Velký zábavný kalendář na rok 1913
Naposledy upraveno: 09.01.2013
Od července roku 2011 publikoval pravidelně každý měsíc Jiří Kovařík - v současnosti nejznámější autor řady knih (nejen) s napoleonskou tematikou na svém blogu napoleon-knihy.blogspot.cz/ edici Pravého domácího přítele neboli velkého zábavného kalendáře z roku 1913, věnovánovaného hrdinským činům c. k. vojáků vykonaným před jedním stoletím.
Jiří Kovařík svůj počin uvedl slovy: „Dostal jsem poštou od jednoho z vás úžasný dárek, „Velký zábavný kalendář pro dům i rodinu na obyčejný rok 1913“, vydaný nakladatelstvím a uměleckou knihtiskárnou J. Steinbrener ve Vimperku. V tom posledním roce před 1. světovou válkou byl věnován stému výročí bitvy u Lipska i událostí s ní spojených, což na každém dvoulistu s kalendáriem příslušného měsíce doprovodila jedna kresba, zachycující hrdinský skutek rakouského vojáka z těch časů. Napadlo mě, že vás tak mohu po celý rok oblažovat vždy na začátku měsíce příslušným obrázkem a přepisem textu, jenž se nachází o pár stránek dál.“
U příležitosti počátku roku připomínajícího dvousté výročí památných událostí, zveřejňujeme díky laskavému souhlasu autora tuto roční ediční práci také v rámci jednoho příspěvku na našem portálu. (Pod ilustracemi lze nalézt odkaz na původní příspěvek, který doplňuje komentář JiříhoKovaříka, popřípadě diskusní příspěvky čtenářů jeho blogu.)
Leden - podmyslivec Josef Duconseuil
Místokrál italský Evžen zamýšlel během léta 1813 rakouskému vojsku tak dlouho, jak jen by bylo lze, zabraňovati postup do Itálie, z kteréžto příčiny upevnil se kolem Sávy. Přední jeho voj postoupil až k Lojblskému průsmyku, jehož opevnění hájil setník baron Moll pouhou hrstkou 92 mužů druhé setniny 9. mysliveckého praporu. Vyslané hlídky oznámily mu dne 27. srpna roku 1813, že blíží se silné nepřátelské oddělení dvou tisíc mužů. První útok, podniknutý o šesté hodině ranní 400 muži, byl šťastně odražen. Nyní soustředil nepřítel všechny síly svoje. Již také podařilo se několika četám rozestavěti hradební žebříky, když v tom zahřmělo několik střelných ran v zádi nepřátelských útočníků. Podmyslivec Josef Duconseuil totiž, přepraviv se s desíti muži přes skály i rokle, vpadl nepřátelům do zad. Pět nejlepších střelců pálilo na nepřítele, kdežto pět ostatních nabíjelo pušky. Francouzi upustivše od dalšího útočení, obrátili se proti neviditelnému nepříteli v zádi. Mezi tím však přispěchala 1. setnina naším myslivcům ku pomoci, načež Francouzi odtáhli. Setník baron Moll, který s 92 muži po více hodin bránil se přesile napřátelské, vyznamenán byl křížem Marie Terezie, kdežto podmyslivec Duconseuil obržel zlatou medaili za statečnost a 10 dukátů.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2012/01/hrdina-na-leden.html
Únor - šikovatel Rochus Lebanovič
Pět francouzských praporů s osmi děly postoupilo dne 28. srpna 1813 proti Běláku, jejž hájil nadporučík Rath od 39. pluku s jedním pouze praporem a čtyřmi děly. Proti hradbám zámku, kde šikovatel Rochus Lebanovič stál pouze s jednou četou, podniknut byl nepřátelský útok, který však byl odražen. Nyní objevilo se nepřátelské dělo, z něhož páleno bylo na hradby. Šikovatel Lebanovič zvolal: „Děla musíme se sprostiti, jinak to špatně dopadne. Kdo půjde se mnou?“
Čtrnácte mužů hlásilo se k této výpravě na život a na smrt. Lebanovič, opustiv s těmito dobrovolníky hradby, zanechal deset mužů v úkrytu s pokynem, by ihned zahájili palbu na nepřátelskou posilu, která by přikvapila na pomoc dělu, na které on sám se čtyřmi muži podnikne útok. Na to plížil se nepozorován s pěšáky Michalem Nagym, Janem Barnou, Petrem Gejšou a Theodorem Pantým až na 60 kroků do děla, načež s hromovým „hurá!“ obořili se na něj společně. Kapitán, který stál u děla, postaviv se útočníkům na odpor, byl odzbrojen a zajat. Jakmile to dělostřelci spatřili, odhlomozivše dělo, o překot s ním odjížděli.
