Úvodní stránka > Vojáci mezi dvěma světovými válkami 1918-1939: 1. část

Vojáci mezi dvěma světovými válkami 1918-1939: 1. část

07.07.2021 16:48

Jan Vogeltanz

Naposledy upraveno: 27.09.2021

Zkušenosti z válečných let, účelnost, praktičnost a v neposlední řadě i úsporné ekonomické důvody byly rozhodujícími činiteli při vystrojování převážné části světových armád po r. 1918. Vnější vzhled stejnokrojů měl také mnohem výrazněji než dosud vyjadřovat státní a politickou příslušnost, především u ozbrojených sil nově vzniklých států. Významným dokladem odrazu politicko-ideologických aspektů na tehdejších adjustacích byl patrný již roku 1918 na vzhledu ozbrojených složek soupeřících v občanských konfliktech nejen v Rusku, ale podobně i v Německu a Maďarsku v následujícím roce, kde také došlo ke krvavým vnitropolitickým střetům.

Nejdůležitější ale bylo vybavení ozbrojených sil po první světové válce nově vzniklých států jako na západě Irska, dále Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy či samostatného Polska, Československa, Rakouska, Maďarska a na Balkáně Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS; od roku 1929 Jugoslávie) a konečně Albánie. Zároveň ve státech s totalitním režimem byly jako represivní síly založeny paramilitární stranické milice, které měly neblahou roli nejen při převzetí moci nedemokratickými silami, ale posléze jako vykonavatelé státního teroru - ve fašistické Itálii MVSN, čili černé košile, v nacistickém Německu SA (hnědé košile) a později SS, následně začleněné do regulérních armád jako samostatné ozbrojené složky (v Itálii prapory černých košil, v Německu Waffen-SS). V SSSR byly v rámci politické policie GPU a poté NKVD přímo vytvořena vojska těchto represivních orgánů.

Po prvním mírovém desetiletí byly v rámci technické modernizace zaváděny do výstroje nové prvky, především u tankových a motorizovaných oddílů. Na druhé straně se v některých zemích vrátili vojáci z povolání k tradičním uniformám, nošeným ovšem v novém provedení pouze ke slavnostním a vycházkovým účelům.

Ve třicátých létech došlo k inovaci a modernizace především opět u důstojníků, kdy byla například zavedena otevřená blůza podle britského modelu z 1. světové války. Vedle účelově zavedených ocelových přileb z válečných let - ve více státech se objevily specifické domácí modely - byly inovovány i protiplynové masky a poprvé (v Itálii a SSSR) se zavedly do výstroje i první kamuflážní elementy (zprvu stanové dílce).

Objevila se nová, později samostatná, kategorie - letectvo. Tento nový druh zbraně vybavil své příslušníky nejen odlišným označením a postupně i novými stejnokroji, především inspirovanými britskými šedomodrými uniformami RAF, ale i speciálním vybavením pro bojové nasazení (obdobně jako tankové a motorizované jednotky). Problematika leteckých stejnokrojů ovšem vyžaduje zcela separátní studii (viz Vývoj leteckých uniforem od 1. světové války do r. 1939, Jan Vogeltanz, www. primaplana. cz).

Albánie

Po krátkém období samostatného albánského státu vzniklého roku 1912 byl jeho tehdejší představitel princ Wilhelm Wied z Neuwiedu oděn v šedém stejnokroji s černým šňůrovým dekorem ve stylu albánského národního kroje s distinkcemi německé provenience. Stalo se tak po převzetí úřadu7.3.1914 v tehdejším hlavním městě Drač (Düress). Za několik týdnů vypukla 1. světová válka a Albánie byla obsazena rakousko-uherskými jednotkami. Po válce v r. 1920 první ozbrojené jednotky na albánské půdě dostaly stejnokroje v šedozelené barvě a v rakousko-uherském střihu, tedy se stojatým límcem a s náprsními a pobočnými kapsami s vykrojenými příklopkami. Čepice bez štítku jako u RU jízdních jednotek s emblémem tzv. Skanderbegovy přilby, tedy středověké kulové přílbice s antilopí lebkou.

V r. 1924 měly být stejnokroje ve stejném střihu, ale v khaki odstínu s prvními distinkcemi a barvami zbraně. K tomu kalhoty s ovinovačkami, černé boty a hnědé řemení, u důstojníků s přepáskou (tzv. dohoda - jinak Sam Browne). Distinkce na límcové patce v barvě zbraně (pro generalitu červená, generální štáb tmavočervená, garda prezidenta - od r. 1924 jím byl Achmed Zogu - tmavě karmínová, pěchota tmavě zelená, kulometné oddíly dtto se žlutou siluetou kulometu na levém nadloktí, dělostřelectvo tmavě modrá, technické oddíly fialová, zdravotnictvo černá a logistika žlutá). Stejnokroj byl nově sice opět upnut ke krku a se stojatým límcem, ale s nárameníky, a náprsními kapsami s pravoúhlou příklopkou. Poboční byly všité, celá blůza zapnuta na 6 knoflíků v řadě. Achmed Zogu od r. 1925 nosil obdobnou uniformu jako Wilhem z Wiedu v bílé barvě, garda dostala černé husarské stejnokroje.

Distinkce v letech 1920 až 29 byly umístěny na barevných límcových výložkách (patkách) a na levé straně čepic. Mužstvo: vojín (Ushtar) měl pouze bronzové číslo na přední části výložky. Desátník (Tetar) dtto a 1 kolmý mosazný proužek za číslem. Poddůstojníci: seržant (Rreshtar) dtto a 2 prýmky. Vrchní seržant (Kapter) dtto a 3 prýmky. Subalterní důstojníci: kadet (Aspirant) úzký khaki prýmek. Podporučík (Nöntoger) 1 šesticípou stříbřitou hvězdu - vlevo na čepici úzký kolmý zlatistý proužek. Poručík (Toger) dtto 2 hvězdy – čepice 2 proužky. Kapitán 2třídy (Kapiten i Klasës së dytë) - dtto 3 hvězdy – čepice 3 proužky. Kapitán 1. třídy (Kapiten i Klasës së parë) dtto 3 hvězdy na diagonálním khaki proužku - čepice 3 prýmky na diagonálním khaki proužku. Štábní důstojníci: major (Major) - 1 hvězda mezi 2 úzkými khaki prýmky - na čepici 1 středně silný a 1 úzký proužek. Podplukovník (Nënkolonel) dtto 2 hvězdy – na čepici 2 úzké proužky. Plukovník (Kolonel) - dtto 3 hvězdy – na čepici 3 úzké proužky. Generalita: Generalmajor (Gjeneral) - 1 stříbřitá šesticípá hvězda nad úzkým zlatistým lemem na přední a dolní části výložky - na čepici 1 silný dekorativní zlatistý kolmý proužek a 1 tenký. Generálporučík (Gjeneral Divizioni) - dtto a 2 hvězdy – na čepici 1 silný a 2 tenké proužky. Generál (Gjeneral Armate) - na výložce široký zlatistý list na splétaném zlatistém prýmku na přední a dolní části výložky.

Od r. 1929 byl prezident Achmed Zogu včele Albánie jako král Zog I. Ozbrojené síly byly přejmenovány na Královské albánské ozbrojené síly (Fuqitë Armate në Mbretërinë Shqipetare). Nový stejnokroj svou barvou grigi-verde (šedozelenou) vycházel z italského vzoru M 1919. Képi nyní bylo opatřeno černým koženým podbradníkem a štítkem, vlnitým prýmkem v barvě zbraně na klopě a zlatistou Skanderbegovou přilbou (s antilopí lebkou) v převýšení nad iniciálami panovníka ZI ve stříbřitém provedení rovněž na podkladě v barvě vyložení. Pod monogramem byly umístěny důstojnické distinkce ve formě nyní zlatistých hvězd v pěticípém provedení. Tunika zůstala zapjatá ke krku se 6 knoflíky se stojatým límcem s patkou v barvě zbraně nebo služby, s nárameníky, s náprsními kapsami s pravoúhlými příklopkami bez knoflíků a skládanými. Na náramenících důstojníků lemy v barvě označení. Podobně poboční kapsy a u důstojníků i okrouhlé manžety. Jako polní přilba Adrien M 15. Distinkce umístěny na képi a límcových patkách, barvy zbraní a služeb stejné jako v r. 1920. U mužstva a poddůstojníků opět na límcích číslo formace.

Distinkce 1929-1936: Mužstvo: vojín (Ushtar) pouze č. formace - na képi stř. monogram ZI. Desátník (Tetar) dtto s 1 vertikálním mosazným prýmkem i na képi. Poddůstojníci: seržant (Rreshtar) dtto se 2 prýmky – 1 dtto i na képi. Vrchní seržant (Kapter i Klasës së dytë) dtto se 3 prýmky – i na képi. Praporčík / rotmistr (Kapter i Klasës së parë) dtto se 4 prýmky – i na képi. Subalterní důstojníci: Kadet (Aspirant) pěticípou černou hvězdu - na képi zlatistou Skanderbegovu přilbu v převýšení nad stř. ZI, pod iniciálami 1 černá hvězda a 3 zlatisté tenké prýmky po obvodu. Podporučík (Nöntoger) 1 zlatistou pěticípou hvězdu – na képi i ddto s 1 zlatistou pěticípou hvězdou. Poručík (Toger) dtto se 2 hvězdami – na képi s horizontálními 2 hvězdami.

