Útočné pohyby spojenecké armády 27.11.-1.12.1805
Stutterheim, ? – přeložil Karel Sáček
Naposledy upraveno: 21.04.2014
Bylo zřejmé, jak neúplně byl pan von Kutuzov, v době kdy bylo rozhodnuto opět vést válku útočně, informován o pohybech a síle nepřítele. Zprávy z okolí si protiřečily a přední hlídky nehlásily zhola nic. První dispozice pro úvodní manévr, který byl proveden aby se postoupilo vpřed, nebyly podloženy ani přesnou znalostí postavení nepřítele ani síly se kterou se mělo bojovat, nýbrž byly přizpůsobeny pouze terénu mezi Olomoucí a Vyškovem. Dne 24. listopadu byla tato dispozice sdělena generálům. Dne 25. listopadu měl být zahájen pochod. Bylo však bytostně nutné vzít s sebou potraviny na dva dny, ale tyto potraviny se mohly naložit až následujícího dne. Den na to se zjistilo, že někteří generálové neprostudovali dostatečně dispozice, čímž byl ztracen ještě jeden den. Nepřítel těchto průtahů využil: ještě v předvečer bitvy, jak jsem již uvedl výše, dorazil maršál Bernadotte a část sboru maršála Davouta a posílili císaře Napoleona. Musím zde tyto události znovu uvést a ještě budu mít příležitost je připomenout.
Dne 27. listopadu v 8 hodin ráno zahájila armáda v pěti kolonách pochod, aby se přiblížila předvoji knížete Bagrationa. Ten se toho dne nepohyboval, aby nepříteli nevyzradil tento manévr. Záměrem bylo soustředit sílu, která se ale znovu tříštila. Pět cest, po nichž armáda pochodovala vpřed, se táhlo paralelně. Obě kolony pravého křídla pochodovaly po úpatí pohoří vpravo od silnice a sestávaly pouze z pěchoty. Kolona středu postupovala po velké zemské silnici na Prostějov. Čtvrtá kolona pochodovala vlevo od předcházející ve velmi malé vzdálenosti od ní. Pátá kolona sestávala pouze z jezdectva a zůstávala vždy v dohledu čtvrté. Tato poslední měla před sebou zcela rovnou krajinu.
Zde je detailní popis pochodu:
Pravé křídlo:
Generál pěchoty Buxhöwden.
1. kolona
Generálporučík Wimpfen.
Generálmajoři: Müller, Selechov (Sclichow), Strick.
18 praporů Rusů, 1 setnina pionýrů, 2 1/2 eskadrony kozáků.
8 320 mužů, 250 koní.
2. kolona
Generálporučík Langeron.
Generálmajoři: Kamenskij (Kaminsky), Olsufjev (Alsufiew).
18 praporů Rusů, 1 setnina pionýrů, 2 1/2 eskadrony kozáků.
11 420 mužů, 250 koní.
Střed:
Vrchní velitel Kutuzov.
3. kolona
Generálporučík Przybyszewsky.
Generálmajoři: Urusov (Urosow), Lieders, Lewis.
24 praporů Rusů, 2 setniny rezervního dělostřelectva
13 800 mužů
Levé křídlo:
Rakouský generálporučík kníže Johann Liechtenstein.
4. kolona
Rakouský generálporučík Kollovrath.
Ruský generálporučík Essen.
Ruský generálporučík Miloradovič (Miloradowich),
Generálmajoři: Čepelov (Czepelow), Repninsky – Rusové.
Generálmajoři: Carneville, Rottermund, Jurczeck – Rakušané.
32 praporů, z toho 20 rakouských, 1 setnina záložního dělostřelectva, 5 setnin pionýrů.
30 eskadron Rusů, z toho 8 eskadron kozáků.
22 400 mužů, 3 000 koní.
5. kolona
Rakouský generálporučík kníže Hohenlohe.
Ruský generálporučík Uvarov (Uwarow).
Generálmajoři: Stutterheim, Weber, Caramelli - Rakušané.
