Myslivci v c. (a) k. armádě - stručný přehled vývoje se zaměřením na rok 1866

05.09.2008 20:59

Lubomír UHLÍŘ

Naposledy upraveno: 04.05.2015

 

Vývoj myslivců do roku 1866

Při vzniku stálé armády habsburské monarchie roku 1649 se nečinil rozdíl mezi těžkou a lehkou pěchotou. Nebyl k tomu důvod, protože většina pěšáků byla vyzbrojena palnými zbraněmi, jejichž užití vyžadovalo sevřenou formaci. Teprve za válek s Pruskem v polovině 18. století se ukázala potřebnost lehké pěchoty pro přední stráže, průzkum a podobné činnosti. Tehdy k těmto úkolům byli používáni převážně vojáci hraničářských jednotek.

     

Lacyho myslivecký sbor 1758 a myslivecký dobrovolnický sbor 1778.
(Autorem všech ilustrací je Jan Vogeltanz)

 

První myslivecká¹⁾ formace se objevila za sedmileté války. V roce 1758 byl vytvořen polním podmaršálem hrabětem Lacym dobrovolnický myslivecký sbor. Po válce byl sice rozpuštěn, ale protože se myslivci osvědčili, bylo již roku 1769 nařízeno, aby se v případě vypuknutí války stavěly obdobné jednotky. Myslivci pak existovali ve válce o bavorské následnictví v letech 1778-1779 i ve válce s Osmanskou říší v letech 1788-1790.

V období koaličních válek vznikly stabilní myslivecké formace. Z dobrovolnických mysliveckých sborů, existujících od roku 1798, byl vytvořen v roce 1801 myslivecký pluk (Jäger-Regiment).²⁾ Byl zařazen mezi řadové pěší pluky a ve shodě s tím označován též jako řadový pěší pluk č. 64 (Linien-Infanterie-Regiment Nr. 64)³⁾ Za 3. koaliční války bylo v r. 1805 vytvořeno z dobrovolníků několik mysliveckých praporů, ale po válce byly opět rozpuštěny.

Myslivecký pluk byl k 1.9.1808 rozformován na devět samostatných divisionů⁴⁾ s pořadovými čísly 1 až 9. Tyto divisiony byly rámcovými jednotkami, které v případě války měly být doplněny na kompletní prapory (o šesti setninách, tj. třech divisionech, a jedné depotní setnině). Při přípravách na válku s Francií k tomu došlo již 1.12.1808, ale po válce byly k 1.12.1809 myslivecké prapory opět zredukovány na divisiony. Další doplnění na prapory bylo provedeno v letech 1812-1813. Formace byly označovány jako prapory polních myslivců či polní myslivecké prapory.⁵⁾ V roce 1813 byl počet těchto praporů zvýšen na 12.

Až do roku 1849 nedošlo u polních myslivců k vnějším strukturálním změnám. Vnitřní změny tu ovšem byly, tak např. po napoleonských válkách byly stavy praporů zredukovány na 4 setniny. Naopak v roce 1821 vzhledem k nasazení rakouské armády v Neapolsku byly opět rozšířeny na 6 setnin, což s menšími změnami bylo zachováno až do roku 1848. V tomto roce pak došlo k dalšímu rozšíření praporů o 4. division (tj. na 8 setnin).

  

Myslivec z roku 1798 a vyšší důstojník myslivců 1820.

 

V roce 1849 bylo vytvořeno deset nových praporů s čísly 13 až 22. Byly vytvořeny ze 3. a 4. divisionů stávajících praporů. Každý prapor se nyní skládal ze 4 setnin, výjimku činily pouze lombardsko-benátské prapory č. 8 a 11, které měly 6 setnin. Konečně z bývalých dobrovolnických praporů (z let 1848-1849) byly vytvořeny další tři myslivecké prapory s čísly 23 až 25. K dalšímu rozmnožení došlo v roce 1859, kdy byly zřízeny prapory č. 26 až 30. Ztráta Lombardska po prohrané válce roku 1859 a s ní spojený odchod lombardského mužstva se nepromítnula do struktury mysliveckých praporů. Bývalé lombardské prapory (č. 6, 11, 18 a 30) byly reorganizovány a doplněny mužstvem tou dobou zrušených dobrovolnických formací.⁶⁾ Z těch byly postaveny i dva nové prapory č. 31 a 32.