Šikovatel Lebanovič obdržel zlatou medaili za statečnost, kdežto ostatním čtyřem hrdinným pomocníkům dostalo se po stříbrné medaili.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2012/02/hrdina-na-unor.html
Březen - šikovatel J. Rybář
Dne 30. srpna 1813 odeslal francouzský generál Vandamme dvě brigády pěchoty a dva pluky jízdy proti pruskému vojsku, jemuž velel generál Kleist, jenž z výšin Rudohoří pronikal až k Dolnímu Varvažovu. Prusové byli poraženi, při čemž ztratili téměř všechna děla. Tu však obořil se na francouzské voje rakouský podmaršálek hrabě Colloredo se svou brigádou. Francouzové bránili se statečně, podporováni jsouce svou výtečnou dělostřelbou. Šikovatel J. Rybář, který na výzvědné obhlídce ubíral se přes rokli směrem k Varvažovu, zpozoroval před sebou osm francouzských děl, která chrlila vražedný oheň do řad rakouské brigády. "Musíme se obětovati!" pravil ku svým lidem, "nutno útočiti na děla, jinak se nám povede jako Prušákům! Ku předu!" Zcela zemdlen přikvapil se svou hlídkou až na pokraj, odkud děla hřímala. Nechav své vojáky poněkud si oddechnouti, obořil se s nimi pak náhle na děla s hromovým "hurá!". Dvě nejbližší děla byla ihned dobyta, kdežto s ostatními po okamžitém odhlomození prchali dělostřelci jako o závod. Nyní měli Rakušané snadnou hru. Pruský generál Kleist soustředil opět svoje vojsko, kdežto Rakušané, odbočivše v pravo, zajali celý francouzský sbor i s generálem. Šikovatel J. Rybář odměněn byl zlatou medailí za statečnost.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2012/03/hrdina-na-brezen.html
Duben - desátník Kliment Mayer
Když Francouzové dne 15. září 1813 tábořili na pravém břehu Drávy u Hollenburgu, odebral se tam desátník 27. pluku pěchoty Kliment Mayer za sedláka přestrojen, by vypátral sílu a úmysly nepřátel, což když se mu bylo povedlo, na zpáteční cestě přeplul v noci řeku Drávu, načež oznámil, co shledal a vyslechl. Zbrojmistr baron Hiller odměnil desátníka desíti dukáty, poněvadž stříbrnou medailí za statečnost už měl. Po dvou měsících, dne 19. listopadu, když jednalo se o útok na sv. Martina, vykonal desátník Mayer nový hrdinský čin. Francouzi obsadili pevně Palazo Musello a odražili útok tří setnin 27. pluku pěchoty, při čemž utrpěli naši značných ztrát. Tu shromáždil desátník Mayer osm mužů a o své újmě vedl je opatrně a používaje každého krytu, do jistého domu, který byl nepřítelem obsazen a odkud dalo se velice dobře stříleti na Palazo Musello. Nestaraje se o palbu, z okolních domů na něho soustředěnou, vnikl ze zadu do budovy, kde překvapil nic netušící posádku, osmnáct mužů s jedním důstojníkem, a zajal je. V tom již přikvapil setník Deschmayer v čele svých tří setnin, načež Francouzové, jsouce v zádi ohroženi, opustili na kvap Palazo Musello. Generálmajor Vecsey podal zprávu o statečném desátníkovi, jemuž za hrdinský čin dostalo se odměny zlaté medaile za statečnost.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2012/04/hrdina-na-duben.html
Květen - pěšák Jan Janoušek
Dne 30. srpna 1813 postupovala rakouská brigáda za velení generálmajora Abele společně s brigádou ruskou pod Knoringem proti levému křídlu francouzském, které u Chlumu zaujalo pevné postavení. Proti Varvažovu útočil 54. pluk pěchoty, který hned při prvním útoku odňal Francouzům čtyři jejich děla, jež hned ráno ztratili Prusové. Nepřetržitým deštěm zvlhl prach tou měrou, že nebylo lze stříleti. Z toho si Rakušané mnoho nedělali. Hnali se proti Francouzů s bodákem v ruce, tak že nepřátelé nuceni byli volně ustupovati úzkými ulicemi. Pěšák Jan Janoušek 54. pluku pěchoty pronásledoval s pěti muži osm Francouzům, jejichž vůdce, seržant, nesl prapor, ozdobený na hrotu zlatým orlem. Při domě, poškozeném dělovou střelbou, dohoniv Janoušek seržanta, vyrazil mu z ruky šavli a chopiv ho za hrdlo, vyrval mu prapor. „Kamaráde, dovol, bych naposled poceloval orla!“ pravil těžce raněný seržant. Janoušel podla mu prapor. Seržant políbiv vroucně prapor a zvolav: „Ať žije císař!“ sklesl mrtev k zemi.