Generálmajor: Pernickij (Piritzky), Rus.
70 eskadron, z toho 40 rakouských, které byly velmi slabé.
2 setniny lehkého dělostřelectva.
4 600 koní.
Záložní sbor Velkoknížete Konstantina
Generálporučík: Kologrivov (Kollagriwoff).
Generálporučík: Maljutin (Malulin).
Generálmajor: Jankovič (Jankewitz).
Generálmajor: Depreradovič (Depleradovich).
10 praporů gardy, 4 setniny dělostřelectva.
8 500 mužů.
REKAPITULACE:
1. a 2. kolona: 36 praporů, 2 setniny, 5 eskadron. 19 740 mužů.
3. kolona: 24 praporů, 2 setniny, - eskadron. 13 800 mužů.
4. a 5. kolona: 32 praporů, 8 setnin, 100 eskadron. 27 000 mužů.
Záloha Velkoknížete: 10 praporů, 4 setniny, 18 eskadron. 8 500 mužů.
Předvoj
knížete Bagrationa: 12 praporů, - setnin, 40 eskadron, z tohoto 15 kozáckých. 12 000 mužů.
generála Kienmayera: 14 eskadron velmi slabých. 1 000 mužů.
104 praporů, 12 setnin, 159 eskadron. 82 040 mužů.
1. kolona pochodovala od Hněvotína do Třebčína, Plumlova, Kobylniček, kde se rozestavila do dvou linií.
2. kolona pochodovala od Olšan do Studence, Čechovic, Otaslavic, kde se svým pravým křídlem opřela o levé křídlo prvé kolony.
3. kolona pochodovala po silnici na Prostějov a spojila se s kolonami pravého křídla.
4. kolona* postupovala od Nedvězího do Vrahovic, Dobrochova, kde zaujala postavení a navázala spojení se středovou kolonou.
* Rakouské prapory, ze kterých se tato kolona částečně sestávala, byly kromě pluku Salzburg a hraničářů slabé a jak již bylo řečeno nově odvedené. Von Mack nově nařídil místo 3 praporů u každého pluku 6.
Tento pěší sbor sestával z následujících praporů:
2 prapory od 1. szekelského
2 prapory od 2. szekelského pluku.
1 prapor brodský.
6 praporů Salzburg.
1 prapor Auersperg.
1 prapor Kaunitz.
1 prapor Lindenau.
1 prapor Kerpen.
1 prapor Beaulieu.
1 prapor Württemberg.
1 prapor Reuß-Graitz.
1 prapor Czartorisky.
1 prapor Kaiser.
5. kolona pochodovala od Slavonína do Kralic na Hané a Vřesovic, kde se rozestavila ve dvou liniích.
Protože tato kolona neměla levé křídlo kryto předními hlídkami, byl jí z rozkazu generála Stutterheima přidělen kombinovaný předvoj, který udržoval spojení s detašementy, pozorujícími řeku Moravu.
Armáda pochodovala velmi obezřetně, neboť jí nebyly známy pohyby nepřítele. Měla rozkaz zastavit levé křídlo a pravé křídlo, které pochodovalo podél horstva, nechat postoupit dále kupředu, aby v případě setkání s nepřítelem přesáhlo jeho levý bok. Sbor Velkoknížete pochodoval do Prostějova, kde byl hlavní stan obou císařů a utvořil zálohu. Po čtyřhodinovém pochodu dosáhla armáda bez jakýchkoliv překážek určeného míst pro formování.