V roce 1860 byl u každého praporu polních myslivců zřízen depotní division a k 21.2.1861 byla předepsána organizační struktura praporu ve formě 6 setnin a 1 depotní setniny (tato k 1.11.1862 zredukována na depotní detašement).

Vedle polních myslivců existovala ještě další myslivecká formace. Polní podmaršál rytíř Fenner vytvořil 7.12.1813 dobrovolnický myslivecký sbor, který byl k 1.1.1816 změněn na pluk tyrolských myslivců (Tyroler-Jäger-Regiment), sestávající ze 4 praporů. Struktura praporů tohoto pluku byla analogická jako u polních mysliveckých praporů. Významnější změna zde byla provedena v roce 1849, kdy byl pluk reorganizován a místo 4 praporů o 6 setninách měl nyní 6 praporů o 4 setninách. Kromě toho byl vytvořen 7. prapor (se 6 setninami), zpočátku označovaný jako rezervní prapor.

Již výstroj Lacyho dobrovolnického sboru předznamenala základní vzhled myslivecké uniformy, která pak určité markanty podržela i v následujících obdobích. Lacyho sbor nosil celošedý stejnokroj (kabáty i kalhoty), tato barva byla označována jako štikově šedá resp. štičí šeď (hechtgrau). Egalizace byla trávově zelená, přičemž výložkovým suknem byly potaženy límce, dolní konce rukávů (tzv. německé rukávové výložky s rovným horním okrajem) a záložky šosů. Knoflíky byly žluté (mosazné). Uniforma tohoto sboru odpovídala střihu tehdejších pěchotních stejnokrojů (frak a úzké kalhoty, zastrčené do černých kamaší). Pokrývkou hlavy byl kasket se zeleným lemováním. Služebním označením důstojníků byly polní přepásky,⁷⁾ nošené kolem pasu.

Myslivecký pluk za napoleonských válek měl podobné stejnokroje (v tehdejším provedení střihů uniforem), jen jako pokrývka hlavy sloužila módní helma z lisované černé kůže s hřebenem (ve stylu antických helem) s mosazným kováním. Na vrcholu hřebene byl položen podélný chochol (tzv. „housenka“, oficiálně Kammquaste), u myslivců zelený.

  

Myslivci z let 1809-1827 a 1840-1848.

 

Současně se všeobecným rušením helem dostali myslivci v prvých letech 19. století cylindrické černé klobouky (tzv. Korsehut),⁸⁾ důstojníci ale nosili dvourohé klobouky. Další změny byly ve shodě s celoarmádními změnami. Ve 40. letech 19. století úzké kalhoty nahradily pantalony, fraky ale zůstaly zachovány. V roce 1848 se objevilo na límcích fraků první systematické hodnostní označení ve tvaru vodorovných prýmků. Fraky byly po roce 1849 nahrazovány kabáty moderního střihu,⁹⁾ se stojatými límci a německými rukávovými výložkami, obojí bylo potaženo trávově zeleným egalizačním suknem. U hodnostního označení byly prýmky nahrazeny šesticípými hvězdami. Základní barva uniformy byla stejná - štikově šedá. Kabáty měly dvě řady žlutých knoflíků. Tento typ uniformy se užíval až do začátku 60. let 19. století.¹⁰⁾

Za sedmileté války i za napoleonských válek měli myslivci v souladu s tehdejší armádní výzbrojí pušky s křesadlovými zámky. Přitom myslivci byli vzhledem ke svému určení vybaveni lepšími puškami než pěchota. U mysliveckého pluku zpočátku 21 mužů každé setniny, od roku 1809 jedna třetina mužstva a všichni poddůstojníci, byli vybaveni rýhovaným mysliveckým štucem (ráže 18,3 mm) se sečným bodákem. Zbytek mužstva měl lehčí pěchotní pušky (karabiny) s hladkou hlavní s tulejovým bajonetem a pěchotní šavli. Důstojníci měli šavle v kožených pochvách, od roku 1837 v ocelových. Po roce 1837 začali být myslivci přezbrojováni perkusními puškami systém Augustin (ráže 17 mm), užívanými do poloviny 50. let 19. století.

 

Myslivci za války roku 1866

Před vypuknutím války existovalo 32 praporů polních myslivců. Každý prapor se skládal ze 6 setnin a depotního detašementu. Plánovaný válečný stav praporu byl 27 důstojníků, 1.080 mužů, 33 koní a 9 vozů.

