Organizace rakouského dělostřelectva za koaličních válek

10.02.2022 16:48

Lubomír Uhlíř

 

A. K vývoji dělostřelectva v letech 1656-1756

Při zřízení stálého vojska Ferdinandem III. v roce 1649 v něm dělostřelectvo nefigurovalo. Vydržování dělostřelectva v míru se pokládalo za přepych, a proto byla děla deponována v arzenálech¹⁾. Ale již roku 1656 bylo v důsledku hrozícího válečného konfliktu dělostřelectvo aktivováno a od té doby zůstává stálou součástí armády. Specifický vývoj dělostřelectva byl způsoben mnoha faktory, počínaje zvláštním charakterem tohoto druhu zbraně a konče odlišným doplňováním, značně závislým na získávání profesionálních odborníků. Dělostřelecká organizace se vždy lišila od pěchotní či jezdecké. Markantní rozdíly existovaly do sedmileté války, případně do počátku josefínských vojenských reforem v 70. letech 18. století.

Podle typů děl resp. jejich proponované činnosti se u dělostřelectva rozeznávaly dvě rámcové kategorie. První zahrnovala mobilní děla schopná provázet vojsko v poli a většinou manipulovatelná v bitvě. Tento typ býval označován jako polní dělostřelectvo (Feld-Artillerie). Druhá kategorie obsahovala poziční děla, méně mobilní či imobilní kusy, určené k obraně stálých opevnění. Zde bývalo užíváno různých označení jako domácí, garnisonní (posádkové) či pevnostní dělostřelectvo (Haus-, Garnisons-, Festungs-Artillerie)²⁾. Tato kategorie ovšem mohla být užívána právě opačně, tj. při obléhání - pak se hovořilo o obléhacím dělostřelectvu (Belagerungs-Artillerie).

Z počátku se dělostřelectvo organizačně členilo na polní, které vytvářelo jediný sbor, a domácí, představující dělostřelecké jednotky, umístěné v jednotlivých garnisonách a opevněných místech. Obě tyto součásti obsahovaly vedle vlastního dělostřeleckého personálu i osoby technických zbrojních služeb, obstarávající zbrojnice a dělostřelecké sklady, laboratoře apod. Pro potřeby polního dělostřelectva byl přidělován pomocný personál od pěchoty (Infanterie-Handlanger)³⁾, určený k pomocným pracím, strážní službě apod.⁴⁾ Dále do rámce polního dělostřelectva náleželo vozatajstvo (Ross-Partei), obstarávající dělové přípřeže a dělostřelecký trén. Poslední součástí polního dělostřelectva byly ženijní jednotky, zabezpečující stavby mostů a opevňovací práce (Brücken- und Schanzbauer) a minéři⁵⁾.

Od druhé poloviny 17. století se polní dělostřelectvo (označované jako Feld-Artillerie-Corps) členilo na štáb (Feld-Artillerie-Stab), výkonné součásti (Feld-Artillerie-Truppe) a polní zbrojní úřad (Feld-Zeugamt, Feld-Zeug-Amt). Posledně uvedený se zabýval správou, evidencí, zhotovováním a distribucí dělostřeleckého a vozatajského materiálu. V případě války táhla jen část personálu do pole, zbytek působil v určených garnisonách. V míru bylo stabilní sídlo zbrojního úřadu v Budějovicích.⁶⁾

V období mezi třicetiletou a sedmiletou válkou rakouské válečné námořnictvo (a tedy i námořní dělostřelectvo) existovalo pouze po přechodnou dobu v letech 1733-1739. Jednalo se o několik neapolských lodí, převzatých do císařských služeb, které obstarávaly obranu Terstu.

 

B. Proměny dělostřelectva v letech 1756-1792

V tomto období byly provedeny dvě větší reorganizace dělostřelectva, první v roce 1756 resp. během následujících let sedmileté války, druhá v roce 1772, kdy v čele c. k. dělostřelectva knížete Liechtensteina nahradil polní zbrojmistr František Oldřich kníže Kinský, jmenovaný do funkce generálního ředitele (General-Artillerie-Director).

František Oldřich kníže Kinský z Vchynic a Tetova (23. července 1726 – 18. prosince 1792),
v letech 1772-1778 generální ředitel c. k. dělostřelectva.
Portét převzat z cs.wikipedia.org

 

V roce 1756 byly výkonné jednotky polního dělostřelectva⁷⁾ rozděleny na 24 setnin (setnina nazývána Büchsenmeister-Compagnie podle tehdejšího označení pro dělostřelce), které byly zformovány do 3 brigád (Artillerie-Brigade) po 8 setninách⁸⁾. V roce 1758 byl celkový počet těchto setnin zvýšen na 30 – tehdy pouze provizorně, ale až v roce 1763 byly normovány 3 dělostřelecké brigády po 10 setninách. V roce 1772 byly z dělostřeleckých brigád⁹⁾ vytvořeny 3 pluky (Artillerie-Regiment) o 4 praporech, přičemž prapor měl 4 setniny. V roce 1790 byly první prapory všech pluků zesíleny o 2 setniny, takže měl nyní pluk polního dělostřelectva 18 setnin.

Pěchotní mužstvo, určené k obsluze děl, bylo v roce 1758¹⁰⁾ vyčleněno do samostatného dělostřeleckého fyzilírského pluku (Artillerie-Füsilier-Regiment)¹¹⁾, sestávající ze štábu a 3 praporů po 8 setninách. Pluk byl roku 1763 zredukován na prapor se štábem a 6 setninami. Při reorganizaci dělostřelectva v roce 1772 byl prapor zrušen a rozdělen mezi tehdejší 3 pluky polního dělostřelectva.¹²⁾ Znovu byl zřízen v roce 1790.

V roce 1772 byly z polního dělostřelectva vyňaty ženijní součásti (minéři) a vozatajstvo. Minéři byli přiděleni k ženijnímu a opevňovacímu úřadu (Genie- und Fortifications-Amt), s nímž pak tvořila ženijní sbor (Genie-Corps). Vozatajstvo bylo většinou převedeno k zásobovacímu vozatajstvu (Militär-Verpflegs-Fuhrwesen). Posledně uvedené opatření nebylo šťastné, takže později došlo k částečnému návratu vozatajstva k dělostřelectvu.

Novou součástí polního dělostřelectva se stal bombardýrský sbor (Bombardier-Corps; používal se též překlad „bombardérský sbor“), založený v roce 1786 s mírovou dislokací ve Vídni. V míru prováděli členové sboru laboraci munice apod. (k tomu bylo zřízeno Haupt-Laboratorium v Simmeringu) a dále odborné školení vlastního personálu, s nímž se počítalo jako s budoucími poddůstojníky a důstojníky dělostřelectva. Ve válce byli bombardýři (do češtiny 19. století často překládaní také jako „půmovníci“) určeni k obléhacímu dělostřelectvu a k obsluze houfnic polního dělostřelectva. Mužstvo bombardýrského sboru bylo převeleno z tehdejších tří pluků polního dělostřelectva. Sbor o 750 mužích se skládal ze štábu a 4 setnin. V roce 1790 byly stavy setnin zvýšeny (viz přílohu č. 1).

Polní zbrojní úřad existoval jako v předchozí době a rovněž plnil stejné úkoly. Za války táhla část jeho personálu do pole, většina ale zůstávala v určených garnisonách. Po reformě roku 1772 byl dělostřelecký zbrojní personál rozdělen na dvě skupiny. První náležela ke stavu garnisonních zbrojnic (Garnisons-Zeughäuser), druhá k polnímu zbrojnímu úřadu. Garnisonní zbrojnice byly součástí garnisonního dělostřelectva a podléhaly velitelstvím jednotlivých garnisonních dělostřeleckých distriktů. Polní zbrojní úřad byl nyní samostatnou částí polního dělostřelectva s celkovým mírovým početním stavem 141 mužů a plánovaným válečným stavem 259 mužů. Organizačně se skládal ze štábu a mužstva, které bylo v roce 1779 rozděleno do 2 setnin.¹³⁾ Zbrojní úřad sídlil jako doposud v Budějovicích (1788/89 byl přeložen do Vídně) a měl několik depotů. Počátkem roku 1788 byl zřízen další, tzv. uherský polní zbrojní úřad (Ungarisches Feld-Zeugamt), který byl ale zrušen již v listopadu téhož roku. Vídeňský zbrojní úřad byl v listopadu 1788 rozdělen na 12 detašementů¹⁴⁾, v roce 1790 byl zřízen další detašement (v rakouském Nizozemí). Jeho početní stav vzrůstal až do roku 1790, kdy byl normován snížený mírový stav¹⁵⁾ (pro ilustraci - předchozí nejvyšší válečný stav byl 843 mužů). Dále byl po válce s Tureckem snížen počet detašementů na 7.¹⁶⁾

Garnisonní dělostřelectvo bylo v roce 1772 organizováno do 12 distriktů. V sídle distriktu bylo umístěno jeho velitelství, dále měly distrikty různé počty stanovišť, které případně mohly mít filiálky.¹⁷⁾ V rakouských zemích byly 3 distrikty (Vídeň, Štýrský Hradec, Innsbruck), v českých zemích 2 (Praha, Olomouc), v Uhrách a Sedmihradsku 3 (Budín, Temesvár, Hermannstadt - od roku 1783 Carlstadt), v Chorvatsku a Slavonii 2 (Karlovac [Carlstadt], Petrovaraždín [Peterwardein]), v Nizozemí 1 (Mecheln - od roku 1790 Luxemburg) a v Itálii 1 (Mantova). Distrikty nebyly číslovány, ale označeny místem svého sídla, případně i zemí (např. Prager Garnisons-Artillerie-District nebo Böhmischer Garnisons-Artillerie-District Prag). V roce 1775 byl založen 13. distrikt v Haliči (Lvov).¹⁸⁾

Mužstvo každého distriktu sestávalo ze 2 oddílů, jeden tvořil dělostřelecký personál (tj. pevnostní dělostřelci v užším slova smyslu)¹⁹⁾, druhý zbrojní (technický) personál. U vídeňského distriktu se nacházel vrchní zbrojní úřad (Ober-Feldzeugamt) a dále se u tohoto distriktu, jakož i u distriktu v nizozemském Mecheln, nacházely oddíly pro střelivo. Početní stavy jednotlivých distriktů byly nejednotné (viz přílohy č. 8 a 9).

Po sedmileté válce byl v roce 1764 učiněn druhý krok k vytvoření válečného námořnictva. Pro ochranu obchodních lodí před alžírskými piráty byly postaveny 2 fregaty. Základem rakouského námořnictva se však nestaly, byly přenechány Toskánsku, které se zavázalo chránit rakouské zájmy ve Středomoří.

Zakladatelem válečného námořnictva se stal Josef II. Oproti původním projektům tvořily základ loďstva (existujícího v letech 1786-1797 a označovaného jako „prvé terstské námořnictvo“) pouze 2 kutry, každý s 20 kanóny. Mužstvo, včetně dělostřelců, bylo vybíráno z hraničářských vojenských jednotek. Počty dělostřelců byly minimální, pro každou loď byli systemizováni pouze 3 lidé, takže při obsluze děl muselo fungovat i další mužstvo. Za války s Tureckem byl v letech 1788-1789 vyzbrojen větší počet obchodních lodí a vojenské loďstvo bylo posíleno o 10 dělových šalup. Každé šalupě byli přiděleni 2 dělostřelci, takže v té době čítalo námořní dělostřelectvo 26 mužů.

Leopold II. vojenské loďstvo v roce 1791 zredukoval na pouhé 3 šalupy. Z dělostřeleckého personálu měla každá z nich systemizovány 2 dělostřelce (Artilleristen) a 4 námořníky, určené k obsluze děl (Matrosen-Kanoniere).

