Vojáci mezi dvěma světovými válkami 1918-1939: 2. část
Jan Vogeltanz
Naposledy upraveno: 17.12.2021
Francie
V srpnu 1914 nastupovala na bojiště Velké války francouzská armáda - vedle belgické - na rozdíl od ostatních spojeneckých i nepřátelských ozbrojených sil v barevných stejnokrojích, které se ve své skladbě barevně příliš nelišily (zejména u pěchoty) od francouzských stejnokrojů posledního konfliktu s Pruskem a ostatními německými státy v r. 1870. Především mořenově červené kalhoty infanterie a jízdy byly naprosto anachronické, přesto na nich vojenští i jiní činitelé lpěli jako na nutné tradici. Samozřejmě i barevné kabáty a u kavalerie zejména pokrývky hlavy byly obdobně zastaralé. Třebaže již v r. 1912 byl připraven projekt nové a poměrně moderně pojaté uniformy v tzv. zelené rezedové barvě, byl zamítnut a pouze důstojníci pěchoty dostali v r. 1913 relativně dobovému trendu v ostatních armádách odpovídající jednoduchou blůzu v barvě ocelové šedi (gris de fer) s krycím zapínáním, skládanými náprsními kapsami a stojatým límcem s číslem formace (ovšem nadále s mořenově červenými kalhotami a barevným képi) a příslušnou soupravou řemení (se dvěma rameními pásky, s etují pro revolver a dalekohled, mapovou taškou a nadále ovšem také se šavlí). V této uniformě pak nastupovali do pole, rovněž s novým jednořadým šedým pláštěm s ležatým límce a příslušnou soupravou řemení (s etují pro revolver, mapovou taškou a etují pro dalekohled, ovšem nadále se šavlí). Mužstvo mělo tmavomodrý plášť a pouze barevné képi dostalo šedomodrý krycí návlek. Obdobně na tom byly i ostatní druhy vojsk, které v prvních týdnech bojů rovněž odložily demaskující barevné prvky (jízda např. dostala okrové kryty pokrývek hlavy, posléze šedé), červené kalhoty už na konci roku 1914 byly všeobecně nahrazovány šedými či modrými, první světlejší šedomodrý plášť pěchoty ve střihu předchozího se objevil rovněž na přelomu roku. Tyto a další nouzově improvizační inovace vynucené situací na frontě (přechod na zákopovou válku) byly definitivně vyřešeny na jaře r. 1915, kdy v dubnu a květnu dostává francouzská armáda konečně proslulé stejnokroje v šedomodré světlé nuanci známé jako bleu horizon. Pláště byly zprvu jednořadé se šesti knoflíky a s jednou či posléze se dvěma všitými náprsními kapsami s příklopkou, s kalhotami a ovinkami ve stejné barvě, stejně jako s novou blůzou s jednou řadou šesti knoflíků s nízkým stojatým límcem a pobočnými kapsami s příklopkou. Na límci pláště i blůzy byly nově umístěny na malém žlutém obdélníkovém podkladě čísla pluků se dvěma hrotitými sutaškami, obojí v modré barvě (u pěchoty). Nově byla v poli nošena lodička s distinkčními prýmky. Ty byly redukovány nad manžetou, u mužstva kosé v tmavomodré, u seržantů žluté nebo bílé, u důstojníků krátké dracounové (u donášeného modelu z r. 1913 ještě po celém obvodu).
Stejně byly vystrojeny i další kategorie, přičemž alpští myslivci (Chasseurs d’Alpin) si podrželi tmavomodrý baret se žlutým loveckým rohem (tentýž baret ve světlejším modrém odstínu nosili i českoslovenští legionáři ve Francii s jiným emblémem), rovněž tmavomodrou vareusse s ležatým límcem, kalhoty, ale ovinky a plášť jako pěchota v bleu horizon. Nejdéle pak si původní barevnou (tmavomodrou) uniformu, ostatně příhodně do polních podmínek střiženou (krátká kazajka, tzv. vareusse) si podrželi nejdéle až do léta 1915 dělostřelci.
Novým rozlišovacím prvkem byly límcové výložky, částečně vycházející z předchozí barevné uniformy. Radikální změnou v adjustaci prošly i severoafrické či koloniální útvary, které podle britského vzoru oblékly stejnokroje (částečně střihově vycházející nejen z předchozích barevných, ale i z první okrové lehké koloniální blůzy vz. 1903). Např. barevné fezy zuávů marockých, tuniských a alžírských střelců dostaly krycí khaki potah, podobně i jízda jako afričtí střelci a spahiové zredukovaly značně předchozí pestré vybavení. Senegalští střelci oblékli poprvé dvouřadou khaki blůzu s ležatým límcem se žlutými lemy a kotvou (stejné lemy byly i na manžetách). Pluky cizinecké legie po krátkém období stejnokrojů řadové pěchoty bleu horizon již v polovině r. 1915 oblékly rovněž khaki komplet, byť ve standardním střihu a dalším vybavení pro pěchotu. Nezbytným doplněním celkového vzhledu bylo nutné zavedení ocelové přilby Adrian, chránícím hlavu proti střelám a šrapnelům, neboť předchozí ztráty zranění hlavy byly děsivé, což v podmínkách zákopové války byla tvrdá zkušenost i u ostatních armád, takže jak spojenečtí Britové, tak nepřátelští Němci do r. 1916 kompletně vybavily své armády svými modely, jež byly zavedeny jak u spojenců Francie jako Adrian či britská např. u Portugalců, tak u centrálních mocností u rakousko-uherské armády vz. 15 (Adrian dostali v r. 1915 i Italové, posléze i Srbové, Rumuni a Řekové a rovně ruská armáda, vždy s příslušným státním emblémem, u Francouzů pak symbol zbraně). Obdobné to bylo prakticky v téže době se zavedením nutných protiplynových masek.
Důstojnické blůzy v původním střihu z roku 1913/14 v bleu horizon dostaly skládané náprsní a poboční kapsy, často i soukenný pás a na nízký stojatý límec výložku formace s číslem, které během roku 1915 bylo umístěno i přímo na límec. Na počátku roku 1916 dostala důstojnická blůza viditelné knoflíky (v počtu 5, 7 i 8) a ležatý límec s novou hrotitou výložkou, podobně jako vareusse mužstva. Barevné képi i u důstojníků. Barevné képi i u důstojníků bylo opatřeno potahem s výstřihem vepředu ukazujícím distinkční prýmy a postupně dostalo vyztuženou formu. Určitý individuální a postupně charakteristický přístup byl u vybavení generálů, kteří si podrželi předchozí elementy v barvě z předválečného období (např. generál Joffre v černé tunice, Foch dokonce v počátku v archaickém dolmanu) a i střih jejich uniforem byl v rámci jednotné barvy bleu horizon často v různých variantách (stojaté i přeložené límce, všité i našité kapsy, s nárameníky i bez nich a podobně, stejně jako zapínání).
Také barevné képi generálů s odlišným dekorem podle hodnosti na obvodu dostalo pro pole kryt pouze s hodnostními hvězdami, které byly ostatně i na přilbě či lodičce (u důstojníků byly na lodičce ve výkroji nad klopou v podobě ševronů umístěny hodnostní prýmky. Na blůze byl nošen u důstojníků mimo nově zavedeného systému anglické provenience Sam Browne, tedy proslulá dohoda s ramenní přepáskou i soukenný pás se dvěma knoflíky. Kalhoty byly u důstojníků jezdecké (breeches, nebo spíše jako upomínka na proslulého generála zvané gallifet), s jezdeckými botami, koženými kamašemi, ale hojně na frontě i s ovinkami mužstva.