Bylo zjištěno, že nepřítel neprovedl žádné pohyby a že jeho přední stráže ve Vyškově nebyly ani zesíleny, ani zeslabeny. Útok byl tedy připraven na následující den a generál Bagration dostal rozkaz, aby provedl tuto výpravu. Armáda měla v témže seskupení jako předešlého dne postoupit kupředu cestou, připravenou dne 28. listopadu generálem Bagrationem. Druhého dne za úsvitu se dal kníže Bagration se svým předvojem na pochod a rozdělil svoje jednotky do tří kolon: střední zůstala na silnici, zbývající dvě obešly vpravo a vlevo město Vyškov, kde stál nepřátelský pluk husarů a pluk myslivců. Dva další pluky jezdectva stály jako záloha za městem. U Hlubočan stál generál Sebastiani s jedním plukem dragounů. Jakmile se Rusové a na je jich levém křídle jezdectvo generála Kienmayera (které sestávalo ze szekelských husarů a husarů prince Hessensko-Homburského, objevili před Vyškovem a na výšinách u Brňan, opustilo francouzská jezdectvo ve velkém spěchu Vyškov a zanechala zde jen 100 mužů. Generální pobočník Dolgorukov (Dolgorucky) obsadil město 2 prapory pěchoty a zajal přitom 4 důstojníky a 100 mužů. Nepřátelské jezdectvo obdrželo při svém ústupu k Rousínovu značné posily, neboť zde mělo silnou zálohu. Zpočátku jej pronásledovaly čtyři eskadrony ruských husarů a dvě eskadrony kozáků, poté použil kníže Bagration vedle svého jezdectva ještě jezdectvo čtvrté kolony, kterému velel generálporučík Essen a sestávalo z 10 eskadron hulánů, 5 eskadron kyrysníků, 5 eskadron dragounů a 8 eskadron kozáků. Projel s nimi Vyškov a podpořil útok předvoje. Aby během tohoto pohybu kryl pravé křídlo, musel kníže Bagration odeslat jeden pluk myslivců z Drysic vpravo přes Pustiměř a Dědice do Habrovan. Tento generál pokračoval na svém pochodu až k výšinám u Rousínova, kde zaujal postavení. Nepřítel byl ještě v Rousínově a zahájil kanonádu. Ruské dělostřelectvo však bylo mnohem početnější a brzy jej umlčelo. Rousínov k večeru obsadily dva ruské prapory a rozestavily před ním přední stráže. Pan v. Kienmayer, který se svým jezdectvem podpořil ruský předvoj, pokračoval k Dražovicím a navázal spojení s generálem Bagrationem. Dne 28. listopadu postupovala armáda za svým předvojem v pěti kolonách jako předchozího dne v následujícím pořádku:
1. kolona z Kobylniček přes Radslavice k Lulči, kde zaujala postavení a v lese mezi Nemojany a Pístovicemi a rozestavila 6 praporů myslivců a pěchoty.
2. kolona z Otáslavic přes Dědice do Nosálovic, utvořila druhou linii.
3. kolona pochodovala jako předcházejícího dne po silnici až před Nouzku. Jedna brigáda se rozestavila do první linie, další dvě do druhé.
4. kolona z Dobrochova přes Kobeřice a Brňany na výšiny u Nouzky, kde se spojily dva pluky s první linií a zbývající dva pluky s druhou. Rakouská pěchota této kolony se postavila ve dvou liniích nalevo od Rusů.
5. kolona postupovala z Vřesovic přes Ivanovice do Topolan. Její předvoj pochodoval na Kučerov, kde navázal spojení s předvojem u Dražovic.
Po těchto pohybech museli Francouzi opustit místa ubytování, ve kterých byli rozloženi (Cantonirungs-Quartiere). Na základě signálu, daného ze Slavkova, sjednotil maršál Soult svůj sbor, který předtím opustil obsazené vesnice.
Spojenci se utěšovali nadějí, že se nepřátelská armáda neodváží bitvy před Brnem. Na základě událostí z 28. listopadu ovládla tato naděje hlavní stan téměř všeobecně. Místo, aby se rychle pokračovalo v našich pohybech, bylo nyní požadováno manévrování. Vyhnout se rozhodující bitvě již nebylo možné. Příliš daleko zavedlo mínění ty, kteří pochybovali, že Francouzi přistoupí na bitvu a trvali na tom nenechat je ustoupit. Bylo zřejmé, že pan von Kutuzov dosud postupoval svým pravým armádním křídlem kupředu a levé křídlo zadržoval, že chtěl nepřítele obejít přes horstvo a proto postavil velkou část pěchoty na pravé křídlo. Ve Vyškově došlo ke změně této dispozice: bylo požadováno manévrování proti pravému křídlu nepřítele. Nový úmysl spočíval v manévrování proti pravému křídlu nepřítele. Pochodovalo se vlevo a tím došlo ke ztrátě před tím získaného času a prostoru.