Spojenecký ruský car propůjčil statečnému pěšákovi Janouškovi řád sv. Jiří 5. třídy.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2012/05/hrdina-na-kveten.html
Červen - desátník Jan Sazina
Maršálek kníže Schwarzenberg očekával dne 24. září 1813 u Drážďan příchod levého křídla pod velením generála jízdy hraběte Klenaua. Poněvadž tento sbor dlouho se neobjevoval, odeslal maršálek několik jízdeckých hlídek, by docíleno bylo spojení s tímto sborem. Jednu takovou hlídku o 12 jezdcích vedl desátník 3. husarského pluku Jan Sazina. Po dvouhodinné jízdě zpozoroval před sebou vesnici, u jejíhož východu stála nepřátelská výprava o desíti vozech. Sazina rozestavěv své lidi za kryjící křoviska, plížil se sám opatrně do vsi, by obhlédl celý stav věci. Vyslídiv, že celou výpravu provází pouze 15 ozbrojených a 75 neozbrojených mužů, rozhodl se, že na celou tu výpravu podnikne útok. Vrátiv se co nejopatrněji ke svým lidem, vedl je zadem do vesnice. Když pak nepřátelský výprava hnula se ku předu, vpadl Sazina se šesti jezdci překvapeným Francouzům do zad, kdežto ostatních šest husarů útočilo bokem, by zněmožněn byl vozům odjezd.
To vše se stalo s takovou rychlostí, že průvodčí výpravy na obranu a střelbu ani nepomyslili a bez odporu se vzdali.
Desátník Jan Sazina obdržel stříbrnou medaili za statečnost a krom toho povýšen byl na strážmistra.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2012/06/hrdina-na-cerven.html
Červenec - štábní trubač Karel Poupě
V sobotu dne 16. října 1813 bylo velmi deštivo. Jízda, která stála pevně semknuta za vsí Gröbern, trpěla velice tímto studeným a deštivým počasím. Konečně po vícehodinovém stanutí došel rozkaz, by učiněn byl útok na postupující Francouze a ves Gröbern by hájena byla až do příchodu divise Bianchiovy. Útoku zúčastnil se také 7. hulánský pluk za vedení statečného plukovníka Löderera, proniknuv do řad francouzských gard, kde prorazil čtverec. Na to vedl plukovník své jezdce nazpět do vsi Gröbern. Poražená francouzská pěchota ustoupila, načež 120 nepřátelských děl zahájilo palbu na naše čtyři pluky jízdy, které vracely se do vsi. Při tom zasažen byl kůň plukovníkův střepinou granátu a raněn. Poplašené zvíře se vzpínalo a obrátíc se, hnalo se tryskem přímo proti nepříteli, nedbajíc uzdy a povelu svého pána . Štábní trubač Karel Poupě, seznav okamžitě nebezpečí, které hrozilo plukovníkovi, popohnal vlastního koně ostruhou a už byl v patách splašenému zvířeti. As na šest set kroků před nepřátelskými děly dohonil splašeného koně, který se pak utišil. Plukovník byl zachráněn. Oba jezdci hnali se nyní nazpět v oblouku, by vyhnuli se dělové střelbě a šťastně se vrátili ku svému pluku, který zachráněnému veliteli provolal „hurá!“.