Distinkce vycházející z předchozího modelu na barevných stejnokrojích a akceptující stejný hodnostní systém byly následující: Maršál Francie (Maréchall de France - jako první ve dvacátém století obdržel tento titul generál Joffre, posléze generál Pétain a generál Foch) - 7 stříbřitých pěticípých hvězd v dvojitém kvadratickém uspořádání nad manžetou (rovněž na krycím potahu képi) - képi se sametovým okolkem (turbanem) v černé barvě s dubovými ratolestmi ve 3 řadách (dolní dvě užší) ve zlatistém dracounovém provedení. Generál skupny armád (Général de Groupe d’Armées) - 6 hvězd, z toho 2 nad 4 v kvadratické podobě, dekor na képi jako předchozí, ale pouze s jedním spodním pruhem dracounového dekonu. Armádní generál (Général d’Armée) - 5 hvězd v kvadratickém provedení, 1 hvězda v převýšení - képi dtto jako předchozí ale pouze s 1 spodním pruhem dracounového dekoru. Sborový generál (Général de Corps d’Armée) hvězdy v kvadratickém uspořádání - képi dtto jako předchozí. Divizní generál (Général de Division) - 3 hvězdy v trianglu - képi dtto jako předchozí. Brigádní generál (Général de Brigade) - 2 hvězdy vedle sebe - képi s velkým listovým dracounovým dekorem po obvodu. Štábní důstojníci: Plukovník (Colonel): 5 středně silných zlatistých nebo stříbřitých dracounových prýmků nad manžetou, přičemž mezi 2 horními a 3 dolními je mezera - képi s 5 užšími prýmky po horním obvodu a dracounovým podbradníkem. Podplukovník (Lieutenant-Colonel) dtto, druhý a čtvrtý prýmek v opačné barvě kovu - képi dtto jako předchozí ve stejné variantě jako nad manžetou. Major (Chef de Bataillon ou d’Escadron - u jízdních útvarů) 4 prýmky, z nichž čtvrtý je nad třemi dolními s obdobnou mezerou jako předchozí - képi dtto jako předchozí se 4 prýmky. Subalterní důstojníci: Kapitán (Capitaine): 3 prýmky - képi dtto jako předchozí se 3 prámky. Poručík (Lieutenant): 2 prýmky - dtto jako předchozí se 2 prýmky. Podporučík (Sous-Lieutenant): 1 prýmek - képi dtto jako předchozí s 1 prýmkem. Vrchní důstojnický zástupce (Adjudant Chef): 1 zlatistý prýmek s červeným průsvitem - képi dtto s 1 prýmkem po obvodu. Důstojnický zástupce (Adjudant): 1 stříbřitý prýmek s červeným průsvitem - képi stříbřitý prýmek po obvodu. Poddůstojníci a mužstvo: Vrchní četař (Sergent-Chef): 2 kosé krátké (žluté nebo bílé podle druhu zbraně) prýmky nad manžetou. Četař (Sergent): dtto 1 prýmek. Desátník-písař (Caporal-Fourier): 2 modré (u khaki stejnokrojů hnědé) soukenné kosé prýmky a 1 žlutý nebo bílý nad nimi. Desátník (Caporal): 2 kosé modré prýmky nad manžetou (na khaki uniformě tmavé khaki jako u desátníka-písaře). Voják 1. třídy - svobodník (Soldat de 1ére Classe): 1 kosý tmavomodrý (khak) prýmek. Na barevném stejnokroji prýmky desátníka a svobodníka kosé dlouhé v červené barvě.
Na rukávech pláště i blůzy (vareusse) nové uniformy byly nošeny odznaky výtečného střelce (červený resp. žlutý lesní roh), hudby (červená lyra), granát v červené barvě pro elitní granátníky, červené blesky pro telegrafisty, zkřížené sekyry pro sapéry, dělové hlavně pro kulometníky, bicykl pro cyklisty, vše na levém nadloktí, kde byly také ševrony v tmavomodré barvě (na khaki tmavěkhaki) hrotem vzhůru za účast na frontě - 1 za 1 rok a další vždy za půl roku. Na pravém nadloktí pak byly tytéž ševrony za zranění. Zvláštností byly dekorativní ramenní šnůry (fouragéres) za udělení dekorace jednotce (obvykle pluku) v barvě příslušné stuhy: u Čestné legie červené, u Válečného kříže zeleno / červené, u Medaille militaire žlutozelené.
Na novém stejnokroji (bleu horizon nebo khaki) byly na ležatém límci nově umístěné romby (u stojatého límce kvadratická výložka s vykrojeným koncem a rovněž se sutaškami) v barvě zbraně s doplňující sutaškou a s číslem nebo jiným symbolem (u důstojníků a adjutantů v barvě kovu hodnostních prýmků): pěchota: do léta 1915 na žlutém podkladě modré číslo se 2 modrými sutaškami v kvadratické podobě, posléze na bleu horizon modré číslo a 2 modré sutašky. Myslivci řadoví a alpští rombus ocelově šedý a číslo se sutaškou žluté, od listopadu 1915 zelené. Kyrysníci: rombus tmavomodrý, číslo a 2 sutašky karmínové. Dragouni: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky bílé. Jízdní myslivci: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky zelené. Husaři: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky blankytné. Polní dělostřelectvo: rombus šarlatový, číslo a 2 sutašky světlemodré. Pěší dělostřelectvo: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky zelené. Jízdní dělostřelectvo: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky tmavomodré. Těžké dělostřelectvo: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky popelově šedé. Horské dělostřelectvo: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky bílé. Africké dělostřelectvo: rombus jako předchozí, číslo a 3 sutašky světle modré. Speciální dělostřelectvo: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky ocelově šedé. Ženijní jednotky: rombus černý (u důstojníků sametový), číslo a 2 sutašky šarlatové. Balonová služba: rombus jako předchozí, číslo a 2 sutašky oranžové. Letecká služba: rombus oranžový, číslo a 2 sutašky černé. Administrace (úředníci): rombus mořenově červený bez čísla a 2 sutašky šedomodré. Administrace zdravotnictva: rombus jako předchozí, bez sutašek ale se symbolem Aeskulapovy hole v bílé barvě a s ocelově šedým číslem pro zdravotnicky nekvalifikované, pro kvalifikované světlemodré. Trén: rombus zelený, číslo karmínové a 2 sutašky šarlatové. Automobilní služba (doprava): rombus tmavozelený, bez sutašek a s šarlatovým A. Četnictvo: rombus černý, bez sutašek a bílý granát. Zásobování (logistika): rombus šedomodrý samet, bez sutašek a s akantovým stříbřitým listem. Zdravotnictvo: Lékaři: rombus karmínový samet, bez sutašek a se zlatistou Aeskulapovou holí. Lékárníci: rombus zelený samet, dtto jako předchozí. Veterináři: granátově řčervený sametový rombus, bez sutašky a se symbolem zlatistého listu šalvěje. Úředníci přidělení ke generálnímu štábu: rombus šedomodrý, bez sutašek a s šarlatovým číslem. Důstojníci přidělení ke generálnímu štábu s rombem kmenového tělesa se symbolem hromové hole.
Límcové patky u severoafrických a koloniálních jednotek byly p zavedení khaki stejnokrojů pro uvedené útvary v polovině r. 1915 následující: Zuávové: límcová patka khaki se dvěma červenými sutaškami a s červeným číslem formace. Alžírští střelci (Tirailleurs algériens): límcové patka khaki, 2 sutašky a číslo nebesky modré. Maročtí střelci (Tirailleurs marocains): límcová patka khaki, 2 sutašky a číslo s pěticípou hvězdou zelené. Smíšený pluk zuávů a střelců (R. M. Z. T. = Régiment mixte de zouaves et tirailleurs): límcová patka khaki, sutaška nebesky modrá a červená (horní), číslo nebesky modré. Lehká africká pěchota (Infantérie legére d’Afrique = Zephirs): límcová patka khaki, bez sutašek a číslo fialové. Cizinecká legie (Légion Etrangére): límcová patka khaki (do dubna 1915 žluté, do léta téhož roku na uniformě horizon bleu, od léta 1915 uniforma khaki), dvojitá sutaška a číslo zelené. Afričtí myslivci (Chasseurs d’Afrique): límcová patka tmavomodrá, dvojitá sutaška a číslo žluté Spahiové: límcová patka tmavomodrá, dvojitá sutaška a číslo žluté. Koloniální pěchota (Infanterie colonial): límcová patka khaki, dvojitá sutaška a číslo s kotvou červené. Afričtí střelci (Tirailleurs senégalais a další africké jednotky): límcová patka khaki, sutaška a kotva žluté. Koloniální dělostřelectvo (Artillerie colonial): límcová patka červená s modrou kotvou.