V souvislosti s uváděním armády na válečný stav byly u polních myslivců depotní detašementy doplněny na depotní setniny. Dále byly k 7.5.1866 postaveny 2. depotní setniny. Z těchto pak byly 29.5.1866 vytvořeny kombinované myslivecké prapory č. 33 až 37. Prapory č. 33, 34 a 35 byly shromážděny ve Vídni, č. 36 a 37 ve Veroně. Do kombinovaných praporů nebyly zařazeny pouze 2. depotní setniny praporů č. 23 a 28. Setniny nově vytvořených praporů byly značeny dvojím způsobem, jednak průběžnými čísly 1 až 6 v rámci kombinovaného praporu, a dále původním číslem kmenového praporu (ve tvaru zlomku). Např. jako 4. setnina k 37. praporu byla přidělena 2. depotní setnina 10. praporu. Oficiální označení pak bylo K.k. 37. Feld-Jäger-Bataillon - 4/10 Compagnie. Kombinované myslivecké prapory byly částí provizorních formací, stavěných na dobu války.

Za války bylo 28 polních mysliveckých praporů začleněno do Severní armády. Z 29 pěších brigád této armády mělo 26 brigád ve své sestavě po 1 mysliveckém praporu, pouze brigáda Procházka (3. sbor) měla 2 myslivecké prapory (č. 33 a 34), zatímco brigády Rothkirch (8. sbor) a Wimpffen (10. sbor) byly bez mysliveckých praporů. K Jižní armádě bylo přiděleno 8 polních mysliveckých praporů a 1 prapor byl začleněn do brigády Hahn, tvořící součást spolkové německé armády.

1. depotní setniny 30 praporů (č. 1 až 7, 9 až 25 a 27 až 32) zůstaly za války v těch zemích, z nichž byly příslušné prapory doplňovány. Pouze u benátských praporů č. 8 a 26 byly tyto setniny přesunuty z Benátska do Štýrska. Dále 1. depotní setniny praporů č. 23 a 28 byly spojeny se svými 2. depotními setninami (které jako jediné nebyly zařazeny do kombinovaných praporů) a spolu s nimi tvořily garnizonní divisiony v Sedmihradsku. Konečně pak následkem pruské invaze byly v červnu 1866 přesunuty 1. depotní setniny českých a moravských praporů do Uher, kde zůstaly až do konce války.

Pluk tyrolských myslivců před válkou sestával ze 6 praporů (po 6 setninách) a depotního praporního kádru. Ten byl v roce 1866 doplněn na 7. prapor a vedle toho byl zřízen nový depotní prapor.

   

Myslivec v polní uniformě 1859 a nižší důstojník myslivců v parádní uniformě 1861-1868.

 

Myslivecká uniforma pocházela z roku 1861. Štikově šedý kabát měl přeložený límec, ale stejně jako u předchozího modelu byl zcela potažen trávově zeleným egalizačním suknem. Šarže měly na límci přišito hodnostní označení (systém z roku 1849, resp. 1857).¹¹⁾ Rukávové výložky byly stejné jako předtím, ale kabát měl jen jednu řadu knoflíků. Ty byly i nadále žluté, u tyrolského pluku hladké, u polních myslivců opatřené arabskými čísly praporů.¹²⁾ Kalhoty štikově šedé barvy byly opatřeny paspulkou (u důstojníků širším lampasem) v trávově zelené barvě. Pantalony se v poli zastrkávaly do nízkých kamaší. Klobouky byly v roce 1863 vyměněny jinými, poněkud nižšími. Na levé straně klobouku byl připevněn mosazný odznak ve tvaru lesního rohu, u polních myslivců doplněný číslem praporu, u tyrolských myslivců tyrolskou orlicí. Dále zde byl upevněn chochol z černého kohoutího peří. Kolem klobouku byla ovinuta šňůra, u mužstva zelená, u důstojníků zlato-černá. Jako polní výstroj byly předepsány pláště, které se v létě nosily na košili. U poddůstojníků tak nebylo zřetelné hodnostní označení, protože hvězdy se na límcových výložkách plášťů nenosily. Důstojníci nosili kabáty pod rozepnutými plášti, na kabátech (pod pláštěm) pak byla polní přepáska, nošená u myslivců (podobně jako u pěchoty) nyní šikmo přes prsa, přes pravé rameno k levému boku. Řemení pro mužstvo bylo černé.