Kapitán (Kapiten) dtto se 3 hvězdami – na képi se 3 hvězdami. Kapitán 1. třídy (Kapiten 1 Klasës së parë) dtto se 3 hvězdami a úzkým zlatým prýmkem – na képi se hvězdami a středně širokým zlatistým prýmkem po obvodu. Štábní důstojníci: major (Major) 1 zlat. hvězda a středně silný zlatistý prýmek po přední straně výložky až k úrovni knoflíku nárameníku – na képi s 1 hvězdou nad zlatistým prýmkem a s jedním středně silným a 1 slabým zlatistým prýmkem po obvodu képi. Podplukovník (Nënkolonel) dtto se horiz. položenými hvězdami – na képi se 2 hvězdami nad prýmkem a se obv. prýmky nad středně silným prýmkem po obvodu képi. Plukovník (kolonel) dtto se 3 hvězdami – na képi se 3 hvězdami a tenkými obv. prýmky. Generalita: Generálmajor (Gjeneral) 1 hvězda se silným zlatistým prýmem – na képi nad 2 obvodními zlatistými vavřínovými listy nad 1 zlatistým ševronem hrotem dolů.

Generál poručík (Gjeneral Divizioni) 2 horiz. položené hvězdy nad splétaným zlatistým prýmem po předním a dolním obvodu výložky – na képi se 3 obvodními pruhy se stylizovaným zlatistým vavřínovým listím (jako předchozí) nad 2 zlatistými širokými ševrony. Generál (Gjeneral Armate) zlatistý list nad 3 splétanými zlatistými širokými pruhy – na képi se zlatým kolmým žezlem nad třemi zlatistými splétanými vavřínovými obvodními pásy (pruhy).

V roce 1936 přijala albánská armáda nový stejnokrojový vzor, který v podstatě odpovídal tehdejšímu italskému modelu, tedy v zelenošedé barvě (ital. grigi-verde). Důstojnická okrouhlá čepice měla černý kožený štítek a zlatistý podbradník, tmavozelený okolek. Lemy dýnka, spodní a vrchní části okolku byly lemovány paspulí v barvě zbraně, na dýnku byl zlatistá Skanderbegova přilba, pod ní stříbřitý královský monogram Z a na okolku distinkční označení. Otevřená blůza se 4 knoflíky, skládanými náprsními a pobočnými kapsami s rovnými příklopkami dostala tmavomodrý límec s lemem v barvě zbraně nebo služby, hrotité nárameníky byly opatřeny distinkcemi, košile zelenošedá s černou kravatou, pro společenské příležitosti bílá. Jinak jako služební a polní nošena čepice vz. 20 s červeno-černo-červenou kokardou a monogramem Z, se zlatistými distinkčními prýmky vz. 20 vlevo. Poddůstojníci a mužstvo měli přidělenou stejnou okrouhlou čepici, ovšem bez lemů, s černým podbradníkem a se zelenošedým okolkem, se stříbřitým Z a s pravoúhlým podkladem v barvě zbraně s distinkčním označením na přední části okolku. Také blůza byla sice otevřená, ale s šedozeleným límcem (pro královskou gardu ovšem tmavomodrý jako u důstojníků). Na límci šípová výložka v barvě zbraně s malým stříbřitým knoflíkem nad mosazným číslem formace. Nárameníky hrotité s distinkcemi, pro pole určena francouzská přilba Adrian vz. 15.

Barvy zbraní a služeb byly stejné jako v roce 1920. Generalita červená se 3 dubovými listy ve zlatě; generální štáb tmavočervená se 3 stříbřitými dubovými listy na límci; královská garda tmavokarmínová; pěchota tmavozelená; dělostřelectvo tmavomodrá; ženie a obrněná vozba fialová; zdravotnictvo černá; veterináři tmavomodrá; logistika (zásobování) žlutá.

Hodnostní označení Albánské národní armády (Ushtria Kombëtare Shqiptare) 1936-1939.

Generalita: Generál (Gjeneral Armate): nárameník: stříbřitá Skanderbegova přilba nad vertikálním stříbřitým žezlem na zlatistém tříplameném splétaném nárameníku na červeném podkladě - čepice: zlatá Skanderbegova přilba nad tmavozeleným okolkem se stříbřitým horizontálním žezlem a se zlatistým vavřínovým dekorem po obvodu. Generálporučík (Gjeneral Divizioni): nárameník dtto (bez žezla) se 2 stříbřitými horizontálními hvězdami; čepice: dtto bez žezla se stříbřitým Z, na okolku se 2 stř. hvězdami a dekorem jako předchozí; na polní čepici vlevo 1 silný a 2 slabé zlatisté prýmky vlevo. Generálmajor (Gjeneral): nárameník jako předchozí s 1 stříbřitou hvězdou; čepice dtto jako předchozí s 1 stříbřitou hvězdou; polní čepice dtto jako předchozí s 1 slabým prýmkem. Štábní důstojníci: Plukovník (Kolonel): nárameník: v barvě sukna se 3 pěticípými zlatistými hvězdami v trianglu s širokým zlatistým lemem a s paspulí v barvě zbraně; čepice: zlatistá Skanderbegova přilba nad stř. Z, na okolku, zlatisté hvězdy horizontálně nad zlatistým krátkým prýmkem; polní čepice: 3 slabé zlatisté prýmky nad 1 středně silným. Podplukovník (Nënkolonel): nárameník: dtto jako předchozí se 2 zlatistými hvězdami; čepice: dtto jako předchozí se 2 hvězdami; polní čepice - dtto jako předchozí se 2 slabými zlatistými prýmky. Major (Major): nárameník: dtto jako předchozí s 1 hvězdou; čepice: dtto jako předchozí s 1 hvězdou; polní čepice - dtto jako předchozí s 1 slabým prýmkem.

Subalterní důstojníci: Kapitán 1. třídy (Kapiten Kl. I): nárameník: 3 zlatisté pěticípé hvězdy v trianglu se zlatistým proužkem na dolním okraji a s paspulí v barvě zbraně po obvodu; čepice: zlatistá Skanderbegova přilba na dýnku v převýšení nad stříbřitým Z a na okolku zlatistý krátký prýmek; polní čepice: 3 vertikální slabé prýmky nad 1 diagonálním prýmkem; Kapitán (Kapiten): nárameník dtto jako předchozí bez zlatistého prýmku; čepice: dtto jako předchozí, místo prýmku 3 zlatisté hvězdy vedle sebe; polní čepice: dtto jako předchozí bez diagonálního prýmku. Poručík (Toger): dtto jako předchozí se 2 hvězdami vedle sebe; čepice: dtto jako předchozí se 2 hvězdami; polní čepice: dtto jako předchozí se 2 zlatistými prýmky. Podporučík (Nëntoger): nárameník dtto jako předchozí s 1 hvězdou; čepice: dtto jako předchozí 1 hvězdou; polní čepice: dtto jako předchozí s 1 tenkým prýmkem. Důstojník - kadet (Aspirant): nárameník: dtto jako předchozí s 1 černou kovovou hvězdou. čepice: dtto jako předchozí s černou kovovou hvězdou; polní čepice: dtto jako předchozí s černým prýmkem. Poddůstojníci: Rotmistr (Kapter Kl. I): nárameník: 4 žluté prýmky, lem v barvě zbraně nebo služby; čepice: stříbřité Z nad pravoúhlým podkladem na dýnku v barvě zbraně se 4 vertikálami žlutými prýmky. Rotný (Kapter): nárameník: ddto jako předchozí se 3 prýmky; čepice: dtto jako předchozí se 3 prýmky. Četař (Rreshtar): nárameník: dtto jako předchozí se 2 prýmky; čepice: dtto jako předchozí se 2 prýmky. Mužstvo: Desátník (Tetar): nárameník: dtto jako předchozí s 1 prýmkem; čepice: dtto jako předchozí s 1 prýmkem. Vojín (Ushtar): nárameník: dtto jako předchozí bez prýmu; čepice: dtto jako předchozí bez prýmku. Tato hodnost je také vydávána jako svobodník (Nëntetar) bez bližšího určení distinkce.

Po okupaci Albánie italskou armádou 7. dubna 1939 vznikla albánská obdoba fašistických MVSN, tzv, Albánská milice (Milizia Albanese), totožně vystrojená jako její italský protějšek, s bílými nízkými albánskými muslimskými fezy, s bílým řemením a s okrouhlým štítkem s albánským orlem na červeném poli na levém nadloktí, kdy orel měl na hrudi fasces. Totožný štítek bez fasces nosili i příslušníci UCK po roce 1990.

Albánie: kapitán 1936-39 a poddůstojník 1936-39.
(Ilustrace jsou originálními díly autora příspěvku)

Albánie: kapitán 1920-29 a major 1929-36.

Belgie

Od vzniku samostatného belgického království v r. 1830 byl stejnokrojový obraz belgické armády značně ovlivněn jižním francouzským sousedem. Po vstupu do války v r. 1914 ještě belgická armáda vzdorovala německé invazi v barevných stejnokrojích, ale záhy podobně jako francouzští spojenci oblékla v r. 1915 nové polní stejnokroje vycházející jak z francouzského, tak především britského spojeneckého modelu v barvě khaki. Inspirace anglickými uniformami se projevila ve střihu blůz mužstva a do určité míry i důstojníků, nově přijatá ocelová přilba byla derivátem francouzského modelu Adrian M 15, jednotně označeným nad čelem reliéfem lví hlavy. Ke krku uzavřená blůza se stojatým límcem a s náprsními a pobočnými kapsami, s nárameníky s číslem formace a s límcovými výložkami v barvě zbraně nebo služby, navíc i s dodatečným emblémem v kovu. Výstroj byla doplněna koženým hnědým kompletem francouzského vzoru, ovinky u mužstva a u důstojníků kožené holínky spolu s řemením Sam Browne jako u ostatních spojeneckých důstojníků, s okrouhlou čepicí se štítkem a s červeno-žluto-černou kokardou na dýnku, s emblémem resp. hodnostním označením na okolku.