 

C. Vývoj dělostřelectva v letech 1792-1815

V čele veškerého dělostřelectva stál od roku 1772 generální ředitel dělostřelectva (General-Artillerie-Director), kterým byl v letech 1778-1818 polní maršál (do roku 1786 polní podmaršál, do 1789 polní zbrojmistr) Joseph Maria hrabě Colloredo-Mels und Wallsee.

Joseph Maria hrabě Colloredo-Mels und Wallsee (11. září 1735 - 26. listopadu 1818)
v letech 1778-1818 generální ředitel c. k. dělostřelectva.
Portét převzat z dorotheum.com/en/l/1062226/

 

Na počátku koaličních válek sestávalo dělostřelectvo ze 3 pluků polního dělostřelectva, dělostřeleckého fyzilírského praporu, bombardýrského sboru, 13 distriktů garnisonního dělostřelectva a z dělostřeleckého polního zbrojního úřadu. V průběhu válek byly provedeny četné změny, vedle početních stavů to bylo zejména rozmnožení pluků polního dělostřelectva, četné proměny distriktů garnisonního dělostřelectva (vyvolané územními ztrátami či zisky) a zrušení dělostřeleckých fyzilírů, kteří ale byli posléze obnoveni pod jiným názvem.

Polní dělostřelectvo se z hlediska taktického využití dělilo na tzv. plukovní či řadové a rezervní. V prvním případě se jednalo o děla menších ráží, přidělovaná přímo jednotlivým plukům (bylo pro ně užíváno označení Regiments-Geschütz či Linien-Geschütz)²⁰⁾, ostatní děla byla k dispozici armádním velitelstvím (Reserve-Geschütz). Změna nastala v roce 1808, kdy byla plukovní děla zrušena a v baterijních sestavách byla dána k dispozici velitelům brigád. V roce 1809 byly zřízeny podle francouzského vzoru sbory a bylo pak třístupňové dělení na brigádní baterie²¹⁾, sborové dělostřelectvo čili podpůrnou rezervu (Corps-Artillerie, Unterstützungs-Reserve)²²⁾ a armádní dělostřelectvo čili armádní dělovou rezervu (Armee-Artillerie, Armee-Geschütz-Reserve)²³⁾. Vedle toho existovala ještě tzv. těžká rezerva (schwere Reserve)²⁴⁾, která ovšem byla pouze muniční rezervou.

Do období napoleonských válek spadají i počátky rakouského raketového dělostřelectva. První pokusy s raketami Congrévova systému byly konány již v roce 1808, ale následná válka vedla k jejich přerušení. Další kroky k zavedení této zbraně byly podniknuty v letech 1813-1814, ale až v roce 1815 se přistoupilo k výrobě raket, k čemuž byl přidělen určitý počet dělostřelců a pionýrů. Vlastní raketové jednotky ovšem pocházejí až z doby po napoleonských válkách.²⁵⁾

 

1. Polní dělostřelectvo (Feld-Artillerie)

V roce 1792 sestávalo polní dělostřelectvo ze 3 pluků. Pluky byly označovány (od roku 1772) jako Erstes, Zweytes, Drittes Artillerie-Regiment.²⁶⁾ Vedle výše uváděných názvů bylo součástí označení pluků i jméno majitele.²⁷⁾ Pluky polního dělostřelectva měly majitele již od roku 1772²⁸⁾, v roce 1792 nebyl ustaven pouze u 2. pluku. Celkové uprázdnění dělostřeleckých pluků v období koaličních válek bylo následovné:

   1. pluk v letech 1797-1804
   2. pluk v letech 1791-1804
   3. pluk v letech 1796-1804.

Každý pluk se členil na 4 prapory, první prapor (Leib-Bataillon) se skládal ze 6 setnin, ostatní prapory (Oberstens-, Oberstlieutenants-, I. Majors-Bataillon) byly po 4 setninách (celkem 18 setnin v pluku)²⁹⁾. Mírový stav pluku byl 3.094 mužů (34 štáb, 3.060 setniny) - viz přílohu č. 1. U 2. pluku byl veden ve stavu ještě jeden major, který byl velitelem dělostřeleckého zbrojního úřadu.³⁰⁾ Válečné stavy se od mírových v podstatě nelišily, pouze u štábů pluků se jednalo o zvýšení o sedm osob (osm u 2. pluku).

V následujících letech byly stavy pluků posilovány, takže měl každý pluk v roce 1796 19 setnin, v roce 1797 20 setnin. Další zvýšení stavu z roku 1801 na 22 setnin se týkalo pouze 1. pluku. Celkem bylo 6 štábních setnin (Stabs-Compagnien: Leib-, Oberstens-, Oberstlieutenants-, I. Majors-, II. Majors-, III. Majors-Compagnie) a 14 (16) obyčejných setnin (ordinäre Compagnien) s pořadovými čísly 1-14 (16).

V roce 1802 byl zřízen 4. pluk (Viertes Artillerie-Regiment)³¹⁾. Při jeho založení nebyl jmenován žádný majitel, tato funkce byla obsazena až v roce 1804. Pluk byl vytvořen ze zrušeného dělostřeleckého fyzilírského praporu a vyčleněných setnin stávajících dělostřeleckých pluků (viz přílohu č. 10) v celkovém počtu 16 setnin (6 štábních a 10 obyčejných). Konkrétně bylo do 4. pluku zařazeno 14 setnin stávajících dělostřeleckých pluků:

   od 1. pluku: 6 setnin (čís. 11-16)
   od 2. pluku: 4 setniny (čís. 11-14)
   od 3. pluku: 4 setniny (čís. 3, 11, 13, 14).

Zbývající 2 setniny byly postaveny z mužstva fyzilírského praporu, jehož další mužstvo bylo použito k doplnění setnin, převzatých z dělostřeleckých pluků 1.-3.

Od roku 1802 se každý dělostřelecký pluk skládal ze štábu a 16 setnin (po 174 mužích). Celkový početní stav pluku byl 2.815 mužů (31 štáb, 2.784 setniny).

V roce 1807 byly změněny názvy pluků následovně:

Böhmisches Feld-Artillerie-Regiment (1)
Niderösterreichisches Feld-Artillerie-Regiment (2)
Mährisches Feld-Artillerie-Regiment (3)
Innerösterreichisches Feld-Artillerie-Regiment (4).

V následujících letech byly provedeny další změny početních stavů, přičemž ale zůstalo zachováno základní schema štábu a 16 setnin. V roce 1811 byl stav setniny snížen na 170 mužů a pluk měl nyní 2.763 mužů (43 štáb, 2.720 setniny). V roce 1813 byl naopak stav setniny zvýšen na 177 mužů a celkové stav pluku byl 2.875 mužů (43 štáb, 2.832 setniny). V roce 1815 pak byl počet setnin u každého dělostřeleckého pluku zvýšen na 18.³²⁾

  

C. k. dělostřelci: důstojníci a mužstvo podle vyobrazení
Tranquillo Mollo - Joseph George Mansfield: Abbildung der Neuen Adjustirung der K. K. Armee z roku 1798.
Pro úplnost je nutné dodat, že ve stejné sérii z roku 1798 se nachází také vyobrazení dělostřeleckých důstojníků i mužstva v přilbách s hřebenem s podélným chocholem, tzv. housenkou - viz napoleon-series.org

 

2. Dělostřelečtí fyzilíři a pomocníci (Artillerie Füsiliere / Handlanger)

Prapor dělostřeleckých fyzilírů (Artillerie-Füsilier-Bataillon), obnovený v roce 1790, sestával ze štábu a 8 setnin (Oberstlieutenants-Compagnie, Majors-Compagnie, 6 ordinäre Compagnien).³³⁾ Mírový stav byl 959 mužů (15 štáb, 944 setniny), válečný stav 1.735 mužů (15 štáb, 1.720 setniny). V roce 1802 byl prapor rozpuštěn, důstojníci a mužstvo byli přiděleni plukům polního dělostřelectva (zejména v té době nově zřízenému 4. pluku), dále zbrojnímu úřadu a garnisonnímu dělostřelectvu, částečně též propuštěni.³⁴⁾

V letech 1802-1808 žádná formace dělostřeleckých pomocníků neexistovala a v případě potřeby muselo být používáno mužstvo jiných součástí, podobně jako před rokem 1758. Je ovšem třeba připomenout, že bývalý prapor dělostřeleckých fyzilírů byl svým početním stavem naprosto nedostačující k plnění vytčených úkolů a proto muselo být již v počátečních obdobích koaličních válek vypomáháno jinými složkami.³⁵⁾ V dobách 1. a 2. koaliční války sloužili při obsluze řadových a rezervních děl vedle dělostřeleckých fyzilírů pěšáci z řadových a hraničářských pluků. Za 3. koaliční války pak u řadových děl stejně (přirozeně vyjma dělostřelecké fyzilíry, kteří v té době již neexistovali), u rezervních děl již jen mužstvo řadové pěchoty (hraničáři byli z této povinnosti vyňati v roce 1803).³⁶⁾

K obnovení institutu dělostřeleckých fyzilírů došlo v roce 1808, ovšem pod jiným názvem. Formace byla označena jako sbor dělostřeleckých pomocníků (Artillerie-Handlanger-Corps). K vytvoření sboru byli použiti důstojníci a šikovatelé z řad dělostřelectva, ostatní poddůstojníci a mužstvo bylo převedeno z německých pěších pluků³⁷⁾ (k tomu bylo vybíráno mužstvo, již v předchozí době vycvičené k dělostřeleckým službám). Sbor byl tvořen štábem a 8 setninami (po 219 mužích), tj. 4 diviziony³⁸⁾; počet divizionů odpovídal tehdejšímu počtu pluků polního dělostřelectva. Systemizovaný mírový početní stav sboru byl 1.768 mužů (16 štáb, 1.752 setniny). Mírová dislokace divizionů byla následovná: Vídeň (zde sídlil i štáb), Praha, Olomouc a Štýrský Hradec.

Mírové stavy sboru byly pouze rámcové. Každá setnina měla systemizováno 200 prostých vojínů, tj. 1.600 mužů na celý sbor. Válečné stavy ale předpokládaly 6.368 mužů. Pro potřeby doplnění na válečné stavy vedl v míru každý ze 46 německých pluků v evidenci 110 mužů a 4 desátníky.³⁹⁾

Válečná organizace sboru se od mírové značně lišila. Setniny měly systemizované nižší početní stav, pouze 181 (resp. 182) mužů⁴⁰⁾, zato ale měl být zvýšen jejich počet. Setniny se dělily na baterijní (Batterie-Compagnien) k polnímu dělostřelectvu a rezervní (tzv. Procento-Compagnien), určené k rezervnímu dělostřelectvu a polním depotům. Jedna baterijní setnina byla schopna zabezpečit službu u 3 polních baterií, přičemž ještě zbývala část mužstva pro rezervní dělostřelectvo.

Za války roku 1809 bylo vytvořeno celkem 32 baterijních a 8 rezervních setnin. Po válce byl sbor redukován na původních 8 setnin, přebytečné mužstvo bylo navráceno ke kmenovým pěším plukům (pokud pluky zanikly, pak k jinému pluku, doplňovanému z téže země). V roce 1812 nebyl sbor postaven na válečné stavy.

K tomu došlo až v roce 1813. Situace byla značně komplikovaná, protože se vedle sebe vyskytovaly dosavadní setniny (označované jako mírové - Friedens-Compagnien) i válečné setniny (tj. baterijní a rezervní). Z původních mírových setnin bylo 2½ u pomocného sboru⁴¹⁾, 2½ u rezervního sboru v Haliči a Banátu, 2 ve Vídni a 1 v Terezíně. Nově vytvářený observační sbor v Čechách dosud neměl žádnou setninu k dispozici. Z počátku se počítalo se zvýšením počtu setnin na 16, což bylo posléze změněno na 13. Konkrétní určení setnin bylo:

   3 baterijní a 1 rezervní setnina pro pomocný sbor
   4 baterijní a 1 rezervní setnina pro rezervní sbor
   3 baterijní a 1 rezervní setnina pro observační sbor.