Výzbroj myslivců tvořil perkusní štuc systém Lorenz (ráže 13,9 mm) a to buď starší vzor 1854 (se železnou hlavní), nebo novější vzor 1862 (s ocelovou hlavní). K oběma typům náležel sečný bajonet. Délka pušky bez bodáku byla 109,6 cm, s bodákem 170 cm, váha 4 kg. Krátce před válkou bylo nařízeno vyvrtat v předpažbí štuců otvor pro nabiják, který se nosil zasunutý vedle bodákové pochvy a protože k ní nebyl dole připevněn, překážel při rychlejších pohybech. Tato úprava byla provedena jen u některých praporů.

Výzbrojí důstojníků byla pěchotní šavle vzor 1861 s jednoduchým páskovým esovitě prohnutým košem, přecházejícím v souměrný záštitný list. Šavle se vyráběly s různou délkou čepele (79 až 86 cm). Důstojníci na šavlích nosili zlaté portepé. Palné zbraně důstojníci normovány neměli a museli si je opatřovat na vlastní náklady. Prvé nařízení v tomto smyslu pochází z roku 1798, ale až v roce 1809 se začaly vyrábět pistole pro důstojníky, které ovšem nebyly obligátní, takže se důstojníci i nadále vyzbrojovali podle vlastního uvážení. Zbrojní patent z roku 1852 (účinný od 1.1.1853, během doby několikrát doplňovaný a pozměňovaný, ale platný téměř sto let) umožňoval důstojníkům mít doma přímo malý arsenál. Nebyli omezeni druhy zbraní a nakupovat mohli bez povolení dokonce 6 kusů od každého typu! Pro období války 1866 připadá v úvahu pistole pro jízdu vzor 1862 (ráže 13,9 mm) Lorenzova systému. Někteří důstojníci dávali přednost revolverům, v té době byl dosti rozšířen pětiranný perkusní revolver systém Scheinigg/Gasser (ráže 13,9 mm), případně perkusní revolver Colt-Innsbruck 1849 (upravený americký revolver Colt Dragoon, vyráběný podle Coltovy licence v polovině 50. let 19. století v Innsbrucku). Vedle různých typů revolverů a tzv. pepřenek (pistolí s otočným svazkem hlavní) pak pro důstojníky mohly přicházet v úvahu i Lebedovy dvouhlavňové pistole (se sklopným svazkem hlavní) na jednotný náboj typu Lefaucheux (s kovovou nebo papírovou nábojnicí). Příslušenství zbraně tvořila kožená kartuš na 10 nábojů. Tato zbraň byla nabízena v 60. letech 19. století švýcarské armádě (neúspěšně), ale i rakouským důstojníkům. Lebedovy pistole byly zřejmě proponovány jako jezdecké zbraně, ale stejně tak mohly sloužit vyšším důstojníkům pěších jednotek, vedoucím své mužstvo do boje na koních.

  

Myslivec v polní uniformě 1861-1868 a v parádní uniformě po roce 1868.

 

K myslivcům v letech 1866 až 1918

Po skončení války byly ještě v roce 1866 kombinované prapory č. 33 až 37 zrušeny a jejich setniny navráceny ke kmenovým formacím. Dále vznikl v témže roce prapor č. 33, vytvořený z bývalého vídeňského dobrovolnického sboru (postaveného ve válce 1866).

K dalším organizačním změnám došlo u myslivců až v 80. letech 19. století. U polních myslivců to bylo nejprve zvýšení počtu praporů na 40 v roce 1880, ale již roku 1883 byla tato branže pronikavě zredukována. V tomto roce bylo postaveno 22 nových pěších pluků a k jejich tvorbě byli částečně použiti i polní myslivci. Konkrétně tak zanikly prapory č. 24 a 33 až 39. Prapor č. 40 obdržel uprázdněné číslo 24.

V 90. letech došlo k dalším redukcím, tentokrát ve prospěch tyrolských myslivců. V roce 1890 byly do tohoto pluku zařazeny prapory č. 15 a 26, následně roku 1893 prapory č. 3, 14, 18 a 27. Přitom nedošlo k přečíslování praporů polních myslivců, takže po roce 1893 bylo celkem 26 praporů s čísly 1 až 32, přičemž čísla 3, 12, 15, 18, 26 a 27 nebyla obsazena.

