pěchoty (po 100 mužích) a 2 eskadron jízdy (200 mužů), bylo zařazeno 50 myslivců. Další formací, v níž se vyskytovali myslivci, byl Dobrovolnický sbor Otto (Frei-Corps Otto), označovaný takto podle svého velitele, jímž byl podplukovník Ludwig von Otto, případně podle ředitele říšského verbování polního podmaršála Rieda, pod jehož vedením byl formován, jako Riedův dobrovolnický sbor (Ried’sches Frei-Corps). Sbor se skládal ze 6 setnin fysilírů a 2 setnin myslivců (po 100 mužích) - celkem 1.200 pěšáků, dále ze 2 eskadron jízdy (po 100 mužích).
5 Pluk (od r. 1769 č. 46) byl založen v r. 1745, jeho základ tvořil tyrolský zemský prapor (Land-Bataillon), existující od r. 1703. Pluk byl doplňován z Tyrolska dobrovolníky, kteří se zavázali k pěti- až šestileté službě. V r. 1809 byl pluk zrušen a číslo 46 zůstalo uprázdněno až do r. 1851, kdy jej obdržel po převodu do řadové pěchoty bývalý pluk hraničářské pěchoty č. 16.
6) Inner-Österreich je starší označení pro Štýrsko (Steiermark), Korutany (Kärnthen), Kraňsko (Krain) a Přímoří (Küstenland). V Tyrolsku a Vorarlsbersku se dříve užívalo jako označení pro veškerá ostatní rakouská území. Přidělení tyrolského mužstva vnitrorakouským plukům bývá někdy nepřesně interpretováno tak, že za tureckých válek existoval samostatný tyrolský myslivecký sbor.
7 Tuto službu pravidelně vykonával čajkistický prapor (Czaikisten-Bataillon, Tschaikisten-Bataillon) od svého založení v r. 1764 do r. 1851, kdy byl změněn na řadový hraničářský prapor s názvem Titelský prapor hraničářské pěchoty (Titler Grenz-Infanterie-Bataillon). Zrušen byl 1.11.1872.
8) Setniny byly označovány jmény svých velitelů. Orientaci zde znesnadňuje převelení hejtmana Dandiniho, který byl původně velitelem prvé setniny, posléze druhé. Název Deutsche Jäger-Compagnie Dandini resp. Dandini-Jäger tedy může představovat kteroukoliv z nich. Konkrétně byli veliteli 1. setniny hejtman Pompeje Dandini (1788) a hejtman Rudolf hrabě Sinzendorff (1789), 2. setniny hejtman Schönauer (1788) a hejtman Dandini (1789).
9) Bosenský dobrovolnický sbor (Bosnisches Frei-Corps) založil v květnu 1788 plukovník Chernel. Sbor čítal 3 setniny, jeho základ tvořili vojáci hraničářského pěšího pluku č. 67 (od r. 1798 č. 8), doplňován byl tureckými poddanými z Bosny. V r. 1790 byl pro četné deserce zrušen, jediná kompletní setnina byla přidělena Boerovu sboru, zbytek Slavonskému hraničářskému dobrovolnickému sboru (založenému v květnu 1788, zrušeném v říjnu 1790).
10) Division (termín zaveden r. 1769) u pěchoty představoval 2 setniny, u jízdy 2 eskadrony.
11) Myslivci bývají někdy chybně zaměňováni s lehkými pěšími prapory (prapory lehké pěchoty), které vznikly r. 1798 transformací několika dobrovolnických sborů (O’Donell, Rohan, Bourbon, Erzherzog Carl, Grün-Laudon, Serbisches Frei-Corps, Gyulai, Carneville, Lüttich, Anhalt-Zerbst). Bylo proponováno vytvoření 15 praporů, ve skutečnosti bylo postaveno pouze 14 - nevznikl prapor č. 8, který měl být zformován z Wurmserova dobrovolnického sboru. Následně byly založeny další dva lehké prapory - v r. 1799 italský, převzatý z piemontských služeb a v r. 1800 dalmatský, naverbovaný v bývalé benátské Dalmacii. V r. 1801 byly všechny tyto prapory zrušeny a jejich mužstvo zařazeno do řadových pěších pluků č. 2, 5, 6, 13, 31, 32, 33, 34, 38, 39, 44, 48, 52, 53, 60 a 63, dále do hraničářského pěšího pluku č. 12, nikoliv však do nového mysliveckého pluku č. 64. Uvedená záměna vyplývá z identických funkcí jak myslivců, tak lehké pěchoty (totéž lze ale říci i o hraničářské pěchotě).