Specifickým elementem ve vybavení francouzské armády je do současnosti charakteristická pokrývka hlavy, již výše zmíněné képi. Jeho vznik spadá do třicátých let XIX. století za koloniální expanze Francie v Alžíru, kdy jeho první veze známá jako casque d’Afrique měla nahradit zcela nevhodnou těžkou čáku v obtížných geografických a klimatických podmínkách severoafrického teritoria, byť tvarově vycházela ze vzhledu zmíněné čáky, ovšem již tehdy byly patrné rozdíly mezi okolkem (ve francouzské vojenské terminologii znám výraz turban) a dýnkem jiné barvy, u důstojníků navíc s již první formou distinkčních prýmků po obvodu. Tvar képi se postupně měnil, byl zejména od padesátých let devatenáctého století napodobován například v americké armádě (za občanské války dokonce nošeno képi v odlišných barvách u unionistických i konfederačních pluků), ale i v armádě ruské a v dalších ozbrojených silách. V měkké variantě patřilo képi k výbavě většiny formací francouzské armády za vstupu do války v r. 1914, jako první - jak zmíněno výše - již s krycím potahem bleu horizon, šedomodré či khaki, v poli záhy nahrazeno pohodlnější lodičkou a rovněž zmíněnou ocelovou přilbou. V r. 1920 se definitivně prosadila tuhá forma (generálové nosili měkkou variantu nejdéle), která je jako předpisová pro většinu francouzského důstojnického sboru charakteristická dodnes. U cizinecké legie navíc je bílé képi nejdůležitějším symbolem uvedeného útvaru jako „képi blanc” rovněž do současnosti, v polních podmínkách mimoevropských bojišť ovšem do II. světové války s krycím světle béžovým potahem. Vedle képi byly až do dekolonizace pro poddůstojníky a mužstvo severoafrických a koloniálních pluků charakteristické regionální pokrývky hlavy, především fezy (forma zvaná chéchie) či další specifické elementy. V době vypuknutí války r. 1914 a v podstatě i v poválečném období do r. 1939 (samozřejmě i v následujících létech s pochopitelnými změnami a inovacemi - barety a podobně - byly képi především u důstojníků, poddůstojníků i mužstva následující: u důstojníků generálního štábu - popis képi generality zmíněn výše - képi kmenového tělesa. Pěchota: okolek tmavomodrý, dýnko mořenově červené lemy modré / důst. zlatisté - emblém číslo. Lehká pěchota: (myslivci - Chasseurs): okolek jako předchozí - dýnko tmavomodré, lemy žlutá (d. stř. - číslo pluku. Kyrysníci: okolek jako předchozí - dýnko jako pěchota - lemy tmavomodré / d. stř. - číslo pluku. Dragouni: dtto jako předchozí - dýnko jako předchozí - lemy jako předchozí - číslo formace. Jízdní myslivci (Chasseurs a cheval): okolek nebesky modrý - dýnko červené - lemy červené / d. stř. - číslo formace. Husaři: okolek jako jízdní myslivci - dýnko červené - lemy nebesky modré / d. stř. - číslo formace. Remontní roty: okolek tmavomodrý - dýnko mořenově červené - lemy tmavomodré / d. stř. - číslo formace. Dělostřelectvo: okolek tmavomodrý - dýnko tmavomodré - lemy šarlatové / d. zlatisté. Ženie: okolek a dýnko jako dělostřelectvo včetně lemů - číslo formace. Trén: okolek ocelově šedý - dýnko mořenově červené - lemy moř. červ. / d. stř. - číslo formace (v tomto případě eskadrony, jinak pluku). Administrativa: vše jako pěchota, bez čísla formace. Zdravotnictvo (Service de Santé) - lékaři: okolek karmínový, dýnko mořenově červené, zlatisté lemy, Aeskulapova hůl. Zdravotnictvo (Service de Santé) - lékárníci: okolek tmavozelený, dýnko mořenově červené, lemy zlatisté, Aeskulapova hůl. Četnictvo (Gendarmerie): okolek černý - dýnko šedomodré - lemy stříbrné - granát. Zuávové (důstojníci): okolek, dýnko a lemy jako pěchota, číslo pluku. Tirailleurs (alžírští, tuniští a maročtí střelci - důstojníci): okolek nebesky modrý - dýnko mořenově červené - lemy zlatisté, číslo pluku. Lehká africká pěchota - Zephirs (Infanterie legére d’Afrique): okolek a dýnko jako pěchota, lemy žluté / stř. číslo pluku -
Cizinecká legie (Légion étrangére): okolek a dýnko jako pěchota, lemy tmavomodré / zlat. (u cizinecké kavalerie stř.) - granát (pouze u důstojníků). Afričtí myslivci (Chasseurs d’Afrique) (pouze důstojníci) okolek nebesky modrý - dýnko červené - lemy stříbřité. Spahiové (pouze důstojníci): okolek mořenově červený - dýnko nebesky modré - lemy zlatisté - číslo formace a půlměsíc. Koloniální pěchota (Infanterie colonial): okolek tmavomodrý - dýnko tmavomodré - lemy šarlatové (d. zlatisté) - kotva. Koloniální dělostřelectvo (Artillerie coloniale): dtto jako předchozí - na képi granát.
Po skončení války v r. 1918 vítězná francouzská armáda byla kompletně vystrojena ve stejnokrojích bleu horizon zavedenými a průběžně inovovanými od r. 1915. Původně byl sice záměr zavést pro celou armádu stejnokroj barvy khaki, který se ukázal pro nové vedení bojů příhodnější než bleu horizon, ale vzhledem k tomu, že depoty byly stejnokroji této barvy plně zaplněny, byl projekt odložen, takže khaki byla zatím pouze u koloniálních a severoafrických formací. Důstojníci dostali v r. 1918 jednotnou soustavu řemení britského typu (Sam Browne, tedy opasek s ramenní přepáskou), ostatně nošenou již v předchozí době (podobně jako tehdejší US Army ve Francii). Hnědé důstojnické holínky a následně i tuhé képi (užívané ve stejné formě i v současnosti, u generálů z tradice donášeno i původní v měkké formě). Pro celou armádu byl rovněž dvouřadý plášť jako předpisový, pro jízdu jednořadý a s rozparkem, mužstvo si podrželo jednořadou blůzu (vareusse) s ležatým límcem a všitými bočními kapsami s příklopkou. Tankové jednotky a obrněné automobily (u jezdectva) si rovněž ponechaly inovovanou koženou dvouřadou blůzu (na hrudi s krátkými hodnostními prýmky podobně jako u senegalských střelců) a s příslušnou variantou přilby Adrian vz. s předním koženým vyztužením a bez štítku (inovovaná přilba pro pěchotu a zmíněné obrněné oddíly byla zavedena v r. 1926). Novinkou byl o předepsání společenské uniformy pro důstojnický sbor a generalitu na počátku dvacátých let, tedy jednořadé tuniky s 9 knoflíky v barvě bleu horizon, se stojatým límcem s patkou jako u služební blůzy, u generálů s vykrojenou patkou v černém sametu a s dracounovými dubnovými listy na černém sametu, na manžetách pak u důstojníků s hodnostními prýmky po celém obvodu, u generálů s hvězdami. K tomu pantalony v barvě tuniky. První slavnostní stejnokroj pravděpodobně obdrželi v r. 1927 afričtí spahiové, s typickým bílým a červeným (rub) burnusem, typickou pokrývkou hlavy v podobě masivního bílého turbanu, s modrými kalhotami seroual a s červenými vestami s černým dekorem ve formě lemů a s náhrudními kapsami (tombeau), v červené barvě pro pluk v Alžíru, pro pluk v Oranu v bílé, pro pluk v Constantine ve žluté a pro Tunis v modré - stejné barevné kombinace byly typické i pro stejné ale jasně modré vesty pěších formací alžírských střelců). V r. 1926 přilby Adrian s předním koženým vyztužením. Blůza mužstva (vareusse) ve dvacátém roce dostala definitivní formu s ležatým límcem, jednořadým zapínáním a postranními kapsami všitými a s příklopkami. Pro vycházkovou uniformu poddůstojníků a mužstva se postupně prosadily hodnostní ševrony nad manžetou, pro mužstvo v červené barvě (u cizinecké legie v zelené, stejně jako u alžírských střelců). Reprezentativní novinkou bylo zavedení společenské tuniky důstojníků a generálů s jednořadým zapínáním
První větší komplexní inovací bylo zavedení slavnostní uniformy pro důstojníky v r. 1931. Jednalo se o návrat do období barevných stejnokrojů před r. 1914 při akceptování dílčích původních elementů. Generalita a důstojníci obdrželi jako tzv. grande tenue tmavomodrou (v podstatě černou) tuniku (pouze u afrických myslivců a alžírských střelců světlemodrou, u remontních a zuávských důstojníků červenou), s epoletami, u generálů s dvourohým kloboukem, se šavlí a s dekoracemi in natura. Pro 2. typ, tzv, tenue de ville byla uniforma stejná, ale bez epolet, klobouků a šavle. Obojí typy byly určeny pro ceremoniální účely a od r. 1939 nebyly povoleny. Na stojatých límcích byla výložka, obojí určující typ zbraně nebo služby spolu s manžetovou patkou a distinkcemi po obvodu manžet. Generálové dostali na límec a manžety dracounový dekor z dubových listů, na klobouku byla plymáž pro maršály a sborové generály (i armádní) bílá, pro divizní a brigádní černá). Důstojníci pěchoty na červeném límci výložku tmavomodrou s číslem, manžetovou patku rovněž červenou stejně jako pantalony a žluté knoflíky. Dělostřelečtí jako předchozí, ale pantalony tmavomodré (černé), Důstojníci kyrysníků límec a manžetovou patku červenou stejně jako pantalony, bílé knoflíky (prýmky a epolety rovněž). Dragouni dtto, pouze límec a manžetovou patku bílou, jízdní myslivci límec světlemodrý (výložka s červeným lemem), patka rovněž světlemodrá, stejně jako okolek képi a pruh na jinak mořenově červených pantalonech. U husarů dtto jako předchozí, pouze límcová výložka bez lemu a jako předchozí bílé knoflíky. Remontní a důstojníci spahiů červené tuniky, límce a manžetové patky, pantalony a lem képi světlemodrý, knoflíky atd žluté, límcová výložka u remontních černá, u spahiů totožná s červeným límcem. Důstojníci ženie vše tmavomodré, v podstatě černé jako okolek a dýnko képi, límec i s výložkou (sametovou) manžetovými patkami a pantalony s červeným pruhem, žluté knoflíky atd. Důstojníci trénu jako kyrysníci, ale límcová výložka zelená. U severoafrických jednotek zuávští důstojníci képi jako pěchota, tuniku černou i límec, tradiční distinkce ve splétané podobě na manžetách (tzv. noeud hongroise), stejně jako u důstojníků afrických střelců, kde ovšem tunika okolek képi byli světlemodré, na žlutém límci výložka světlemodrá, stejně jako pruh na pantalonech. Černou tuniku měli i důstojníci lehké africké pěchoty, včetně límců (zde pouze fialová sutaška v polovici) a manžetových patek.