Tato situace u polních myslivců trvala až do I. světové války. Pak v průběhu let 1914-1915 bylo postaveno 5 praporů, kterým byla přidělena uprázdněná čísla, takže bylo opět 32 praporů polních myslivců s průběžným číslováním.

Co se tyrolských myslivců týče, jejich pluk enormně vzrůstal, takže nakonec čítal 16 praporů. Toto monstrum v síle divize bylo roku 1895 rozděleno na čtyři pluky s pořadovými čísly 1 až 4. Každý z těchto pluků byl označován jako tyrolský pluk císařských myslivců (Tyroler Kaiser-Jäger-Regiment).

Nejmladší mysliveckou součást tvořili bosensko-hercegovinští myslivci. V Bosně a Hercegovině byly postupně vytvořeny čtyři pěší pluky, myslivci ale vznikli až v roce 1901, a to pouhý jeden prapor. Teprve za I. světové války došlo k nárůstu mysliveckých formací a existovalo zde 8 mysliveckých praporů.

Po roce 1868 došlo v rámci všeobecných uniformních změn i ke změnám mysliveckých stejnokrojů. Tyto změny nebyly tak pronikavé jako třeba u pěchoty. Barvy mysliveckých uniforem zůstaly stejné a došlo pouze ke změnám střihu. Kabát měl nyní opět stojatý límec jako v 50. letech, ale jen jednu řadu knoflíků. Ostatní doplňky byly beze změny, jen důstojníci nosili opět polní přepásky kolem pasu. Jako příznak nové doby se objevily polní uniformy se snahou eliminovat opticky výrazné stejnokrojové doplňky. Místo slavnostních pokrývek hlavy se k nim nosily polní čepice se štítkem proti slunci, u myslivců štikověšedé. Místo kabátů se užívaly bluzy zapínané lištou (aby se odstranily lesklé knoflíky) s malými výložkami na přední části límce a bez rukávových výložek. Důstojníci měli normovány černé polní čepice a k jejich polní uniformě nadále náležela polní přepáska.

Protože myslivecké uniformy nejvíce ze všech vyhovovaly moderním požadavkům na maskovací efekt, byla štiková šeď vybrána jako jednotná barva pro polní uniformu celé pozemní armády (vyjma jízdy), která byla zaváděna v letech 1908-1909. Za I. světové války byli myslivci, podobně jako ostatní branže, vybavováni i novými polními uniformami v barvě polní šedi, případně i různými válečnými provizorii.¹³⁾

Výzbroj mysliveckých jednotek se po roce 1867 měnila stejně jako výzbroj pěších jednotek všeobecně. V roce 1867 byly zavedeny zadovky na jednotný náboj systém Wänzel (ráže 13,9 mm, transformace pušek systému Lorenz; podle toho, o který typ se jednalo, označovány jako vzor 1854/67 nebo 1862/67), od roku 1868 se pak zaváděl definitivní typ Werndl (ráže 11 mm; postupně vzory 1867, 1873, 1867/77 a 1873/77). V roce 1880 byly u myslivců pokusně zaváděny opakovací pušky systém Kropatschek¹⁴⁾ (ráže 11 mm; užívány pouze u 3. a 6. praporu tyrolských myslivců). Po roce 1889 byly zaváděny opakovací pušky systém Mannlicher (původně ráže 11 mm, pak 8 mm; od téhož systému následovaly vzory 1886, 1890 a 1895). Nedlouho před I. světovou válkou se u myslivců objevily kulomety systém Schwarzlose.¹⁵⁾

Myslivec v polní uniformě 1900 – 1918.

 

Myslivci existovali i po zániku monarchie v roce 1918 v armádách nástupnických států. Např. prapory polních myslivců, doplňované z českomoravského prostoru, byly zařazeny do československé armády a posléze přeměněny na hraničářské prapory. Ovšem tradice původních formací zde uchovávána nebyla, protože čs. armáda se distancovala od všeho „rakušáckého“.

