Reorganizace rakouské řadové pěchoty v 60. letech 19. století

27.09.2008 16:54

Lubomír UHLÍŘ

Naposledy upraveno: 27.09.2008
 

Počet osmdesáti rakouských řadových pěších pluků ve válce roku 1866 je jedním z produktů armádních reorganizací, prováděných během 60. let jako součást reforem po prohrané válce v roce 1859. Z organizačního hlediska armády zde byla významná ztráta území Lombardska, zahrnujícího doplňovací okrsky několika pluků. Přitom nebyl opakován model, používaný často za napoleonských válek, kdy rovněž docházelo k územním ztrátám. Tehdy byly pluky, doplňované dosud z těchto prostorů, rušeny a jejich čísla zůstávala uprázdněna. Pluky, v té době nově zakládané, dostávaly převážně uvolněná čísla zrušených formací. Po opětovném získání ztracených území v roce 1814 došlo k obnovování pluků, nicméně bylo k roku 1816, kdy byl tento proces završen, mezi tehdejšími řadovými pěšími pluky s čísly 1-63 celkem pět čísel neobsazeno (5, 6, 46, 50 a 55). V následujících letech byla sekvence doplňována1) změnami některých hraničářských pluků na řadové a konečně v roce 1852 bylo u řadové pěchoty provedeno jediné přečíslování, při kterém pluk čís. 63 dostal uprázdněné číslo 55. Poprvé od roku 1808 zde bylo opět dosaženo souvislého číslování v rozmezí 1-62. S těmito pluky také vstupovalo Rakousko do války v roce 1859.

Poválečná ztráta Lombardska znamenala praktický rozpad několika pluků, doplňovaných dosud z tohoto území. František Josef tehdy dovolil příslušníkům lombardských pluků, aby si sami zvolili armádu, ve které chtějí sloužit. A protože mužstvo bylo tvořeno vesměs Italy, je celkem pochopitelné, že dali přednost své vlasti. Z nyní již bývalých pěti lombardských pluků zůstal většinou pouze kádr důstojníků a částečně poddůstojníků. Pluky ale nebyly zrušeny, jejich doplňování bylo přeloženo do Uher (čís. 23, 43 a 44), Haliče (čís. 55) a Benátska (čís. 38)2) a následně byly spolu s ostatními řadovými pluky zapojeny do velkého reorganizačního kolotoče.

Podle císařského rozhodnutí z 27.12.1859 byla ke dni 1.2.1860 řadová pěchota nově organizována. Dosavadních 62 čtyřpraporních pluků bylo transformováno na 80 třípraporních pluků. Ve válce měl pak každý pluk vytvářet ještě depotní division.3) Výše zmíněný odchod lombardského mužstva způsobil zánik 8 praporů (dříve celkem 248 praporů, nyní 240). Jednalo se o pluky čís. 23, 38, 43 a 44, ve kterých došlo ke zrušení III. a IV. praporů. Z bývalých lombardských formací tato redukce nebyla provedena pouze u pluku čís. 55. Nicméně dosavadních 12 lombardských praporů představovalo jen torza původních jednotek a proto byly doplňovány dovolenci z ostatních pluků.4)

Detailní provedení reorganizace je uvedeno na připojených tabulkách.5) Systém tvorby nových pluků bývá zjednodušeně popisován tak, že u stávajících pluků byly ponechány jejich I., II. a IV. prapory (posledně uvedené pak byly v nové struktuře III. prapory), zatímco původní III. prapory byly použity k tvorbě nových pluků. Uvedené schema bylo ovšem dodrženo, aspoň v tom smyslu, že nové pluky byly vytvořeny pouze z vlastních praporů, jen u 46 pluků,6) zatímco dalších 11 stávajících pluků7) bylo sestaveno ze dvou vlastních a jednoho cizího praporu. Přirozeně nemohlo být toto uplatněno u bývalých 5 lombardských pluků, většinou zredukovaných na dva prapory.8) Co se nových pluků (číslem 63 počínaje) týče, bylo pouze 8 z nich vytvořeno ze tří dosavadních III. praporů,9) 5 vzniklo ze dvou III. a jednoho II. praporu,10) 2 ze dvou III. a jednoho IV. praporu,11) 2 z jednoho III. a dvou II. praporů12) a 1 z jednoho III. a dvou IV. praporů.13)

K reorganizaci z roku 1860 ještě dodejme, že při ní vymizeli z rakouské pěchoty granátníci.14) Výše uvedená organizační struktura ovšem byla změněna již v roce 1861, kdy byla opět zavedena čtyřpraporní organizace řadových pěších pluků.