Na límci u důstojníků senegalských střelců i indočínských jednotek (uniformy totožné s důstojníky lehké africké pěchoty až na žlutý kov) a podobně jako u koloniální pěchoty s atributem kotvy na límci. Koloniálníní dělostřelectvo límce a manžety jako metropolitní, stejně jako pantalony, ale s límovým atributem, tedy kotvou. pěchota měla pro důstojníky pěchoty světlemodré límce (výložka černá) a manžetové patky stejně jako pantalony s červeným pruhem, koloniální dělostřelečtí důstojníci stejnokroj č. 1 a 2. totožný s metropolitními kolegy. Důstojníci cizinecké legie u pěchoty tuniku, límec se zeleně lemovanou výložkou s granátem a číslem na bombě, s patkou manžety červenou, knoflíky žluté, pantalony mořenově červené. Jízdní důstojníci legie totéž, ale s bílými knoflíky. Důstojníci afrických myslivců světlemodré tuniky, okolek képi a pruh na mořenově červených pantalonech, límec se světlemodrou výložkou žlutý stejně jako manžetová patka a bílé knoflíky. Služby tuniky černé, pantalony mořenově červené, knoflíky žluté (mimo veterináře a intendanty s bílými), okolek képi jako v r. 1914, totožný s límcovou výložkou (na mořenově červeném límci) a manžetovou patkou: u lékařů karmínový samet, u lékárníků zelený, u dentistů hnědý samet, veterinářů granátová barva, u intendance, administrativy a justice modročerný samet, vždy s příslušným atributem.
Pro mimoevropské formace zavedena v témže roce nová tropická korková přilba, vycházející z anglického modelu Wolseley z přelomu století, která nahradila proslulou přilbu „salako”, se kterou prodělali francouzské koloniální útvary zámořské kampaně od poloviny osmdesátých let XIX. století. Na přilbě byla umístěna buď kotva koloniální pěchoty a dalších mimoevropských jednotek nebo granát cizinecké legie.
V r. 1932 byl pro důstojníky zaveden jednořadý khaki plášť, pro mimoevropské jednotky téhož roku nové stejnokrojové prvky jako pro senegalské střelce nadále blůza s ležatým límcem s kotvou a se žlutými lemy na manžetách. Letní lehká polní béžová uniforma s krátkým rukávem a bez límce. Všeobecně zaváděna khaki uniforma v letech 1933-35, pro důstojníky pak lehká khaki i bílá uniforma pro horké klima s polootevřeným límcem, který posléze po r. 1938 byl u důstojnických uniforem zcela otevřený a se 4 knoflíky, ovšem u starších důstojníků nadále nošen límec uzavřený (s 5 i 7 knoflíky). Stále na mimoevropském teritoriu ndonášena stará plátěná písková (světle okrová) blůza uzavřená ke krku s límcovými výložkami na stojatém límci, s pěti (šesti) knoflíky, ale postupně nahrazována pohodlnější modernější uniformou s košilí s krátkým rukávem a šortkami. V r. 1935 dokončeno přestrojení, utvořeny pevnostní jednotky s khaki barety s emblémem terčíku s nápisem ON NE PASSE PAS a bunkrem s kanonem. Modifikována byla i přilba s terčíkem s emblémem jednotlivých druhů zbraní, podobně inovována přilba tankistů a obrněných jednotek. V poli nošena lodička. Límcové výložky pěchoty byly na khaki uniformě s tmavokhaki 2 sutaškami a číslem, u pevnostních jednotek severovýchodního systému se 3 sutaškami, lehká africká pěchota s fialovými sutaškami a číslem, u límcových výložek u obrněných automobilů v kyrysnických plucích třetí spodní sutaška fialová, u dragouny tytéž roty také se 3 sutaškami (horní žlutá. dolní bílé), u protiletadlového dělostřelectva na červené výložce 3 modré sutašky, u koloniální pěchoty una khaki výložce 2 červené sutašky s kotvou, jinak kotva u tonkinských nebo annamských střelců, stejně jako Senegalců žlutá. U ostatních jednotek metropolitních i mimoevropských (severoafrických) na polních stejnokrojích zůstal systém z 1. světové války.
Takto adjustována vstoupila v r. 1940 francouzská armáda na bojiště. V průběhu válečných operací byl jako vnější výraz organizačně strukturálních změn v nejvyšším francouzském velení upraven hodnostní systém: Maršál Francie (Maréchal de France - 7 hodnostních stříbřitých hvězd v kvadratické úpravě nad manžetami. Divizní generál jako člen Nejvyšší válečné rady (Général de division membre du Conseil supréme de la guerre): hvězd v jednoduché kvadratické úpravě s jednou v převýšení nad manžetami. Divizní generál jako velitel armádního sboru (Général de division, co mmandant de corps d’armée): 4 hvězdy v kvadratické formě nad manžetami. Divizní generál (Général de division): 3 hvězdy v trianglu nad manžetami. Brigádní generál (Général de brigade): 2 hvězdy vedle sebe nad manžetami.
V meziválečném období rovněž upraveny distinkce poddůstojníků: Vrchní seržant (Sergent - chef et maréchal de logis - u jízdy a četnictva): 3 žluté ševrony nad manžetami. Seržant (Sergent et maréchal des logis - u jízdy a četnictva) přidělený do sboru poddůstojníků z povolání (de carriére): 2 žluté ševrony nad manžetami. Seržant (Sergent et maréchal des logis): 1 žlutý ševron nad manžetami. Vrchní desátník (Caporal - chef et brigadier - chef - u jízdy a četnictva): 2 červené ševrony a nad nimi kosý žlutý prýmek nad manžetami. Desátník (Caporal et brigadier - u jízdy a četnictva): 2 červené ševrony nad manžetami. Vojín l. třídy - svobodník (Soldat de 1er classe): 1 červený ševron nad manžetami. Vojín (Soldat de 2eme classe): bez hodnosti.
Francie: Republikánská garda (Garde) 1920-40: jízdní (à Cheval) a pěší (à pied).
(Ilustrace jsou originálními díly autora příspěvku)
Francie: kapitán Afrických myslivců a kapitán alžírských střelců – oba v gala 1931-40.
Francie: divizní generál 1931-39 a kapitán v polní adjustaci dělostřelectva v plášti 1934-40.
Francie: poručík pěchoty v plášti v polní adjustaci 1935-40 a seržant ženie ve vycházkové uniformě 1935-40.
Francie: desátník pevninských pluků 1935-40 a alpský myslivec 1934-40.
Francie: polní myslivec (seržant) 1935-40 a major tankových jednotek 1935-40.
Francie: seržant v polní uniformě 1939 a desátník ženie v plášti 1934-40.
Francie: koloniální pěšák v polní uniformě 1918-34 a spahi v přehlídkové uniformě 1929-40.
Francie: kapitán Cizinecké legie v Indočíně 1934-39 a koloniální pěšák 1935-39.
Francie: senegalský střelec v přehlídkové uniformě 1920-39 a senegalský střelec v polní uniformě ve třicátých létech.
Francie: brigádní generál 1918-34 a kapitán dělostřelectva 1918-34.
Francie: kapitán pěchoty ve společenské uniformě 1922-30 a kapitán pěchoty ve společenské uniformě 1931-40.
Francie: desátník Cizinecké legie v přehlídkové uniformě 1920-40 a desátník zuávů 1920-40.