Oproti tomu se armáda rakouské republiky ke svým vojenským tradicím hlásila. Po roce 1920 zde existovaly pluky a prapory alpských myslivců, prapory polních myslivců a cyklistické prapory polních myslivců.¹⁶⁾ Původně byly vytvořeny z různých pěchotních, střeleckých (tj. zeměbraneckých) a mysliveckých formací armády bývalá monarchie a jejich tradice také jednotlivé součásti udržovaly. Co se bývalých mysliveckých formací týče, byla tradice tyrolských císařských myslivců (všeobecně) udržována plukem alpských myslivců č. 12, tradice 3. pluku tyrolských císařských myslivců praporem alpských myslivců č. 4 a tradice polních mysliveckých praporů č. 8, 10, 11 a 21 cyklistickými prapory polních myslivců č. 5, 3, 1 a 2.

 

Přehled mysliveckých formací v roce 1866

Čís.	Země doplňování	Depotní stanoviště	Dislokace	Velitel
Prapory polních myslivců
1	Čechy	Terezín	Verona	mjr. Klein
2	Čechy	Hradec Králové	Mauer u Vídně	mjr. šl. Lang von Waldthurm
3	Horní Rakousy	Linec	Ljubljana	plk. Schmigoz
4	Morava	Olomouc	Udine	plk. hr. Bernstorff von Gyldensteen auf Wotterseen
5	Morava	Kroměříž	Oradea 1)	mjr. Linner (raněn u Skalice); mjr. Luxardo; mjr. Klement
6	Čechy	Plzeň	Sopron 2)	mjr. Teutschenbach von Ehrenruh
7	Kraňsko, Korutany	Ljubljana	Split	mjr. Mayer
8	Benátsko	Gorizia	Lvov	plk. bar. Reitzenstein (padl u Hradce Králové) mjr. Urschitz
9	Štýrsko	Štýrský Hradec	Laxenburg u Vídně	plk. Schidlach
10	Dolní Rakousy	St. Pölten	Rovigo	mjr. Dobner von Dobenau
11	Dolní Rakousy	St. Pölten	Vídeň	plk. šl. von Schwab
12	Halič, Bukovina	Przemysl	Sibiu 3)	pplk. Bandian
13	Čechy	Praha	Brno	mjr. Schuppanczig (Schuppanzigh ?) von Frankenbach
14	Čechy	Hradec Králové	Esztergom 4)	mjr. Jesovits (padl u Náchoda) mjr. Mainone von Mainsberg
15	Solnohradsko	Salzburg	Belluno	pplk. Wittmann von Neuborn (do 1866) mjr. Raisp
16	Morava, Slezsko	Opava	Csik-Szereda,	mjr. Heidl (padl u Trutnova) mjr. Hubatius
17	Morava	Kartousy u Brna	Pešť	mjr. Klement (do 1866) mjr. Krzisch
18	Čechy	Budějovice	Praha	plk. šl. Tobias von Hohendorf
19	Kraňsko, Přímoří	Ljubljana	Verona	plk. Theiss
20	Štýrsko	Celje	Štýrský Hradec,	plk. Peters von Pitersen
21	Dolní Rakousy, Horní Rakousy	St. Pölten	Verona	mjr. ryt. von Perger
22	Halič, Bukovina	Przemysl	Kiel 5)	pplk. ryt. Siller von Gambolo (padl u Hradce Králové) 6)
23	Sedmihradsko	Alba Iulia 7)	Vicenza	plk. Salomon von Friedberg
24	Halič, Bukovina	Tarnów	Kaiser-Ebersdorf u Vídně	pplk. Krepl
25	Morava	Kartousy u Brna	Miskolz, Eger 8)	mjr. Tavola
26	Benátsko	Gorizia	Bor u České Lípy	mjr. Banniza
27	Štýrsko	Štýrský Hradec	Olomouc	pplk. hr. von Schaffgotsche
28	Sedmihradsko	Alba Iulia 6)	Verona	pplk. Syrbú (do 1866) mjr. Schlossarek
29	Uhry	Zvolen	Hradec Králové, Jičín	pplk. Dietrich von Hermannsthal
30	Halič	Wieliczka	Těšín	mjr. šl. von Kodolitsch
31	Uhry	Trnava	Klagenfurt	pplk. ryt. Clanner von Engelshofen
32	Uhry	Prešov	Terezín	mjr. Prochaska (Prohaska ?)
33	-	-	Vídeň	mjr. ryt. von Gaich
34	-	-	Vídeň	mjr. Wenko
35	-	-	Vídeň	mjr. Machalitzky
36	-	-	Verona	mjr. Kuhn von Kuhnenfeld
37	-	-	Verona	mjr. šl. von Weinsberg
Pluk tyrolských myslivců
-	Tyrolsko, Vorarlbersko	Innsbruck 9)	Innsbruck, Trient, Rovereto, Padua, Verona	plk. Loos; pplk. ryt. von Hölfern zu Saalfeld (za války velitel půlbrigády) set. Knöpfler (prozatímní velitel)