12) Takto uvádí označení sboru Wrede. F. Müller pro něj užívá termín polní myslivci, konkrétně tedy Geppert- až Kurz-Feld-Jäger-Corps.
13) Podle Wredeho. F. Müller pro sbor užívá označení myslivecký s použitím jmen velitelů, tj. Geppert- až Fenner-Jäger-Corps. Veliteli byli: 1790 podplukovník Menrad von Geppert, 1793 podplukovník Thomas Freiherr von Brady, 1794 major (1797 podplukovník) Philipp Ritter Fenner von Fenneberg.
14) Podle Wredeho. F. Müller pro něj užívá termín polní myslivci, tj. Le Loupův nizozemský sbor polních myslivců (Le Loup niederländische Feld-Jäger-Corps).
15) Oba pluky byly v té době doplňovány z rakouského Nizozemí. Po jeho obsazení Francouzi r. 1794 bylo mužstvo rekrutováno převážně z Haliče. Následkem ztráty doplňovacích obvodů v r. 1809 byly oba pluky zrušeny. Uprázdněné číslo 38 obdržel v r. 1814 nově postavený pluk, vytvořený v Lombardsku ze součástí armády bývalého Napoleonova Italského království (od r. 1860 byl doplňován z Uher). Uprázdněné číslo 55 obdržel v r. 1852 tehdejší pluk č. 63 (založený r. 1799) - jednalo se o jediné přečíslování v rámci řadové pěchoty.
16) Legie arcivévody Karla sestávala z mysliveckého sboru a 22 pěších praporů v celkové síle asi 20.000 mužů. Polní maršál arcivévoda Karel byl velitelem legie, v jejímž sestavu bylo ještě dalších 7 generálů.
17) První návrh na založení jízdních myslivců sice pocházel již z r. 1636, ale nebyl realisován.
18) Legie Bourbon, tvořená desertéry, kteří opustili francouzskou armádu spolu s generálem Dumouriezem, byla přijata do císařských služeb na podzim 1793. Sestávala ze 4 praporů pěchoty, 1 divisionu husarů a 1 divisionu dragounů (švališarů) - celkem 240 jezdců. V r. 1798 byla zrušena, pěší mužstvo bylo přiděleno k praporům lehké pěchoty.
19) Legie Rohan byla postavena l. 1794-1795 v rakouském Nizozemí z francouzských emigrantů a Valonů. Skládala se z pěšího pluku (12 setnin) a husarského pluku (uváděno 4 nebo 6 eskadron). Legie byla původně říšským brunšvickým kontingentem, do císařských služeb byla převzata až 1.5.1797. V r. 1798 byla zrušena, pěší mužstvo bylo přiděleno k praporům lehké pěchoty.
20) Dobrovolnický sbor Carneville postavil v březnu 1793 v rakouském Nizozemí na vlastní náklady francouzský emigrant plukovník Francois Simon Vicomte de Carneville. Sbor, rekrutovaný z emigrantů a desertérů, se skládal ze 2 pěších (fysilírských) setnin, 1 myslivecké setniny (později 2) a 1 eskadrony jezdců - celkem 700 mužů, z toho 200 jízdních. Koncem r. 1794 byla postavena druhá jízdní eskadrona. Jezdci byli původně označováni jako huláni, později zásadně jako husaři (byli vystrojeni v uniformách husarského stylu, ale ozbrojeni píkami jako huláni). Druhá eskadrona byla zpočátku součástí Legie Condé (která měla v rámci rakouské armády postavení spojeneckého sboru), až v říjnu 1797 byla převzata do císařských služeb. Sbor byl rozpuštěn v r. 1798, fysilíři přiděleni k lehké pěchotě, myslivci k dobrovolnickým mysliveckým sborům.
21) Přestože byla formace takto oficiálně označována, nebyla ve skutečnosti považována za nový druh jízdy (Reitergattung), ale za obdobu lehkých dragounů. V tomto smyslu se vyjadřoval i výstrojní předpis z r. 1799: „Da diese Jäger zu Pferd nicht gelernte Jäger, sondern nur leichte Dragoner sind.“
22) Jízdní myslivci se pak již nikdy v rakouské (rakousko-uherské) armádě nevyskytovali.
