První stejnokroje finanční stráže: období 1843-1850
Jaroslav Beneš
Naposledy upraveno: 01.03.2021
Finanční stráž byl první nevojenský uniformovaný a ozbrojený sbor, který působil plošně na celém území státu a běžně se s ním tak setkávali všichni obyvatelé. Například známější četnictvo je mladší bezpečnostní složkou. Sbor finanční stráže měl mimo jiné už jen svou existencí ukázat obyvatelstvu monarchie, že stát vyžaduje plnění předpisů a že stíhá a trestá podloudnictví a prohřešky proti finančním zákonům. Stejnokroj měl společně s výzbrojí dodávat sboru větší vážnost a zcela jasně demonstrovat vazbu na stát a potažmo panovníka.
Při svém zřízení v roce 1843 převzala finanční stráže jak části stejnokroje bývalé pohraniční, tak i důchodkové stráže. I když služební předpis pro finanční stráž z roku 1843, tedy z roku jejího zřízení, předepisoval stejnokroj se zelenou egalizační barvou, proces stejnokrojového sjednocování obou dříve samostatných sborů trval léta, a tak žlutou barvu na výložkách bylo možné vidět i dlouho po roce 1843.
V provedení a změnách stejnokrojů finanční stráže, jakožto civilního, ale stejnokrojem a výzbrojí opatřeného strážního sboru, se zrcadlily vždy vlivy stejnokrojového vývoje u státních úředníků, i vývoj stejnokrojů armádních.
Představení pohraniční stráže, vrchní komisaři a komisaři, byli povinni nosit stejnokroj ve stejných případech, jako ostatní státní úředníci. Dále pak měli povinnost nosit stejnokroj při hlídkové službě, při cestách a kontrolách ve svém služebním obvodu a při některých dalších služebních úkonech. V ostatních případech mohli oblékat civilní oděv. Mužstvo finanční stráže bylo povinno nosit stejnokroj při všech služebních úkonech i mimo službu. Výjimky musely být odůvodněné a schválené nadřízenými. Prohřešky proti tomuto pravidlu byly ale časté, příslušníci mužstva finanční stráže bývali poměrně často přistiženi v době mimo službu v civilním oděvu. Takovéto případy byly následně kázeňsky postihovány.
Naddozorce finanční stráže v letech 1843-1846.
Stejnokroje dle předpisu z roku 1843
Stejnokroje mužstva
Stejnokroje mužstva finanční stráže prakticky odpovídaly - až na drobnosti - stejnokrojům mužstva pohraniční stráže, ovšem se zelenou egalizační barvou. Jako pokrývka hlavy sloužila i nadále čáka z černé látky a s černě lakovaným koženým vrškem (dýnkem), štítkem a podbradníkem. Do čáky se vpředu nahoře zasouvalo vlněné červeno-bílé jablíčko (rozeta) a pod ním, vpředu uprostřed čáky, se pak nacházel bílý kovový císařský orel. K rozlišení hodností se se i nadále kolem horního okraje čáky připevňovala jeden palec (Zoll = 2,54 cm) široká vlněná porta bílo červené barvy. Naddozorci měli na portě dva úzké bílé proužky, respicienti nosili dva velmi úzké bílé proužky po okrajích porty a jeden široký bílý proužek v jejím středu. Dozorci pak nosili kolem horního okraje čáky připevněnou bílo červenou šňůrku. Při hlídkové činnosti a mimo službu mohlo mužstvo finanční stráže i nadále nosit okrouhlou čepici (runde Kappe) z tmavozeleného sukna se žlutým císařským orlem, kovovým či vyšitým. Příslušníci mužstva finanční stráže mohli i nadále nosit na čapce ozdobné bílo červené šňůrky, jako nosili na těchto čapkách příslušníci mužstva bývalé pohraniční a důchodkové stráže.
Základ stejnokroje mužstva finanční stráže tvořil kabát tmavozelené barvy se stojatým límcem a manžetami, obojí světle zelené barvy. Nárameníky ovšem zůstaly i nadále dle předpisu žluté. Ze žlutého kovu se zhotovovaly i knoflíky.
Na kabátu se hodnosti stále rozlišovaly pomocí prýmků (Lütze; později začalo být toto slovo psáno jako „Litze“), dozorce neměl žádný, naddozorce jeden a respicient měl dva stříbrné prýmky našité na límci.
Plášť a široké kalhoty (pantalóny) se zhotovovaly ze světle šedé melírované látky. V letních měsících mohlo mužstvo finanční stráže nosit i lehké letní plátěné kabáty (Sommerröcke aus russischer Leinwand).