Francie: zuáv 1934-40 a marocký střelec 1918-39.
Francie: kapitán pěchoty v polní uniformě 1918-34 a desátník pěchoty v polní uniformě 1918-34.
Francie: seržant dělostřelectva v polní uniformě 1918-35 a brigádní generál 1918-30.
Irsko
Stejnokroj meziválečné irské armády má svůj původ v odění irských bojovníků za svobodu z let 1916-1921 (Irish Volunteer Force).
Střih nové uniformy jak řádné armády, tak zálohy byl jednoduchý a v barvě khaki s výrazným zeleným odstínem. Jinak odpovídal dobovému vzhledu většiny evropských armád z počátku dvacátých let XX. století, tedy měl formu uzavřené blůzy se stojatým přehrnutým límcem, s náprsními a pobočnými kapsami, u důstojníků našitými, u mužstva všitými s jednou řadou 5 knoflíků a s hrotitými nárameníky.
Okrouhlá čepice se štítkem a hnědým podbradníkem u pěchoty byla vystřídána u kavalerie baretem, posléze lodička jako polní byla doplněna německou přilbou vz. 15. Plášť s kulatými manžetami, byl doplněn nárameníky a dvěma řadami knoflíků. Systém řemení u důstojníků byl hnědý kožený britský Sam Browne, u jízdy rovněž jako u britské kavalerie bandalír se sumkami, kamaše a u pěchoty opět britský webbing M08.
Jako emblém byl na pokrývkách hlavy symbol plamenného slunce s iniciálami FF ve středu (Fianna Fail, tedy vojsko osudu), u generality zlatistý, u ostatních složek bronzový, u jízdy vlevo na baretu.
Označení zbraní a služeb bylo na límci blůzy a pláště v bronzové formě. První provizorní verze distinkcí byla velmi jednoduchá, v letech 1922-23 se jednalo o zlatisté prýmky na náramenících generality, u vyšších důstojníků o šafránové prýmky na manžetách, u subalterních modré a u mužstva zelené. V letech 1923-24 tyto prýmky přeneseny u generality v krátké horizontální formě na límec, stejně tak štábních důstojníků - v obou případech zachována forma na náramenících. U subalterních důstojníků nadále modré prýmky na náramenících a u mužstva nově krátké prýmky na nadloktí opět v zelené barvě. Definitivní podoba předválečných distinkcí irské armády byla zavedena již v r. 1923: Vojín (Saighdiúar) bez hodnosti. Desátník (Ceannaire) krátký hnědočervený (šafránový) prýmek na nadloktí. Četař (Sháirshint) dtto dva prýmky. Rotný (Sháirshont Complachta) - dtto prýmky se stylizovaným hnědočerveným sluncem (jako emblém na čepici) v převýšení. Rotmistr (Ceathrú Sháirshint Complachta) dtto prýmky převýšené hnědočerveným terčíkem se zkříženým klíčem s kosou a Q. Štábní rotmistr (Ceathrú Sháirshint Cathláin) 3 prýmky se stejným symbolem v převýšení jako předchozí. Praporčík (Maor Sháirshint) 3 prýmky se stejným symbolem slunce jako rotmistr. Podporučík (Dara-lefteanant) - na nárameníku kovový prýmek (břevno) v červenohnědé barvě se starokeltským (irským) dekorem. Poručík (Lefteanant) - jako předchozí dva prýmky. Kapitán (Captean) jako předchozí se 3 prýmky. Major (Ceannfort) stejný prýmek jako předchozí ve stříbřitém provedení se stříbrným pips v převýšení. Podplukovník (Lefteanant-Chornal) jakom předchozí se 2 pips. Plukovník (Chornal) bez prýmku se 3 stříbřitými pips. Brigádní generál (Briodaidire - Ginearal) zlatistý prýmek a 1 pips. Generálmajor (Maor - Ginearál) prýmek a 2 zlatisté pipsy. Generálporučík (Lefteanant-Ginearal) 3 zlatisté pips bez prýmku. Generálové a plukovníci na štítku čepice zlatisté ratolesti resp. prým.
V r. 1935 zavedena (zprvu pro důstojníky vojenské hudby) barevná gala uniforma, skládající se z jednořadého zbrojního kabátu (tuniky) pro jízdu ve formě hulánky s klopou s barevným límcem a manžetami. Na límci ve formě prýmu a s dracounovým vyšitím symbolu zbraně, se splétanými nárameníky s distinkcemi. Pantalony, u jízdy s pruhy. Čáka s okolkem v barvě kabátu, horní část v barvě zbraně, s černým lakovaným štítkem. Černá pelerína se sametovým límce. Dělostřelectvo také atilu v modrém, šafránové šnůry a kalpak (busbie). Dobrovolníci v zelenošedé uniformě límec a manžety tmavě zelené, stř. knoflíky a černé kožené součástky. U pěchoty kabát a kalhoty tmavomodré, vyložení a kov červené / stříbřité, zkřížené pušky. Ženie kabát a kalhoty černé, vyložení jako pěchota, symbol měřidla s půlměsícem. Spojaři kabát a kalhoty jako ženie, vyl. zelené / zlaté, Merkur. Hudba kalhoty a kabát tmavomodré, vyl. červené / zlaté, lyra s harfou. kavalerie kabát a kalhoty černé, vyl. červené / stř., kyrys, šavle, karabina. Dělostřelectvo viz popis výše, vyl. červené / zlaté, socha Hibernie. Motorizované jednotky tmavomodrý kabát a kalhoty, vyl. červené / zlaté, antický motiv. Generalita kabát a kalhoty černé, vyl. červené / zlaté, na límci tzv. gorget patch jako u britských generálů.
Irsko: dobrovolník Irish Volunteer Forces 1916 a vojenský lékař ve slavnostní uniformě v polovině 30. let.
Irsko: pěšák domobrany a důstojník – oba ve 30. létech.
Itálie
V r. 1918 stála Itálie na straně dohodových vítězů a do války vstoupila (původně jako člen centrálních mocností tedy Trojspolku, ale změnila strany) v r. 1915 proti Rakousko-Uhersku. Italští vojáci zahájili bojové operace v zánovních zelenošedých uniformách vz. 1908 / 09 (známých grigiverde, což byla i přezdívka italských vojáků) moderního a poměrně jednoduchého střihu. Polotuhé képi s černým štítkem a podbradníkem sesymbolem zbraně v tkané černé formě (u důstojníků dracounové zlatisté nebo stříbřité, posléze z úsporných důvodů i hedvábné, s distinkčními prýmky u důstojníků rovněž v dracounové formě po obvodu). Blůza mužstva byla s krycím zapínáním se stojatým límcem a s ramenními vycpávkami, u důstojníků původně s nárameníky s distinkcemi (za války přeneseny na manžety, viz níže) a s náprsními a pobočnými kapsami, skládanými a s rovnou (ale i hrotitou) příklopou. Kalhoty balónovité, u důstojníků breeches, s jezdeckými botami, u mužstva s ovinkami, také s koženými kamašemi. Řemení původně chromové šedozelené, s opaskem s rámovou přezkou, s obvyklým příslušenstvím (torna, chlebník, polní lahev, bodák, následně protiplynová maska). V r. 1915 zavedena ocelová přilba franc. modelu Adrian, vyráběná v italské modifikaci a se žlutým, později s černým emblémem převzatým z képi, posléze nahrazeným pouze číslem formace, takřka vždy s korunou v převýšení. Jako plášť jednořadá forma se zapínáním lištou a ležatým límcem, u důstojníků i dvouřadý s viditelnými knoflíky, znám byl i ulster britského vzoru. Jinak důstojníci řemení Sam Browne s pistolovou etují, u generality byl obvyklý i bandalír jízdy a dělostřelectva. Vedle képi a přilby byly obvyklé u horských alpinů klobouky s pérem, u bersagliérů klobouky s opeřením a u karabinierů dvourohý klobouk, všechny v šedozeleném polním provedení. Alpini a bersagliéři místo standardního pláště užívali peleríny.
Pro italskou armádu byly typické límcové výložky podle pluků, resp. brigád v určité barevné kombinaci, obdélníkové s hrotem a knoflíčkem a pochopitelně s jednotným armádním emblémem pěticípou hvězdou (stella savoia). Pěchotní límcové výložky byly známé pod označením mostrini. Jízda měla límcové vyložení v trojplamenném provedení (fiammi) podle pluků různobarevné, bersagliéři dvojplamenné karmínové a alpini téhož tvaru v zelené barvě. Jednoplamenné byly u dělostřelectva (černé se žlutým lemem) a u technických jednotek (rovněž černé s lemem karmínovým). Služby pak měly rovněž jednoplamenné podle charakteru v určité barvě.