23) Wrede v I. dílu svých dějin pro něj užívá nepřesný termín Feld-Jäger-Regiment. Podobně jej D. Kutílková (s. 196) označuje jako pluk polních myslivců.
24) Tj. byl zařazen na konec jejich číselné řady, protože v té době existovalo 63 řadových pěších pluků. Ve schematismech byl označován též jako Linien-Infanterie-Regiment Nr. 64.
25) Plukovní vychovatelny (Regiments-Knaben-Erziehungshäser) byly zřizovány od r. 1782 u pěších pluků, aby poskytovaly potřebné vzdělání dětem ženatých příslušníků mužstva. Jednalo se o základní stupeň vojenského školství s plánovanou výchovou budoucích poddůstojníků. Vychovatelny byly zrušeny v r. 1852.
26) 1. prapor byl zařazen u hlavní armády v Německu a po kapitulaci Ulmu padl do zajetí. 2. prapor byl zařazen v Jellačicově sboru a 3. prapor ve sboru arcivévody Jana.
27) Patrně v té době u něj přestalo být užíváno číslo 64. Pod tímto číslem jej uvádí naposledy schematismus pro rok 1806 (uzavřený 1.8.1806), zatímco ve schematismu pro rok 1807 (uzavřeném 1.8.1807) jakož i pro rok 1808 je již veden bez jakéhokoliv čísla. Údaje ve schematismech se ovšem vesměs zpožďovaly (někdy až o rok).
28) Polní maršál arcivévoda Karel (5.9.1771-30.4.1847), mladší bratr císaře Františka II.(I.), zastával funkci presidenta Dvorní válečné rady [dále DVR] (Hofkriegsraths-Präsident) od r. 1801. Od 12.9.1801, kdy byl jmenován generalissimem a byl ustanoven ministrem války a námořnictva (Kriegs- und Marine-Minister), zastával nadále funkci presidenta DVR. V r. 1805 přešla funkce presidenta DVR na přednostu ekonomické sekce DVR, polního zbrojmistra Maximiliana hraběte Baillet von Latour, jehož vystřídal v r. 1806 polní zbrojmistr (1808 polní maršál) Václav hrabě Colloredo-Waldsee (do r. 1809). Arcivévoda Karel byl v l. 1805-1809 nadále ministrem a současně nejvyšším šéfem (oberster Chef) DVR, byl nadřízen presidentovi DVR a vykonával funkci přímého vedoucího vojenského departementu DVR. Po zrušení funkce ministra války byl presidentem DVR polní maršál Jindřich hrabě Bellegarde (1809-1813).
29) Důvodem byla snaha šetřit státní finance. Za války by se tak počet myslivců proti předchozímu stavu ztrojnásobil.
30) Zde byl mj. uváděn lesnický dorost - Jägerpursche, Waidjungen. Každá reserva se měla soustředit u divisionu jednou ročně k výcviku v délce 3 týdnů (první rok) či 2 týdnů (další roky).
31) Ve zkratce FJB. Též ve formě Feldjäger-Bataillon, od r. 1903 Feldjägerbataillon. Vojenské dejiny Slovenska III. uvádějí nepřesně „9 práporov poľných horských strelcov (jágrov)“ (s. 65).
32) Prapory polních myslivců nebyly označovány jmény svých velitelů. Jméno jednoho z nich přesto v názvu figurovalo, ovšem jako historické. Podle císařského nařízení z 23.2.1913 se měl prapor č. 10 nazývat na věčné časy Feldjägerbataillon Kopal Nr. 10. Plukovník Karl Freiherr von Kopal (3.2.1788-17.6.1848) byl velitelem praporu od 24.4.1846 a zemřel na následky zranění, utrpěného při dobývání Vicenzy.
33) Trén praporu obsahoval pro štáb 1 dvouspřežní vůz na rekvisity, 1 čtyřspřežní vůz pro pokladnu a 1 dvouspřežní pojízdnou polní kovárnu, pro každou ze 6 setnin 1 dvouspřežní proviantní vůz a 1 nákladního koně pro přepravu kotlů na vaření (1 kotel pro 13 mužů). Důstojníci museli přepravu vlastních zavazadel obstarávat sami, ale fasovali k tomu píci pro koně.