Dne 29. listopadu pochodovala kombinovaná armáda od Lulče a výšin u Nouzky k výšinám v prostoru Hlubočan a Kučerova. Maršálové Bernadotte a Davout dorazili k císaři Napoleonovi teprve l. prosince a 29. listopadu mohl již být pan von Kutuzov u Slavkova. Od chvíle, kdy spojenecká armáda opustila Vyškov, bylo pro ni veškeré manévrování nevýhodné. Přišla o čas když se nepohybovala přímo proti nepříteli, čímž mu navíc vyjevila své záměry a umožnila stáhnout k sobě posily stojící nablízku. Krátkým bočním pochodem nemohlo být dosaženo předpokládaného cíle, delší by dal nepříteli příležitost napadnout kolony během pochodu.
Během pohybů armády na výšiny u Kučerova přesunul generál Bagration své přední hlídky až k Pozořicím. Generál Kienmayer pochodoval před Slavkov, který nepřítel opustil dne 29. listopadu o 10. hodině ráno. Generál Stutterheim vtáhl do Bučovic, odkud navázal spojení přes Ždánice s detašementem pod podplukovníkem Scheitherem, který vypudil nepřátelské oddíly z Kyjova. Francouzská armáda soustředila následujícího dne svoji sílu mezi Brno a Tuřany: obsadila vesnice Měnín, Telnice, Sokolnice, Kobylnice, Šlapanice, které kryly její čelo a postavila přední hlídky u Újezda, na výšinách u Prace, u Jiříkovic a u Kruhu. Podle nově přijatého plánu pochodovala spojenecká armáda 30. listopadu opět vlevo v následujícím pořádku:
1. kolona postupovala od Kučerova přes Letonice do Němčan, o které opřela své pravé křídlo; levé bylo u Hodějic; stála ve dvou liniích.
2. kolona přes Letonice, Hodějice, kde se zformovala na levém křídle prvé kolony.
3. kolona do Málkovic, Bučovic, Křižanovic, kde se rozestavila za první kolonou jako záloha.
4. kolona přes Šardice, Černčín a Křižanovice do Heršpic, kde formovala záloha druhé kolony.
5. kolona přes Nové Hvězdlice následovala pochod 3. kolony a zastavila se v údolí před vesnicí Marefy.
Záložní sbor Velkoknížete Konstantina pochodoval k Bučovicím. Předvoj generála Bagrationa pochodoval do Pozořic a rozmístil přední hlídky na silnici a proti Kruhu. Pan von Kienmayer zůstal u Slavkova a byl posílen brigádou generála Stutterheima. Téhož dne došlo k malé potyčce předních stráží. Nepřítel rekognoskoval a bylo vystřeleno několik zbytečných ran z kanónu. Hlavní stan pana von Kutuzov byl v Hodějicích. Oba císaři byli v Křižanovicích u Slavkova.
Musím upozornit, že během těchto útočných pohybů armády obdržel také arcivévoda Ferdinand rozkaz, pochodovat vpřed a provést diverzi, která by zaměstnala nepřítele. Princ vypudil Bavory nepřátelské jednotky z Kámene a Havlíčkova Brodu a postoupil od Čáslavi k Jihlavě, kde velel bavorský generál Wrede.