Výzbroj mužstva sestávala z pušky s bodákem a šavle. Stejnokrojový předpis šavli nijak blíže nespecifikoval, ale mužstvo finanční stráže v principu stále nosilo stejné šavle, jako poddůstojníci pěchoty. [1] Pouze jízdní příslušníci mužstva nosili šavli s kovovou pochvou, současně byli vyzbrojeni místo pušky dvěma sedlovými pistolemi (Sattel Pistolen).
Třapec - portepé, byl ve shodném provedení, v jakém se používal doposud u důchodkové a pohraniční stráže. Tedy v bílo červeném provedení, pro respicienty z hedvábí, pro naddozorce z jemné ovčí vlny.
Dozorci a naddozorci nosili šavli na řemeni přes pravé rameno - bandalíru (Überschwungriemen), respicienti a jízdní příslušníci mužstva nově na řemeni kolem pasu (Leibkuppel). Na druhém bandalíru, přes levé rameno, se nosila kartuše, patrontaška. Na řemeni se šavlí v místě křížení obou bandalírů nosili dozorci kovový štítek se svým číslem, naddozorci a respicienti pak císařského orla.
Výzbroj, potřebné pomůcky na její údržbu a čištění a také munici a prach dostávali, v souladu s §255 Služebního předpisu z roku 1843, příslušníci mužstva od státu. Výzbroj byla převzata od předešlých sborů, tj. pohraniční a důchodkové stráže. Nově dodávané pušky pak byly již s perkusním zámkem systému Augustin. U munice se jednalo o kartáčové náboje (Schrott), zápalky a také kule. Kulí měl mít každý muž jen omezené množství a měly se používat jen v nezbytně nutných případech.
Stejnokroje úředníků
Stejnokroje úředníků finanční stráže vycházely v principu ze stejnokrojového předpisu pro státní úředníky z roku 1814 a následujících změn a dodatků k němu a jen málo se odlišovaly od původních stejnokrojů úředníků pohraniční stráže.
Stejnokroje dozorčích úředníků, tedy vrchních inspektorů a inspektorů finanční stráže, byly dány stejnokrojovým předpisem pro státní úředníky v odpovídající hodnostní třídě a nebudeme se proto jimi podrobněji zabývat. Pouze pro úplnost poznamenejme, že inspektoři finanční stráže mohli od roku 1845 nosit při služebních úkonech stejnokroj v tzv. služebním provedení (doslova „polní“ - Campagne Uniform), ale bez výšivek na límci a manžetách, tedy obdobný stejnokroj, jako nosili komisaři a vrchní komisaři. Stejně tak mohli inspektoři finanční stráže ke služebnímu stejnokroji místo úřednického kordu nosit šavli, předepsanou pro vrchní komisaře a komisaře. Bylo čistě na uvážení inspektorů finanční stráže, který typ stejnokroje ve službě zvolí. Stejnokroj ve služebním provedení se šavlí místo kordu měl totiž určité výhody. Nebyl jednak tak nákladný a jeho nošením se neopotřebovával drahý úřednický stejnokroj s výšivkami, jednak byl v té době pro praktický výkon služby inspektorů finanční stráže považován za pohodlnější.
Vrchní komisaři a komisaři, jakožto výkonní úředníci finanční stráže, měli povoleno nosit tzv. polní či služební provedení stejnokroje (Campagne Uniform), které si popíšeme dále. Základ stejnokroje vrchních komisařů a komisařů finanční stráže tvořil soukenný tmavozelený frak se stojatým límcem světle zelené barvy a manžetami téže barvy. K označení hodností sloužily na límci a na manžetách rukávů našité stříbrné prýmky, porty (silberne Lütze). Vrchní komisař měl prýmky dva, komisař jeden. I nadále bylo povolené olemování fraku lemovkou barvy výložek a toutéž barvou provést manžety na šosech fraku. Knoflíky byly, na rozdíl od stejnokrojů pohraniční stráže, v barvě bílé.
Do služby mohli úředníci finanční stráže nosit i kabáty (Kaputrock) v tmavě zelené barvě s límcem a manžetami v barvě egalizační.