U pomocného sboru se nacházela 5., 7. a poloviční 6. setnina. Poloviční setnina byla použita k postavení 2 nových mírových setnin (dislokovaných v Olomouci). Ze zbývajících dvou setnin byly vytvořeny 4 (3 baterijní a 1 rezervní).

U rezervního sboru se nacházela 1., 8. a poloviční 6. setnina. Z nich byly vytvořeny 2 nové mírové setniny, 4 baterijní a 1 rezervní.

V Terezíně se nacházela 2. setnina. Byla změněna na baterijní setninu pro observační sbor.

Ve Vídni se nacházela 3. a 4. setnina. Z nich byly vytvořeny 2 baterijní a 1 rezervní setnina pro observační sbor.

Protože při transformaci na válečné setniny většinou zbýval určitý počet mužstva, bylo rozhodnuto mírové setniny ponechat a doplnit na potřebný stav. To se netýkalo 5., 7. a 8. setniny, které byly zcela použity k vytváření válečných setnin. Zbývajících pět setnin bylo doplněno a přečíslováno (viz přílohu č. 11).

Mírové setniny byly postupně měněny na válečné. V květnu 1813 to byla 3. setnina (celkem: 4 mírové, 13 baterijních, 3 rezervní setniny), v červnu 4. setnina (celkem: 3 mírové, 21 baterijních, 3 rezervní setniny) a v červenci 1. a 5. setnina (celkem: 1 mírová, 25 baterijních, 4 rezervní setniny). Koncem roku 1813 byla 1 mírová, 30 baterijních a 5 rezervních setnin.

V únoru 1814 se počet baterijních setnin zvýšil na 31, v březnu na 33. Celý sbor tehdy čítal 7.157 mužů (z toho 5.973 bojových), ve štábu bylo 47 osob.⁴²⁾

Ilustrace zachycující tzv. dělostřelecké fyzilíry (pomocníky) – jejich pluk byl zřízen roku 1758, v roce 1763 byl redukován na prapor a v roce 1772 zrušen. Poté znovu existoval v období 1790-1802.

 

3. Bombardýrský sbor (Bombardier-Corps)

Po reorganizaci z roku 1790 měl bombardýrský sbor normován stav 845 mužů, z toho bylo 25 mužů ve štábu a 820 mužů ve 4 setninách.⁴³⁾ Skutečný stav na počátku koaličních válek byl pouze 645 mužů. Jedinou organizační změnou v období koaličních válek bylo založení 5. setniny v roce 1801. Celkový stav sboru byl nyní 1.077 mužů. K určité úpravě došlo v roce 1811, kdy byl normován stav 1.075 mužů.⁴⁴⁾

Bombardýři či též půmovníci
dle vyobrazení Abbildung der k.k. Oesterreichischen Armee durch alle Waffengattungen z roku 1820.
(Na rozdíl od ostatních dělostřelců nosili na bandalíru symbol granátu.)

 

4. Polní zbrojní úřad (Feld-Zeugamt)

Dělostřelecký polní zbrojní úřad se zabýval pořizováním a distribucí dělostřeleckého a vozatajského materiálu, stejně jako jeho správou a evidencí. V případě války táhla do pole pouze část jeho personálu, která byla přidělena k dělostřelecké rezervě. Zbrojní úřad měl mírový stav 271 mužů (47 štáb, 224 zbrojní personál), válečný stav 514 mužů (73 štáb, 441 zbrojní personál). Jako zbrojní personál byli označováni tito řemeslníci: bednáři, soustružnící, zámečníci, kováři, koláři, truhláři, sedláři, řemenáři a tesaři.

Jak bylo uvedeno výše, sídlo zbrojního úřadu se v roce 1788 přesunulo z Českých Budějovic (a nedalekého Rudolfova - něm. Bergstadt, Bergstadtl později Rudolphstadt) do Vídně. Úřad byl ve stejném roce rozdělen na 12 detašementů či stanovišť (postů): vídeňský (Wiener), budějovický (Budweiser), pražský (Prager), brněnský (Brünner), budínský či uherský (Ungarisches), petrovaradínský (Peterwardeiner), zemunský (Semliner), haličský (Galizisches), sedmihradský (Siebenbürgisches), banátský (Banater), slavonský (Slavonisches) a chorvatský (Croatisches), ke kterým byl v roce 1790 přidán ještě detašement v rakouském Nizozemí.

Stanoviště v Budíně bylo v květnu 1792 zrušeno, ale v červnu téhož roku opět obnoveno. Celkový početní stav zbrojního úřadu byl během roku 1792 několikrát měněn: v červnu 444 mužů, v listopadu 468 mužů a v prosinci 485 mužů.

V roce 1793 byl budínský detašement znovu zrušen a jeho mužstvo bylo přiděleno vídeňskému detašementu. Početní stavy byly v témže roce opětovně měněny: v lednu 665 mužů, v dubnu 680 mužů, v květnu 779 mužů a v září 780 mužů.

V červenci 1794 byl uveden v platnost původní mírový stav⁴⁵⁾, ovšem pouze teoreticky, takže veškeré osoby nad tento stav byly vedeny jako přespočetné. Skutečné stav se tedy nesnížil, naopak byl v září téhož roku zvýšen na 844 mužů.

V roce 1795 byly zrušeny detašementy nizozemské a sedmihradské (Carlsburg). Skutečný stav zbrojního úřadu varioval mezi 794 až 828 muži. Stejná situace byla v roce 1796.

V dalších třech letech byly početní stavy následovné: 1797 - 810 až 825 mužů, 1798 - 800 až 840 mužů, 1799 - 837 až 868 mužů.

V dubnu 1800 byl brněnský detašement (sestávající tehdy pouze ze 2 mužů!) zrušen a přidělen k vídeňskému. Skutečný stav zbrojního úřadu byl 909 mužů.

V květnu 1801 byla zřízena mírová stanoviště v Brně a Palmanuova, v červnu v Budíně, Lvově, Prešpurku a Marburgu.⁴⁶⁾ Posledně uvedené stanoviště bylo v říjnu přeloženo do Štýrského Hradce. Dále bylo v listopadu téhož roku zřízeno nové stanoviště v Braunau. Haličské stanoviště bylo pojmenováno podle svého sídla Krakova. Skutečný stav zbrojního úřadu byl z 869 mužů do konce roku 1801 snížen na 548 mužů.

V roce 1801 byl nově normován mírový stav zbrojního úřadu na 465 mužů (viz přílohu č. 6), což bylo realizováno až k 1. 2. 1802. V témže roce pak byly provedeny následující změny. V dubnu bylo zrušeno stanoviště v Prešpurku (mužstvo přeloženo do Prahy), v květnu v Braunau (mužstvo přeloženo do Vídně). Nově byla založena stanoviště v Carlstadtu (z pražského stavu), Peterwardeinu (z vídeňského stavu) a Carlsburgu (z budějovického stavu). Až do polního tažení 1805 pak bylo 12 stanoviště se 3 filiálkami.⁴⁷⁾

V roce 1805 došlo k následujícím změnám. V září bylo stanoviště v Krakově zrušeno a přiděleno jako detašement polnímu zbrojnímu úřadu u armády v Německu. Stanoviště ve Lvově bylo použito k posílení brněnského stanoviště. Stanoviště v Budíně bylo zařazeno jako detašement k dělostřelecké rezervě v Tyrolsku. Stanoviště v Peterwardeinu bylo zařazeno částečně k vídeňskému stanovišti, částečně ke 3. oddílu italské polní rezervy. Stanoviště Carlstadt přešlo jako detašement do Tyrolska. V říjnu bylo stanoviště Carlsburg přiděleno 1. polnímu depotu armády v Německu. V listopadu bylo brněnské stanoviště předisponováno do Olomouce k obranným pracím. Dále bylo stanoviště Palmanuova přiděleno jako detašement italské hlavní rezervě. Konečně bylo budějovické stanoviště přičleněno k olomouckému obrannému detašementu. Celkové stav zbrojního úřadu činil z počátku 942 mužů, později 979 mužů.

V tomto počtu zbrojní úřad setrval až do července 1806. Ve smyslu císařské rezoluce z 9. 6. a reskriptu generálního ředitele dělostřelectva ze 16. 7. byly početní stavy zredukovány na mírový stav, normované v roce 1801 (realizované 1802), tj. 465 mužů.

Ale již od počátku roku 1806 probíhalo reaktivování mírových stanovišti zbrojního úřadu. V lednu bylo obnoveno stanoviště v Brně po návratu personálu z Olomouce a v Budějovicích z mužstva pražského stanoviště a detašementu zbrojního úřadu 8. armádního oddílu z Německa. V únoru bylo obnoveno stanoviště v Budíně z detašementu zbrojního úřadu u uherské insurekce. Dále byla v dubnu obnovena stanoviště v Carlsburgu (z 2. oddílu italské polní rezervy), v Carlstadtu (z detašementu italské hlavní rezervy resp. z 2. oddílu italské polní rezervy) a v Krakově (z detašementu 5. oddílu armády v Německu). Konečně bylo v červenci obnoveno stanoviště ve Lvově s použitím mužstva z detašementů v Carlsburgu a Budíně.

Stanoviště Palmanuova nebylo obnoveno, ale v listopadu 1806 bylo zřízeno nové stanoviště v Leopoldově s využitím části brněnského mužstva. Dále bylo v roce 1806 stanoviště ze Štýrského Hradce přechodně přesunuto do Essegu. Olomouc nadále fungovala jako filiálka Brna, Temesvár a Esseg byly od srpna 1806 filiálkami Peterwardeinu. Dále byla přechodně zřízena malá filiálka v Salzburgu.

Další změny u zbrojního úřadu přinesl válečné rok 1809. Tabulkové stavy byly od března do května postupně zvyšovány z 880 na 1.013 mužů, skutečný stav ale nepřevýšil počet 961 mužů.

V březnu 1809 bylo zrušeno stanoviště v Krakově a přiděleno jakožto detašement polního zbrojního úřadu, dále stanoviště v Peterwardeinu bylo přičleněno k vídeňskému. V dubnu byla zrušena stanoviště Carlstadt a Carlsburg. V květnu bylo leopoldovské stanoviště přičleněno k Vídni.

Válečné události způsobily další přesuny. V květnu 1809 bylo stanoviště ze Štýrského Hradce přesunuto do Essegu a z Budějovic nejprve do Olomouce, posléze do Parkánu. V srpnu bylo brněnské stanoviště přesunuto do Olomouce. Dále byl vytvořen z části budínského mužstva detašement v Baji (do Budína bylo předtím přesunuto větší množství materiálu z Vídně).

Koncem roku 1809 byl zbrojní úřad uváděn do mírové sestavy. V listopadu bylo obnoveno stanoviště Lvov z detašementů 1., 2., 3., 6., 7. a 10. armádního sboru. Krakovské stanoviště obnoveno nebylo v důsledku odstoupení tohoto prostoru Varšavskému velkovévodství.

Tento proces pak pokračoval v roce 1810. V lednu bylo obnoveno stanoviště v Peterwardeinu (s filiálkou v Temesváru) a Carlsburgu. Stanoviště ve Štýrském Hradci bylo znovu zřízeno přesunem mužstva z Essegu, Esseg ale nebyl zrušen a nadále byl stanovištěm (včetně své filiálky). Mužstvo brněnského stanoviště bylo ponecháno v Olomouci, stanoviště v Brně ale bylo obnoveno - v únoru 1810 sem byl převeden personál od 3. armádního sboru. Obdobně tomu bylo v Budějovicích, kam ale dodal personál 6. a částečně 2. armádní sbor. Byla ale zrušena stanoviště Carlstadt a Leopoldov. Zbrojní úřad byl uveden na mírový počet, který ovšem nyní činil 466 mužů (oproti předchozímu 465).