34) V březnu 1809 byl zvýšen stav praporního trénu o 7 žebřinových vozů (každý s vozkou a 2 tažnými koňmi) a 12 nákladních koní se stejným počtem vodičů. Dále byl pro každý prapor ustanoven markytán.
35) Datování redukce je udáváno různě: 1.9.1809, 1.12.1809 nebo 31.1.1810. První uváděné datum je tedy ještě z období před uzavřením vídeňského míru 14.10.1809.
36) Trén praporu tvořilo 5 čtyřspřežních žebřinových vozů, 1 dvouspřežní vůz pro pokladnu a 1 čtyřspřežní pojízdná polní kovárna, celkem s 26 koňmi a 13 vozky, dále 13 nákladních koní se 7 vodiči. Každý důstojník obdržel jednoho erárního nákladního koně, který se po 12 měsících služby stal jeho majetkem. Pokud byl mezitím důstojník převelen k jiné součásti, musel koně přenechat svému nástupci. Důstojníkům ale bylo zakázáno brát na válečné tažení vlastní vozy.
37) Rakousko vyhlásilo Francii válku dne 12.8.1813.
38) Další změna ve struktuře polních myslivců nastala r. 1849, kdy bylo vytvořeno deset nových praporů polních myslivců s čísly 13-22 a z bývalých dobrovolnických praporů (z l. 1848-1849) další tři prapory s čísly 23-25. V r. 1859 byly zřízeny prapory č. 26-30. Ztráta Lombardska po prohrané válce v t.r. a s ní spojený odchod lombardského mužstva se nepromítnula do struktury mysliveckých praporů. Bývalé lombardské prapory (č. 6, 11, 18 a 27) byly reorganizovány a doplněny mužstvem tou dobou zrušených dobrovolnických formací, z nichž byly postaveny i nové prapory č. 31 a 32. V rámci příprav na válku v r. 1866 byly vytvořeny kombinované prapory č. 33-37, po válce byly zrušeny, ale byl vytvořen prapor č. 33 z bývalého vídeňského dobrovolnického sboru. V r. 1880 byly zřízeny prapory polních myslivců č. 34-40. V r. 1883 byli k tvorbě nově postavených 22 pěších pluků (č. 81-102) částečně použiti i polní myslivci. Přitom zanikly prapory č. 24 a 33-39 (použité k tvorbě pěších pluků č. 87, 88, 91 [2 prapory], 94, 97, 98 a 100), prapor č. 40 přitom obdržel uprázdněné číslo 24. V r. 1890 byly do pluku tyrolských myslivců zařazeny prapory č. 15 a 26, v r. 1893 prapory č. 3, 14, 18 a 27. Přitom nedošlo k přečíslování polních myslivců, takže po r. 1893 bylo celkem 26 praporů s č. 1-32, přičemž čísla 3, 12, 15, 18, 26 a 27 nebyla obsazena. Tato situace trvala až do I. světové války. V průběhu l. 1914-1915 bylo postaveno 6 praporů, kterým byla přidělena uprázdněná čísla, takže existovalo opět 32 praporů polních myslivců s průběžným číslováním. Nejmladší mysliveckou součást tvořili bosensko-hercegovští myslivci. V r. 1901 vznikl jediný prapor, až za I. světové války zde existovalo 8 mysliveckých praporů.
39) Existovaly celkem čtyři vnitrorakouské dobrovolnické prapory (Innerösterreichische Frei-Bataillone), prapory č. 1, 3 a 4 byly pěší.
40) Legie arcivévody Karla začala být formována z české zeměbrany v březnu 1809 v jednotlivých krajích. Sestávala z 1 mysliveckého praporu (který byl označován jako 1.) a 5 pěších praporů (označovaných jako 2. až 6.). 1. prapor byl formován v Praze z více krajů, 2. prapor v rakovnickém a berounském kraji, 3. prapor v královéhradeckém a chrudimském kraji, 4. prapor v žateckém, boleslavském, bydžovském a litoměřickém kraji, 5. prapor v plzeňském, prácheňském a klatovském kraji a loketském distriktu, 6. prapor v táborském, čáslavském a kouřimském kraji.
41) Prapor bojoval v sestavě 4. sboru u Wagramu.