Jako pokrývku hlavy nosili úředníci finanční stráže klobouk, stejného tvaru, jako dříve úředníci pohraniční stráže, a to včetně hedvábných bílo-stříbrno-červených střapců na protilehlých rozích klobouku. Ozdoby na klobouku byly společné pro komisaře i vrchní komisaře. Na klobouku se nacházela smyčka ze stočených stříbrných dracounových nití, tzv. bouillonů a stříbrný knoflík s iniciálami jeho císařského veličenstva. Stejně tak komisaři i vrchní komisaři bez rozdílu nosili černou péřovou ozdobu (Federbusch). Obdobně jako u pohraniční a důchodkové stráže bylo při určitých typech služby a mimo ni povoleno nosit okrouhlou tmavě zelenou čapku.
Kalhoty komisařů a vrchních komisařů se zhotovovaly nově ze světle šedé melírované látky. Bylo povoleno ozdobení kalhot vyšívanou lemovkou, která byla předepsána pro státní úředníky v příslušné služební třídě. Jako obuv byly předepsány polovysoké boty.
Výzbroj úředníků tvořila šavle, odpovídající důstojnickým šavlím pěchoty, [2] se stříbrno-červeno-bílým hedvábným portepé. Šavle se nosila na řemeni kolem pasu (Sabelkuppel), zhotoveného z černé lakované kůže, spona pak ze žlutého kovu.
Stejnokrojové změny do roku 1850
Další stejnokrojové změny přišly v dubnu roku 1846 a týkaly se úprav řemení. Zdá se, že změny v nošení šavlí a kartuší byly oblíbenou kratochvílí nejvyšších představených finanční stráže. Pro dozorce a naddozorce byl místo bandalírů zaveden také řemen kolem pasu. Na něm byla zavěšena jak šavle a bodák, tak kartuše (Leibkuppeln zu den Patron-, Säbel- und Bajonetttaschen). Jelikož se jednalo z pohledu kamerální správy o změnu výraznou a z pohledu mužstva o změnu ne úplně chtěnou a vítanou, proběhly s tímto novým řemením u sboru relativně rozsáhlé zkoušky. Zkoušelo se řemení dvou vzorů (Muster I a Muster II). V roce 1848 bylo stanoveno, že plošnému a definitivnímu zavedení opasků nestojí nic v cestě, naopak, u tohoto nového řemení byly shledány oproti původním bandalírům výhody. Bylo rozhodnuto zavést vzor II, přičemž ale ze zkoušek vyvstalo několik změna a úprav, které měly být od roku 1848 v používaném řemení zohledněny. Řemen kolem pasu se měl zhotovovat nadále širší – předpisově měly být široké 16 čárek (1 Linie = 2,19 mm, tedy cca 3,5 cm) a vnitřní i vnější řemen a zapínání bylo uzpůsobeno pro zvýšení životnosti a pro pohodlnější nošení. Pro zavěšení závěsníku na šavli s bajonetem (Sabel- und Bajonetttasche) se měl opasek opatřovat kovovými kroužky. Rohy a hrany závěsníků dostaly oblý tvar, aby se co možná nejvíce zamezilo odírání stejnokroje. Stejně tak kartuše (Patrontasche) měla mít zadní hrany zaoblené. Na pravé straně kartuše se ukládala čistící/protahovací jehla (Raumnadel), pomůcka pro čištění zátravky perkusního zámku, přičemž zásobník pro zápalky (Kapselstecker) se přesunul na zelenou šňůrku pověšenou kolem krku. [3] Dříve, když byla kartuše připevněna na bandalíru, se zásobník připevňoval na řemínek na pravé straně kartuše. Toto jeho dřívější umístění bylo hodnoceno jako nevhodné a s novým provedením kartuše zmizelo.
Podle zkušeností vídeňské kamerální a důchodkové správy, kde také probíhaly největší zkoušky s novým typem řemení, bylo stanoveno, že ze tří starých bandalírů je možné zhotovit dva nové opasky. Staré kartuše, které se nosily na bandalírech a které nebyly ještě příliš opotřebovány, se mohly donášet, přičemž se ale mělo dbát na to, aby jejich nezaoblené zadní hrany příliš nepoškozovaly látku stejnokroje. Se zavedením opasků přestaly být používány dosavadní štítky s čísly a orlíčky, umístěné na původním bandalíru šavle.
Ještě v roce 1850 ale nebyla změna řemení všude provedena. Důvodů bylo několik, jednak nepříliš velká ochota u mužstva finanční stráže k této změně, jednak existovaly potíže při obstarávání potřebného počtu nového předpisového řemení a jednak čas i život běžel v té době prostě pomaleji. Proto 19. září 1850 vydalo Zemské finanční ředitelství v Praze výnos, kterým sice uznává existující potíže při obstarávání nového typu řemení dle vzoru II, ale současně nabádá ke zrychlení při jeho zaopatřování. Každopádně zavádění nového vzoru řemení probíhalo velmi pomalu. Ještě v roce 1857, kdy došlo k další radikální změně řemení, nebyla změna všude u finanční stráže provedena.