Zcela nový byl systém distinkcí: u mužstva a poddůstojníků částečně připomínal redukované z barevných uniforem, stejně umístěných na předloktí: vojín (soldat) bez hodnosti, soldat d’élite (svobodník) 1 kosý červený prýmek, desátník (caporal - u jízdních formací [JF] brigadier) 2 červené prýmky, seržant (sergent - [u JF] maréchal des logis) 1 stříbřitý kosý prýmek vrchní seržant (premiér sergent - [u JF] premiér maréchal des logis) 2 stříbřité prýmky, premier sergent-major - hlavní seržant - u jf premier maréchal des logis chef) 3 stř. prýmky. Praporčické funkce: na límcové výložce kovový symbol zbraně nebo služby stříbřitý, u mužstva bronzový.

Tyto hodnosti byly stejné i u nových stejnokrojových předpisů M 1935. Zatímco v období 1915-35 byly na stojatých límcích uzavřených blůz pro všechny hodnosti prakticky stejné i s doplňujícími lemy, v nové podobě u mužstva a praporčických (adjutantských) hodností na ležatých límcích uzavřených blůz ve formě nepravidelného rombu, na límcích otevřených blůz důstojníků a generálů dostaly rovněž nepravidelnou pentagonální formu, podle stupně hodnosti nestejné velikosti.

Vedle distinkcí na těchto výložkách (pro adjutanty a důstojníky) byl pro všechny hodnosti příslušný symbol zbraně nebo služby v bronzu (u mužstva a poddůstojníků), stříbřitý (pro adjutanty) nebo zlatistý (pro generály a důstojníky), vždy v převýšení nad hodnostním označením.

Adjutant (Adjudant) 1 stříbřitou šesticípou hvězdičku. Adjutant 1. třídy (Adjudant de 1ére classe - po 10 letech služby dtto se stříbřitým krátkým prýmkem mezi hvězdičkou a emblémem zbraně nebo služby). U adjutanta velitele čety (Adjudant chef de peleton) krátký horizontální stříbřitý prýmek na manžetě. Adjutant čekatel důstojnické hodnosti (Adjudant Candidat Sous-Lieutenant de Reserve) v záloze. Stříbřitou hvězdičku již na důstojnické pětiúhlé výložce. Důstojníci s pětiúhlými výložkami a zlatistými hvězdičkami: podporučík (Sous-Lieutenant) 1 hvězdičku. Poručík (Lieutenant) 2 hvězdičky vedle sebe. Kapitán (Capitaine) hvězdičky v trianglu. Kapitán velitel (Capitaine-Co mmandant - po 17 letech služby) dtto s krátkým zlatistým prýmkem v převýšení. Major (Major) 1 hvězdička v převýšení nad středně silným vodorovným prýmkem. Podplukovník (Lieutenant-colonel) dtto hvězdičky vedle sebe. Plukovník (Colonel) dtto hvězdičky v trianglu. Generálové: Generálmajor (Général-major) hvězdičky vedle sebe v převýšení 2 zlatistých krátkých prýmků. Generálporučík (Lieutenant-général) dtto hvězdičky v trianglu. Generálové navíc splétané nárameníky ze zlatistéhodracounu s jetelovým zakončením pro ceremoniální uniformu, čepici od r. 1926 s karmínovým okolkem se symbolem zbraně mezi 2 x dvěma kolmými zlatistými prýmky, se zlatistým dvojitým podbradníkem a s kokardou červeno-žluto-černou na dýnku. Důstojníci vyšší totéž, ale na khaki okolku, subalterní důstojníci zlatistý emblém na okolku a zlatisté šnůry, adjutanti totéž, ale stříbřité. Na plášti důstojnické distinkce s emblémem rovnou na límcích, na náramenících všech hodností symbol nebo číslo formace s korunou nebo symbolem v převýšení, opět podle kategorií v bronzu, stříbřité nebo zlatisté.

Barvy vyložení / lemy - symbol. Generalita: černá / karmín - hromová hůl (okřídlený granát a blesky), u generálů služeb původní barva a lemy služby včetně symbolu. Pěchota: šarlatová / král. modrá, u granátníků navíc granát. Myslivci a karabiníci: zelená / žlutý - lesní roh. Ardenští střelci: zelená / šarlat - kančí hlava. Dělostřelectvo: modrá / šarlat. Ženie: černá / šarlat - antická přilba. Jízdní myslivci: žlutá / modrá. Kopiníci: bílá / modrá. Guidové: amarant (zakalená červená) / zelená. Spojaři: / zelená. Zdravotnictvo: amarant / amarant. Lékaři: amarant samet a Aeskulapovu hůl. Lékárnící: tmavozelený samet. Administrativa: světle modrá / modrá - Merkurova hůl. Justice: fialová. Tankisté, ardenští střelci (motorizovaní) kožené kabáty a kožené kamaše, stejně jako pěchota, důstojníci hnědé kamaše či holínky.

Belgie: důstojník 1916-34 a adjutant dělostřelectva 1934-39.

Belgie: motorizovaná jízda 1934-39 a pěšák (desátník) v plášti – 30. léta

Belgie: generál a nadporučík ardenských střelců – oba 30. léta.

Bulharsko

Vzhled bulharské armády byl velmi ovlivněn od počátku, tedy konce sedmdesátých let XIX. století, stejnokrojovým modelem spřátelené ruské armády, která se ve válce s Tureckem 1877/78 zasloužila o bulharskou samostatnost. Vzhled uniformy tehdy - s pochopitelnými specifickými odchylkami - sledoval změny adjustace carské armády až do 1. světové války. Uniforma bulharských ozbrojených sil byla od r. 1908 u důstojnického sboru a generality takřka totožná se stejnokroji důstojníků ruské armády zavedenými v témže roce. Bulharští důstojníci tehdy obdrželi furažky s oválnou kokardou v bulharských barvách, šedozelenou blůzu střihem korespondující obdobnou u carských protějšků, stejně jako dvouřadý plášť, který obdržel modrozelený límec s petlicí v barvě zbraně.

Nárameníky byly v podstatě carské důstojnické pogony, nicméně důstojnické hodnosti byly vyjádřeny hvězdami německého typu. Poddůstojníci a mužstvo v témže roce dostali kaštanově hnědé stejnokroje podobného střihu, rovněž s nárameníky ruského typu, s náprsními kapsami, s furažkami se štítkem a kokardou s hnědým dýnkem a okolkem v barvě zbraně, s kalhotami v opáncích, tj. lidové jednoduché obuvi s řemínky na holeních. Během války na straně centrálních mocností došlo u poddůstojníků a mužstva v r. 1915 ke změně stejnokroje na šedozelenou, vzápětí ovšem díky německému importu odstín v polní šedi. Stejně jako předchozí byla i tato uniforma s pogonami a s lemy manžet, límců a nárameníků. Uvedený stejnokroj včetně důstojnických uniforem byl nošen celá dvacátá léta až do poloviny třicátých let, kdy se změnil především střih důstojnických uniforem, při ponechání původní barvy sukna, tedy šedozelené. Nová uniforma vz. 35 sice měla stejné nárameníky i systém hodností jako předchozí, ale dostala k zapnuté blůze ležatý límec u důstojníků s německými prýmky ve zlatisté nebo stříbřité podobě, stejně jako nárameníky. U mužstva a poddůstojníků se armáda vrátila ke kaštanově hnědé uniformě, nyní s polootevřeným límcem blůzy a se stejně střiženými kapsami - skládanými a s příklopkou s vykrojením jak u náprsních, tak pobočných - jako u důstojníků. Poddůstojníci a mužstvo navíc na límcové výložky dostali podle kategorie 1-2 jednoduché žluté nebo bílé prýmky. Novinkou byla hnědá lodička podle vzoru italské bustiny, čili se sepnutou klopou a čelním stojatým štítkem s trikolorou ve štítku na pravé straně, podobně jako na nové přilbě domácí provenience, jenž v r. 1936 nahradila německou vz. 16 a podobala se tehdejší španělské. Plášť důstojníků byl nadále dvouřadý s modrozeleným límcem, u poddůstojníků a mužstva hnědý jednořadý. U generality byla zavedena límcová výložka v červené barvě se zlatistým lemem a s dubovým listovým dekorem.

Distinkce byly následující: vojín (rednik) nárameník s lemem v barvě zbraně, svobodník (jefrejtor) dtto se žlutým příčným páskem, desátník (kandidat podoficer) dtto 2 pásky. Poddůstojník (podoficer) dtto se 3 pásky a se žlutým lemem po obvodu. Šikovatel (feldfebel) dtto se širokým příčným páskem. Praporčík (oficerski kandidat) pogona se zlatistým resp. stříbřitým dezénem (u jízdy a technických jednotek - podobně bílé prýmky u poddůstojníků a mužstva) s lemy a středovým průsvitem v barvě zbraně. Podporučík (podporučik) dtto s 1 hvězdou v kontrastním kovu (např. bílá na zlatistém či žlutá na stříbřitém dezénu). Poručík (poručik) dtto 2 hvězdy nad sebou. Kapitán (kapitan u jízdy rotmister) dtto 3 hvězdy v trianglu. Major (major) dtto se dvěma středovými průsvity a 1 hvězdou. Podplukovník (podpolkovnik) dtto hvězdy nad sebou ve středu mezi průsvity. Plukovník (polkovnik) dtt. 3 hvězdy v trianglu, Generalita: generálmajor (general-major) na zlatistém či stříbřitém cik-cak dezénu 1 hvězda. Generálporučík (general-lejtěnant) dtto 2 hvězdy nad sebou. Generál (general) dtto hvězdy v trianglu. Polní maršál (maršal na Bolgaria) dtto se dvěma zkříženými maršálskými holemi s korunou v převýšení.