V tomto složení šly pluky řadové pěchoty i do války v roce 1866. Jako polní prapory byly používány prapory I., II. a III., zatímco IV. prapory byly ponechány v zápolí k posádkové službě, případně z nich byly tvořeny samostatné brigády. Na dobu války byly zřízeny proponované depotní divisiony a kromě toho byly vytvořeny ještě druhé depotní divisiony. Posledně uvedené pak byly použity ke zformování kombinovaných pěších praporů.15)

Rozkaz k formování kombinovaných pěších praporů byl vydán 23.6.1866. Původně mělo být vytvořeno 10 kombinovaných praporů z druhých depotních divisionů vybraných 30 pluků (prapor po třech divisionech). Původní rozkaz byl po několika dnech obměněn a bylo nařízeno postavit ještě dalších 10 praporů z druhých depotních divisionů pluků, většinou doplňovaných z Uher a Sedmihradska. Vzniklo 20 kombinovaných praporů, k jejichž vytvoření byly použity divisiony celkem 60 řadových pěších pluků, 28 německých a 32 uherských. Z toho 8 praporů bylo složeno pouze z divisionů německých pluků,16) 9 praporů z divisionů uherských pluků17) a 3 prapory byly sestaveny z obou součástí, buď 2 německých a 1 uherského divisionu,18) nebo z 1 německého a 2 uherských divisionů.19) Prapory byly označeny pořadovými čísly a jejich veliteli byli jmenováni vyšší důstojníci,20) kmenově náležející k některému ze zúčastněných pluků. Z praporů byly zformovány tři mobilní pěší brigády (Müller, Lebzeltern a Anthoine), první z nich tvořila posilu pro posádku pevnosti Olomouc, poslední dvě byly použity na předmostí u Floridsdorfu.

Druhé depotní divisiony 20 pluků (15 německých a 5 uherských), které nebyly zařazeny v kombinovaných pěších praporech, byly většinou využity v jiných provizorních formacích. U 13 pluků byly z prvních a druhých depotních divisionů vytvořeny V. prapory,21) u zbývajících 7 pluků22) V. prapory vytvořeny nebyly a druhé depotní divisiony byly nasazovány separátně.

Ke dni 11.7.1866 byly druhé depotní divisiony všeobecně zrušeny a tím zanikly i kombinované pěší prapory. Divisiony byly použity ke kompletování kmenových pluků, které zejména v sestavě Severní armády mezitím utrpěly značné početní ztráty.

Po válce byly mj. změněny doplňovací okrsky bývalých benátských pluků - tedy obdoba toho, co bylo provedeno v roce 1859 s pluky lombardskými. Bývalých sedm benátských pluků bylo se svým doplňováním přeloženo do Haliče (čís. 13, 45 a 80) a do Uher (čís. 16, 26, 38 a 79).23) Pěší pluky zůstaly v tomto složení do konce roku 1882,24) následující rok jim přinesl další velkou reorganizaci.