Dne 1. prosince po celé dopoledne probíhala nepravidelná střelba (wurde geplänkelt). Nepřítel od úsvitu nepřetržitě rekognoskoval na výšinách před vesnicí Prace a Kruh. Oddíly k rekognoskaci vyslal rovněž nalevo přes zemskou silnici. Přední stráže levého křídla pana v. Kienmayer stály u Žatčan a jedno postavení měly u Měnína, který byl opuštěn Francouzi. Pět praporů hraničářů pod generálmajorem Carnevillem, které tvořily část rakouské pěchoty, posílily k večeru jednotky pana v. Kienmayera.
Levému křídlu kombinované armády velel generála Buxhöwden, centru vrchní velitel. Poté co armáda ukončila vaření (abgekocht), vypochodovala v pěti kolonách v tomto pořádku:
1. kolona pod generálporučíkem Dochturovem sestávající ze 24 praporů Rusů odpochodovala vlevo do Heršpic, Vážan nad Litavou, Malých Hostěrádek a rozložila se ve dvou liniích na výšinách této vesnice. Jeden pluk myslivců byl umístěn k Újezdu, vesnici mezi úpatím kopce a Měnínským rybníkem.
2. kolona pod generálporučíkem Langeronem sestávající z 18 praporů Rusů pochodovala přes Slavkov, Křenovice a rozložila se na výšinách před vesnicí Prace vpravo od levé kolony rovněž ve dvou liniích.
3. kolona pod generálporučíkem Przybyszewským sestávající z 18 praporů Rusů, pochodovala vpravo od Slavkova do Prace a rozložila se na výšinách vpravo od této vesnice.
4. kolona pod rakouským generálporučíkem Kollowrathem sestávala ze 12 praporů Rusů pod generálporučíkem Miloradovičem a 15 praporů Rakušanů, kteří se nacházeli na konci této kolony. Ta odpochodovala napravo kolem Němčan, překročila velkou silnici ze Slavkova do Brna a rozestavila se ve dvou liniích za třetí kolonu.
5. kolona pod generálporučíkem knížetem Johannem von Liechtenstein sestávala z 82 eskadron, odpochodovala vlevo ve směru 3. kolony za kterou - pod výšinami zaujala pozice.
Záložní sbor Velkoknížete Konstantina sestávající z 10 praporů a 18 eskadron gardy prošel přes Slavkov a rozestavil se na výšinách před ním, svým levým křídlem směrem na Křenovice a křídlem pravým proti velké silnici ze Slavkova do Brna.
Předvoj knížete Bagrationa se vysunul vlevo až před Holubice a Blažovice, aby 3. a 4. koloně usnadnil formování.
Generálporučík Kienmayer v okamžiku kdy kolony dosáhly výšin před Slavkovem a Křenovicemi, na kterých dosud stály jeho jednotky, postupoval přes Praci směrem na Újezd, kam dorazil v 9 hodin večer. Jeho sbor sestával tehdy z 22 eskadron Rakušanů, 10 eskadron kozáků a 5 praporů Chorvatů.
Hlavní stan byl v Křenovicích. Nepřítel tyto pohyby nikterak nenarušoval. Dokonce stáhl své přední hlídky zpět až k Telnici, Sokolnicím a Šlapanicím. Druhá kolona přišla do bodu svého formování pozdě a neměla před sebou vůbec žádné přední hlídky. Po celou noc nebylo před střední pozicí kombinované armády vytvořeno pásmo předvojů. Nepřítel uprostřed noci na okamžik vyklidil vesnici Telnice. Půl eskadrony rakouského švališerského pluku Oreilly v ní zaujalo ihned postavení; ale po dvou hodinách se Francouzi vrátili mnohem silnější a rozmístili v téže vesnici pluk pěchoty z Legrandovy divize tvořící část pravého křídla maršála Soulta. Přední hlídky z nejčelnějších míst levého křídla spojenců vyslaly patroly na pravé křídlo, aby navázaly spojení, nikoho však nenašly.