Bulharsko: generál, 30. léta a důstojník pěchoty 1918-34.

Bulharsko: poručík letectva 1939-49 a poddůstojník, 30. léta.

Bulharsko: důstojník jízdy 1908-34 a pěšák 1918-34 a pěšák 1934-39.

Československo

První ozbrojené síly Československé republiky v r. 1918 byly jednak pluky československých legií v Rusku, Francii a Itálii, jednak se skládaly s tzv. domácího vojska, tedy formací bývalé rakousko-uherské armády. Domácí vojsko složené z Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků nacházejících se v den vyhlášení samostatnosti na novém československém území bylo oděno v původních rakousko-uherských stejnokrojích, z nichž pouze odstranilo symboly monarchie, tj. rozety na pokrývkách hlavy, hodnostní označení, resp. černožluté prvky. Podle Nařízení č. 434 - NO. pres. z 30.11.1918, rozkazu vel. čs. branné moci č. 9, dále nař. 434 / I z 11.12.1918 - roz. č. 12 a nař. č. 2561 / pres. z 27.01.1919 - změna označení štáb. důstojníků obsažených v Souhrnných směrnicích čs. MNO týkajících se přechodné úpravy rakouského vojenského stejnokroje na československý stejnokroj Domácího vojska, byly postupně zaváděny nové úpravy hodnostního systému - již 28. října 1918 byly spontánně odstraňovány rozety s inic. panovníka (K) na čepicích a nahrazovány červenobílou stužkou obvykle upravenou do kokardy - na límcích a čepicích a s novým výsostným označením na čepicích (viz příslušné tabulky). Tato provizorní uniforma - nazývaná podle obdobně upravených platidel „okolkovaná” - byla v užívání až do srpna r. 1919, kdy byl uveden v platnost první stejnokrojový předpis československé armády A-28. Předpisy stejnokrojové pro čs. brannou moc (výnos MNO 7931 / VIII ze dne 1. srpna 1919. Tehdy byla zavedena nová khaki uniforma s okrouhlou čepicí resp. baretem, s otevřenou blůzou a s novými hodnostními označeními na rukávech, s výložkami v barvách zbraně nebo služby na límci (tvar odpovídal límcovému označení francouzských legií)

Zmíněný stejnokroj byl však brzy vystřídán známým vzorem 21, uvedeným v platnost Služebním předpisem čs. branné moci Ho-1. Přeměny stejnokroje čs. branné moci z 27.11.1920. Tento předpis, opět určující jako základní barvu uniformy khaki a s novým systém označení hodností a emblému na pokrývkách hlavy procházel v následujících letech dílčími úpravami obsaženými ve Věcném věstníku MNO a Výnosech MNO až do konce Československa v r. 1939. Většími změnami byly inovace důstojnických a rotmistrovských distinkcí pro slavnostní příležitosti včetně podbradníků, opasku a šavlí v letech 1924 až 1926, ale zejména zavedení nových distinkcí a dalších označení pro rotmistry, důstojníky a generály v r. 1930, užívané až do r. 1939.

Podrobný přehled všech stejnokrojových změn v adjustaci československé armád od uvedené první oficiální uniformy z let 1919/20 do roku 1939 lze nalézt v publikaci VOGELTANZ Jan - POLÁK Milan: Československé legie 1914-1918, Československá armáda 1918-1939: Uniformy – symbolika – výstroj – výzbroj. Paseka 1998.

Dánsko

Dánsko stálo naposledy ve válečném stavu proti Prusku a Rakousku v r. 1864 a po prohrané válce se vybavení královské armády příliš neměnilo. Ve výstroji to byl v r. 1910 černý dvouřadý plášť, donášený ještě v r. 1940 mužstvem především rezervních formací. Větší změna v adjustaci přišla v polovině 1. světové války (za níž Dánsko zůstalo neutrální), když byla zavedena moderní šedá uniforma vz. 15 spolu s novým typem šedého pláště a nošená rovněž - zejména mužstvem - ve stejném roce 1940 za německé invaze. Blůza s jednořadým zapínáním, sestojatým přeloženým límcem a s nárameníky (vše lemováno červenou paspulkou), s ohrnutými kalhotami a černými botami zapínanými do poloviny lýtek byla doplněna šedou lodičkou s oválnou kokardou červeno-bílo-červenou. Poté přišla do vybavení dánských ozbrojených sil osobitá přilba domácího modelu M23 se státním znakem (ve štítku se 3 levharty ve věnečku a s korunou v převýšení).

Poslední a nejrozsáhlejší stejnokrová inovace byla jako vz. 23 zavedena 24. února 1925. Tehdy přijala dánská armáda stejnokroj v barvě khaki, sestávající u důstojníků ze služební a zejména polní lodičky s klopu vepředu vykrojenou se širokým hnědým lemem a stejnými paspulkami i na temeni formovaná podle francouzského vzoru bonet a police z doby II. císařství a mající obdobu (bez střapečku!) např. u belgické armády, opět s oválnou kokardou v barvách jako u vz. 15. Blůza byla pro důstojníky dvojí: služební s otevřeným límcem a s náprsními a pobočnými kapsami (náprsní skládané), s khaki košilí a světlejší kravatou, s nárameníky s novými distinkcemi a s označením formace na límci. Druhý typ byl určen i pro polní službu a ve stejné podobě patřil i mužstvu (zde z hrubšího sukna), se stejnými kapsami, nárameníky a se čtyřhranou hvězdou jako britské pips. Čepice důstojníků a generálů byla okrouhlá s dýnkem khaki a velmi světlým okolkem, na němž byl oválný státní znak v otevřeném věnci, kde počet dubových listů vyjadřoval hodnostní kategorii, s korunou v převýšení a opět s oválnou kokardou na dýnku. Plášť byl khaki dvouřadý, u důstojníků jako služební otevřený tzv. ulster. Kalhoty byly u důstojníků služební pantalony a pro polní službu breeches (jezdecké) s holínkami z hnědé kůže, u mužstva nadále i khaki kalhoty zahrnuté a stejné i boty.

Distinkce vz. 23 byly u generálů, důstojníků a praporčíků na náramenících: generálové a důstojníci s povrchem s velmi světlešedohnědého hedvábí se zlatistými šesticípými hvězdami: generál (král Christian X.) 3 hvězdy 33 mm v průměru, generálporučík (Generalløjtnant) dtto 2, generálmajor dtto 1 hvězdu. Štábní důstojníci: plukovník (Oberst) dtto 3 hvězdy 24 mm hvězdy, podplukovník (Oberstløjtnant) dtto 2 hvězdy, major (Kaptajn) dtto 3 hvězdy pěticípé 14 mm, kapitán (Kaptajnløjtnant) dtto 2 hvězdy a mezi nimi 1 trojcípá 12, 5 mm hvězda, poručík l. třídy (Premierløjtnant) dtto 2 pěticípé 14 mm hvězdy, záložní poručík (Lojtnat af reserve) dtto 1 hvězdu pěticípou a 1 hvězdu trojcípou, poručík 2. třídy (Sekondløjtnant) dtto 1 pěticípou hvězdu. Praporčíci (officiantgruppen): s povrchem z tmavohnědého hedvábí s mosaznýmiknoflíky, rozetami a obdélníčky: sborový praporčík (Korpsofficiant) 2 rozety s obdélníčkem mezi nimi, štábní praporčík (Stabsofficiant) dttp 2 rozety, nadpraporčík (Overofficiant) dtto. 1 rozetu a 1 obdélníček, praporčík (Officiant) 1 rozetu. Záložní poddůstojníci (Underofficerer af reserven): khaki nárameník s tmavohnědým středním hedvábným pruhem s klikatým dezénem se sutaškou ze stříbřitě šedého hedvábí, hlavní seržant (Oversergent) dtto se 2 bílými kovovými obdélníčky, seržant (Sergent) dtto s 1 obdélníčkem. Kadet (Kornet) khaki nárameník se sutaškou důstojnického typu ve světlehnědé barvě a se středovým pruhem ze světle hnědého hedvábí s bílou trojcípou hvězdou. Mužstvo: nad manžetou úzké ševrony hrotem vzhůru ze žluté bavlny: desátník (Korporal) 2 ševrony, svobodník (Underkorporal) 1 ševron, vojín (Menig) bez hodnosti.

Dánsko: generál ve variantě uniformy M23 s upnutým límcem a vojín v plášti M10 a uniformě M15 s přilbou M23.

Dánsko: příslušník gardy v ceremoniální a v každodenní adjustaci.

Dánsko: svobodník v polní uniformě M15 s přilbou M23 a důstojník ve služební uniformě M23 – varianta s otevřeným límcem.

Dánsko: poddůstojník v plášti s přilbou M23 a svobodník v polní uniformě M23 – oba 30. léta.

Estonsko

Po vyhlášení samostatnosti Estonska jako republiky 24. února 1918 se postupně a spontánně formovaly ozbrojené síly nového státu, které čelily počátkem prosince osmnáctého roku invazi bolševických jednotek. Zprvu se jednalo o dobrovolnické formace miličního charakteru jako byl tzv. Ochranný svaz (Eesti Kaitselit) jak v oblasti Dorpatu (dnes Tartu) a na dalších místech. Také partyzánské oddíly, z nichž byl nejznámější tzv. Kuperjanův prapor (podle carského důstojníka Kuperjanova), dále prapor Kaleva, Tartuský prapor, také již r. 1917 vzniklá studentská jednotka “Omakaitse”, skautský prapor (Eesti Scouts) v přístavu Haapsalu, prapor Sakala a převážně z livonských Němců složený Baltský ptapor, pozdější Baltský pluk (Baltenregiment), opět postavený v Dorpatu - původně Dorpater Heimatschutz. Všechny uvedené útvary se postupně začleňovaly do vznikající estonské regulérní armády pod velením generála Johannise Laidonera. Veliteli byli jednak bývalí carští důstojníci, jednak němečtí aristokraté, z nichž byl nejznámější velitel Baltského pluku plukovník Conrad von Weiss. Po příchodu finských dobrovolníků na jaře byla zastavena ofenzíva Rudé armády a bolševici byli zatlačeni k Narvě.