Vysvětlivky k poznámkám v tabulce:
¹⁾ Grosswardein v Sedmihradsku; ²⁾ něm. Ödenburg; ³⁾ Hermannstadt v Sedmihradsku; ⁴⁾ něm. Gran; ⁵⁾ součást okupační brigády ve Šlesvicko-Holštýnsku, po vyklizení tohoto prostoru St. Pölten; ⁶⁾ do funkce jmenován mjr. Kuhn, tou dobou velitel kombinovaného praporu č. 36; ⁷⁾ Carlsburg v Sedmihradsku ⁸⁾ něm. Erlau; ⁹⁾ současně hlavní stanoviště doplňovacího okresu a stanoviště účetní kanceláře

 

Zařazení mysliveckých formací za války 1866

Č.	Armáda	Sbor	Brigáda	Hlavní bojové aktivity
Prapory polních myslivců
1	Severní	3	Benedek	Hradec Králové
2	Severní	2	Thom	Hradec Králové
3	Severní	3	Kirchsberg	Hradec Králové
4	Severní	8	Appiano	Hradec Králové
5	Severní	8	Fragnern	Skalice, Hradec Králové, Tovačov
6	Severní	6	Waldstätten	Náchod, Hradec Králové
7	Jižní	7	Töply	Custoza
8	Severní	4	Poeckh	Hradec Králové
9	Severní	2	Henriquez	Hradec Králové, Lamač
10	Jižní	-	Szápáry(lehká)	Custoza
11	Severní	2	Saffran	Hradec Králové
12	Severní	10	Mondel	Trutnov, Hradec Králové, Lamač
13	Severní	4	Fleischhacker	Dvůr Králové, Hradec Králové
14	Severní	6	Jonák	Hradec Králové
15	Jižní	9	Böck	Custoza
16	Severní	10	Grivičic	Trutnov, Nový Rokytník, Hradec Králové
17	Severní	6	Resenzweig	Náchod, Hradec Králové
18	Severní	1	Poschacher	Podol, Jičín, Hradec Králové
19	Jižní	5	Bauer	Custoza
20	Severní	2	Württemberg	Hradec Králové, Lamač
21	Jižní	5	Möring	Custoza
22	Severní	1	Abele	Podol, Mnichovo Hradiště, Jičín, Hradec Králové
23	Jižní	9	Kirchsberg	Custoza
24	Severní	8	Kreyssern	Skalice, Hradec Králové, Tovačov
25	Severní	6	Hertweck	Náchod, Hradec Králové
26	Severní	1	Ringelsheim	Kost, Jičín, Hradec Králové
27	Severní	4	Brandenstein	Hradec Králové
28	Severní	10	Knebel	Trutnov, Nový Rokytník, Hradec Králové
29	Severní	1	Piret	Mnichovo Hradiště, Jičín, Hradec Králové
30	Severní	4	EH Josef	Svinišťany, Hradec Králové
31	Severní	8	Schulz	Skalice, Hradec Králové
32	Severní	1	Leiningen	Kuří Vody, Mnichovo Hradiště, Jičín, Hradec Králové, Rokytnice
33	Severní	3	Procházka	Hradec Králové
34	Severní	3	Procházka	Hradec Králové
35	Spolková	VIII	Hahn	Aschaffenburg
36	Jižní	1)	Sachsen-Weimar	Custoza
37	Jižní	1)	Benk	Custoza
Pluk tyrolských myslivců 2)
3	Jižní	7	Welsersheimb	Custoza
4	Jižní	9	Weckbecker	Custoza
5	Jižní	5	Piret	Custoza

Vysvětlivky k poznámkám v tabulce:
¹⁾ reservní divise Rupprecht; ²⁾ ostatní prapory pluku byly nasazeny v Jižním Tyrolsku

 

 

Poznámky:

Přetištěno:

STOPAMI DĚJIN NÁCHODSKA 2 - Válka 1866 na Náchodsku - Sborník Státního archivu Náchod. Náchod 1996, s. 91-114.

 

Původní adresa příspěvku:
 - primaplana.net/txt/varia/uhlir-myslivci-1866.html