Až v březnu 1812 bylo předepsáno zvýšení stavu na 497 mužů. V dubnu bylo stanoviště ve Lvově určeno jako detašement zbrojního úřadu observačního sboru a stanoviště v Carlsburgu pro vojsko v Sedmihradsku.

Další změny nastaly v roce 1813. V lednu byla obnovena stanoviště Lvov a Carlsburg (z vojsk dislokovaných v Haliči a Sedmihradsku). V dubnu bylo lvovské stanoviště začleněno do detašementu rezervního sboru. Carlsburské stanoviště bylo v červenci zařazeno do temešvárského detašementu, který byl v říjnu přidělen dunajské armádě. Stanoviště v Peterwardeinu bylo přiděleno v září k armádě, tvořené v Inner-Österreich. Početní stavy zbrojního úřadu byly v roce 1813 měněny následovně: v lednu 631 mužů, v březnu nejprve 681 mužů a posléze 742 mužů, v červenci 808 mužů, v srpnu 833 mužů, v říjnu 887 mužů a v listopadu 979 mužů. Konečně byl v lednu 1814 stav zvýšen na 993 mužů.

Poslední změny u zbrojního úřadu nastaly v roce 1815. V červnu bylo zrušeno stanoviště Esseg a jeho mužstvo bylo rozděleno mezi Vídeň, Budín a Štýrský Hradec. Konečně byla v prosinci zřízena stanoviště v Mohuči (z detašementu 4. armádního oddílu), ve Lvově (z mužstva brněnského stanoviště a detašementu hlavní armády) a ve Veroně (z detašementu neapolské a italské armády).⁴⁸⁾

Několik budov využívaných polním zbrojním úřadem se nacházelo v bývalém hornickém městě Rudolfov (5 km od Českých Budějovic) a jeho okolí. Kromě budovy zámku zde bylo pro potřebu dělostřeleckého skladiště neboli depositoria využíváno dalších 14 budov, zřízených v letech 1768-1782: pět vozatajských skladů, prachárna, tři sklady dalšího dělostřeleckého materiálu, vážnice, budova dozorce a strážnice. V první polovině 19. století bylo severozápadním směrem zřízeno dalších 10 skladištních objektů, z nichž za nejzachovalejší lze v současnosti považovat objekt č. 18 - prachárnu (Pulverthurm), na fotografii je její stav z roku 2012; podrobněji viz:
severniceskobudejovicko.cz/2015/08/12/terezianske-sklady-u-rudolfova/
majdalena.estranky.cz/clanky/zpravy-z-pruzkumu/rudolfov.html

 

5. Garnisonní dělostřelectvo (Garnisons-Artillerie)

Garnisonní dělostřelectvo, rozdělené do 13 distriktů, čítalo počátkem roku 1792 2.166 mužů, z toho asi 2 třetiny tvořil dělostřelecký personál, 1 třetinu zbrojní (technický) personál. Tyto distrikty nesly označení: Wiener (vídeňský), Prager (pražský), Olmützer (olomoucký), Grazer (štýrskohradecký), Ofner (budínský), Innsbrucker (innsbrucký), Peterwardeiner (petrovaraždínský), Carlstädter (karlovacký), Temeser (temešský / temešvárský), Lemberger (lvovský), Carlsburger (karlobělehradský / albaiulijský), Luxemburger (lucemburský), Mantuaner (mantovský).

V roce 1793 byl po získání 3 francouzských pevností založen 14. distrikt se sídlem ve Valenciennes. V roce 1794 byl následkem územních ztrát zrušen spolu s nizozemským distriktem. Garnisonní dělostřelectvo mělo od roku 1794 12 distriktů s celkovým stavem 1.230 mužů (757 dělostřelců, 473 zbrojního personálu).

Další změny nastaly po ukončení 1. koaliční války, kdy po ztrátě Lombardska v roce 1797 byl zrušen mantovský distrikt - bylo tedy celkem 11 distriktů. Zato byl v roce 1798 na získaném benátském území založen nový distrikt v Benátkách, takže celkový stav byl 12 distriktů.

Během 2. koaliční války byl v roce 1799 po dobytí Lombardska obnoven mantovský distrikt (celkem v tomto roce 13 distriktů). Ale již v roce 1800 byl po ztrátě území zrušen (celkem tedy 12 distriktů). Po válce byl v roce 1801 počet distriktů zvýšen na 14, když byly založeny nové distrikty v Zadaru a Krakově.

Územní ztráty po následujících prohraných válkách pak představovaly další redukce distriktů. V roce 1805 byly zrušeny distrikty v Innsbrucku, Benátkách a Zadaru (celkový stav 11 distriktů) a roku 1809 byl zrušen chorvatský a krakovský distrikt (zbývalo 9 distriktů).

K zajištění služeb pevnostního dělostřelectva byly již v roce 1809 zvýšeny početní stavy garnisonních dělostřelců. V roce 1813 pak byly zřízeny zvláštní setniny pro pevnosti Hradec Králové, Josefov, Terezín a Olomouc. K jejich vytvoření bylo použito mužstvo tehdejší zeměbrany (Landwehr) se sníženými schopnostmi k polní službě.

Francouzské vojenské neúspěchy a postupné získávání ztracených území pak přinesly ke konci napoleonských válek i zvyšování počtů distriktů. V roce 1813 byly obnoveny distrikty v Zadaru a Karlovaci, (celkem 11 distriktů), v roce 1814 byl obnoven distrikt v Innsbrucku (celkem 12 distriktů) a konečně v roce 1815 byly obnoveny distrikty v Mantově a Benátkách (14 distriktů). V podstatě tak byly aktivovány všechny distrikty (mimo Krakov), které existovaly za koaličních válek, přirozeně vyjma distrikty Luxemburg (Mecheln) a Valenciennes, jejichž území nyní byla mimo Rakouska.⁴⁹⁾

6. Námořní dělostřelectvo (Marine-Artillerie)

Válečné námořnictvo, sestávající ze 3 dělových šalup (s 18 muži dělostřelecké obsluhy celkem), bylo na počátku koaličních válek naprosto nedostačující. Proto byl v létě 1792 stav loďstva zvýšen na 1 brigantinu, 7 kanónových šalup a 3 feluky (z nich ale byla již na podzim toho roku 1 ztracena). V roce 1793 sestávalo loďstvo z 1 brigantiny, 2 šebek, 2 feluk a 7 kanónových šalup (z toho byla 1 šebeka, 1 feluka a 2 šalupy ve Fiume, ostatní lodi v Terstu). V průběhu první koaliční války docházelo k posilování, ale i k oslabování loďstva. Rakousko totiž kalkulovalo s pomocí anglického loďstva, operujícího ve Středomoří.

Na léta 1797-1806 připadá druhé období rakouského námořnictva (označované jako „prvé rakousko-benátské námořnictvo“). V roce 1797 byla současně s Benátskem získána i část jeho loďstva. Byl převzat i dělostřelecký pluk, oslabené ale v roce 1799 převedením části důstojníků a mužstva k lagunovému loďstvu. V roce 1800 byl zřízen námořní dělostřelecký sbor (Marine-Artillerie-Corps) bez dalších pododdělení, který byl v roce 1802 změněn na námořní dělostřelecký prapor (Marine-Artillerie-Bataillon) se 6 setninami. Pro obsluhu jednoho děla byli systemizováni 2 dělostřelci a podle okolností potřebný počet námořníků.

Léta 1806-1809 představují třetí období rakouského námořnictva (označovaného jako „druhé terstské námořnictvo“). Po ztrátě Benátska byl mj. zredukován prapor námořního dělostřelectva, označovaný nyní opět jako Marine-Artillerie-Corps.

Po schönbrunnském míru v roce 1809 ztratilo Rakousko veškeré přímořské oblasti a válečné loďstvo tak zaniklo. Důstojníci námořního dělostřelectva částečně setrvali v rakouských službách (většinou byli převedeni k pontonýrům a čajkistům), částečně přešli do námořnictva Italského království, kde jim byly dekretem z 31. 12. 1810 potvrzeny jejich dosavadní hodnosti, dosažené v rakouské armádě.

K obnovení rakouského námořnictva došlo v roce 1814 po znovunabytí přímořských území. Loďstvo bylo převzato od Francouzů v dubnu 1814 (bylo označováno jako „druhé rakousko-benátské námořnictvo“; termín se užíval do roku 1848). Současně byl provizorně převeden do rakouských služeb veškerý námořní personál. Tak byl převzat i prapor námořního dělostřelectva o 12 setninách s 1.146 muži.

V roce 1815 byla provedena rozsáhlá reorganizace námořnictva. Dělostřelecký prapor, složený převážně ze suchozemců, byl označen za málo užitečný. Místo něj byl založen námořnický dělostřelecký sbor o 6 setninách.⁵⁰⁾ U bývalého praporu se nacházející setnina technického dělostřelectva (Artillerie-Zeugs-Handwerker-Compagnie) byla převedena částečně k dělostřeleckému arsenálu, částečně k hasičské setnině v Benátkách.

K výchově budoucích námořních důstojníků sloužila námořní kolej (Marine-Collegium). Pocházela z roku 1811, kdy ji založil italský vicekrál Eugen místo námořní kadetní školy. Studovali na ní kadeti, budoucí námořní důstojníci (Marine-Cadetten) ve tříletém učebním cyklu, budoucí lodní konstruktéři a důstojníci námořního dělostřelectva (Schiffbau- und Artillerie-Cadetten) ve čtyřletém cyklu.⁵¹⁾

Námořní dělostřelectvo kolem roku 1820
(Papin, Heinrich - Trentsensky, Joseph: Bildliche Darstellung der k. k. österreichischen Armee)

 

 

 

Poznámky:

1) Mj. v Budějovicích a Krumlově.

2) Posledně uvedené označení se v oficiální terminologii vyskytuje až po napoleonských válkách.

3) Výraz Handlanger je vícevýznamový - nádeník, podavač, pomocník. V dalším bude používán posledně uvedený.

4) Za třicetileté války byly pro tyto služby verbovány zvláštní setniny (Handlanger-Compagnien), které byly po ukončení příslušného tažení rozpouštěny. Později přešly tyto povinnosti na jednotlivé pěší pluky, které poskytovaly potřebné počty mužstva a důstojníků. Je nutno podotknout, že se jednalo o obsluhy děl, které nebyly přiděleny těmto plukům jakožto plukovní kanóny. I k nim ovšem pluky vyčleňovaly jistý počet pomocného mužstva.

5) Minéři se dříve vyskytovali u pěchoty. V roce 1673 bylo naverbováno 200 minérů a granátníků (Minierer und Granatierer), kteří byli zařazeni do pěšího pluku Leslie. U dělostřelectva byli od roku 1675. Samostatný minérský oddíl (Minier-Abtheilung) v rámci dělostřelectva je uváděn s nejednotným datováním (roku 1714 nebo 1716).

6) V 1. polovině 18. století vedle polního dělostřeleckého sboru existovaly samostatné dělostřelecké oddíly v Lombardsku a rakouském Nizozemí.

7) Termín Feld-Artillerie-Corps byl nyní užíván pro vlastní polní dělostřelectvo, dělostřelecké fyzilíry a minéry.

8) Mimo sestavu brigád zůstávalo nizozemské dělostřelectvo, tvořené štábem, 6 (později 12) setninami, zbrojním úřadem a pontonýry (Feld-Schiffbrücken-Personal).

9) Včetně nizozemského dělostřelectva, které tehdy zaniklo.

10) Pluk byl formován v zimě 1757-1758.

11) Pluk byl zřízen proto, že poskytování mužstva dělostřelectvu představovalo pro pěší pluky jistou zátěž, a ty se tímto způsobem zbavovaly nezpůsobilého mužstva.

12) Povinnost stavět dělostřelecké pomocníky přešla opět na pěší pluky.