V součinnosti s Judeničovou bílou Severní armádou postupovali na jaře r. 1919 i estonští vojáci, v té době již jako estonská národní armáda, do které byly do konce r. 1919 zařazeny i výše uvedené jednotky.

Ve složitých měsících války za nezávislost 1918-1919 bylo třeba různorodé dobrovolnické jednotky alespoň jednotně provizorně označit estonskými národními symboly, především světlemodro-černo-bílou trikolorou převzatou z estonské státní vlajky.

Ve formě rukávové pásky či rovněž otevřené krokvice (ševronu), nošených na pravém (někdy i levém) nadloktí, obojí v barvách estonské trikolory, jež se v menší podobě objevila na prvních kokardách na čepicích v podobě perlové pěticípé hvězdy se středovou kokardou, také v další formě kokardy vycházející z ruské carské armádní, tedy oválné, kde trikolora byla ve středu ve vodorovné podobě, ale i na náramenících v úzké stužce či ve formě ševronů na manžetách. Stejnokroje nejvíce sestávaly z elementů bývalé carské armády, plášťů šinělů, gymnasťorek, frenčů, okrouhlých čepic i papach, ale i civilních oděvních součástek.

První regulérní výstrojní předpis estonské armády byl vydán 23. března 1919. Nově byla předepsána uniforma v khaki barvě (za donášení předchozích různorodých výstrojních součástek) s okrouhlou čepicí vycházející z carského, resp. britského modelu s kokardou jako u carských důstojníků, tedy oválnou s paprsčitým okrajem a s horizontální estonskou trikolorou ve středu. Blůza se stojatým límcem a se zapínáním na 5 stříbřitých knoflíků (s emblémem ze státního znaku, tedy se 3 levharty), se skládanými pobočnými a náprsními kapsami s příklopkou, s límcem u důstojníků tmavomodrým s bílým lemem, s nárameníky, s kalhotami breeches, tedy jezdeckými barvy khaki, stejně jako pro mužstvo, u důstojníků také tmavomodrými s bílým lemem a s černými holínkami, s řemením Sam Browne pro důstojníky. Na levém nadloktí s tmavomodrým bíle lemovaným štítkem se symbolem zbraně (bílým - např. zkřížené pušky pro pěchotu) a u historických formací s původním emblémem (u Kuperjanova praporu s bílou lebkou se zkříženými hnáty, u skautů s losí hlavou apod.). Pláště dvouřadé, ale také staré ruské šiněly, jako polní nošena německá přilba vz. 16. Elitní jezdecký pluk nosil světlemodrou atilu s bílými šňůrami podle carského vzoru, s černým límcem a stylizované světlemodré képi s černým kalpakem, k tomu červené husarské kalhoty opět carské provenience. Světle modré nárameníky se stříbřitými distinkčními doplňky, posléze koncem roku u poddůstojníků a mužstva v barvě sukna stejnokroje.

Distinkce byly následující: Generalita: Generál (Kindral): na límci 2 zlatisté šesticípé hvězdy, manžety se 2 zlatistými širokými prýmky s kličkou, nárameník s cik-cak ornamentem mezi klikatými okraji. Generálmajor (Kindral major): dtto s 1 hvězdou, dtto s 1 prýmkem, na nárameníku s. Štábní důstojníci: Plukovník (Polkovnik): na límci 2 zlatisté hvězdy, manžeta 2 středně silné zlatisté prýmky, nárameník s klikatým středovým ornamentem mezi 2 rovnými prýmky. Podplukovník (Alampolkovnik): dtto s 1 hvězdou, dtto 2 prýmky, dtto. Subalterní důstojníci: Kapitán (Kapten): na límci 4 stříbřité hvězdy, manžeta 4 tenké stř. prýmky, nárameník klikatý prým. Podkapitán (Alamkapten): dtto 3 hvězdy, dtto 3 prýmky, dtto. Poručík (Leitnant): dtto2 hvězdy, dtto 2 prýmky, dtto. Podporučík (Alamleitnant): dtto 1 hvězdu, dtto 1 prýmek, dtto. Praporčík (Lipnik): límec bez hvězd, manžety bez prýmku, dtto. Poddůstojníci: Důstojnický zástupce (Ohvitseri asetäitja): důstojnický límec bez hvězd, manžeta bez prýmku, nárameník stupňovitý ševron na rovném prýmku. Šikovatel (Veltveebel): 3 stříbřité hvězdy na khaki límci, na manžetě 4 světlemodré prýmky (rovněž s kličkou), na nárameníku stupňovitý ševron. Starší poddůstojník (vanen allovitser): dtt o 2 hvězdy, dtto 3 prýmky, dtto. Mladší poddůstojník (Noorem allovitser): dtto 1 hvězdu, dtto 2 prýmky, dtto. Mužstvo: Desátník (Kapral): dtto 1 hvězda, dtto 1 prýmek, prázdný nárameník (bíle lemovaný). Svobodník (Reamees): prázdný límec, manžeta bez prýmku, dtto. Vojín (Junior): dtto, dtto, uprostřed nárameníku zelená stylizovaná rybí kostřička.

Již 24. listopadu 1922 byl systém hodností pozměněn a zjednodušen. Důstojníci sice nadále nosili distinkce na tmavomodrých límcích a poddůstojníci a mužstvo na khaki, ale prýmky na manžetách byly zrušeny a nově se objevily hvězdy na náramenících, která byly bez lemů a dalších doplňků. Nový hodnostní systém byl následující: Generalita: Generál (Kindral): 3 zlatisté šesticípé hvězdy, na nárameníku 3 hvězdy. Generál-poručík (Kindral-leitnant): dtto 2 hvězdy, nárameník dtto se 3 hvězdami. Generál major (Kindral - major): dtto 1 hvězda, nárameník dtto hvězdy. Štábní důstojníci: Plukovník (Kolonel): na límci stříbřité hvězdy, nárameník hvězdy. Podplukovník (Kolonel-leitnant): dtto 2 stř. hvězdy, nárameník dtto 2 hvězdy. Major (Major): na límci 1 stř. hvězdu, nárameník jako předchozí. Subalterní důstojníci: Kapitán (Kapten - do 24. 2. 1924): 2 hvězdy, nárameník 1 hvězdu. Kapitán (Kapten - od 24.2.1924) 3 stř. hvězdy, nárameník dtto 1 hvězdu. Podkapitán (Alam-kapten - do 24.2.1924) 3 stř. hvězdy, nárameník 1 hvězdu. Poručík (Leitnant): 2 stř. hvězdy, nárameník 1 hvězdu. Podporučík (Alam-leitnant - od 24.2.1924 Nooremleitnant): 1 stř. hvězdu. Praporčík (Lipnik): prázdný důstojnický tmavomodrý límec, na nárameníku 1 hvězdu. Poddůstojníci: Důstojnický zástupce (Ohwitseri asetäitja): prázdný důstojnický límec, nárameník bez distinkcí. Šikovatel (Weltweebel): 3 stř. hvězdy, prázdný nárameník. Vrchní poddůstojník (Wanen allowitser): 2 stř. hvězdy, prázdný nárameník. Nižší poddůstojník (Noorem allowitser): 1 stř. hvězdu a prázdný nárameník. Mužstvo: Desátník (Kapral) 1 stř. hvězdu a prázdný nárameník. Voják po výcviku (Reamees) prázdný límec a nárameník. Voják před výcvikem (Noor): prázdný límec i nárameník.

Stejnokroj nadále khaki v předchozím střihu stejně jako okrouhlá čepice s kokardou, nyní britského typu.

Všechny hodnosti nyní na levém nadloktí světlemodrý soukenný štítek tzv. ruský s černou (vnitřní) a bílou (vnější) sutaškou po obvodu a s bílým vnitřním symbolem uvnitř: generální štáb a a administrace tři leopardy, pěchota zkřížené pušky, jízdní pluk zkřížené šavle a kopí, dělostřelectvo zkřížené hlavně, ženie zkřížený rýč a sekyru. Ostatní formace tradiční symboly: Estonští skauti stříbřitý nebo zlatistý štít s losí hlavou, Kaleva prapor štít v trikoloře a stejně tak ševron, Kuperjanovi partyzáni stř. lebku a zkřížené hnáty, Sakala partyzáni v pentagonálním černém bíle lemovaném štítku vertikální meč a z profilu po stranách tvář a lebka. Jinak nadále k polní výbavě patřila německá přilba vz. 16 a lodička se spínanou klopu a předním štítkem (obdoba italské bustiny resp. bulharské lodičky), dále dvouřadý plášť a polní řemení.

V r. 1924 byly zavedeny nové stejnokroje s uvedenými insigniemi, ale zrušeny již po dvou letech 1926. V tomto mezidobí estonští důstojníci a poddůstojníci užívali képi švýcarského typu s kovovým emblémem stylizované šesticípé hvězdy se státním znakem a s distinkčními prýmky po obvodu. Na tmavším khaki límci nošeny důstojníky malé hodnostní hvězdy, u poddůstojníků hnědé prýmky, které byly rovněž ve zkrácené podobě pod odznakem na képi. Jízdní pluk oblékl stejnokroj husarského střihu s képi (s červeným sáčkem) a atilou v khaki barvě a stejnobarevnými šnůrami. Jezdecké kalhoty byly v červené barvě.