Přidělení praporů novým pěším plukům v roce 1860

Pluk čís. I. prapor II. prapor III. prapor IV. prapor
1 I/ 1 II/ 1 I/70 III/ 1
2 I/ 2 II/ 2 II/62 III/ 2
3 I/ 3 II/ 3 II/70 III/ 3
4 I/ 4 II/72 I/72 III/ 4
5 I/ 5 II/65 I/65 III/ 5
6 I/ 6 II/ 6 I/23 III/43
7 I/ 7 II/ 7 III/26 III/ 7
8 I/ 8 II/ 8 I/71 III/ 8
9 I/ 9 II/77 III/77 III/ 9
10 I/10 II/10 I/77 III/10
11 I/11 II/11 I/75 III/11
12 I/12 II/12 III/71 III/12
13 I/13 II/13 III/13 III/80
14 I/14 II/14 II/ 4 III/14
15 I/15 II/15 I/55 III/15
16 I/16 II/16 I/80 II/80
17 I/17 II/17 I/78 III/17
18 I/18 II/18 III/75 III/18
19 I/19 II/69 III/69 III/19
20 I/20 II/67 I/67 III/20
21 I/21 II/21 II/75 III/21
22 I/22 II/22 III/79 III/22
23 III/23 III/72 - -
24 I/24 II/24 II/55 III/24
25 I/25 II/25 III/70 III/25
26 I/26 II/26 I/79 II/79
27 I/27 II/27 I/69 III/27
28 I/28 II/28 I/74 III/28
29 I/29 II/29 II/43 III/29
30 I/30 II/30 II/ 9 III/30
31 I/31 II/31 I/64 III/31
32 I/32 II/32 II/19 III/32
33 I/33 II/33 I/68 III/33
34 I/34 II/34 I/66 III/34
35 I/35 II/35 I/73 III/35
36 I/36 II/36 II/74 III/36
37 I/37 II/37 II/68 III/37
38 I/38 II/38 - -
39 I/39 II/39 II/ 5 III/39
40 I/40 II/40 II/66 III/40
41 I/41 II/41 III/63 III/41
42 I/42 II/42 II/73 III/42
43 I/43 III/76 - -
44 III/44 III/ 6 - -
45 I/45 II/45 III/45 III/38
46 I/46 II/46 III/68 III/46
47 I/47 II/47 III/78 III/47
48 I/48 II/44 I/44 III/48
49 I/49 II/76 I/76 III/49
50 I/50 II/50 II/64 III/50
51 I/51 II/51 III/64 III/51
52 I/52 II/52 II/48 III/52
53 I/53 II/53 II/78 III/53
54 I/54 II/54 II/71 III/54
55 III/55 III/16 III/73 III/74
56 I/56 II/56 II/20 III/56
57 I/57 II/57 III/66 III/57
58 I/58 II/58 III/65 III/58
59 I/59 II/59 II/49 III/59
60 I/60 II/60 III/67 III/60
61 I/61 II/61 II/23 III/61
62 I/62 II/63 I/63 III/62

 

Struktura praporů pěších pluků po reorganizaci 1860

Pluk čís. I. prapor II. prapor III. prapor
1 I/ 1 II/ 1 IV/ 1
2 I/ 2 II/ 2 IV/ 2
3 I/ 3 II/ 3 IV/ 3
4 I/ 4 III/14 IV/ 4
5 I/ 5 III/39 IV/ 5
6 I/ 6 II/ 6 II/44
7 I/ 7 II/ 7 IV/ 7
8 I/ 8 II/ 8 IV/ 8
9 I/ 9 III/30 IV/ 9
10 I/10 II/10 IV/10
11 I/11 II/11 IV/11
12 I/12 II/12 IV/12
13 I/13 II/13 III/13
14 I/14 II/14 IV/14
15 I/15 II/15 IV/15
16 I/16 II/16 II/55
17 I/17 II/17 IV/17
18 I/18 II/18 IV/18
19 I/19 III/32 IV/19
20 I/20 III/56 IV/20
21 I/21 II/21 IV/21
22 I/22 II/22 IV/22
23 III/ 6 III/61 I/23
24 I/24 II/24 IV/24
25 I/25 II/25 IV/25
26 I/26 II/26 III/ 7
27 I/27 II/27 IV/27
28 I/28 II/28 IV/28
29 I/29 II/29 IV/29
30 I/30 II/30 IV/30
31 I/31 II/31 IV/31
32 I/32 II/32 IV/32
33 I/33 II/33 IV/33
34 I/34 II/34 IV/34
35 I/35 II/35 IV/35
36 I/36 II/36 IV/36
37 I/37 II/37 IV/37
38 I/38 II/38 IV/45
39 I/39 II/39 IV/39
40 I/40 II/40 IV/40
41 I/41 II/41 IV/41
42 I/42 II/42 IV/42
43 I/43 III/29 IV/ 6
44 III/48 II/48 I/44
45 I/45 II/45 III/45
46 I/46 II/46 IV/46
47 I/47 II/47 IV/47
48 I/48 III/52 IV/48
49 I/49 III/59 IV/49
50 I/50 II/50 IV/50
51 I/51 II/51 IV/51
52 I/52 II/52 IV/52
53 I/53 II/53 IV/53
54 I/54 II/54 IV/54
55 III/15 III/24 I/55
56 I/56 II/56 IV/56
57 I/57 II/57 IV/57
58 I/58 II/58 IV/58
59 I/59 II/59 IV/59
60 I/60 II/60 IV/60
61 I/61 II/61 IV/61
62 I/62 III/ 2 IV/62
63 III/62 II/62 III/41
64 III/31 III/50 III/51
65 III/ 5 II/ 5 III/58
66 III/34 III/40 III/57
67 III/20 II/20 III/60
68 III/33 III/37 III/46
69 III/27 II/19 III/19
70 III/ 1 III/ 3 III/25
71 III/ 8 III/54 III/12
72 III/ 4 II/ 4 II/23
73 III/35 III/42 III/55
74 III/28 III/36 IV/55
75 III/11 III/21 III/18
76 III/49 II/49 II/43
77 III/10 II/ 9 III/ 9
78 III/17 III/53 III/47
79 III/26 IV/26 III/22
80 III/16 IV/16 IV/13

