Pražská vojenská plovárna a setník von Pfuel
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 12.08.2008
Smí voják do každé vody jít se koupati? Ne, jen do této, která jemu od jeho představených ustanovená jest.
Jest jemu dovoleno, se samému koupati, bez oznámení? Není; nýbrž musí se toto u větší společnosti a pod očima představených státi.
Smí také ten nejlepší plavec přes vyměřený cíl, aneb do neznámé vody se vážiti? Nesmí.
I na otázky tohoto charakteru pamatovala vojenská vzdělávací brožura Zachowáwánj a předpis služebný s otázkamy a odpovědmy... vydaná roku 1808, která byla českým překladem německého Verhaltungen aus dem Kompagnie-Reglement der K. K. Oesterreichischen Armee in Fragen und Antworten. Tehdy ještě existovala vyhláška z roku 1781, která Pražanům striktně zakazovala koupání pod širým nebem, i její text zmírňující nařízení z roku 1799 umožňující koupání na vyhrazených místech ohraničených kůly. Důvodem těchto dvou nařízení byla hrozba utonutí osob neobezřetně si počínajících ve vodě, která trápila vojenské důstojníky stejně jako pražský magistrát. Vždyť úspěšné překonání vodního toku během tažení bývalo oceňováno jako hrdinský čin. Například v roce 1799 obdržel husar Fekete stříbrnou medaili za statečnost za to, že odrazil francouzské jezdce útočící na generála Kienmayera a následně těžce zraněn na hlavě přeplaval prudký říční proud. O deset let později svobodník Kozábek od řadového pěšího pluku č. 3 zachránil přeplaváním Dunaje jeden z praporů svého pluku, za což byl odměněn zlatou medailí za statečnost, povýšením, 1000 zlatými a pomníkem dodnes připomínajícím tuto událost.
A právě kvůli plaveckému výcviku vojáků vznikla první plovárna v českých zemích, která byla zřízena na staré lodi kotvící na Vltavě u břehu pražského Františku. Zakladatelem vojenské plovárny byl Ernst von Pfuel, jehož jméno bylo v rámci popularizačních pokusů některých českých novinářů zkomoleno jako Pfuol, popřípadě Arnošt z Pfuolu.
Tento Prus narozený roku 1779, který byl o několik desetiletí později ve své rodné zemi jmenován generálem pěchoty, stal se ministrem války i ministerským předsedou, byl roku 1810 přeložen do Prahy jako setník řadového pěšího pluku arcivévody Rainera č. 11. K dočasné službě v rakouské armádě jej dohnala tvrdá redukce početních stavů pruské armády po prohrané válce s Francií v roce 1807. Dne 13. května 1809 se Pfuel stal velitelem jedné ze setnin Francké neboli Bayreuthské legie (Fränkische, Bayreuthische Legion), kterou v rakouském žoldu zformoval bývalý pruský major Johann von Nostitz und Jänckendorf, a s níž v rámci Radivojevičova rakouského sboru provedl vpád do Saska a Bayreuthu. Po uzavření míru roku 1809 byl Pfuel převelen k vojenské posádce v Mostě a později přeložen k pěšímu pluku č. 11 do Prahy.
Pfuel nadšeně propagoval gymnastická cvičení, především však plavání. Pravidelná tempa údajně odpozoroval z plavecké techniky žab a první plavci jeho „učiliště“ byli přidržováni nad hladinou provazem. Stará loď fungující jako plovárna přestala brzy vyhovovat, a proto byla z Pfuelova podnětu zbudována nová a větší. Tvořil ji prám z nehoblovaných fošen a trámů umístěný nově do zátoky u křižovnického kláštera. Plovárna, kterou doplnily prostorné kabinky, můstky a galerie, se stala vyhledávanou pražskou atrakcí. Dvakrát do týdne zde armáda pořádala představení, v jejichž rámci manévrovalo ve vodě až 150 plavců. Oblíbenou podívanou také bývalo potápění na vltavské dno, odkud plavci vynášeli vhozené dělové koule. Dvorské válečné radě Pfuel navrhl projekt, v jehož rámci mělo být vycvičeno až 30 000 plavců. V listopadu 1811 byl však přeložen do Vídeňského vojenského archivu a v roce 1813 přestoupil do služeb carské ruské armády.
Jeho pražská plovárna byla postupně rozšiřována a roku 1817 zpřístupněna také civilním zájemcům. V neděli se zde pořádaly koncerty vojenských kapel a část její výzdoby tvořily dělové koule i vyřazená děla.
V roce 1824 poničila plovárnu povodeň, která ji odnesla až do Roztok, kde ji chytili rybáři. Ti si také následně odnesli z uplavaných kabinek oděvy, takže „všichni muži tam pak chodili v pestrých vojenských mundúrech“, jak napsal měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Plovárna byla obnovena na původním místě, avšak o deset let později ji znovu odnesla povodeň. Zachytila se u Jezuitské zahrady, kde zůstala připevněna a sloužila ještě řadu let.
Literatura:
PFUEL, E. v. Nachricht über die Schwimmschule in Prag. In: Neue Militärische Zeitschrift, 1812/H. 2, s. 84-99.
Původní adresa příspěvku:
Pražská vojenská plovárna a setník von Pfuel
- primaplana.net/txt/popular/plovarna-pfuel.html