Záhy se ukázalo že nové képi nebylo v armádě populární a inovovaný předpis vz. 27 byl realizován již r. 1926 u důstojníků a za rok u poddůstojníků a mužstva. Místo képi byla zavedena okrouhlá čepice britského stylu pro všechny hodnostní stupně s koženým podbradníkem, s novým emblémem s okrouhlou národní kokardou na osmicípé paprsčité hvězdě nad štítkem se třemi leopardu na zkřížených mečích s dubovým věncem s podložkou v barvě zbraně nebo služby. Generalita podle britského vzporu měla okolek červený a na černém štítku dvě řady zlatistých dubových listů, u štábních důstojníků byla 1 řada, subalterní bez listoví, poddůstojníci a mužstvo štítek s khaki potahem. Na stojatém límci nyní khaki patka s knoflíkem a ševronem v barvě zbraně nebo služby: generalita zkřížené dělové hlavně na holi s blesky na červené patce se ševronem ze zlatistých dubových listů. Generální štáb: hůl s blesky a s purpurovým ševronem, ministerstvo války „SM“ monogram s oranžovým ševronem, pěchota: plukovní nebo praporní arabské číslo s modrým ševronem, jízdní pluk: stylizované R a ocelově šedý ševron, dělostřelectvo: plukovní číslo a červený ševron, automobilní / tankový pluk: přilba na zkřížených hlavních a purpurový ševron, tradiční jednotky nosily rukávový štítek a označení s modrým ševronem: Estonští skauti: sobí hlavu. Kalev prp.: štítek s trikolorou. Kuperjanov partyzáni: lebku s hnáty. Sakala partyzáni: meč, tvář a lebku. Důstojníci na levé náprsní kapse emailové plukovní odznaky ruského typu.

Důstojníci nyní jako distinkční označení malé či velké rozety na náramenících se zlatistým emblémem E s paží smečem na černém výčnělku (v letech 1943-45 označení estonských SS).

Vojenští úředníci v hodnostech odpovídajícím důstojnickým - Ohvitseri asetäitja) užívali stříbřitých stylizovaných květů - tulipánů. Poddůstojníci a mužstvo zlatisté ševrony na náramenících s převýšením nad stylizovanou osmicípou hvězdou se středovým terčíkem se třemi leopardy.

Distinkční označení estonské armády v letech 1926-1936 bylo na náramenících: Generalita: Generál (Kindral): 3 malé rozety v převýšení velké rozety ve věnci. Generálporučík (Kindralleitnant): dtto 2 malé rozety. Generálmajor (Kindralmajor): dtto 1 malá rozeta. Štábní důstojníci: Plukovník (Kolonel): 3 malé rozety nad velkou rozetou. Podplukovník (Kolonelleitnant): dtto 2 malé rozety. Major (Major): dtto 1 malá rozeta. Subalterní důstojníci: Kapitán (Kapten): 3 malé rozety. Poručík (Leitnant): dtto 2 malé rozety. Podporučík (Nooremleitnant): dtto 1 malá rozeta. Praporčík (Lipnik): 1 malá rozeta na tenkém a středně širokém zlatistém kroužku. Poddůstojníci z povolání: Důstojnický zástupce (Ohvitseri asetäitja): tenký a středně široký zlatistý kroužek. Šikovatel (Veltveebel): 4 ševrony nad poddůstojnickou hvězdou. Vrchní poddůstojník (Vanemallovitser): dtto 3 ševrony. Poddůstojník (Noorem allovitser): dtto 2 ševrony. Desátník (Kapral): dtto 1 ševron. Svobodník (Reamees): poddůstojnickou hvězdu. Poddůstojníci a mužstvo základní služby: Poddůstojník (Noorem allovitser): ševrony. Desátník (Kapral): 1 ševron. Svobodník (Reamees): prázdný nárameník. Vojín (Noor): prázdný nárameník a bez límcového knoflíku.

Tmavomodrá důstojnická ceremoniální uniforma sestávala z okrouhlé čepice a upnuté tuniky s černou sametovou límcovou patkou s lemem v barvě zbraně nebo služby a z knoflíků a s francouzskou manžetovou patkou se třemi knoflíky rovněž s lemy v barvě zbraně nebo služby. Zlatisté dracounové splétané nárameníky s podložkou rovněž v barvě zbraně. Jízdní pluk se žlutým képi a s kalpakem světlemodrým, se světlemodrým dolmanem - atilou s bílým šnůrováním, s distinkcemi na splétaných náramenících carského typu a s červenými breeches. Jako polní opět předepsána německá přilba vz. 16, lodička italského typu s podbradníkem (obdoba současné finské) a s emblémem jako na služební okrouhlé čepici. Dvouřadý plášť s límcovou patkou v barvě označení s černými lemy.

Estonská armáda (Eesti Maavägi) zavedla novou zjednodušenou uniformu 1.4.1936, při zrušení tmavomodré ceremoniální. Nově oblékli vojáci z povolání (včetně poddůstojníků) novou khaki uniformu s okrouhlou čepicí s původním emblémem z r. 1926, ale tentokrát bez kokardy na dýnku, s koženým podbradníkem a štítkem. Nový khaki stejnokroj byl pro profesionály střižen ve formě otevřené blůzy se skládanými kapsami náprsními a měchovitými pobočnými, s hrotitými nárameníky, se 2 knoflíky na manžetách. Poddůstojníci a mužstvo prezenční služby nosili uzavřenou blůzu nebo gymnasťorku ruského střihu.

Příslušnost ke zbrani nebo službě byla nově vyjádřena formou kovových symbolů na límci. Generalita límcové patky jako jejich britské protějšky (tj. gorget patch) v červené barvě černě lemované se zlatistým knoflíkem a zlatistým pásem ve středu z dubových listů. Štábní důstojníci symbol formace nad štítkem s číslem v černé barvě na šesti dubových listech, subalterní důstojníci se 2 dubovými listy, poddůstojníci z povolání symbol a štítek bez dubových listů.

Poddůstojníci prezenční služby a mužstvo pouze štítek s číslem a barevný lem podle formace na přední části límce. Označení v kovu a barva označení u pěchoty byly zkřížené pušky a číslo jednotky (nebo vz. 1926 praporní odznak u Estonských skautů, Kalev prapor, Kuperjanov partyzánů a Sakala partyzánů) na štítku pro pěchotu ocelově šedém. Dělostřelectvo hořící granát s č. praporu na zkřížených hlavních a s červenou barvou, ozbrojená vozba (pluk) zkřížené kanony a s rytířskou přilbou na kole a s červenou barvou, ženie zkřížené blesky a sekyra nad hradem a s černou, pohraniční stráž zkříženou pušku s mečem s hraničním sloupem a zelenou.

Důstojnické hodnosti byly nově na manžetách ve formě prýmků se štítkem se 3 leopardy mm) v převýšení a ve věnečku. Prýmky po obvodu manžet střední (7 mm), silné (19 mm) a velmi silné (31 mm), úředníci tyto dracounové prýmky bez štítku. Poddůstojníci a mužstvo z povolání širší ševron a zlatou pěticípou hvězdu. Poddůstojníci prezenční služby a mužstvo ševrony v barvě zbraně a hvězdu na služebních uniformách na manžetě, u letních gymnasťorek pouze na levém nadloktí. Záložní důstojníci a úředníci zlatisté cik-cak označení nad prýmky.

Distinkce od 1.4.1936 do 30.3.1939. Generalita: Generál (Kindral) zlatý štítek a 3 středně silné prýmky nad jedním silným. Generálporučík (Kindralleitnant): dtto 2 středně silné na1 silným. Generálmajor (Kindralmajor): dtto 1 středně silný nad 1 silným prýmkem. Generálské prýmky 31 mm. Štábní důstojníci: Plukovník (Kolonel): štítek a 3 středně silné a 1 silný (18 mm). Podplukovník (Kolonelleitnant): dtto a 2 středně silné a 1 silný 18 mm. Major (Major): dtto a 1 středně silný a 1 18 mm. Subalterní důstojníci: Kapitán (Kapten): štítek a 3 středně silné (7 mm). Poručík (Leitant): dtto a1 středně silný. 3středně silné. Podporučík (Nooremleitnant): dtto a 2 středně silné. Praporčík (Lipnik): dtto a 1 středně silný. Poddůstojníci a mužstvo z povolání: Důstojnický zástupce (Onvitseri asetäitja): 2 středně silné zlatisté ševrony s hrotem vzhůru. Šikovatel (Veltveebel): 1 zlatistý ševron 4 zlatisté hvězdy. Vyšší poddůstojník (Vanemallovitser): dtto a 3 hvězdy. Nižší poddůstojník (Nooremallovitser): dtto a 2 hvězdy. Desátník (Kapral): ddto a 1 hvězdu. Svobodník (Reamees): 1 ševron. Poddůstojníci a mužstvo prezenční služby: Nižší poddůstojník (Nooremallovitser): 1 ševron v barvě zbraně a 2 hvězdy. Desátník (Kapral): 1 ševron v barvě zbraně a 1 hvězdu. Svobodník (Reamees): pouze 1 ševron v barvě zbraně. Vojín (Noor): bez označení. Od 1. dubna 1939 zavedeny nové distinkce poddůstojníků při zachování původních důstojnických. Užívány do 17. června 1940, kdy Rudá armáda okupovala Estonsko. Profesionální poddůstojníci a mužstvo. Důstojnický zástupce (Ohvitseri asetäitja): středně silné zlatisté ševrony s hrotem vzhůru. Vrchní šikovatel (Vanemveebel): zlatistý ševron s kličkou nad 1 tenkým prýmkem. Šikovatel (Veebel): zlatistý ševron nad tenkými prýmky. Podšikovatel (Nooremveebel): ševron s kličku na 1 tenkým prýmkem. Šikovatel (Veebel) dtto nad 1 prýmkem. Podšikovatel (Nooremveebel) dtto) nad 1 prýmkem. Vrchní seržant (Vanemssesant): 1 ševron bez kličky a 4 zlatisté hvězdy. Seržant (Seersant): dtto nad 3 hvězdami. Podseržant (Nooremseersant): dtto nad 2 hvězdami. Desátník (Kapral): dtto nad 1 hvězdou. Svobodník (Reamees): pouze ševron. Poddůstojníci a mužstvo prezenční služby: Podseržant (Nooremseersant): 1 ševron v barvě zbraně a 2 hvězdy. Desátník (Kapral): dtto a 1 hvězda. Svobodník (Reamees): pouze ševron. Vojín (Noor): bez označení.