 

Složení kombinovaných pěších praporů 1866
(Velitelé praporů pocházeli z pluků, vyznačených podtržením)

Prapor číslo Vytvořen z 2. depotních divisionů pluků číslo
1 1 4 8
2 27 47 49
3 20 56 57
4 9 15 55
5 24 58 65
6 5 39 66
7 33 37 68
8 44 46 52
9 19 32 69
10 25 34 60
11 35 42 73
12 28 36 74
13 18 21 54
14 3 12 71
15 48 72 76
16 40 67 70
17 10 30 77
18 6 53 78
19 23 29 43
20 50 61 64

 

Velitelé kombinovaných pěších praporů v roce 1866

Č. Hodnost a jméno velitele Kmenový pluk
1 Major Julius HORST Kaiser Nr. 1
2 Major Joseph SABATOWICZ König der Belgier Nr. 27
3 Major Hugo von WERNER Gorizzutti Nr. 56
4 Major Albin KÖVESS Gondrecourt Nr. 55
5 Major Joseph DREYER EH Ludwig Victor Nr. 65
6 Major Anton PÜSCHEL Dom Miguel Nr. 39
7 Major Cäsar JENNY Gyulai Nr. 33
8 Major Johann THOMUTZ Sachsen-Meiningen Nr. 46
9 Major Ludwig von BUNDSCHUH Jellačic' Nr. 69
10 Major Maximilian BARTUSKA Wasa Nr. 60
11 Major Alexander NIEKE Hannover Nr. 42
12 Major Balthasar SCHMIDT Benedek Nr. 28
13 Major Franz WAGENKNECHT Grossfürst Constantin Nr. 18
14 Major Emerich HOLSMAY EH Wilhelm Nr. 12
15 Major Eduard Freiherr von ELIATSCHEK Ramming Nr. 72
16 Major Georg BURCKHARDT Schmerling Nr. 67
17 Major Joseph MAJER Mazzuchelli Nr. 10
18 Major Johann Ritter von BOGOVIČ EH Leopold Nr. 53
19 Major Peter Ritter von TREŽIČ Thun Nr. 29
20 Major Alois MAIER Czesarewitsch Nr. 61

 

Přidělení druhých depotních divisionů řadových pěších pluků kombinovaným pěším praporům v roce 1866
(LIR = Linien-Infanterie-Regiment; CIB = Combiniertes Infanterie-Bataillon

LIR CIB   LIR CIB   LIR CIB   LIR CIB
1 1   21 13   41 -   61 20
2 -   22 -   42 11   62  
3 14   23 19   43 19   63  
4 1   24 5   44 8   64 20
5 6   25 10   45 -   65 5
6 18   26 -   46 8   66 6
7 -   27 2   47 2   67 16
8 1   28 12   48 15   68 7
9 4   29 19   49 2   69 9
10 17   30 17   50 20   70 16
11 -   31 -   51 -   71 14
12 14   32 9   52 8   72 15
13 -   33 7   53 18   73 11
14 -   34 10   54 13   74 12
15 4   35 11   55 4   75  
16 -   36 12   56 3   76 15
17 -   37 7   57 3   77 17
18 13   38 -   58 5   78 18
19 9   39 6   59 -   79 -
20 3   40 16   60 10   80  

 

Struktura mobilních pěších brigád, zformovaných z kombinovaných pěších praporů ve válce 1866

Brigáda Sestavená z praporů číslo Počet
praporů divisionů
Müller 1, 2, 3, 7, 8,10 6 18
Lebzeltern 4, 5, 6, 9,18,19,20 7 21
Anthoine 11,12,13,14,15,16,17 7 21
Celkem 3 brigády 20 60