13) Dělení na setniny bylo později zrušeno, protože vzhledem k rozdělení na více organizačních celků bylo pouze iluzorní.

14) Wiener, Budweiser, Prager, Brünner, Ungarisches, Peterwardeiner, Semliner, Galizisches, Siebenbürgisches, Banater, Slavonisches, Croatisches Detachement.

15) Viz přílohu 5. Ve stavu nebyl započítán nizozemský detašement s 87 muži.

16) Wien, Budweis, Prag, Brünn, Lemberg, Ofen, Carlsburg.

17) Např. pro Čechy byla stanoviště v Praze (s velitelstvím distriktu), v Hradci Králové a v Chebu, pro Moravu stanoviště v Olomouci (s velitelstvím) a Brně, přičemž Olomouc měla ještě filiálku v Jablunkově.

18) Vedle toho byly provedeny různé vnitřní změny jako třeba přesuny stanovišť mezi distrikty či zřizování nových stanovišť (např. 1787 Terezín a 1789 Josefov, obojí v pražském distriktu).

19) Garnisonní dělostřelectvo nebylo doplňováno rekrutováním, ale převody od polního dělostřelectva, které mu dodávalo mužstvo se sníženou tělesnou schopností. Šlo tu o systém doplňování pěších garnisonních pluků, užitý později např. i u vídeňské policie či dalších ekvivalentních složek. Proto také nebyly povoleny zpětné převody od garnisonního dělostřelectva k polnímu. Výjimku činil vídeňský distrikt (resp. hlavní stanoviště Vídeň), kam bylo zařazováno i mužstvo schopné služby v poli. Tento systém byl u dělostřelectva praktikován od roku 1772, předtím bylo mužstvo, neschopné služby v poli, ponecháváno formálně ve stavu polního dělostřelectva (s plnými finančními požitky). Po roce 1772 byli tito vojáci překládáni ke garnisonnímu dělostřelectvu, zbrojnicím, prachárnám, resp. do invalidoven či byli penzionováni.

20) Přidělování děl plukům bylo ovšem různorodé. Za 1. a 2. koaliční války měl pěší prapor 2 řadová děla, v rezervě připadaly na pluk 3 děla. Za 3. koaliční války bylo normováno 6 děl pro řadový pěší pluk, zatímco u hraničářů připadaly na prapor 2 nebo 4 děla.

21) Brigádní baterie (Brigaden-Batterien) byly tvořeny 8 děly stejného kalibru. V roce 1813 byly provedeny změny, nejprve tvořilo baterii 6 děl a 2 houfnice, později 4 děla a 2 houfnice.

22) Sborové dělostřelectvo bylo za války podle okolností přidělováno jednotlivým divizím. Kromě toho ale mohlo být pro potřeby divizí sjednocováno brigádní dělostřelectvo.

23) V rezervních sestavách byly jednak poziční baterie (Positions-Batterrien) a jízdní baterie (Cavallerie-Batterien), tvořené 4 děly a 2 houfnicemi (různých typů pro jednotlivé druhy baterií).

24) Dříve označovaná jako druhá rezerva (zweite Reserve).

25) 1817 Feuerwerks-Corps, 1850 Raketeur-Corps, 1854 Raketeur-Regiment, 1863 Raketeur- und Gebirgs-Artillerie-Regiment (zrušen 1864, ale rakety byly vyřazeny z výzbroje až v roce 1867).

26) Číslování pluků bylo vyjadřováno většinou verbálně. Při numerickém vyjádření, užívaném ve schematismech pro zjednodušení u detailních údajů, se do roku 1795 užívaly římské číslice, od roku 1796 arabské číslice.

27) Viz samostatný příspěvek Majitelé pluků c. k. polního dělostřelectva v letech 1772-1848.

28) Institut majitelů pluků napodoboval pěchotní či jezdecký vzor, byla zde ale jistá odchylka. Jako majitel všech dělostřeleckých pluků fungoval generální ředitel dělostřelectva, který ale mohl svoje práva přenechávat jednotlivým majitelům. Po roce 1804 se počítalo se zavedením druhých majitelů, což ale nebylo realizováno.

29) Obdobným způsobem byla podle majitele a vyšších důstojníků označována i část setnin. Protože ale byli u pluku systemizováni celkem 3 majoři, byly tyto setniny rozloženy následovně: Leib-Bataillon - Leib-Compagnie a II. Majors-Compagnie, Oberstens-Bataillon - Oberstens-Compagnie a III. Majors-Compagnie, Oberstlieutenants-Bataillon - Oberstlieutenants-Compagnie, I. Majors-Bataillon - I. Majors-Compagnie.

30) Původně byl systemizován u 1. pluku.

31) Pluk byl založen 1. 2. 1802, ale byl postupně shromaždován ve Vídni, Praze a Olomouci. K jeho soustředění v Budějovicích (kde bylo sídlo štábu pluku) došlo až v září 1802 po dělostřeleckých cvičeních.

32) V roce 1816 byl vytvořen 5. dělostřelecký pluk s využitím mužstva ostatních dělostřeleckých součástí. Každý ze stávajících dělostřeleckých pluků předal novému pluku 2 setniny. Pluk polního dělostřelectva měl tehdy 16 setnin (struktura byla zachována do roku 1818). Pět pluků existovalo do roku 1850, kdy byla provedena rozsáhlá reorganizace polního dělostřelectva.

33) Do roku 1794 byl velitelem praporu podplukovník, od téhož roku plukovník.

34) V roce 1802 byla zrušena doživotní vojenská služba.

35) Například již v roce 1790, kdy byl prapor obnoven, je udávána skutečná potřeba dělostřeleckých pomocníků číslem 10.598, což bylo více než desetinásobek početního stavu praporu.

36) Pro jednotlivé roky jsou uváděna následující čísla dělostřeleckých pomocníků - 1796: 7.532 mužů, 1797: 9.156 mužů, 1799: 7.926 mužů, 1805: 6.533 mužů.

37) Do kategorie německých pluků náležely ty, které byly doplňovány z provincií s konskripčním systémem, v té době se tedy jednalo o pluky rakouské, tyrolské, štýrské, české, moravské, slezské a haličské (nikoliv uherské, sedmihradské a přirozeně hraničářské, které ani nenáležely k řadové pěchotě).

38) Označení divizion pro 2 setniny bylo zavedeno v roce 1769.

39) Tyto proponované stavy ovšem převyšovaly uvedené válečné stavy zhruba o 400-500 mužů.

40) Například se ve válečném stavu setniny nevyskytoval setník, její dosavadní velitel. Setninám za války veleli nadporučíci či podporučíci, zatímco setníci byli pověřeni dozorem nad více setninami.

41) Auxiliar-Corps byl původně postaven v roce 1812 jako rakouská účast na Napoleonově tažení do Ruska.

42) Sbor byl zrušen v roce 1816, mužstvo bylo částečně zařazeno k nově vytvořenému 5. pluku polního dělostřelectva, částečně rozděleno k různým pěším plukům.

43) Semkem uváděný celkový stav 932 mužů ([ ], IV. díl, s. 190) nelze z ničeho odvodit. Autor se přitom odvolává na tabulku s uvedeným stavem 845 mužů (údaje z této tabulky byly převzaty do přílohy 1).

44) V tomto složení existoval sbor do roku 1848, kdy byla založena 6. setnina. V roce 1851 byl sbor zrušen, jeho mužstvo bylo přiděleno převážně k tehdy zakládaným praporům pevnostního dělostřelectva, částečně k ostatním dělostřeleckým součástem.

45) Semek uvádí při této příležitosti (a následně) 270 mužů, zřejmě v tom není započítán velitel, který byl formálně ve stavu 2. pluku polního dělostřelectva.

46) Formování jednotlivých stanovišť bylo následovné: brněnské, lvovské a prešpurské z rýnské polní rezervy, palmanuovské z italské polní rezervy, budínské z větší části z detašementu u uherské insurekce (částečně z rýnské polní rezervy), marburské z detašementu italského obléhacího sboru, braunauské z mírového stanoviště v Budějovicích.

47) Wien, Budweis, Prag, Brünn (Filiale Olmütz), Graz, Krakau, Carlstadt, Ofen, Lemberg, Palmanuova, Peterwardein (Filialen Esseg und Temesvár), Carlsburg.

48) Další změny u polního zbrojního úřadu byly provedeny až v dubnu 1817.

49) Distrikty garnisonního dělostřelectva byly zrušeny v roce 1851.

50) Struktura námořního dělostřelectva zůstala nezměněna do roku 1817, kdy došlo k jeho početnímu nárůstu.

51) Organizační struktura námořní koleje byla zachována do roku 1820.

 

Seznam příloh:

1. Mírové stavy polního dělostřelectva normované 5. 11. 1790

2. Dislokace a skutečné stavy dělostřelectva koncem ledna 1792

3. Obsluha a vybavení jednotlivých druhů děl roku 1792

4. Obsluha děl podle výcvikového předpisu z roku 1809

5. Mírový a válečný stav polního zbrojního úřadu normovaný 5. 11. 1790

6. Mírový stav polního zbrojního úřadu 1801

7. Přehled distriktů garnisonního dělostřelectva v letech 1792-1815

8. Početní stavy distriktů garnisonního dělostřelectva normované 5. 11. 1790

9. Mírové stavy distriktů garnisonního dělostřelectva 1801

10. Schema vytvoření 4. dělostřeleckého pluku v roce 1802

11. Artillerie-Handlanger-Corps - Přečíslování mírových setnin v roce 1813

12. Přehled řádů udělených dělostřeleckým důstojníkům 1792-1815

13. Přehled medailí za statečnost udělených dělostřeleckému mužstvu 1792-1815

14. Majitelé pluků polního dělostřelectva 1792-1815 - viz samostatný příspěvek zde

15. Velitelé dělostřeleckých jednotek 1792-1815- viz samostatný příspěvek zde

 

Příloha č. 1)
   Mírové stavy polního dělostřelectva normované 5.11.1790

Hodnost (funkce)	Artillerie-Regiment	Bombardier-Corps	Artillerie-Füsilier-Bataillon
Štáb
Oberst-Inhaber	1	–	–
Oberst-Commandant	1	–	–
Oberstlieutenannt	1	1	1
Major	3 [1]	2	1
Ober-Feuerwerkmeister	–	2	–
Feuerwerkmeister	–	3	–
Hauptmann	–	1 [2]	–
Professor Matheseos	–	1 [3]	–
Caplan	1	–	1
Auditor	1	1	1
Rechnungsführer	1	1	1
Adjutant	1 [4]	1	1
Regiments-Chirurg	1	–	–
Ober-Chirurg	–	1	1
Bataillons-Chirurg	4	–	1
Unter-Chirurg	9	2	4
Tambour	1 [5]	1 [6]	1 [7]
Stabs-Spielmann	8	–	–
Fourierschütze	–	7	–
Profoss	1	1	1
Celkem štáb	34	25	15
Setniny
Hauptmann	12	4	6
Capitän-Lieutenant	6	–	2
Oberlieutenant	18	4	8
Unterlieutenant	36	8	8
Ober-Feuerwerker	–	96	–
Feuerwerker	–	144	–
Feldwebel	18	–	8
Kaserlicher Cadett	–	24	–
Fourier	18	4	8
Corporal	198	–	48
Fourierschütze	18	4	8
Spielmann	36	8	16
Zimmermann	–	–	32
Bombardier	–	524	–
Kanonier	1.800	–	–
Unter-Kanonier	900	–	–
Gemeiner	–	–	800
Celkem setniny	3.060	820	944
Úhrnem	3.094	845	959

 

Vysvětlivky: ^[1]Ve stavu 2. pluku byl veden navíc 1 major, který byl velitelem polního dělostřeleckého úřadu; ^[2]Adjutant u generálního ředitele dělostřelectva; ^[3]Na úrovni setníka; ^[4]Regiment-Adjutant; ^[5]Regiments-Tambour; ^[6]Corps-Tambour; ^[7]Bataillons-Tambour.