Komisariát (a následující formace téhož tvaru) měl jednoplamennou výložku tmavomodrou, administrativa černou s modrým lemem, lékaři a zdravotnictvo mořenově červenou (amarant), veterináři blankytnou, instruktoři šermu bílou, zásobování kobaltově modrou. Posléze ve třicátých létech přibyly i další, např. kulometné útvary na nepravidelném (s jednou zkosenou stranou) v červeném poli tři bílé vertikální pruhy, obdobně na zeleném poli minometníci, kombinované výložky (tedy na jiném barevném podkladě) navíc plamen nebo dvojplamen přiděleného útvaru, např divizní dělostřelectvo na divizní mostrině plamen dělostřelectva, stejně jako u divizních ženijních útvarů, u později utvořených tankových jednotek na jasně modrém podkladě červený dvojplanmen, lehké tanky bílý. Modrý poklad ostatně platil pro všechny motorizované oddíly, takže motorizovaná pěchota naopak na jasně modrém podkladě měla krátkou mostrinu původní brigády (později divize), plamen motorizovaného dělostřelectva nebo motorizovaných ženijních jednotek. U horských jednotek, tedy alpinů byl podklad pro horské dělostřelectvo či ženii zelený. Ve třicátých létech jsou speciální oddíly destruktivních formací (guastatori) s mostrinou červenou s plamenným mečem, u později zřízených parašutistů na blankytné mostrině meč okřídlený.
Čepicová symbolika byla u italské armády velmi rozmanitá: pěchota na zkřížených puškách terčík s číslem formace a s korunou v převýšení, bersagliéři granát s rozevlátým plamenem (RP) na lesním rohu na zkřížených puškách (roh, pušky a koruna u koloniální pěchoty, parašutisté meč mezi perutěmi a s korunou - pokud byl na symbolu černý terčík, byl s číslem formace - granátníci granát s vertikálním plamenem (VP) tankové jednotky na zkřížených hlavních granát s VP a vespod miniaturní pásy, u lehkých tanků (tankové jednotky zřizovány až ve třicátých létech) roh, hlavně a koruna. Kavalerie měla tradičně u těžké jízdy granát s VP, kopinící (lancieri) terčík na zkřížených kopích s korunou, lehká jízda (cavalleggeri) roh s korunou v převýšení - u jízdy nošeny pro slavnostní příležitosti původní přilby s hřebenem, u lancierů a lehké jízdy kalpak, v prvním roce války (1915) s zelenošeným krytem a s černým symbolem vepředu. Motorizovaná doprava u železničního vojska roh s terčíkem s řetězem v převýšení okřídlené kolo s korunou, u automobilní dopravy granát s VP mezi perutěmi a s blesky, U dělostřelectva zkřížené hlavně a granát, který u divizní artilerie byl s RP, u sborové s VP, stejně jako u armádní, kde navíc v terčíku číslo, pobřežní dělostřelectvo (Artilegria costiera) granát s terčíkem na hlavních ještě zkřížené kotvy, protiletadlové dělostřelectvo navíc perutě, lehké s RP, těžké s VP dále lehké děl. s VP a se šavlemi, jízdní s RP a šavlemi motorizovaní pod granátem kolo a granát s RP, dělostřelecký trén pěticípou hvězdu a korunou. Ženijní jednotky granát s RP a to u sapérů se zkříženými sekyrami, mostařů (pontonýrů) s kotvami, u spojařů sekyry a blesky, u železničního vojska sekyry a okřídlené kolo minéři navíc k sekyrám kladiva. Komisaři mezi ratolestmi terčík s křížem a s korunou, soudnictví (justice) orlici v řetězovém věnci a se zkříženými fasces s korunou. Služby pěticípou hvězdu s korunou v převýšení a v terčíku navíc křížek: administrativa černý terčík, lékaři červený křížek a podloženo Aeskulapovými holemi, zdravotnictvo jen červený křížek, veterináři jako lékaři a modrý křížek, logistika zlatý křížek v modrém poli, lékárníci bez hvězdy jinak jako lékaři, duchovní latinský kříž v červeném poli s provazy. Horské jednotky letícího orla nad rohem a zkřížené pušky, hlavně nebo sekyry pro dělostřelectvo a ženii.
V poválečné Itálii se v bouřlivé politicky vyhraněné situaci zformovaly extrémní síly na pokrajích politického spektra, z nichž reprezentovaly krajní pravici bojůvky fašistické strany tzv. fascii di combatimento, mající ve své symbolice vedle starořímských liktorských prutů (fasces, odtud název fašismus) černé košile jako nejtypičtější atribut. Poprvé je ovšem nosili již za velké války italské úderné oddíly arditů, které měly také otevřené blůzy, bojovou dýku pugnale, černý fez a na límcích černý dvojplamen s hvězdou. Toto vše převzali fašisté, místi hvězdy pak na černý límcový dvojplamen umístili fasces. Po převzetí moci fašisté postavili jako oporu své vlády fašistické milice (M. V. S. N. = Milizia Volontarie per la Sicurezza Nacionale), které jako brutální represivní složka se staly svými černými košilemi typickým symbolem nového režimu. Jejich organizace a titulatura hodností vycházela ze starořímských vzorů. Nejvyšší organizační jednotkou byly tzv. zony, odpovídající později armádní divizi a územně zahrnující historické oblasti Itálie (např. 1. zona Torino, tedy Piemont). Nižší jednotky byly: gruppu = brigáda, legione = pluk, coorte = prapor, centuria = rota, manipolo = četa a squdra = družstvo. I hodnosti (viz níže) byly odvozeny od římských legií.
Adjustace MVSN sestávala vedle zmíněných černých košil a fezů z armádních výstrojních šedozelených elementů, tedy otevřené blůzy arditů, kalhoty, ovinek či holínek, vedle fezů (posléze vyztužených a s emblémy fasces nebo orlů (pro generalitu) a s hodnostními ševrony vlevo i zpočátku z alpinských klobouků. Jako bojové útvary tzv. černých košil (CC. NN - camicie nere - oficiální název) byly v síle 7 divizí (nesly názvy podle významných dat fašistického hnutí) byly zařazeny jako součást intervenčních armádních jednotek v r. 1935 za italsko-habešské války a následně na konci r. 1936 jako tzv. dobrovolníci do intervenčních italských útvarů za občanské války ve Španělsku v počtu tří divizí. Vybavení plně odpovídalo tehdejší armádní adjustaci, vz. 34, černé košile byly v Habeši nahrazeny posléze pouze černým proužkem vlevo na hrudi, ve Španělsku nošeny také armádní elementy (i přilba Adrian, nahražena vz. 34, protože docházelo k záměně s republikánskými interbrigadisty), takže vedle zimních stejnokrojů šedozelených byly nošeny lehké pískové, u důstojníků zánovní sahariany (příslušnost vyjádřena barevnými lemy límců nebo štítky, byly černé dvojplameny, nebyly s fasces, ale nošeny i rukávové štítky podle dobrovolnických divizí - např. Flechas negras, verdes, azules, tedy španělské termíny pro zelené, černé či modré šípy). Distinkce byly španělské nošené nacionalistickými oddíly.
Nové distinkce italské armády se datují zároveň od zavedení nový polních stejnokrojů vz. 08. Byly pro mužstvo a poddůstojníky ve formě uzavřených ševronů na podloktí, pro vyšší poddůstojníky (marescialli) a důstojníky na náramenících. Vojín (Soldato) bez distinkce. Desátník (Caporale) j silný a 1 slabý černý ševron. Vrchní desátník (Caporale maggiore) 1 silný a 2 slabé černé ševrony. Seržanz (Sergente) 1 silný a 1 slabý žlutý ševron. Vrchní seržant (Sergent Maggiore) 1 silný a 2 slabé žluté ševrony. Praporčické hodnosti byly na náramenících ve formě úzkých zlatodracounových prýmků od konce nárameníku ke knoflíku: Praporčík (Maresciallo Ordinario) 1 prýmek, Vrchní praporčík (Maresciallo Capo) prýmky. Štábní praporčík (Maresciallo maggiore) 3 prýmky. Subalterní důstojníci zlatisté pěticípé hvězdy na náramenících) Podporučík ( Sottotenente) 1 hvězdu. Poručík (Tenente) 2 hvězdy. Kapitán (Capitano) 3 hvězdy. Kapitán 1. střídy (Primo Capitano) 3 hvězdy se zlatistým proužkem u paty nárameníku. Štábní důstojníci. Major (Maggiore) 1 hvězdu po obvodu nárameníku - u paty bez - zlatistou sutašku. Podplukovník (Tenente Colonello) dtto se 2 hvězdami. Plukovník (Colonello) dtto se 3 hvězdami. Plukovník jako velitel pluku (Colonello in Comando di Reggimento) dtto jako předchozí, ale hvězdy s červeným podkladem. Generálové. Brigádní generál (Generale di Brigata) náramení se stříbřitým dracounovým povrchem s červeným lemem a s 1 zlatistou hvězdou. Divizní generál (Generale di Divisione) dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Generál jako velitel armády (Generale in comando d’Armata) dtto jako předchozí ale mezi hvězdami se zlatistou korunou. Armádní generál (Generale dell Esercito) dtto jako předchozí se 3 hvězdami.