 

Dislokace druhých depotních divisionů řadových pěších pluků, nezařazených v kombinovaných pěších praporech ve válce 1866

Dislokace Divisiony pluků číslo Počet divisionů
Tyrolsko 11, 14, 59, 75 4
Korutany a Přímoří 7, 17, 22 3
Horní Rakousy a Vídeň 13, 16, 26, 38, 45, 79, 80 7
Sedmihradsko 2, 31, 51, 62, 63 5
Bukovina 41 1
Celkem 20

 

Změny doplňování lombardsko-benátských pluků 1859/1866
(Změna: U - uniforem, E - egalisace; A - ano, N - ne)

Řadový pěší pluk č. 1859 1866
Doplňování Změna Doplňování Změna  
původní nové U E původní nové U E  
13 - - - - Benátsko Halič N N
16 - - - - Benátsko Uhry A N
23 Lombardie Uhry A A - - - -
26 - - - - Benátsko Uhry A A
38 Lombardie Benátsko N N Benátsko Uhry A A
43 Lombardie Uhry A A - - - -
44 Lombardie Uhry A N - - - -
45 - - - - Benátsko Halič N N
55 Lombardie Halič N N - - - -
79 - - - - Benátsko Uhry A A
80 - - - - Benátsko Halič N N

 

Národnostní struktura řadových pěších pluků 1852-1882

  Počet pluků
Období německých
(z toho italských)		 uherských celkem
1852 - 1859/60 40 (9) 22 62
1860 - 1866/67 43 (7) 37 80
1867 - 1882 39 (0) 41 80

 

 

Poznámky:

1) K určitým výkyvům docházelo pouze v letech 1848-1849, kdy byly zrušeny uherské pluky, které přešly na stranu maďarské odštěpenecké vlády. Po porážce revoluce byly ale tyto pluky po reorganizaci obnoveny. V té době byly též částečně reorganizovány některé italské pluky.

2) U pluků, doplňovaných nyní z Uher, byly změněny uniformy. Dosavadní lombardské pluky měly uniformu německé pěchoty, nyní obdržely uniformy uherské (úzké kalhoty, hrotité rukávové výložky s prýmky). Došlo zde i k částečné změně egalisace (jen výložkové barvy, knoflíky zůstaly zachovány). U pluků čís. 23 a 43 byl pouze změněn odstín červeně z karmínového (carmoisinroth) na třešňový (kirschroth). Poslední z pluků, čís. 44, přenesl svoji egalizaci na uherskou uniformu. U pluku čís. 38 a 55 žádné uniformní změny nebyly (německou uniformu užívaly i pluky benátské a haličské).

3) Prapor se skládal ze 6 setnin. Division představoval 2 setniny (označovaní bylo zavedeno v roce 1769).

4) V detailu je doplnění praporů bývalých lombardských pluků uváděno následovně: pluk čís. 23 doplněn z pluků čís. 4 a 61; pluk čís. 43 doplněn z pluků čís. 29 a 49; pluk čís. 44 doplněn z pluku čís. 48; pluk čís. 55 doplněn z pluků čís. 15, 28, 35, 36 a 42. K pluku čís. 38 údaje chybí.

5) V tabulkách Přidělení praporů novým pěším plukům v roce 1860 je uvedena struktura původních 62 pluků s vyznačením přesunů jednotlivých praporů. Z tabulek Struktura praporů pěších pluků po reorganizaci 1860 lze vyčíst předchozí zařazení praporů nových 80 pluků.

6) Pluky čís. 1-3, 7, 8, 10-15, 17, 18, 21, 22, 24, 25, 27-37, 39-42, 45-47, 50-54 a 56-61. Ovšem uvedené obecné schema bylo realizováno pouze u 44 pluků, zatímco u 2 pluků (čís. 13 a 45) byly ponechány z původních praporů I., II. a III.

7) Pluky čís. 4-6, 9, 16, 19, 20, 26, 48, 49 a 62.

8) Zde byly nové pluky zformovány buď ze dvou vlastních a jednoho cizího praporu (čís. 38), nebo jednoho vlastního a dvou praporů z jiného pluku (čís. 44), nebo z praporů tří různých pluků (čís. 23, 43 a 55).