Jízdní pluk uzavřenou blůzu a na límci této služební uniformy označení zkřížených šavlí a R v bílé barvě zbraně. Důstojníci na khaki stejnokroji manžetové prýmky ve formě ševronů. Khaki ceremoniální atila s husarským képi, bílé šnůry a červené jezdecké kalhoty (breeches). Nadále německá M 16 přilba, M 6 polní čepice (bustina) a dvouřadý plášť.

Estonsko: dobrovolník 1918-19 a poddůstojník 1936-39.

Estonsko: voják v letní uniformě 1936-39 a a důstojník 1924-26.

Estonsko: poručík 1919-22 a poručík 1926-36.

Estonsko: generál 1936-39.

Finsko

Do r. 1917 bojovali Finové v uniformách carské armády, původní egalizační barva na barevných ruských uniformách byla světlemodrá. Základem nové armády nezávislého Finska se stali Finové žijící v Německu, kteří jako myslivecký útvar v rámci pruské armády vytvořili) tzv. Královský pruský myslivecký prapor No. 27 (Königlich preussische Jägerbataillon Nr. 27), nasazený na východní frontě. Po vyhlášení nezávislosti byl v r. 1918 vyloděn spolu s německým výsadkovým sborem k obraně Finska před bolševickou invazí. Ještě dlouho po osamostatnění nosili jeho příslušníci (tedy vyčlenění z německé armády) původní německé stejnokroje vz. 15 (mysliveckou modifikaci), ale již s novým základním finským označením, tedy bílo-světlemodro-bílou kokardou.

Již 28. ledna 1918 (potvrzena 11. dubna) byla předepsána první finská uniforma, opět modifikována 15.7.1918, v hnědošedé neutrální barvě se základním rozlišovacím prvkem ve formě bílé pásky na levém nadloktí, s kalhotami a německými tzv. horskými čepicemi, s označením hodností na límci a s německými nárameníky důstojníků. Toto v podstatě provizorium bylo nahrazeno v r. 1919již prvním regulérním stejnokrojem z 30.6.1919, tedy světlešedou blůzou s ramenními distinkcemi

Ovšem teprve 23. dubna (modifikováno 1. června) 1922 dostala finská armáda s konečnou platností upravený a rozšířený model 19 s variantami pro různé příležitosti. Mimo jezdeckou uniformu specifického vzhledu byly výrazné znaky na tomto stejnokroji nejen rukávovými výložkami (s patkou), ale nově i různou barvou zbraní a služeb ve formě lemů, resp. kovových symbolů (garda na náramenících poprvé heraldický snop - vázu odvozenou ze švédského erbu Vasovců). Nové byly šedé knoflíky s finským lvem s mečem na šavli, který byl i ve věnci na přezce opasku. Přilba byla nadále německá vz. 16, v zimě nošena kožešinová čepice osobité formy, obvyklá i ve švédské armádě. Poprvé se objevil jako další typický symbolický finský prvek ve formě růže (pětilisté) u distinkcí důstojníků. Jako stylizované rozety nošeny na límci. Garda opět nosila tradiční bílou pásku na levém nadloktí s finským státním znakem.

Je třeba zmínit ještě před rokem 1922 - vedle oficiálního modelu 1919 - různé varianty, např. u jízdního pluku Häme (bývalý carský Kexholm) byly v užívání světlešedé blůzy, hnědočervené žlutě lemované kosé manžety a límec, k tomu 6 tmavočervených náprsních prýmů, jezdecké tmavočerevené kalhoty (breeches) se dvěma úzkými žlutými lampasy. K tomu červenohnědá čepice ve stylu ruské furažky s žlutým okolkem a lemem dýnka. Jízdní pluk Nyland, pozdější dragounský pluk Undermann měl podobnou uniformu bez náprsních prýmků s tmavomodrou barvou označení a kalhotami, k tomu švédské plstěné čapky s tmavomodrou klopu, nebo celou tmavomodrou lodičku se štítkem (obdoba italské bustiny), s týlovými a ušními klopami.

U vzoru 1922 byly předepsány stejnokroje v šedé barvě s límcem a vyložením v tmavošedém odstínu, u pobřežního dělostřelectva v tmavomodrém. Blůza dostala pro všechny hodnostní kategorie 6 knoflíků v matné formě, u důstojníků byly našity skládané náprsní a poboční kapsy s příklopkami, vzadu 2 knoflíky. Vyložení švédského typu (rovné), u dělostřelectva polské (hrotité), u důstojníků ministerstva války, generální štáb a gardu (Bílou gardu, Karelský gardový pluk a gardové myslivce), tedy s patkou ve světle šedé barvě se třemi knoflíky. Nárameníky mužstva v šedé barvě stejnokroje, pěchota bez, jinak barevné lemy podle zbraní a služeb, u gardy celobarevné v tmavomodré, tmavočervené nebo zelené s bílými lemy, na náramenících kovový symbol formace žlutý. Důstojníci nárameníky německého typu pro všechny hodnosti splétané u generálů trojpramenné zlatisté se středním pramenem stříbřitým, jinak u dalších hodností zlatisté, ale užší a dvoupramenné a vždy se zlatistým finským lvem se symbolem zbraně či služby v převýšení.

Hodnostní označení na límcích. Generalita: Polní maršál (Sotamarsalkka) - pouze vyhrazeno Karlu Gustavu Mannerheimovi jako čestná hodnost: světle šedý široký límcový prýmek s dezénem z dobových na přední a dolní straně límce, překryt stejně širokým zlatistým prýmem, v polovině límce zakončeným hrotem, se zkříženými maršálskými holemi a se 3 zlatistými finskými lvy, Na manžetě se širokým šedým pruhem s dezénem z dubových listů 3 užší pruhy a opět se zkříženými maršálskými holemi. Generál (Jalkaväenkenraali) dtto bez zlatistého prýmu, se třemi finskými v trianglu vepředu, nárameník dtto s emblémem zbraně nad lvem, na manžetě dtto bez maršálských holí. Generálporučík (Kenraaaliluutnantti) dtto se 2 lvi vepředu nad sebou, nárameník ddto se symbolem zbraně nebo služby nad lvem, manžeta dtto se 2 užšími pruhy. Generálmajor (Kenraalimajuri) dtto s 1 lvem, nárameník dtto, na manžetě dtto s 1 užším pruhem. Štábní důstojníci: Plukovník (Eversti): na límci 1 širší a užší rpruh v převýšení se 3 zlatistými rozetami v trianglu vepředu, nárameník zlatistý splétaný ze 2 pramenů se lvem a symbolem zbraně v převýšení, na manžetě středně silný šedý pruh se 3 úzkými proužky. Podplukovník (Everstiluutnantti): dtto 2rozetami vepředu nad sebou, nárameník dtto, manžeta dtto se 2 tenkými proužky. Major (Majuri): dtto s 1 rozetou, nárameník dtto, manžeta dtto s 1 proužkem. Subalterní důstojníci: Kapitán (Kapteeni): na límci úzký šedý lem a 3 malé zlatisté rozety, v trianglu vepředu, nárameník zlatistý z rovných dracounových pruhů se lvem a symbolem zbraně, manžeta se 3 úzkými proužky. Poručík (Luutnantti): dtto se 2 malými rozetami, nárameník dtto, manžeta dtto se 2 tenkými proužky. Praporčík (Vänrikki): límec dtto s 1 malou zlatistou rozetou, nárameník dtto, manžeta s 1 tenkým proužkem. Poddůstojníci: Rotmistr (Vääpeli): nárameník se širokým žlutým ševronem nad symbolem zbraně nebo služby. Rotný (Ylikersantti): dtto 4 úzké ševrony. Četař (Kersantti): dtto 3 úzké ševrony - Desátník (Alikersantti): dtto 2 úzké ševrony. Svobodník (Korpraali): dtto 1 ševron. Vojín (Sotamies): dtto bez ševronu.

Poddůstojnické límce měly rovněž šedé lemy (u rotmistrů 2), uprostřed límce pak byl úzký prýmek v šedé barvě a s knoflíkem (u rotmistrů 2 prýmky). Podle jiných zdrojů měly být prýmky na náramenících nikoliv jako ševrony, ale rovné (jen jako poznámka).

Řemení hnědé, Sam Browne, jinak ceremoniální opasek stříbřitý s modrými průsvity a s přezkou se státním znakem, se střapci vlevo. Portepée zlatisté s černými průsvity.

Kalhoty tmavomodré pantalony nebo breeches, u generálů a generálního štábu s lampasy, u dělostřelectva, cyklistů technických jednotek úzké lampasy v barvě zbraně, ostatní důstojníci středně široký lem, mužstvo bez lemů.