Štábní trubač Karel Poupě vyznamenán byl zlatou medailí.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2011/07/hrdina-na-cervenec.html
Srpen - desátník Matěj Minor
Za mlhavého a bouřlivého počasí dne 16. října 1813 byl 44. pluk pěchoty od šesté hodiny ranní na pochodu ze Zvekova do Lipska. Tento pluk, doraziv až k mostu u Konevic, shledal, že je most stržen. O 10. hodině, kdy se bylo poněkud vyjasnilo, zahájili Franocuzi na náš pluk vražednou palbu. V tutéž dobu útočil generál jízdy hrabě Merweldt v čele praporu 74. pěšího pluku přes most u Dölitz, byl však zajat s celým praporem. Co se všechno to odehrávalo, byl desátník Matěj Minor se svou četou osmi mužů na obhlídce jižně od zbořeného mostu u Konevic, by vypátral příhodné místo pro přechod. Po krátké době přišel až k mlýnu, před kterým stál na stráži francouzský granátník. Minor nařídiv pěšáku Ševčíkovi, by s třemi muži postoupil po stezce přímo ke mlýnu, sám s ostatními čtyřmi muži hleděl přebrodit řeku. Již dostal se až na druhý břeh, když 20 Francouzů vytrhlo z mlýna. V tomto okamžiku hnal se Ševčík se svými třemi muži po stezce útokem na mlýn. Francouzi vzali do zaječích a Minor obsadil mlýn, u něhož po včasném dorozumnění celý pluk přebrodil řeku. Desátník Minor a pěšák Ševčík vyznamenáni byli stříbrnými medailemi za statečnost.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2011/08/hrdina-na-srpen.html
Září - pěšák Štěpán Dudas a Zachariáš Dada
Sbor pruského generála Kleista utrpěl den 16. října 1813 za pětihodinového boje u Lipska tak těžkých ztrát, že žádal o vystřídání. Polní maršálek kníže Schwarzenberg odeslal o 3. hodině odpolední divizi Bianchiovu na výpomoc. Na pravém křídle rozvinul se 19. pěší pluk za velení generálmajora hraběte Haugwitze a plukovníka Stutterheima. Hned při první srážce poraženy byly francouzské oddíly, které pak ustoupily. Některé díly našeho pluku hnaly se za ustupujícími, tito však z úkrytu postavili 16 děl, jichž palbou přivítáni byli horkokrevní pronásledovatelé, kteří ovšem ukořistili čtyři děla, však za strašnou oběť 100 mrtvých a raněných. Plukovník Stutterheim povolal statečné oddíly nazpět a zůstal v dobytém postavení. Pěšáci Štěpán Dudas a Zachariáš Dada, použivše několik chvil oddechu – aniž by k tomu obdrželi rozkaz – vyšli na obhlídku raněných. Za nepřetržité palby nepřátelské dopravili 7 těžce raněných důstojníků a 42 mužů do bezpečí, načež se opět vrátili do bitevního šiku. Dne 18. října zachránili tímtéž způsobem 4 důstojníky a 16 mužů. Plukovník baron Stutterheim, jenž 18. října u Lipska vydobyl si kříž Marie Teresie, navrhl pro oba pěšáky Dudase a Dada stříbrnou medaili za statečnost, která také oběma udělena byla za obdivuhodný jich čin.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2011/09/hrdina-na-zari.html
Říjen - dělostřelec Josef Hošek
Francouzský maršálek kníže Poniatovský hájil dne 18. října 1813 území mezi Konevicí a Krásným Polem, by poražené francouzské armádě kryl ústup. O osmé hodině ranní počal boj za deště a bouře. Podmaršálek hrabě Hardegg postupoval směrem k Dölici. Ze 200 dělových jícnů chrleny byly střely do útočných šiků, které polozničeny ustoupily. Rakouští dragouni a husaři útočili neohroženě na francouzskou dělostřelbu, tak že část děl byla dobyta. Nyní přikvapil podmaršálek baron Bianchi se svou divisí a zahájil útok, kdežto podmaršálek Weissenwolf dal páliti z baterií 5. pluku dělostřeleckého do řad polských jezdců, kteří počtem 6000 mužů hnali se ku předu. Tato jízda ihned se obrátila k ústupu; naši dragouni a husaři pustili se za ní a napadli zároveň nepřátelské baterie. Dělostřelec Josef Hošek v tu dobu nařídil dělo na nepřátelské vozy se střelným prachem, které stály za bateriemi. Hned prvním granátem zasažen byl cíl. Zablesklo se a po hromové ráně vyletěly čtyři vozy do povětší. Druhým a třetím granátem vybuchlo deset vozů. Nepřátelé hned nato odhlomozili děla a chtěli s nimi odstoupit vzad; místo však zataraseno bylo troskami vozů. Sto dvacet děl padlo do rukou naší jízdě. Císař František, který byl všeho očitým svědkem, vyznamenal obratného dělostřelce Hoška zlatou medailí.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2011/10/hrdina-na-rijen.html