9) Pluky čís. 64, 66, 68, 70, 71, 73, 75 a 78.

10) Pluky čís. 63, 65, 67, 69 a 77.

11) Pluky čís. 74 a 79.

12) Pluky čís. 72 a 76.

13) Pluk čís. 80.

14) Granátníci se v císařské pěchotě vyskytovali od 70. let 17. století. Původně byli přiděleni u jednotlivých setnin, až v roce 1700 byla u každého pěšího pluku vytvořena samostatná granátnická setnina (výjimku činil pluk Baden - od roku 1769 čís. 23, v roce 1809 zrušen - kde existovala granátnická setnina již od roku 1684), od roku 1711 byly tyto setniny dvě. Granátníci byli v dobách válek občas provizorně soustřeďováni do vyšších samostatných taktických celků. V roce 1769 byly vytvořeny tzv. kombinované granátnické prapory (ze 3, někdy pouze ze 2 granátnických divisionů různých pluků) jako stabilní formace. Oficiálně byly označovány jménem velitele (obdoba označování pěších pluků jménem majitele), ale nebyly číslovány (na rozdíl od pěších pluků, které obdržely pořadová čísla v témže roce). Prapory bývají někdy označovány i pomocí trojice resp. dvojice čísel, tedy čísel pluků, k nimž divisiny náležely (tato čísla vypovídají vlastně až od roku 1790 naprosto přesně o tom, ze kterých pluků granátníci pocházeli - předtím mohl být velitel praporu vybírán i z jiného pluku než divisiony, vytvářející prapor). Ve struktuře kombinovaných granátnických praporů docházelo často ke změnám a proto uvedený způsob usnadňuje orientaci v granátnických praporech, která podle jmen velitelů bývá někdy obtížná. Granátníci byli v kombinovaných praporech až do roku 1797, pak byly prapory rozpuštěny a granátníci navráceni ke kmenovým plukům. Kombinované prapory byly obnoveny v roce 1799 a znovu zrušeny v roce 1801. V roce 1805 byly v rámci každého pluky zřízeny další 2 granátnické setniny (tzv. mladí granátníci) a vznikl tak granátnický prapor. Tyto nové setniny byly zrušeny již v roce 1806 a nadále existoval v rámci každého pěšího pluku pouze granátnický division. V roce 1809 byly opět z těchto divisionů vytvořeny kombinované granátnické prapory, po válce znovu zrušeny, ale koncem téhož roku opět obnoveny. Tyto v pořadí již čtvrté kombinované prapory pak existovaly až do roku 1852 (přirozeně nikoliv ve stejné struktuře), kdy byly definitivně rozpuštěny a granátníci byli navráceni ke svým kmenovým plukům. Tehdy také byly vyřazeny z výstroje typické granátnické pokrývky hlavy, tzv. medvědice. V rámci kmenových pluků došlo ke zdvojnásobení počtu granátníků. Každý pluk měl nyní 4 granátnické setniny, rozdělené mezi jednotlivé prapory pluku. Zvláštní granátnický prapor v rámci pluku mohl být vytvářen v případě potřeby (což se občas praktikovalo, například v roce 1859). K 1.2.1860 byly granátnícké setniny zrušeny. Pojmenování granátník zůstalo zachováno pro bývalé příslušníky této kategorie (pokud se nadále nacházeli ve službě) a dále pro vojáky sloužící přes povinný úvazek (délesloužící) - označení se užívalo až do roku 1869.

15) Ostatní změny v té době se týkaly jiných kategorií, jako například myslivců či různých dobrovolnických formací. Ke kombinovaným pěším praporům viz připojené tabulky. V nich jsou normálním písmem vyznačeny formace německé, tučným písmem formace uherské a kurzívou formace, složené z německé i uherské pěchoty.

16) Prapory čís. 1, 2, 3, 4, 11, 12, 13 a 17.

17) Prapory čís. 6, 7, 8, 9, 10, 15, 18, 19 a 20.

18) Prapor čís. 5.

19) Prapory čís. 14 a 16.

20) Všichni v hodnosti majora.

21) Jednalo se o pluky čís. 2, 13, 16, 26, 31, 38, 41, 45, 51, 62, 63, 79 a 80.

22) Čís. 7, 11, 14, 17, 22, 59 a 75.