 

 

 

Příloha č. 5)
   Mírový a válečný stav polního zbrojního úřadu normovaný 5.11.1790

Hodnost (funkce)	Mírový stav	Válečný stav
Š t á b
Major [1]	1	1
1.Oberfeuerwerkmeister [2]	–	1
Professor Matheseos [2]	–	1
2.Oberfeuerwerkmeister [2]	–	1
Feuerwerkmeister [2]	–	3
Ober-Zeugwart	7	4
Unter-Zeugwart	5	7
Adjutant	1	1
Munitionär	29	30
Ober-Chirurg	1	1
Unter-Chirurg	1	3
Bruckmeister	1	2
Fourierschütze	1	18
Celkem štáb	47	73
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Hauptmann	2	2
Oberlieutenant	5	4
Unterlieutenant	4	6
Drechsler-Geselle	2	4
Binder-Untermeister	1	1
Binder-Geselle	5	4
Schlosser-Untermeister	5	3
Schlosser-Geselle	16	24
Schmied-Obermeister	2	2
Schmied-Untermeister	8	14
Schmied-Geselle	55	98
Wagner-Obermeister	2	2
Wagner-Untermeister	6	10
Wagner-Geselle	22	52
Tischlermeister	2	2
Tischler-Geselle	7	8
Sattlermeister	2	2
Sattler-Geselle	7	8
Riemermeister	2	2
Riemer-Geselle	7	8
Zimmer-Obermeister	1	1
Zimmer-Untermeister	5	7
Zimmer-Geselle	19	56
Handlanger-Corporal	5	9
Gemeiner Handlanger	30	100
Fourierschütze	2	12
Celkem zbrojní personál	224	441
Úhrnem zbrojní úřad	271	514

Vysvětlivky: ^[1] Byl veden ve stavu 2. dělostřeleckého pluku; ^[2]Z bombardýrského sboru.

 

 

Příloha č. 6)
   Mírový stav polního zbrojního úřadu 1801

Označení jednotlivých stanovišť: Bud = Budweis und Bergstatd (České Budějovice a Rudolfov), Pra = Prag (Praha), Brn = Brünn (Brno), Kra = Krakau (Krakow), Ung = Ungarn und Siebenbürgen (Uhry a Sedmihradsko), Itl = Italien und Dalmatien (Itálie a Dalmácie), K+S = Kärnten und Steyermark (Korutany a Štýrsko), Wie = Wien (Vídeň) Dir = General-Artillerie-Direction (generální ředitelství dělostřelectva)

Hodnost (funkce)	Bud	Pra	Brn	Kra	Lem	Ung	Itl	K+S	Wie	Dir	Suma
Š t á b
Ober-Zeugwart	1	1	1	-	1	1	1	1	1	1	9
Unter-Zeugwart	2	-	-	1	-	3	2	-	1	-	9
Adjutant	-	-	-	-	-	-	-	-	1	-	1
Oberarzt	-	-	-	-	-	-	-	-	1	-	1
Unterarzt	1	-	-	-	-	-	1	-	-	-	2
Munitionär	6	5	3	1	2	6	5	3	12	2	45
Brückenmeister	1	-	-	-	-	-	-	-	-	-	1
Unter-Kanonier	3	1	1	1	1	4	3	1	3	1	19
Celkem štáb	14	7	5	3	4	14	12	5	19	4	87
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Hauptmann	1	1	-	-	-	-	-	-	1	-	3
Oberlieutenant	1	1	1	-	1	1	1	1	1	-	8
Unterlieutenant	1	1	1	1	-	3	1	-	1	-	9
Drechsler-Geselle	1	-	-	-	-	-	1	-	1	-	3
Bindermeister	-	-	-	-	-	-	-	-	1	-	1
Binder-Geselle	1	1	1	1	1	3	2	1	1	-	12
Schlossermeister	2	1	1	-	-	1	1	-	1	-	7
Schlosser-Geselle	8	2	2	1	1	4	3	1	2	-	24
Schmied-Obermeister	2	-	-	-	-	-	-	-	-	-	2
Schmied-Untermeister	4	1	1	1	1	4	3	1	2	-	18
Schmied-Geselle	30	4	4	3	3	12	9	3	12	-	80
Wagner-Obermeister	2	-	-	-	-	-	-	-	-	-	2
Wagner-Untermeister	2	1	1	1	1	2	1	1	1	-	11
Wagner-Geselle	10	2	2	2	2	8	6	2	4	-	38
Tischlermeister	1	-	-	-	-	-	-	-	1	-	2
Tischler-Geselle	2	1	1	-	-	1	1	-	2	-	8
Sattlermeister	1	-	-	-	-	-	-	-	1	-	2
Sattler-Geselle	2	1	1	1	1	3	2	1	2	-	14
Riemermeister	1	-	-	-	-	-	-	-	1	-	2
Riemer-Gesellen	2	1	1	-	1	1	1	-	2	-	9
Zimmer-Obermeister	1	-	-	-	-	-	-	-	-	-	1
Zimmer-Untermeister	1	1	1	1	1	2	1	1	1	-	10
Zimmer-Geselle	8	2	1	1	1	4	3	1	4	-	25
Handlanger-Corporal	2	1	1	1	1	2	1	1	2	-	12
Handlanger-Gemeiner	10	6	3	2	3	10	7	3	10	-	54
Fourierschütze	1	1	-	-	-	-	-	-	2	-	4
Unter-Kanonier	2	2	2	1	1	4	2	1	2	-	17
Celkem zbrojní personál	99	31	25	17	19	65	46	18	58	-	378
Úhrnem zbrojní úřad	113	38	30	20	23	79	58	23	77	4	465

 

 

Příloha č. 7)
   Přehled distriktů garnisonního dělostřelectva v letech 1792–1815

 

 

Příloha č. 8/a) Početní stavy distriktů garnisonního dělostřelectva normované 5.11.1790

Hodnost (funkce)	Wien	Prag	Olmz	Graz	Ofen	Inns
D ě l o s t ř e l e c k ý   p e r s o n á l
Oberst	1	–	–	–	–	–
Oberstlieutenant	–	1	–	–	1	–
Major	–	2	1	1	–	1
Unter-Chirurg	1	–	–	–	–	–
Hauptmann	3	5	2	1	2	1
Capitän-Lieutenant	1	4	1	1	1	1
Oberlieutenant	9	7	3	3	2	2
Feuerwerker	7	26	8	4	2	4
Feldwebel	1	3	1	–	–	–
Fourier	–	3	1	–	–	–
Corporal	7	26	10	4	6	6
Spielmann	1	–	–	–	–	–
Kanonier	48	194	75	30	25	43
Unter-Kanonier	10	96	35	–	–	–
Celkem dělostřel. personál	89	367	137	44	39	58
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Ober-Zeugwart	2	5	1	–	1	1
Unter-Zeugwart	3	1	1	1	1	–
Munitionär	20	17	6	4	4	4
Armatur-Inspector	1	–	–	–	–	–
Magazinsdiener	–	10	3	–	–	1
Ober-Bindermeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Bindermeister	–	3	1	–	–	–
Binder-Geselle	3	6	3	1	2	1
Ober-Schlossermeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Schlossermeister	1	3	1	–	–	–
Schlosser-Geselle	6	8	3	–	–	–
Ober-Schmiedmeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Schmiedmeister	4	5	1	–	1	–
Schmied-Geselle	23	17	6	–	–	–
Ober-Wagnermeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Wagnermeister	1	3	1	–	–	–
Wagner-Geselle	6	8	3	–	1	–
Ober-Tischlermeister	1	–	–	–	–	–
Tischler-Geselle	1	–	–	–	–	–
Unter-Drechslermeister	1	–	–	–	–	–
Drechsler-Geselle	1	–	–	–	–	–
Ober-Büchsenmachermeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Büchsenmachermeister	5	4	1	–	1	1
Büchsenmacher-Geselle	12	13	5	2	2	2
Schäfter-Geselle	–	–	–	–	–	–
Ober-Stockbohrermeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Stockbohrermeister	–	–	–	–	–	–
Ober-Zimmermeister	1	–	–	–	–	–
Unter-Zimmermeister	–	4	1	–	–	–
Zimmer-Geselle	11	8	3	–	1	–
Handlanger-Corporal	2	3	1	–	–	–
Handlanger-Gemeiner	20	30	10	2	1	4
Portier	2	–	–	–	–	–
Celkem zbrojní personál	133	148	51	10	15	14
Úhrnem garnis. dělostřelectvo	222	515	188	54	54	72

 

Příloha č. 8/b) Početní stavy distriktů garnisonního dělostřelectva normované 5.11.1790

Hodnost (funkce)	Petw	Cast	Tems	Lemb	Cabg	Luxe	Mant
D ě l o s t ř e l e c k ý   p e r s o n á l
Oberst	–	–	–	–	–	–	–
Oberstlieutenant	1	–	1	–	–	1	1
Major	1	1	–	1	1	–	–
Unter-Chirurg	–	–	–	–	–	–	–
Hauptmann	4	1	2	1	1	2	2
Capitän-Lieutenant	3	1	2	–	2	3	1
Oberlieutenant	10	2	4	3	3	3	2
Feuerwerker	17	7	8	2	4	9	8
Feldwebel	–	–	–	–	–	–	–
Fourier	–	–	–	–	–	–	–
Corporal	20	10	8	4	6	8	8
Spielmann	–	–	–	–	–	–	–
Kanonier	150	79	66	34	46	58	72
Unter-Kanonier	–	–	–	–	–	–	–
Celkem dělostřel. personál	206	101	91	45	63	84	94
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Ober-Zeugwart	2	1	1	1	1	1	1
Unter-Zeugwart	3	–	1	1	–	2	1
Munitionär	13	4	6	5	5	8	5
Armatur-Inspector	–	–	–	–	–	–	–
Magazinsdiener	6	1	5	2	1	–	2
Ober-Bindermeister	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Bindermeister	1	–	1	–	–	1	1
Binder-Geselle	4	1	2	1	2	4	2
Ober-Schlossermeister	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Schlossermeister	2	–	1	–	1	1	–
Schlosser-Geselle	7	2	2	1	2	–	2
Ober-Schmiedmeister	–	–	–	–	–	1	–
Unter-Schmiedmeister	4	1	1	–	1	–	1
Schmied-Geselle	21	3	9	–	6	3	4
Ober-Wagnermeister	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Wagnermeister	2	–	1	–	1	1	1
Wagner-Geselle	10	2	2	–	2	2	2
Ober-Tischlermeister	–	–	–	–	–	–	–
Tischler-Geselle	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Drechslermeister	–	–	–	–	–	–	–
Drechsler-Geselle	–	–	–	–	–	–	–
Ober-Büchsenmachermeister	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Büchsenmachermeister	2	1	1	1	1	2	1
Büchsenmacher-Geselle	12	4	6	3	4	2	3
Schäfter-Geselle	2	–	1	–	1	–	1
Ober-Stockbohrermeister	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Stockbohrermeister	–	–	–	–	–	1	–
Ober-Zimmermeister	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Zimmermeister	4	1	1	–	1	2	1
Zimmer-Geselle	13	2	3	–	3	1	2
Handlanger-Corporal	2	–	1	–	–	1	–
Handlanger-Gemeiner	24	4	12	4	4	9	8
Portier	–	–	–	–	–	–	–
Celkem zbrojní personál	134	27	57	19	36	42	38
Úhrnem garnis. dělostřelectvo	340	128	148	64	99	126	132

 

Příloha č. 8/c) Početní stavy distriktů garnisonního dělostřelectva normované 5.11.1790 - celkem