Listopad - kyrysník Martin Basárek
Třídenní bitva u Lipska zakončena byla porážkou francouzské armády, která ustupovala směrem k Rýnu. Ku pronásledování určena byla po většině jízda spojeneckých vojsk (Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska). Kyrysnický pluk č. 4 stál dne 18. října 1813 na pravém břehu řeky Plesny co přední voj. Dne 19., lilo se jako z konve, obdržel poručík Pomo rozkaz, by s jednou četou území obhlédl. Po půlhodinné jízdě zpozoroval před sebou prapor francouzských myslivců. Ihned se rozhodnuv, shromáždil svou četu a podnikl útok na celý prapor. Myslivci utvořili hloučky a stříleli na dorážející kyrysníky. V tom klesl kůň pod poručíkem Pomem. Pět myslivců se oddělilo od svého hloučku a hrnulo se k padlému poručíku. Kyrysník Martin Basárek, zpozorovav, že poručík klesá, přicválal tam také a hned se obořil na těch pět myslivců, z nichž jednoho rázem skolil, kdežto ostatní přinutil, by se bránili. Toho použil poručík Pomo, ihned se vzchopiv, načež pospíšil hodnému kyrysníku na pomoc. Hned nato přicválalo několik kyrysníků sem a zajalo čtyři myslivce. Kyrysník Martin Basárek vyznamenán byl stříbrnou medailí za statečnost.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2011/11/hrdina-na-listopad.html
Prosinec - svobodník Matěj Irrigider a pěšák Michal Baumgartner
Císař Napoleon I. po své velké porážce u Lipska ustupoval s částí své armády směrem k Rýnu, zamýšleje tuto řeku překročiti. Generál jízdy hrabě Wrede, jenž s bavorským vojskem a s rakouskou divizí podplukovníka Trautenberga byl na pochodu směrem k Hanavě, obmýšlel dne 30. října 1813 s 50.000 muži Napoleonovi zatarasiti cestu. Pluk pěchoty č. 59 stál na levém břehu větší řeky směrem k lesu. V tom vyrazily čtyři francouzské pluky z lesa a vytlačily náš pluk od jediného mostu. Druhý prapor byl obklíčen a ihned zajat, kdežto 3. prapor hleděl se spasiti plováním přes řeku. Při tomto ústupu zasažen byl kulí setník Harandauer. Deset Francouzů ihned se na něj vrhlo. V tom však se jim postavili do cesty svobodník Matěj Irrigider a pěšák Michal Baumgartner, bodajíce a ohánějíce se takovou silou, že ihned pět Francouzl líbalo zemi. V tom také přikvapili šikovatelé Antonín Švarc a Josef Hiko s desátníkem Radbergem na pomoc. Irrigider a Baumgartner odnesli těžce raněného setníka k řece a vezmouce ho mezi sebe, pluli s ním ku protějšímu břehu, by unikli zajetí. Všichni zde jmenovaní vyznamenáni byli stříbrnou medailí za statečnost.
napoleon-knihy.blogspot.cz/2011/11/hrdina-na-prosinec.html
Dodatky k příspěvku:
Karel Sáček, 09.01.2013
Také zábavné kalendáře pro jiné roky příležitostně (a v mnohem menší míře) připomínaly hrdinské skutky c. k. vojáků napoleonské epochy. Jako příklad lze uvést článek Toho nemohli Francouzové napodobiti, zveřejněný v Zábavném kalendáři pro dům i rodinu na rok 1904, II. díl, s. 111.:
V bitce u Andelfingů dne 25. května 1799 odtržen byl generálmajor baron Kienmayer se svým pobočníkem a asi 80 husary 10. pluku husarů francouzskou jízdou od obce Andelfingen. Generál snažil se dostihnouti řeky, ale francouzští jezdci je pronásledovali a obklíčili v okamžiku, když skočiti chtěl do řeky, aby se plováním na protější břeh zachránil. Husar Fekete odrazil každý sek na generála vedený, zranil několik Francouzů a osvobodil tak Kienmayera a jeho pobočníka. S vysokého břehu vrhl se hrdinský vůdce se svým koněm do prudké řeky, kdežto jeho husaři na jiném, méně nebezpečném místě příkrého břehu odvážného příkladu následovali. Nepřítel pohlížel s obdivem na tento čin, jímž mu jistá kořist vyrvána byla. Generál dosáhl šťastně s 50 husary protějšího břehu, kdežto 30 husarů stalo se obětí vln neb ztratili život ve tvrdošijném odporu. Statečný Fekete, jenž generála zachránil odvážnou obětavostí, přeplaval prudký proud, ač byl těžce na hlavě raněn a obdržel odměnou za tento čin stříbrnou medaili za statečnost.
Původní adresa příspěvku:
Hrdinské činny pro poučení
- primaplana.net/txt/popular/hrdinske-ciny-pro-pouceni.html