23) I zde byly provedeny změny uniforem, podobně jako při transformaci lombardských pluků. Šlo o poslední změnu na bílých pěchotních kabátech, které byly již v roce 1868 nahrazeny tmavomodrými (bílé kabáty se pak donášely na cvičištích ještě dost dlouho, například u pluku čís. 77 až do roku 1889). U pluků, překládaných do Haliče, žádné změny potřebné nebyly a také ani nebyly prováděny. Pluky, přeložené do Uher samozřejmě dostaly uherské uniformy. Dále zde byly provedeny dílčí změny egalisace (pouze barvy výložek). U pluku čís. 79 byl změněn odstín výložkové barvy z tmavě zelené (mořská zeleň - meergrün) na bledě zelenou (jablková zeleň - apfelgrün). Podstatná změny byly u pluků čís. 26 a 38, které namísto dosavadních výrazně zelených (papouščí zeleň - papageigrün) a růžových (rosenroth) dostaly výložky černé. Pluku čís. 16 zůstala jeho egalisace v původních barvách.

24) Neplatilo to ale o detailní struktuře. Například od 6.9.1866 se prapor skládal pouze ze 4 setnin. Dále docházelo k některým změnám na počátku 70. let v souvislosti s rušením posledních hraničářských pluků a jejich včleňováním do řadové pěchoty. Při této příležitosti existoval v poslední čtvrtině roku 1871 dokonce 81. pluk. Nebyl ale opatřen číslem, pouze názvem Warasdiner Linien-Infanterie-Regiment (šlo o zrušené hraničářské pluky čís. 5 a 6).

 

Literatura

 1) Allmayer-Beck, Johann Christoph Freiherr von - Lessing, Erich: Die K.(u.)K.-Armee 1848-1914. München-Gütersloh-Wien 1980.

2) Anger, Gilbert: Illustrirte Geschichte der k.k. Armee I.-III. Wien 1886-1887.

3) Branko, Franz von: Geschichte des k.k. Infanterie-Regimentes Nr. 44 Feldmarschall Erzherzog Albrecht von seiner Errichtung 1744 bis 1875. Wien 1875.

4) Die Kriegsmacht Oesterreichs I. - Die Organismus der österreichischen Kriegsmacht. Wien 1875.

5) Engel, Rudolf: Geschichte des k. und k. Infanterieregiments Philipp Herzog von Württemberg Nr. 77 von der Errichtung 1860 bis 1906. Przemysl 1906.

6) Heidrich, Ernst: Der Kampf um den „Svíbwald“ am 3. Juli 1866. Sadová 1902.

7) Hirtenfeld, J.: Oesterrichischer Militär-Kalender für das Jahr 1861. Wien (1860).

8) Chaura, Edmund: Válka prusko-rakouská r. 1866. Brno 1902.

9) Kählig, E. von - Jedina, R. Ritter von: Österreich-Ungarn - Die Heere und Flotten der Gegenwart IV. Berlin (1898).

10) Kais. königl. Militär-Schematismus für 1869-1889. Wien 1870-1888.

11) Kudr, Karel: Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě. Praha 1936.

12) May, Josef: Dějiny císařského a královského pěšího pluku čís. 35. Plzeň 1901.

13) Militär-Schematismus des Österreichischen Kaiserthum(e)s. Wien 1815-1859.

14) Militär-Schematismus des Österreichischen Kaiserthumes für 1860-1868. Wien 1861-1867.

15) Sechzig Jahre Wehrmacht 1848-1908. Wien 1908.

16) Teuber, Oscar - Ottenfeld, Rudolf von: Die österreichische Armee von 1700 bis 1867. Wien 1895.

17) Thürheim, A. Graf: Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k.k. Oesterreichischen Armee I.-II. Wien-Teschen 1880.

18) Tuhý, Bohumír: Armády Rakouska, Saska a Pruska - Organizace, výzbroj a výstroj ve válce roku 1866. Ostrava (1967).

19) Tuhý, Bohumír - Šramar, Jiří: Armády Rakouska, Saska a Pruska ve válce 1866 - Organizace, výzbroj a výstroj. Hradec Králové 1990.

20) Wrede, Alphons Freiherr von - Semek, Anton: Geschichte der k.u.k. Wehrmacht I.-V. Wien 1898-1905.

 

Původní adresa příspěvku:
 - primaplana.net/txt/varia/reorganizace-pechoty-60-19-stol.html
 

 

Zpět