V poli nošena lodička s klopou, také typ bustina se spínáním na temeni, u důstojníků s podbradníkem, v zimě pokrývka hlavy švédského typu s kožešinou (šedou), u technických jednotek černou a generality bílou. Jinak důstojníci služební okrouhlou čepici pruského typu s černým štítkem, u plukovníků s jednou řadou stylizovaných dubových listů, u generálů se 2 řadami, zlatisté. Podbradník u poddůstojníků černý, u důstojníků a generálů dvojitý dracounový. Okolek a lem dýnka tmavošedé, dýnko světlešedé s kokardou národní bílo-světlemodro-bílou, na okolku kokarda červená se zlatistým lvem (státní znak).

U vzoru 1922 nově určena pro jízdu blůza s 8 knoflíky s krátkými prýmky a lemy okrajů a švů světlešedým prýmkem, která byla nošena i maršálem Mannerheimem. Skotské manžety se dvěma knoflíky a stejnými krátkými prýmky jako na prsou. Jezdecké kalhoty tmavě červené (k šedé blůze) se dvěma úzkými žlutými prýmky. Důstojníci navíc k této uniformě jako slavnostní černou kartuši se zlatistým povrchem.

V létě všechny kategorie nosily šedou uzavřenu blůzu, holínky černé, plášť dvouřadý s tmavošedým límcem, na manžetách šedé hodnostní prýmky (popis viz výše).

Vzor 1927 zavedený 15. 8. 1927 se podstatně lišil od předchozího modelu především přijetím khaki barvou polní uniformy. Také zapínání bylo skryté (lištou), nicméně náprsní kapsy byly opět skládané a poboční s vykrojenou příklopkou se 2 knoflíky. Nicméně šedý stejnokroj nadále zůstal jako slavnostní a služební. Límec blůzy ležatý, čepice s klopou připomínala německou původně horských myslivců, opět s národní kokardou bílo-světlemodro-bílou, Jinak distinkce na límci a náramenících (hrotitých) zůstaly jako u vz. 22, tedy s krokvicemi poddůstojníků a mužstva a s označením zbraně nebo služby. Khaki uniforma důstojníků byla anglického střihu, tedy otevřená blůza se 4 knoflíky, na límci označení zbraně a na náramenících důstojníků opět finský lev a číslo formace. Manžety se 3 knoflíky a lemem v barvě zbraně, u hodností na límci prýmky zlatisté, jinak - stejně jako plášť - opět podle vz. 22.

Hodnostní označení důstojníků na polní khaki blůze vz. 27 bylo přímo na límci tedy lvy generálů, velké rozety štábních důstojníků a malé subalterních. Poddůstojníci a mužstvo na této polní uniformě nadále ševrony na náramenících.

Nový a vlastně definitivní předválečný vzor 36 (s menšími modifikacemi v r. 1937, 1939 resp. 1940) se odlišoval podstatně nejen znovuzavedením základní šedé barvy pro polní stejnokroj, tmavší než vz. 22, s polní čepicí typu německých horských myslivců a s novým typem distinkcí na límcových výložkách pro všechny hodnostní kategorie, navíc s odlišnou základní barvou zbraní a služeb a s lemy v doplňující barvě, s výkrojem na zadní straně a s dvojitým lemováním důstojníků včetně generality a také s dekorativní jedlovou větvičkou v předních rozích výložky. Nadále systém generálských lvů, velkých rozet pro štábní důstojníky a malých pro subalterní a nově s ševrony pro poddůstojníky a mužstvo rovněž na límcových výložkách.

Hodnostní označení bylo následující: Polní maršál (Sotomarsalkka) - hodnost vyhražená pro Karla Gustava Emila Mannerheima: límcová výložka v barvě několika gardových formací jejichž titulárním velitele Mannerheim byl, jako dragounského pluku Usimaa, finské Bílé gardy nebo obecná barva jízdy) s druhotnými lemy 1 mm a 5 mm příslušné formace, zlaté zkřížené maršálské hole a 3 finští zlatí lvi za sebou. Na manžetě 3 prýmy 10 mm nad silným prýmem 40 mm, vše překryto zkříženými maršálskými holemi. Generál (Kenrali) na výložce v barvě zbraně s lemy 1 mm a 5 mm 3 zlaté finské lvy - na manžetě 3 prýmky 10 mm nad silným prýmkem 40 mm.

Generálporučík (Kenraaliluutnanti) dtto se 2 lvy a na manžetě se 2 prýmky. Generálmajor (Kenraalimajuri): dtto s 1 lvem a s 1 prýmkem na manžetě. Štábní důstojníci: Plukovník (Eversti): výložka v barvě zbraně s 1 mm zlatým lemem a 1 5 mm lemem v druhotné barvě se 3 velkými rozetami. na manžetě 3 10 mm zl. prýmky pod 20 mm prýmkem. Podplukovník (Everstiluutnantti): dtto 2 velké rozety, na manžetě dtto se 2 prýmky. Major (Majury): dtto s 1 velkou rozetou a na manžetě 1 prýmek. Subalterní důstojníci: Kapitán (Kapteeni): na výložce v barvě zbraně 1 mm zlatistý lem a 3 mm lem v druhotné barvě se 3 malými rozetami. Na manžetě 3 prýmky - 2 10 mm a mezi nimi 1 5 mm. Poručík (Luutnantti): dtto 2 malé rozety, na manžetě 2 prýmky 10 mm. Praporčík (Vänrikki): dtto 1 rozeta, na manžetě 1 10 mm prýmek.

Kadeti: tato kategorie měla jednotnou tmavomodrou límcovou výložku s lemem světlešedým širokým 3 mm, od r. 1939 navíc jako u důstojníků v předních rozích dekorativní jedlovou větvičku. Na manžetě 7 mm zlatisté šnůrové lemování a 1 35 mm široký zlatistý ševron hrotem vzhůru nad žlutým dracounovým lvem se slunečními paprsky.: pro Kadeta rotmistra (Kadettivääpeli). Pro kadeta rotného (Ladettiylykersantti) dtto ale 4x5 mm zlaté prýmkové ševrony.

Kadet četař (Kadettikersantti) dtto se 3 ševrony. Kadet desátník (Kadettialikersantti) dtto se 2 ševrony. Kadet II. ročníku (II vuosikurssin Kadetti) dtt o 1 ševron. Kadet I. ročníku (Ivuosikurssin Kadetti): dtto bez ševronu. Všichni kadeti na nárameníku zlatého finského lva a sluneční paprsky.

Poddůstojníci z povolání: na výložce v barvě zbraně meč, na nárameníku odznak zbraně. Vojenský mistr-praporčík (Sotilasmestari) - výložka v barvě zbraně a lem 3 mm v druhotné barvě, ševron široký 20 mm. Rotmistr (Vääpeli) - dtto - 2 prýmky ve středu, na nárameníku ševron 20 mm a odznak zbraně. Rotný (Ylikersantti): dtto - 4 úzké ševrony na výložce i nárameníku a s odznakem zbraně. Četař (Kersanttiú: dtto - 3 ůzké ševrony. Desátník (Alikersantti): dtto - 2 úzké ševrony. Mužstvo: Svobodník) Värnätty Korpraali): dtto 1 úzlý ševron. Vojín (Erikoinen luokan Värvätty Mies) dtto bez ševronu, na nárameníku pouze symbol zbraně.

Barvy výložek / barevné výložkové lemy a symbol zbraně: Polní maršál Carl Gustav Emil Mannerheim měl označení trojího druhu: 1) Dragounského pluku Uusimaa, 2) Bílé gardy, 3) obecné jízdy - podle příležitosti. Velitel ozbrojených sil - náčelník generálního štábu: karmín / zlatý lem - bez symbolu. Generalita: karmín / zlatý lem - zlatý odznak zbraně. Důstojníci generálního štábu: karmín / šedá - lev na kříži. Pěchota: pluk Bílé gardy: tmavomodrá / šedá - snop. Pluk Karelské gardy: tmavočervená / světle šedá - paže s meči ve věnci. 7 pěších pluků se jmény: tmavozelená / světle šedá - zkřížené pušky a iniciály pluků: KS, P, S, T, U / N, V. Ostatní pěší pluky a samostatné prapory a roty pěchoty: tmavozelená / světle šedá; zkřížené pušky. Lehká pěchota: tmavozelená / žlutá - lesní roh. Cyklistické prapory: tmavozelená / žlutá - zkřížené lyžařské hole a cyklistické kolo. Pohraniční stráž: tmavozelená / oranžová - medvěd a meč. Dragounský pluk Uusimaa: do r. 1937 tmavomodrá / žlutá - koruna a zkřížené F, po r. 1937 žlutá / tmavomodrá. Dragounský pluk Häme: do r. 1937 tmavočervená / žlutá, po r. 1937 žlutá / tmavočervená - hlava losa. Obrněné jednotky: černá / šedá - kolo v obrněných pažích. Dělostřelectvo: červená / černá - hořící granát, u těžkého dělostřelectva zkřížené dělové náboje, u pancéřových vlaků kolo a zkřížené hlavně, u protiletadlového dělostřelectva granát - kanon - svastika. Ženie: fialová / černá - meč - sekera, rýč, krumpáč. Spojaři: fialová / žlutá - blesk na meči. Zásobování: jasně modrá / šedá a - meč a kolo. Zdravotnictvo: šedá / červená - odznak formace, u lékařů Aeskulapova hůl. Vojenští kapelníci: jasněmodrá / světle šedá a houslový klíč na meči. Vojenští duchovní: fialová / šedá - kříž.

Za zimní války nošeny všechny vzory od r. 1922, khaki spíše u týlových jednotek, aby nedošlo k záměně s obdobným khaki odstínem Rudé armády.