Vraťme se však ještě do roku 1846. Na podzim nařídila nejvyšší dvorská komora další částečnou úpravu stejnokrojů finančních strážníků a současně viděla jako důležité upozornit na různé stejnokrojové nešvary a důrazně žádala o dodržování stejnokrojových předpisů. První úprava se týkala nárameníků na uniformních kabátcích mužstva, které byly ještě z dob pohraniční stráže žluté. Nově se měly nárameníky zhotovovat ze stejné látky jako kabát se světlezeleným obšitím, tedy obšitím stejnou barvou, z jaké se zhotovoval límec a manžety kabátu. Kromě této změny byla připomenuta skutečnost, že na uniformních kabátech mužstva finanční stráže nemají být našity vycpávky proti sklouzávání řemene pušky (Wulste, Achselwulste). I přesto, že to bylo v rozporu se stejnokrojovým předpisem, v některých oblastech monarchie se tyto ramenní vycpávky na stejnokrojových kabátech finančních strážníků objevovaly. Nejvyšší dvorská komora trvala bezpodmínečně na jejich odstranění, k jejich nošení neviděla nejmenší důvody, a vyžadovala dodržování výstrojních předpisů.
Současně bylo také povoleno napříště zhotovovat plášť a kalhoty z tmavošedivého, popř. šedočerného (mohrengrau) sukna, přičemž jejich blednutí v důsledku opotřebení při používání, nemělo být bráno jako závada.
Revoluční události z let 1848 a 1849 přinesly v habsburské monarchii zánik starého politického systému a započaly proces nástupu buržoazie. Velké změny ve státní správě i ve společnosti se logicky musely promítnout i do stejnokrojů státních úředníků. Pro velkou část státních úředníků byl císařským rozhodnutím z 14. srpna 1849 a následně vyhláškou Ministerstva vnitra ze dne 21. srpna 1849 vydán nový stejnokrojový předpis. Tento předpis vedl k zmilitarizování stejnokrojů státních úředníků, nové stejnokroje byly vojenského vzezření a úředníci byli povinni se i zdravit salutováním. Na rozdíl od dosavadních benevolentních předpisů museli úředníci nosit stejnokroj při všech činnostech, kdy se dostanou do kontaktu s obecenstvem, jinými úřady a dále při všech slavnostních příležitostech. Militaristická vizáž úřednictva odrážela atmosféru Bachova absolutismu, ovšem poměrně dlouho jej přežila.
Nový typ stejnokrojů se nesetkal u úřednictva s příliš pozitivní odezvou. Obecně tvořil stejnokroj dvouřadý kabát s barevnými výložkami na stojatém límci a manžetách, s paspulí výložkové barvy, tedy tzv. zbrojní kabátec (Waffenrock), který nahradil dosavadní frak. Knoflíky byly zlaté s císařským orlem. Ke služebnímu stejnokroji náležely dlouhé šedé kalhoty, v létě mohly být i z lehké světlé látky. Slavnostní stejnokroj charakterizovaly bílé kalhoty s lampasy. Jako pokrývka hlavy sloužila úředníkům v obyčejné službě a na cestách ocelově zelená okrouhlá čepice důstojnického typu, ke slavnostnímu stejnokroji pak inovovaný, špicí dopředu směřující černý dvourohý klobouk vycházející opět z armádního vzoru (Stulphut). Ke změnám došlo i u některých rezortních barev, přičemž ministerstvu financí zůstala i nadále světlezelená výložková barva. Armádu kopírovalo i nové označení hodnostních tříd, pouze místo hvězdiček byl použity čtyřlisté distinkční rozetky (růžičky). Úředníci byli rozděleni do 11 služebních stupňů (dietních tříd) uvnitř 4 kategorií.
Na tyto stejnokrojové změny reagovala finanční správa v roce 1850 vydáním nového stejnokrojového předpisu pro finanční stráž.
Poznámky:
[1] V roce 1836 byla pro poddůstojníky pěchoty zavedena nová šavle, která svým tvarem odpovídala šavlím používaným ve velké většině tehdejších evropských armád. Šavle vzor 1836 byla jednosečná, zakřivená s páskovým košem s charakteristickým vydutím jeho oblouku. Pochva byla kožená s vnitřním železným kováním a závěsným knoflíkem. Šavle v tomto provedení se rozšířily i u mužstva finanční stráže.