U důstojníků byly nové hodnosti vyjádřeny i počtem obvodových prýmků na képi. U marescialli byly jako na nárameníku (zlatisté nebo stříbřité podle kovu knoflíků zbraně nebo služby), podobně u důstojníků v počtu 1-3 podle hvězd, u štábních s širším spodním pruhem, u generality stříbřité s dolním pásem ve formě tzv. grecy - meandrovitého ornamentu typického pro sardinskou a následně italskou generalitu od XVIII. století a s 1-4 úzkými (jako u štábních nebo subalterních důstojníků). Jako generálský emblém byl stříbřitý orel se savojským křížem na hrudi a s korunou v převýšení s červeným podkladem stejně jako obvodní greca prýmky.
V době vstupu do války došlo v italské armádě od r. 1916 k následné úpravě distinkcí mužstva, poddůstojníků, důstojníků a generality. Caporale a Caporale Maggiore beze změny, ale Sergente stejně jako další poddůstojníci dostal stejnou černou barvu ševronů a jeden ševron, navíc, tedy nově 3 Sergente Maggiore 4, již v dubnu 1915 a od prosince téhož roku s kličkou u horního ševronu. Kategorie marescialli byla přenesena ve formě klikatých ševronů v r. 1916 rovněž na podloktí a téhož roku přibyla čtvrtá nejvyšší s kličkou na čtvrtém ševronu (všechny ševrony u marisciallii byly rovněž v černé barvě) jako vlastně důstojnický zástupce (Aiutante di Battaglia). V březnu 1917 byly ševrony s kličkou u seržantů zredukovány na dva stupně, tedy Sergente s 1 ševronem a Sergente Maggiore se 2.
Důstojnické hodnosti byly od r. 1915 přeneseny rovněž na manžety: zavedena nejnižší důstojnická hodnost Aspirante s 1 černou hvězdou, Sottotenente a Tenente zůstali s 1 nebo se 2 zlatistými resp. stříbřitými hvězdami, poručík 1. třídy (vlastně nadporučík) dostal v r. 1916 pod 2 hvězdy červené terčíky, stejně jako kapitán 1. třídy (kapitán stále 3 hvězdy). resp. stříbřitý nebo zlatistý úzká proužek po straně. Maggiore obdélníkovou sutašku stříbřitou nebo zlatistou kolem 1 hvězdy. Tenente Colonello sutašku a 2 hvězdy (v r. 1916 navíc tato hodnost dostala červené pole). Colonello hvězdy a sutašku a Colonello in Comando di Reggimento červené pole a v r. 1916 Colonello in Comando di Brigata stříbřitý obdélník, ale v r. 1918 byla tato hodnost zrušena a nahražena hodností Brigadiere Generale, s červeným lemem stříbřitého obdélníčku. Vyšší byla hodnost generálmajora velitele brigády (Maggiore Generale in Comando di Brigata), která do červeně lemovaného obdélníčku dostala zlatistou hvězdu. Generál major jako velitel divize měl tuto hodnost, ale hvězda byla podložena horizontálním zlatistým prýmkem. Tato hodnost zavedena v r. 1918. Další generálské hodnosti opět na dracounovém podkladě s červenou paspulkou byly: Generálporučík jako velitel divize (Tenente Generale in Comando di Divizione) se dvěma hvězdami. Generálporučík jako velitel armádního sboru (Tenente Generale in comando di Corpo d’Armata) dtto jako předchozí se zlatistou korunou mezi hvězdami. Pouze pro rok 1918 platila tatáž hodnost pouze se zlatistým horizontálním proužkem pod korunou a stejně tak následující generál poručíka zastupujícího Jeho Veličenstvo krále jako velitele armády se třemi prýmky pod 2 hvězdami a korunou (Tenente Generale Capo di S. M. dell’Esercito). Generál armády (Generale dell’Esercito) pak měl 3 hvězdy.
Tento stav platný především po dobu trvání války byl změněn v r. 1923, kdy se vrátila původní forma distinkcí z r. 1909, tedy 2 stupně desátníků a 2 stupně seržantů a 3 stupně marescialli na manžety resp. nárameníky, stejně jako důstojnické distinkce byly umístěny opět na náramenících.
S novými výstrojními předpisy v r. 1934 byly pozměněny vnějším vyjádřením i armádní distinkce. Nově byly zavedeny ve formě krátkých prýmků u důstojníků a generality nad manžetami, zatímco u seržantů a desátníků zůstaly v nezměněné formě až do r. 1939. kdy byly přeneseny ve formě krátkých otevřených ševronů na nadloktí, pro desátníky v červené barvě, pro seržanty ve žluté. Nově vytvořené naopak byly dvě nejvyšší hodnosti imperiálního maršála, náležející králi Viktoru Emmanueli III. a Benito Mussolinimu a to ve formě dvou generálských ornamentálních pásů (greca) po obvodu okrouhlé čepice a na manžetě. Jako emblém u obou - Maresciallo dell Impero byl ustanoven po habešské válce - zlatistý savojský orel s korunou v převýšení, na rukávě pak přes oba pásy grecy. Zlatistý orel náležel ještě maršálovi Itálie (Marescialle d’Italia), armádnímu generálovi (Generale dell Esercito), sborovému generálovi (Generale di Corpo di Armata), ostatní generálové, tedy divizní (Generale di Divisione) a brigádní generál (Generale di Brigata) měli orla stříbřitého a všichni s červeným podkladem. První maršálové impéria měli na okolku nad sebou 2 grecy, maršál Itálie nad jednou grecou 4 stříbřité proužky, armádní generál měl 3 prýmky, sborový generál dva a zlatistou korunku s holí pod rukávovými distinkcemi, divizní generál jen 2 prýmky, brigádní jeden prýmek. Na krátkých rukávových distinkcích byl u maršálů impéria přes obě grecy miniaturní zlatistý orel na červeném podkladě, rovněž s červeným podkladem byla korunka u sborového generála. Na polní čepici byly do r. 1935 vlevo šikmé miniaturní grecy s prýmky a s korunkou, od r. 1935 potom na levé straně lodičky (bustiny u imperiálních maršálů zlatistý orel se spuštěnými křídly na červeném podkladě v miniaturním provedení, stejně jako na stříbřitém červeně lemovaném obdélníčku tradiční malé zlatisté hvězdy, tedy u maršála Itálie 4, u armádního generála 3, u sborového generála 2 s korunkou mezi, u divizního generála 2 a u brigádního generála. Na stříbřitých náramenících u černé, koloniální (pískové) a bílé letní uniformy byly obdobně umístěny orli a hvězdy jako na miniaturních obdélníčcích na bustině, ve zlatisté formě.