Hodnost (funkce)	Suma
D ě l o s t ř e l e c k ý   p e r s o n á l
Oberst	1
Oberstlieutenant	6
Major	9
Unter-Chirurg	1
Hauptmann	27
Capitän-Lieutenant	21
Oberlieutenant	53
Feuerwerker	106
Feldwebel	5
Fourier	4
Corporal	123
Spielmann	1
Kanonier	920
Unter-Kanonier	141
Celkem dělostřel. personál	1.418
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Ober-Zeugwart	18
Unter-Zeugwart	15
Munitionär	101
Armatur-Inspector	1
Magazinsdiener	31
Ober-Bindermeister	1
Unter-Bindermeister	8
Binder-Geselle	32
Ober-Schlossermeister	1
Unter-Schlossermeister	10
Schlosser-Geselle	33
Ober-Schmiedmeister	2
Unter-Schmiedmeister	19
Schmied-Geselle	92
Ober-Wagnermeister	1
Unter-Wagnermeister	11
Wagner-Geselle	38
Ober-Tischlermeister	1
Tischler-Geselle	1
Unter-Drechslermeister	1
Drechsler-Geselle	1
Ober-Büchsenmachermeister	1
Unter-Büchsenmachermeister	21
Büchsenmacher-Geselle	70
Schäfter-Geselle	5
Ober-Stockbohrermeister	1
Unter-Stockbohrermeister	1
Ober-Zimmermeister	1
Unter-Zimmermeister	15
Zimmer-Geselle	47
Handlanger-Corporal	10
Handlanger-Gemeiner	132
Portier	2
Celkem zbrojní personál	724
Úhrnem garnis. dělostřelectvo	2.142

 

 

Příloha č. 9/a)
   Mírové stavy distriktů garnisonního dělostřelectva 1801

Hodnost (funkce)	Wien	Prag	Olmz	Graz	Ofen	Tems	Petw
D ě l o s t ř e l e c k ý   p e r s o n á l
Oberst	1	–	–	–	–	–	–
Oberstlieutenant	–	1	–	–	1	1	1
Major	3	2	1	1	–	–	1
Hauptmann	4	5	2	2	2	2	4
Capitän-Lieutenant	1	4	1	2	1	2	3
Ober-Lieutenant	4	5	2	3	1	2	4
Unter-Lieutenant	15	7	3	3	2	4	10
District-Arzt	1	–	–	–	–	–	–
Unter-Arzt	1	–	–	–	–	–	–
Feuerwerker	17	26	8	8	4	8	17
Feldwebel	1	3	1	–	–	–	–
Fourier	–	3	1	–	–	–	–
Corporal	15	26	10	8	6	8	20
Ober-Kanonier	99	194	75	70	40	66	150
Unter-Kanonier	10	96	35	–	–	–	–
Spielmann	1	–	–	–	–	–	–
Celkem dělostřelecký personál	173	372	139	97	57	93	210
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Ober-Zeugwart	3	5	1	2	1	1	2
Unter-Zeugwart	3	1	1	1	1	1	3
Munitionär	23	17	6	7	4	6	13
Armatur-Inspector	1	–	–	–	–	–	–
Magazinsdiener	–	10	3	1	–	5	6
Stückbohrer-Obermeister	1	–	–	–	–	–	–
Büchsenmacher-Obermeister	1	–	–	–	–	–	–
Schlosser-Obermeister	2	–	–	–	–	–	–
Schmied-Obermeister	2	–	–	–	–	–	–
Tischler-Obermeister	1	–	–	–	–	–	–
Wagner-Obermeister	1	–	–	–	–	–	–
Zimmer-Obermeister	2	–	–	–	–	–	–
Binder-Obermeister	1	–	–	–	–	–	–
Muarer-Obermeister	1	–	–	–	–	–	–
Büchsenmacher-Untermeister	5	5	1	3	2	1	2
Schäfter-Untermeister	–	–	–	–	–	–	–
Schlosser-Untermeister	1	3	1	–	–	1	2
Schmied-Untermeister	5	5	1	1	1	1	4
Wagner-Untermeister	2	3	1	1	–	1	2
Zimmer-Untermeister	3	4	1	1	–	1	4
Binder-Untermeister	–	3	1	–	–	1	1
Drechsler-Untermeister	1	–	–	–	–	–	–
Büchsenmacher-Geselle	14	13	5	13	8	6	12
Schlosser-Geselle	10	8	3	2	–	2	7
Schmied-Geselle	27	17	6	4	–	9	21
Schäfter-Geselle	–	–	–	–	–	1	2
Tischler-Geselle	2	–	–	–	–	–	–
Wagner-Geselle	8	8	3	2	1	2	10
Zimmer-Geselle	18	8	3	4	1	3	13
Binder-Geselle	4	6	3	2	2	2	4
Drechsler-Geselle	2	–	–	–	–	–	–
Maurer-Geselle	1	–	–	–	–	–	–
Handlanger-Corporal	3	3	1	2	–	1	2
Handlanger-Gemeiner	38	30	10	14	4	12	24
Portier	2	–	–	–	–	–	–
Celkem zbrojní personál	188	149	51	60	25	57	134
Úhrnem garnis. dělostřelectvo	361	521	190	157	82	150	344

 

Příloha č. 9/b)
   Mírové stavy distriktů garnisonního dělostřelectva 1801

Hodnost (funkce)	Cast	Cabg	Inns	Lemb	Crac	Vent	Dalm
D ě l o s t ř e l e c k ý   p e r s o n á l
Oberst	–	–	–	–	–	–	–
Oberstlieutenant	–	–	–	–	–	1	–
Major	1	1	1	1	1	1	1
Hauptmann	2	1	2	1	1	4	4
Capitän-Lieutenant	2	2	–	–	–	2	2
Ober-Lieutenant	3	1	4	1	2	4	4
Unter-Lieutenant	4	3	4	3	2	5	2
District-Arzt	–	–	–	–	–	–	–
Unter-Arzt	–	–	–	–	–	–	–
Feuerwerker	11	4	7	2	3	25	14
Feldwebel	–	–	–	–	–	1	1
Fourier	–	–	–	–	–	–	–
Corporal	12	6	11	4	4	15	20
Ober-Kanonier	96	46	74	34	40	172	155
Unter-Kanonier	–	–	–	–	–	–	–
Spielmann	–	–	–	–	–	–	–
Celkem dělostřelecký personál	131	64	103	46	53	230	203
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Ober-Zeugwart	1	1	1	1	1	2	1
Unter-Zeugwart	1	–	2	1	1	3	3
Munitionär	9	5	6	5	5	14	10
Armatur-Inspector	–	–	–	–	–	–	–
Magazinsdiener	1	1	1	2	2	6	2
Stückbohrer-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Büchsenmacher-Obermeister	–	–	–	–	–	1	–
Schlosser-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Schmied-Obermeister	–	–	–	–	–	1	–
Tischler-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Wagner-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Zimmer-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Binder-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Muarer-Obermeister	–	–	–	–	–	–	–
Büchsenmacher-Untermeister	1	1	1	1	1	2	2
Schäfter-Untermeister	–	–	–	–	–	1	–
Schlosser-Untermeister	1	1	1	–	–	3	–
Schmied-Untermeister	1	1	2	–	1	4	4
Wagner-Untermeister	1	1	1	–	1	2	2
Zimmer-Untermeister	1	1	2	–	1	4	4
Binder-Untermeister	–	–	–	–	–	1	1
Drechsler-Untermeister	–	–	–	–	–	–	–
Büchsenmacher-Geselle	6	4	6	3	4	16	6
Schlosser-Geselle	4	2	4	1	2	6	3
Schmied-Geselle	8	6	8	–	4	22	8
Schäfter-Geselle	–	1	–	–	–	3	–
Tischler-Geselle	–	–	–	–	–	–	–
Wagner-Geselle	4	2	4	–	2	9	4
Zimmer-Geselle	4	3	6	–	2	14	6
Binder-Geselle	3	2	2	1	1	6	4
Drechsler-Geselle	–	–	–	–	–	–	–
Maurer-Geselle	–	–	–	–	–	–	–
Handlanger-Corporal	1	–	2	–	1	4	2
Handlanger-Gemeiner	13	4	13	4	6	31	20
Portier	–	–	–	–	–	–	–
Celkem zbrojní personál	60	36	62	19	35	155	82
Úhrnem garnis. dělostřelectvo	191	100	165	65	88	385	285

 

Příloha č. 9/c) Mírové stavy distriktů garnisonního dělostřelectva 1801 - celkem

Hodnost (funkce)	Suma
D ě l o s t ř e l e c k ý   p e r s o n á l
Oberst	1
Oberstlieutenant	5
Major	15
Hauptmann	36
Capitän-Lieutenant	22
Ober-Lieutenant	40
Unter-Lieutenant	67
District-Arzt	1
Unter-Arzt	1
Feuerwerker	154
Feldwebel	7
Fourier	4
Corporal	165
Ober-Kanonier	1.311
Unter-Kanonier	141
Spielmann	1
Celkem dělostřelecký personál	1.971
Z b r o j n í   p e r s o n á l
Ober-Zeugwart	23
Unter-Zeugwart	22
Munitionär	130
Armatur-Inspector	1
Magazinsdiener	40
Stückbohrer-Obermeister	1
Büchsenmacher-Obermeister	2
Schlosser-Obermeister	2
Schmied-Obermeister	3
Tischler-Obermeister	1
Wagner-Obermeister	1
Zimmer-Obermeister	2
Binder-Obermeister	1
Muarer-Obermeister	1
Büchsenmacher-Untermeister	28
Schäfter-Untermeister	1
Schlosser-Untermeister	14
Schmied-Untermeister	31
Wagner-Untermeister	18
Zimmer-Untermeister	27
Binder-Untermeister	8
Drechsler-Untermeister	1
Büchsenmacher-Geselle	116
Schlosser-Geselle	54
Schmied-Geselle	140
Schäfter-Geselle	7
Tischler-Geselle	2
Wagner-Geselle	59
Zimmer-Geselle	85
Binder-Geselle	42
Drechsler-Geselle	2
Maurer-Geselle	1
Handlanger-Corporal	22
Handlanger-Gemeiner	223
Portier	2
Celkem zbrojní personál	1.113
Úhrnem garnis. dělostřelectvo	3.084

 

 

Příloha č. 10)
  Schema vytvoření 4. dělostřeleckého pluku v roce 1802

Setnina 4. pluku	Převzata z
Leib-Compagnie	Arillerie-Füsiler-Bataillon
Oberstes-Compagnie	2. Artillerie-Regiment
Oberstlieutenants-Compagnie	2. Artillerie-Regiment
I. Majors-Compagnie	2. Artillerie-Regiment
II. Majors-Compagnie	Artillerie-Füsiler-Bataillon
III. Majors-Compagnie	2. Artillerie-Regiment
1. ordinäre Compagnie	3. Artillerie-Regiment
2. ordinäre Compagnie	3. Artillerie-Regiment
3. ordinäre Compagnie	1. Artillerie-Regiment
4. ordinäre Compagnie	1. Artillerie-Regiment
5. ordinäre Compagnie	1. Artillerie-Regiment
6. ordinäre Compagnie	1. Artillerie-Regiment
7. ordinäre Compagnie	1. Artillerie-Regiment
8. ordinäre Compagnie	3. Artillerie-Regiment
9. ordinäre Compagnie	1. Artillerie-Regiment
10. ordinäre Compagnie	3. Artillerie-Regiment

 

 

Příloha č. 11)
   Artillerie-Handlanger-Corps: přečíslování mírových setnin v roce 1813

Číslo
původní	nové
1	4
2	3
3	1
4	2
5	-
6	5
7	-
8	-

 

 