[2] Podobně jako u mužstva, i u úředníků finanční, a před tím pohraniční, stráže panovala v používaných šavlích značná rozmanitost. V roce 1837 začala armáda pro důstojníky pěchoty zavádět šavli vzor 1837. Ta vycházela z již zmíněných šavlí pro mužstvo vzor 1836, měla ale několik rozdílů, z nichž nejmarkantnější byla kovová pochva. Šavle odpovídající vzoru 1837 (i jejím hojně rozšířeným úpravám označovaným jako neoficiální vzory 1837/38 a 1849) byly mezi úředníky finanční stráže velmi používané.
[3] Hofkammerdekret vom 19. Februar 1848, Z. 49869/3074. Výnos Zemského finančního ředitelství v Uhrách ze 17. února 1851 nařizoval mimo jiné, nosit šňůrku kolem límce kabátu, přičemž klíč pro perkusní zápalky připevněný na zelené šňůrce měl být zasunut pod kabát na hrudi mezi čtvrtým a pátým knoflíkem.
Prameny a literatura:
Verfassungs- und Dienstvorschrift für die kaiserlich- königliche Finanz-Wache in den deutschen, galizischen und lombardisch-venetianischen Provinzen. Wien, Staatsdruckerei, 1843; viz online: books.google.cz/books?id=VzRgAAAAcAAJ
Vorschriften in Gefälls- und allgemeinen Verwaltungs- Angelegenheiten für das Verwaltungs-Jahr 1843. Innsbruck, 1844; viz online: books.google.cz/books?id=QJRlAAAAcAAJ
Sammlung der Gefälls- und allgemeinen Verwaltungs-Vorschriften, Hinausgeben von der k. k. vereinten Cameral-Gafällen-Verwaltung für Galizien an die untergeordneten Behörden, Aemter und Anstalten im Jahre 1843. Lemberg, 1844.
Sammlung der Gefälls- und allgemeinen Verwaltungs-Vorschriften, Hinausgeben von der k.k. vereinten Cameral-Gafällen-Verwaltung für Galizien an die untergeordneten Behörden, Aemter und Anstalten im Jahre 1844. Lemberg, 1845; viz online: books.google.cz/books?id=IVYyKEB_JosC
Sammlung der für Steyermark und Illyrien im Bereiche der Gefällsbehörden erlassenen Normalvorschriften, Jahrgang 1843. Graz, 1844.
Chronologischer Auszug der im Wege der kais. kön. m. sch. Kameral Gefällen Verwaltung im Verwaltungsjahre 1844 erflossenen Normalvorschriften. Praha, 1845; viz online: books.google.cz/books?id=yYhkAAAAcAAJ
Chronologischer Auszug der im Wege der kais. kön. m. sch. Kameral Gefällen Verwaltung für die Zeit vom 1. Jäner bis 2. Dezember 1848. Praha, 1849; viz online: books.google.cz/books?id=K4lkAAAAcAAJ
HRADSKY, Eduard: Geschichte der oesterreichischen k.k. Finanzwache 1526-1916. Prerau, 1916.
100 Jahre Grenzwache, ein Beitrag zum 100jährigen Jubiläum der österr. Zollwache. Wien, 1930.
MÜHLHAUSER, J.: 125 Jahre Österreichische Zollwache 1830-1955. 1. vydání. Vídeň: Verband der Zollwachebeamten Österreich in Interessengemeinschaft mit den Zoll- und Steueraufsichtsbeamten, 1955, 72 s.
Související příspěvky:
 |
Jaroslav Beneš: Vznik finanční stráže a první léta její existence (1843–1850) K vytvoření finanční stráže došlo císařským rozhodnutím ze dne 22. prosince 1842 a následně dekretem dvorské komory z 9. března 1843. Finanční stráž vznikla v německých provinciích říše (tedy i v Českých zemích), dále v Haliči a Lombardsku a Benátsku... Následně došlo k vytvoření finanční stráže i v dalších oblastech císařství. Od 1. května 1847 byla zřízena finanční stráž v Dalmácii, v roce 1850 v Sedmihradsku, v roce 1851 v Uhrách... |
Jaroslav Beneš: Stejnokroje pohraniční stráže v letech 1830-1843
Jaroslav Beneš: Stejnokroje důchodkové stráže 1835-1843
Karel Sáček: Josef Němec v kanceláři finanční stráže roku 1837: Co tady děláš?