Unikátní česká připomínka panování císaře Františka II./I.
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 30.09.2013
Rok, ve kterém se z arcivévody Františka Habsburského stal císař František II., není třeba zájemcům o napoleonskou epochu nikterak zvláště připomínat: po úmrtí jeho otce císaře Leopolda II. (1. března 1792) se Františkovi dostalo dne 25. dubna holdu od rakouských stavů, 6. června 1792 byl v Budíně korunován králem uherským, o týden později (14. června) ve Frankfurtu císařem Svaté říše národa německého a česká královská koruna mu byla vsazena na hlavu v Praze 9. srpna 1792.
Korunovace arcivévdy Františka uherským králem v roce 1793.
(Výřez obrazu Petera Kraffta z roku 1823)
Méně známou skutečností je celková doba jeho panování. To ukončila smrt dne 2. března 1835 - na trůnu tedy seděl necelých 43 let, což jej mj. činí čtvrtým nejdéle vládnoucím českým panovníkem (po Františku Josefovi I., Leopoldu I. a Vladislavu II. Jagelonském).
Oslavu čtyřicátého výročí Františkova panování připomíná jedna velmi unikátní památka, kterou je litinový kříž na hrázi rybníka u obce Staré Ransko (na česko-moravském pomezí), jehož podstavec nese tři české nápisy:
- Na památku slavnýho čtyridcetiletýho panování Jeho Majestátnosti FRANTIŠKA Iho - Císaře Rakouskýho, roku 1832;
- Nákladem Jeho Osvícenosti, pána Františka knížete z Ditrichsteinu;
- Dne 15. září 1833 slavnostně vysvěcen od velebného pána Františka Schuberta, faráře krucemburského.
Kříž ve Starém Ransku - stav v září 2013
(foto: Karel Sáček)
Z informační tabule nacházející se v jeho blízkosti tohoto se lze dozvědět, že kříž zdarma odlili slévači huti ve Starém Ransku a litinu na něj daroval majitel železáren kníže František Dietrichstein. Dále je zde uvedeno: „Dne 15. září 1833 – rok po postavení kříže - se o desáté dopolední hodině konala slavnostní událost vysvěcení kříže, který posvětil krucemburský farář František Schubert za asistence kaplana Jana Jílka a nově vysvěceného kněze Jana Pátka z Chlumu. Vysvěcení se konalo v kostele sv. Mikuláše v Krucemburku. Úřednický personál huti byl ve slavnostních stejnokrojích a slévači s hořícími svícemi stáli kolem hlavního oltáře. Špalír v kostele tvořili uniformovaní havíři s rozsvícenými hornickými svítilnami. Průvod slavnostní se vydal z krucemburského kostela sv. Mikuláše do Starého Ranska, v čele průvodu byl nesen kříž mistry slévači a za ním šly školní děti. Po příchodu na Staré Ransko byl průvod vítán salvami z hmoždířů. Farář Schubert po slavnostní řeči kříž opět posvětil a zpívalo se »Bože zachovej nám krále«. Ředitel raneckých hutí Václav Jettel pohostil duchovenstvo a pozvané hosty, při pronesené zdravice králi a císaři hrála hudba a zněly rány z hmoždířů.“ (Bez odkazu na historické prameny).
Unikátnost tohoto pomníku si uvědomíme obzvláště poté, co se seznámíme se zněním § 26 zákona č. 50/1923 Sb. z. a n., na ochranu republiky, který definuje přestupek „Neodstranění nebo zřízení nedovolených pomníků“:
1. Politický (státní policejní) úřad může naříditi, aby byly odstraněny pomníky, nápisy a jiné památky umístěné na veřejném místě nebo tak, že jsou viditelné z veřejného místa, jsou-li rázu protistátního nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin panovavších v Rakousku, Uhersku nebo Rakousko-Uhersku, v říši Německé nebo některému členu dynastií panovavších r. 1914 na půdě říše Německé.
Tentýž úřad může také zakázati zřizování takových pomníků, nápisů a památek na příště.
Za pomníky nebo památky považují se zejména i poprsí, desky, obrazy, znaky a odznaky.
Místem veřejným rozumějí se ve smyslu tohoto ustanovení náměstí, ulice, veřejné cesty, sady, veřejné sbírky, lázně, školy, výčepní a zábavní místnosti a jiná veřejně přístupná prostranství a místnosti.
2. Nevyhoví-li ten, komu bylo pravoplatně nařízeno, aby odstranil takový pomník, nápis nebo památku, tomuto nařízení ve stanovené lhůtě,
kdo přes zákaz zřídí nový takový pomník, nápis nebo památku,
trestá se politickým (státním policejním) úřadem za přestupek pokutou do 10.000 Kč nebo vězením do tří měsíců neb obojím trestem. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v místech, kde není státního policejního úřadu, vydává trestní nález administrativní vrchnost policejní.
Motivace někdejších československých politických představitelů nařídit zákonem bourání pomníků nám dnes připadá přinejmenším úsměvná, co si však budou generace následující myslet o nás, až v souvislosti s opravou kříže u příležitosti 180. výročí jeho vysvěcení objeví novinářský článekAnety Zachové: Obec odkládala opravu kříže. Když ji zajistili místní, přišlo trestní oznámení (publikovaný také pod názvem „Opravu historického kříže doprovázelo trestní oznámení“ v papírové regionálním mutaci Vysočina deníku Mladá fronta dnes, 12.09.2013, s. 3.)?