Příloha č. 12/a)
   Přehled řádů udělených dělostřeleckým důstojníkům 1792-1815

	1. FAR			2.FAR			3.FAR			4.FAR			Bomb
	MTO	LO	∑	MTO	LO	∑	MTO	LO	∑	MTO	LO	∑	MTO	LO	∑
1792–1797	1	–	1	1	–	1	3	–	3	–	–	–	4	–	4
1798–1801	1	–	1	2	–	2	–	–	–	–	–	–	1	–	1
1805	–	–	–	–	–	–	–	–	–	–	–	–	1	–	1
1809	2	–	2	–	–	–	1	–	1	3	–	3	2	–	2
1813–1815	–	2	2	1	1	2	2	–	2	–	–	–	–	1	1
1792–1815	4	2	6	4	1	5	6	–	6	3	–	3	8	1	9

   MTO = Řád Marie Teresie; LO  = Leopoldův řád

Příloha č. 12/b)
   Přehled řádů udělených dělostřeleckým důstojníkům 1792-1815 - celkem

	∑∑
	MTO	LO	∑
1792–1797	9	–	9
1798–1801	4	–	4
1805	1	–	1
1809	8	–	8
1813–1815	3	4	7
∑ 1792–1815	25	4	29

 

 

Příloha č. 13/a)
   Přehled medailí za statečnost udělených dělostřeleckému mužstvu 1792-1815

	1. FAR			2. FAR			3. FAR			4. FAR
	zl	st	∑	zl	st	∑	zl	st	∑	zl	st	∑
1792-1801	13	63	76	10	49	59	13	96	109	–	–	–
1805	–	–	–	–	–	–	–	–	–	–	–	–
1809	–	5	5	3	12	15	2	9	11	3	11	14
1813-1815	6	25	31	1	16	17	3	19	22	4	26	30
∑ 1792-1815	19	93	112	14	77	91	18	124	142	7	37	44

   FAR = Feld-Artillerie-Regiment, zl = zlatá medaile za statečnost (Goldene Tapferkeits-Medaille), st = stříbrná medaile za statečnost (Silberne Tapferkeits-Medaille)

 

Příloha č. 13/b)
   Přehled medailí za statečnost udělených dělostřeleckému mužstvu 1792-1815

	Bomb			A-Füsil			Handlg			∑∑
	zl	st	∑	zl	st	∑	zl	st	∑	zl	st	∑
1792-1801	39	128	167	–	6	6	–	–	–	75	342	417
1805	2	5	7	–	–	–	–	–	–	2	5	7
1809	9	24	33	–	–	–	–	3	3	17	64	81
1813-1815	7	20	27	–	–	–	–	7	7	21	113	134
∑ 1792-1815	57	177	234	–	6	6	–	10	10	115	524	639

   Bomb = Bombardier-Corps, A-Füsil = Artillerie-Füsilier-Bataillon, Handlg = Handlanger-Corps,

 

 

Výběr z literatury:

Allmayer-Beck, Johann Christoph Freiherr von - Lessing, Erich: Das Heer unter dem Doppeladler - Habsburgs Armee 1718-1848. München 1981.

Angeli, Moriz Edler von: Erzerzog Carl von Österreich als Feldherr und Heeresorganisator. Wien-Leipzig 1896.

Anger, Gilbert: Illustrirte Geschichte der k. k. Armee I.-III. Wien 1886-1887.

Austrian Liechtenstein Cannon - Project Seven Years War; kronoskaf.com/syw/index.php

Austrian Liechtenstein Howitzers - Project Seven Years War; kronoskaf.com/syw/index.php

Bubla, Jindřich: Kapitoly z válečných dějin. Praha 1922.

Buldra, Vladimír: Pohled do historie dělostřelectva na Českobudějovicku, 1: léta 1744 až 1939 (soukromý tisk). České Budějovice 2016.

C. a K. dělostřelectvo 1800-1867 (soukromý tisk).

Die Kriegsmacht Oesterreichs I. - Der Organismus der österreichischen Kriegsmacht. Wien 1875.

Demian, Johann Andreas: Anleitung zum Selbst-Studium der militärischen Dienstwissenschaft, Erster Theil: Handbuch der Waffenlehre, zum Selbststudium über die Einrichtung, Wirkung und dem Gebrauche der in der k. k. österreichischen Armee eingeführten Waffen aller Art, Zweyter Abschnitt: Von der Artillerie. Wien 1807, s. 71-372; books.google.cz/books?id=Xq63XWswTs0C, Neue Auflage 1812, s. 74-299; books.google.cz/books?id=E09fAAAAcAAJ

Dolleczek, Anton: Geschichte der österreichischen Artillerie von den frühesten Zeiten bis zur Gegenwart. Wien 1887; books.google.cz/books?id=tUpAAAAAYAAJ

Exercier-Vorschrift mit dem Kaiserl. Königl. ordinären Feld- und Cavallerie-Geschütze sowohl einzeln als in Baterien. Wien 1809; books.google.cz/books?id=bzlgAAAAcAAJ

Gatti, Friedrich: Geschichte der K. und K. Technischen Militär-Akademie, II. Theil: Geschichte des K. K. Bombardier-Corps, der K. K. Artillerie Hauptschule und der K. K. Artillerie-Akademie 1786-1869. Wien 1905; archive.org/details/geschichtedeskk00obergoog

Habsburg, Carl Erzherzog von: Ausgewählte Schriften. Wien-Leipzig 1893.

Holins, David – Delf, Brian: Austrian Napoleonic Artillery 1792-1815. Osprey Publishing, New Vanguard 72. Oxfrod 2003.

Holub, Antonín: Válečné dějiny od úsvitu dějin až do konce světové války. Hranice na Moravě 1937.

Juřík, Pavel: Královna bitev: české země a zrod moderního dělostřelectva. Praha 2021.

Kählig, E. von - Jedina, R. Ritter von: Österreich-Ungarn - Die Heere und Flotten der Gegenwart IV. Berlin (1898).

Kircheisen, Friedrich M.: Napoleons Feldzug in Italien und Österreich 1796-1797. München-Leipzig 1913.

Kotulán, Jaroslav: Rakouské císařsko-královské dělostřelectvo 1792–1815, in: Bulletin Československé napoleonské společnosti č. 46 (2010), s. 9-20, č. 45 (2010), s. 40-47, č. 44 (2009), s. 41-46.

Koudelka, Alfred Freiherr von: Unsere Kriegsflotte 1556-1908. Laibach 1908.

Kriege unter der Regierung des Kaisers Franz (Kriege gegen die Französische Revolution 1792-1797 I.-II., Krieg 1809 I.-IV., Befreiungskrieg 1813 und 1814 I.-V.). Wien 1905-1913.

Kriegsbilder der österr.-ungar. Armee aus dem 19. Jahrhunderte. Wien-Leipzig, s.a.

Lengnivk, Artur - Klimburg, Robert Freiherr von: Unsere Wehrmacht zur See - Überblick des gesamten Marinewesens und der Grundsätze moderner Seekriegsführung. Wien 1904.

Marinewesen. Wien 1912.

Moser, Isolde: „Buder, komm zum Militär“ – Aus dem Tagebuchnitozen des. k.k. Artilleristen Josef Sechtberger in der Zeit der Napoleonischen Kriege. Mohorjeva 2019.

Müller, Franz: Die kaiserl. königl. österreichische Armee seit Errichtung der stehenden Kriegsheere bis auf die neueste Zeit I.-II. Prag 1845; books.google.cz/books?id=wmZnAAAAcAAJ

Oesterreichischer Miliz-Almananch für das Jahr 1790. Nürnberg-Wien s.a.

Oesterreichischer Militär-Almanach für das Jahr 1791-1803 (Nro. II.-XIV.) / Schematismus der kais. königl. Armée für das Jahr 1804-1808 (Militär-Almanach Nro. XV.-XIX.) / Schematismus der Oesterreichisch-Kaiserlichen Armée für das Jahr 1810-1814 (Militär-Almanach Nro. XX.-XIV.) / Militär-Schematismus des Österreichischen Kaiserthums 1815.
library.hungaricana.hu/en/collection/austrian_state_archives_MilitarAlmanachSchematismus/
   1791: s. 41-44, 1792: s. 41-44, 1793: s. 65-84, 1794: s. 65-73, 1795: s. 65-84, 1796: s. 65-82, 1797: s. 65-82, 1798: s. 61-82, 1799: s. 89-103, 1800: s. 95-109, 1801: s. 95-110, 1802: s. 75-92, 1803: s. 183-200, 1804: s. 303-323, 1805: s. 303-323, 1806: s. 307-327, 1807: s. 305-324, 1808: s. 307-326, 1810: s. 287-305, 1811: s. 289-307, 1812: s. 274-292, 1813: s. 273-293, 1814: s. 308-329, 1815: s. 416-441, 1816: s. 433-473.

Oesterreichs Hort I.-II. Wien 1910.

Oesterreich's Kriegsflotte. Leipzig 1862.

Petřík, Miroslav: Válečné dějiny I. Hranice na Moravě (1933).

Poten, B.: Geschichte des Militär-Erziehungs- und Bildungswesens in Österreich-Ungarn. Berlin 1893.

Rechberger von Rechkorn, Josef Ritter - Lehnert, Josef Ritter von - Khuepach, Artur von: Geschichte der k. k. Kriegs-Marine (I. Theil: Österreichs Seewesen in dem Zeitraume von 1500-1797. II. Theil: Die k.k. österreichische Kriegs-Marine in dem Zeitraum 1797 bis 1848 - I. Band: Die österreichisch-venetianische Kriegs-Marine während der Jahre 1797 bis 1802. II. Band: 1802 bis 1814). Wien 1882, 1891, 1942; online: 1500-1797: books.google.cz/books?id=s7IUAAAAYAAJ, 1797-1802 books.google.cz/books?id=-ydueSwvHFEC

Reglement für das kaiserlich königliche gesammte Feld-Artilleriecorps. Wien 1757; books.google.cz/books?id=xAnOTJgprxIC

Rogge, Christian: Austrian SYW [Seven Years’ War] Artillery; crogges7ywarmies.blogspot.com/2021/02/austrian-syw-artillery.html 

Seaton, Albert - Ottenfeld, Rudolf von, Die österreichisch-ungarische Armee in der Zeit der Napoleonischen Kriege. Bonn 1979.

Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer und für kaiserliche und königliche Kriegsmarine für 1913. Wien 1912.

Smola, Joseph von - Smola, Karl von: Taschenbuch für k. k. österreichische Artillerie-Officiere. Wien 1831;
  Erster Theil: books.google.cz/books?id=G6c6AAAAcAAJ;
  Zweiter Theil books.google.cz/books?id=RKc6AAAAcAAJ

Smola, Joseph von - Smola, Karl von: Handbuch für k. k. österreichische Artillerie-Offiziere: mit Benützung der hinterlassenen Schriften des k. k. Generalmajors in der Artillerie Joseph Freiherrn von Smola. Wien 1839;  books.google.cz/books?id=DPk15DD7ZkMC

Synek, Jiří: Náhrobek generálmajora Frierenbergera v Kroměříži, in: Bulletin Československé napoleonské společnosti č. 46 (2010), s. 20–22.

Teuber, Oscar - Ottenfeld, Rudolf von: Die österreichische Armee von 1700 bis 1867. Wien 1895.

Thürheim, A. Graf: Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k. k. Oesterreichischen Armee I.-II. Wien-Teschen 1880.

Überlieferungspflege im Bundesheer - Durch die Jahrhunderte österreichischen Soldatentums. Wien 1931.

Unterberger, Leopold von: Nöthige Kenntnisse von dem Geschütze, und dessen Gebrauch. Für die Infanterie- und Cavallerie-Officiere der k. k. Oestreichischen Armee. Wien 1807; books.google.cz/books?id=PWdeAAAAcAAJ

Vojenské dějiny Československa II. Praha 1986.

Wrede, Alphons Freiherr von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht I.-V. Wien 1898-1905.

Zatonski, Pawel – Wenzel, Michael: „Des Kaisers Artilleri und Fuhrwesen“. Sonderaustellung vom 12.6.-1.10. im Napoleons-Museum / Erzherzog Karl Haus Deutsch Wagram. 2016.