Útočný pohyb armády byl proveden za bílého dne a v dohledu nepřítele, který jej mohl pohodlně sledovat z výšin u Šlapanic a před Kobylnicemi. Postavení zaujaté spojenci obsazením výšin mezi Újezdem, Prací a Holubicemi, bylo v tomto okamžiku velmi výhodné. Kdyby byl nepřítel dobře sledován, stálo by ho mnoho úsilí proniknout a zaútočit na výšiny. Úžlabiny (Defilee) u Telnice, Sokolnic a Šlapanic, které oddělovaly obě armády, činily útok obtížným a poskytovaly výšinám dobrou možnost obrany. Armáda zde stála jako v postavení u Olomouce - za jistým druhem stěny se mohly formovat velké masy a připravovat útok. Její levé křídlo bylo jištěno rybníky u Újezda a Měnína, pravé křídlo bylo staženo. Výhody tohoto postavení nebyly využity, nepočítalo se s tím, že dojde k napadení výšiny, ani že se nepřítel nachází na druhé straně úžlabin. A francouzský císař využil všech chyb spojenců vskutku mistrně. Držel všechnu svoji sílu pohromadě ve sloučených kolonách (Massen), aby s ní mohl naložit podle situace. Maršál Bernadotte, který se spojil s císařem Napoleonem téhož dne, kdy se spojenci ukázali nepříteli na výšinách u Prace, zaujal zpočátku postavení na levé straně zemské silnice. V noci jej nechal císař ji překročit a rozložit se za vesnicí Jiříkovice, již silně obsazenou...
Divize generála Gudina přitáhla od Bratislavy současně s dragouny téhož sboru a pochodovala na Mikulov napravo od francouzské armády, aby se postavila proti sboru pana von Merveldt, který přitáhl z Uher do Břeclavi. Měl při sobě svůj hulánský pluk a pluk císařových husarů. Ty byly však velmi zeslabeny ztrátami utrpěnými po těžkém ústupu. Mimoto měl ještě šest velmi slabých praporů pěchoty, to celé čítalo něco málo přes 4 000 mužů. Detašement švališerů Oreilly a detašement kozáků byly poslány do Velkých Němčic, aby pozorovaly toto místo.
Takové bylo postavení obou armád v noci z 1. na 2. prosince, poslední před slavnou bitvou.
STUTTERHEIM, von. Die Schlacht bey Austerlitz, am 2. December 1805. Hamburg 1806, s. 20-43, elektronicky viz např.: books.google.cz; český překlad: Bitva u Slavkova 2. prosince 1805 podle důstojníka a očitého svědka (generála Stutterheima), in: Bitva u Slavkova a válka roku 1805, sborník dokumentů a studí k 200. výročí. Třebíč, 2005, s. 81-91; ve sborníku je překlad doplněn poznámkovým aparátem.
V roce 1806 byly v Hamburku francouzsky vydány vzpomínky označené jako Bataille d'Austerlitz par un militaire témoin oculaire de la journée du 2 décembre 1805, zasvěceně a detailně popisující průběh bitvy u Slavkova. Ještě téhož roku bylo toto dílo přeloženo do němčiny a vydáno v Hamburku Die Schlacht bei Austerlitz am 2. December 1805. Von einem Officier und Augenzeugen (90 stran) a ve Výmaru pod názvem Geschichte der Schlacht bei Austerlitz - gesammelt von einem Militär (132 stran). V roce 1807 pak vyšel v Londýně jeho anglický překlad od majora Johna Coffina po názvem Detailed account of the battle of Austerlitz.
Přestože autorství pamětí nebylo zveřejněno, začaly být dávány do souvislosti s rakouským generálmajorem Stutterheimem, který bojoval u Slavkova v rámci Kienmayerova předvoje. Ačkoliv jej většina pozdějších editorů přesně identifikuje jako Karla svobodného pana von Stutterheim, který se narodil dne 2. 8. 1776 v Drážďanech a zemřel v roce 1811, nelze tuto hypotézu zcela potvrdit. Stutterheimů z různých rodových větví sloužilo v císařských službách více a jejich osudy nejsou dosud uspokojivě známy.
Původní adresa příspěvku:
- primaplana.net/txt/edice/stutterheim-austerlitz.html