42) Friedrich Wilhelm Herzog von Braunschweig (9.10.1771-16.6.1815) byl mladším synem brunšvického vévody Karla Viléma Ferdinanda a anglické princezny Augusty. V r. 1789 vstoupil do pruských služeb, podílel se na válečných taženích proti Francii od r. 1792 a po basilejském míru v r. 1795 měl hodnost generálmajora. V r. 1805 po smrti svého strýce Fridricha Augusta získal jeho panství a titul Herzog von Öls und Bernstadt. V r. 1806 bojoval u Auerstädtu (kde byl jeho otec smrtelně zraněn), po ústupu upadl s Blücherovým sborem u Lübecku do zajetí. Po smrti svého staršího bratra a otce (10.11.1806) zdědil brunšvické vévodství, kterého ale pozbyl, neboť Napoleon I. je připojil k Vestfálskému království. V r. 1809 naverboval pod rakouskou záštitou v Čechách dobrovolnický sbor, čítající asi 1.000 pěšáků - myslivců a ostrostřelců, 1.000 jezdců - husarů a hulánů a 1 jízdní dělostřeleckou baterii. Soudobé odhady podle zkreslených informací se pohybovaly mezi 5.000 až 18.000 (!), přehnané jsou i počty 3.000 mužů, vyskytující se v historické literatuře (F. Kurfürst, V. Schildberger). Sbor, oficiálně označovaný jako Vévodský brunšvický sbor (Herzoglich Braunschweigisches Corps), byl přezdíván podle převážně černých uniforem jako „černý sbor“, „černá legie“, „černý houf“ (Schwarze Schar) či „černí“ (die Schwarzen), nebo podle emblému smrtihlava na čepicích jako „smrtihlavové“ (Todtenköpfe); jeho příslušníci jej sami označovali jako „sbor pomsty“ (Corps der Rache). Vévoda se svým sborem bojoval v Sasku a Horní Falci po boku rakouských vojsk. Po znojemském příměří 12.7.1809 zůstal isolován a se zbytkem svého sboru (asi 1.500 mužů) se probíjel od 25.7.1809 na sever Německa, kde se přeplavil 7.8.1809 na ukořistěných civilních lodích pod anglickou vlajkou na Helgoland, odkud jen britské lodi převezly do Anglie. Zde vévoda obdržel od parlamentu roční pensi 7.000 liber sterlingů, jeho sbor přešel do britských služeb a byl později nasazen v Portugalsku a Španělsku. V r. 1813 se vévoda vrátil do Brunšvicka a postavil s vynaložením velkých finančních nákladů armádu o 10.000 mužích. V r. 1815 vytáhl do boje proti Napoleonovi a padl v bitvě u Quatrebras. K 75. výročí bitvy 16.6.1890 mu zde byl odhalen pomník. Vévodovo jméno nesl od r. 1889 německý (východofríský) pěší pluk č. 78.
43)Bylo vyjednáváno o převedení sboru do sardinských služeb, což nevedlo k žádnému cíli, protože jednotku tvořili převážně němečtí Švýcaři a pouze málo Italů.
44) Solnohradsko bylo následkem prohrané války r. 1809 postoupeno Bavorsku, Rakousku bylo navráceno až v r. 1816.
45) Od r. 1822 ve formě Tiroler-Jäger-Regiment. Vojenské dejiny Slovenska III. uvádějí nepřesně „tirolský pluk horských strelcov“ (s. 67).
46) Pluk tyrolských myslivců v následujících letech zaznamenal řadu organisačních změn, všeobecně byl stále zvětšován, takže k r. 1893 sestával již ze 16 praporů, tj. byl v síle divise. Ke 20.4.1895 byl pluk, skládající se ze 16 polních praporů a 4 náhradních praporních kádrů, rozdělen na čtyři pluky s pořadovými čísly 1-4. Každý z nich byl označován jako Pluk tyrolských císařských myslivců (Regiment der Tiroler Kaiser-Jäger [1903 Kaiserjäger]).
Přetištěno
UHLÍŘ, Lubomír: Myslivci v rakouské armádě za koaličních válek. Bulletin Československé napoleonské společnosti 6, 2002, č. 20, s. 85–98.
Původní adresa příspěvku:
Myslivci v rakouské armádě za koaličních válek
- primaplana.net/txt/studie/myslivci-uhlir.html