Distinkce důstojníků byly podle nových předpisů přeneseny na manžety v podobě krátkých zlatistých prýmků s oválnou kličkou na vrchním prýmku. Na okolku čepic pak byly po obvodu a na bustinách vlevo šikmo, v letech 1934-35 opět v podobě krátkých prýmků jako na manžetách, od r. 1935 ve formě tradičních malých hvězd, u štábních důstojníků ve zlatistém obdélníkovém rámečku. Plukovník (Colonello) měl tři prýmky 10 mm silné nad 1 širším 17 mm, na bustině 3 zlatisté hvězdy ve zmíněném rámečku. Jako velitel pluku měl emblém na čepici s červeným podkladem, stejně tak rámeček na bustině a pochopitelně i červený podklad na distinkcích na manžetách. Podplukovník (Tenente Colonello) dtto jako předchozí (bez červeného podkladu) se dvěma úzkými prýmy a 2 hvězdičkami na bustině. Major (Maggiore) dtto jako předchozí s 1 úzkým prýmkem na manžetách a s 1 hvězdičkou na bustině. Subalterní důstojníci: Kapitán 1. třídy (Primo Capitano) 3 tenké prýmky na manžetách se zlatistou hvězdičkou pod nimi a podobně na bustině 3 hvězdičky naopak se zlatistým prýmkem pod nimi. Kapitán (Capitano): dtto jako předchozí, ale bez dodatečné hvězdičky pod manžetovými prýmky a bez prýmku na bustině. Poručík 1. třídy (Primo Tenente) dtto jako předchozí se 2 úzkými prýmky a s hvězdičkou pod nimi a na bustině 2 hvězdičky s prýmkem. Poručík (Tenente): dtto jako předchozí, tedy 2 tenké prýmky bez hvězdičky a na bustině 2 hvězdičky bez prýmku. Podporučík (Sotto Tenente): dtto jako předchozí s 1 tenkým prýmkem a 1 hvězdičkou. Kadet-Aspirant (Aspirante): dtto jako předchozí, ale prýmek s černým středem a podobně hvězdička na bustině černá. Praporčíci: Marescialli o třech stupních, pro válečnou dobu obnoven důstojnický čekatel (Aiutante di Battaglia), s červeným podkladem nárameníkových prýmků. Všechny tři stupně marescialli na čepici středový prýmek protkávaný černě a, stejně jako 1-3 prýmky na nárameníku a 60 mm prýmek na bustině. Štábní praporčík (Maresciallo Maggiore) na nárameníku podélně ke knoflíku zlatisté černě protkávané prýmky. Nadpraporčík (Maresciallo Capo): dtto jako předchozí se 2 prýmky. Praporčík (Maresciallo Ordinario): dtto jako předchozí s 1 prýmkem. Poddůstojníci a mužstvo: v podstatě beze změny, pouze v r. 1939 přeneseny ševrony na nadloktí ve zmenšené podobně a obrácené s hrotem dolů, u desátníků červené. Vrchní seržant (Sergente maggiore): nad manžetou 2 slabé a 1 silný zlatistý ševron. Seržant (Sergente): dtto jako předchozí, pouze 1 slabý a 1 silný zlatistý ševron. Vrchní destáník (Caporale Maggiore): dtto jako předchozí v černém provedení 2 slabé a 1 silný ševron. Desátník (Caporale): dtto jako předchozí 1 slabý a 1 silný černý ševron. Svobodník (Soldato Appuntato): 1 silný černý ševron. Vojín (Soldato) bez hodnosti. V polních podmínkách důstojníci místo dracounu emblém a hodnosti ve žlutém hedvábí, na bustině často emblém v černém hedvábném provedení, včetně generality). Stejně tak praporčíci a mužstvo, kdy dracoun nahražen žlutou nití. Emblém na bustině rovněž v černém polním provedení, stejně jako natřený na přilbách.
Oddíly černých košil (fasces di combatimento) jak zmíněno výše po převzetí moci Benitem Mussolinim v r. 1923 upravily a sjednotily nejen své stejnokroje, ale rovněž první distinkce. Na pokrývkách hlavy (tedy tuhých černých fezech či alpinských kloboucích) měli vyšší hodnosti - ekvivalenty armádních generálů - zlatistého orla se svislými křídly a s horizontálními fasces ve spárech a na manžetách obdélníčky se zlatou sutaškou a miniaturním orlem s hvězdami v převýšení: Comandante generale (Generale di Armata) se 3 hvězdami - na fezu vlevo šikmý stříbřitý čtyřúhelník se 3 zlatistými hvězdami. Luogotenente generale (Generale di Divisione): dtto se dvěma hvězdami i na šikmém čtyřúhelníku. Console Generale (Generale di Brigada) dtto jako předchozí s 1 hvězdou i na čtyřúhelníku. Console (Colonello) na manžetě červený obdélník se zlatou sutaškou a zlatistým fasces a na fezu široký zlatistý ševron s hrotem vzhůru a se třemi hvězdami v trianglu uvnitř. Štábní důstojníci: Primo Seniore (Tenente Colonello) na manžetě 2 slabé a 1 silný zlatistý prýmek a na fezu jako předchozí, ale se 2 hvězdami. Seniore (Maggiore): dtto jako předchozí s 1 slabým a l1 silným zlatistým prýkem, na fezu jako předchozí s 1 hvězdou. Subalterní důstojníci: Centurione (Capitano): na manžetě 3 zlatisté slabé prýmky, na fezu 3 slabé prýmky soustředné v ševronu. Capo Manipolo (Tenente): jako předchozí, 2 slabé prýmky a 2 slabé ševrony. Capo Squadra (Sergente): 1 slabý stříbřitý prýmek, na fezu 1 slabý stříbřitý ševron. Poddůstojnici a mužstvo: Vice-Capo Squadra (Caporale Maggiore): 2 červené slabé prýmky a na fezu 2 červené ševrony. Camicia Nera Scelta / Caporale): 1 červený slabý prýmek a 1 slabý červený ševron na fesu (poslední dvě hodnosti zůstaly ve formě na fezu až do pádu fašismu 1943). Po zavedení nového armádního stejnokroje a nových hodností armády v r. 1934 byly distinkce a označení MVSN resp. CC. NN. rozšířeny a přizpůsobeny armádním. V letech 1935-38 hodnosti na úrovni armádních generálských ve formě zlatistých prýmků s rombusovým tvarem horního prýmku (stejně jako u italského letectva od r. 1923) a s obdélníkem pod prýmky s miniaturním orlem jako u předchozích pod prýmky se zlatistou sutaškou: Comandante Generale (Generale di Armata): slabé prýmky a obdélník. Luogotenente Generale (Generale di Divisione): dtto jako předchozí se 2 prýmky. Console Generale (Generale di Brigata): dtto jako předchozí s 1 prýmkem. Console (Colonello): zlatisté prýmky s červeným podkladem a s červeným obdélníkem vespod s fasces.
Generálské hodnosti MVSN doznaly určité změny v r. 1938, kdy místo obdélníčku s orlem pod distinkčními prýmky byly dosazeny varianty grecy s miniaturními fasces. Nově byla hodnost Comandante Generale (Generale di Armata) se třemi prýmky s rombusem a novou grecou. Luogotenente Generale Capo di State Maggiore (Generale di Corpo d’Armata) dtto jako předchozí se 2 prýmky a navíc pod grecou se zlatistou korunkou. Luogotenente Generale (Generale di Divizione) dtto jako předchozí bez korunky. Console Generale (Generale di Brigata) dtto s 1 prýmkem a grecou. Nově i Console (Colonello) se třemi slabými prýmky a silněkčím vespod na červeném podkladě. Primo Seniore (Tenente Colonello) dtto se 2 slabými prýmky (bez červeného podkladu. Seniore (Maggiore): dtto s 1 tenkým prýmkem. Subalterní důstojníci: Centurione (Capitano): 3 slabé prýmky. Capo Manipolo (Tenente): dtto 2 slabé prýmky.
Sottocapo Manipolo (Sotto Tenente) dtto 1 slabý prýmek. Aspirante (Aspirante di Battaglia) dtto 1 slabý prýmek s černým klikatým protkáním. Nově na náramenících vodorovné prýmky s fasces mezi vavřínovými ratolestmi s korunou v převýšení - tento emblém nově od r. 1938 ve zlatě i na čepicích důstojníků a ve stříbře (jako na náramenících) u aiutantů: Primo Aiutante (Maresciallo Maggiore) se 3 horizontálními stříbřitými prýmky pod zmíněným emblémem. Aiutante Capo (Maresciallo Capo): dtto jako předchozí se 2 prýmky. Aiutante (Maresciallo) dtto jako předchozí s 1 prýmkem. U poddůstojníků a mužstva rombus na vrchním prýmku již od r. 1931. Primo Capo Squadra (Sergente Maggiore) 2 stříbřité prýmky na manžetě. Capo Squadra (Sergente): dtto jako předchozí s 1 stříbřitým prýmkem. Vice Capo Squadra (Caporale Maggiore): 2 červené prýmky na manžetě. Camicia Nera Scelta (Caporale): dtto jako předchozí 1 červený prýmek na manžetě. Camicia Nera (Soldato) bez hodnostního označení. Vedle generálských orlů na pokrývkách hlavy důstojníci fasces s hvězdičkou v převýšení a s terčíkem vespod (od r. 1938v otevřenémpalmovém. Poddůstojníci a mužstvo jednoduché fasces až do r. 1938. Východoafrické CCNN a MVSN fasces s plamenem v převýšení na zkřížených římských mečích s černým horizontálním štítkem s číslem formace, u dělostřelců atd. se zkříženými hlavněmi u horských formací s protěží a cepínem za fasces, u úderných jednotek na fasces lesní roh a meče, u lékařů za fasces zkřížené Aesculapovy hole a pod. Na saharianě pouze fasces. U všech polních a služebních uniforem arditská dýka (pugnale), s níž se vzdávala pocta při fašistickém pozdravu. V r. 1939 stejné změny jako v armádě u poddůstojníků a mužstva, tedy krátké ševrony na nadloktí hrotem dolů, u seržantů žluté hedvábné (v poli bílé nitěné).
Itálie: kapitán 1918-23 a major 1923-33.
Itálie: generál 1923-33 a poručík 1933-39.
Itálie: důstojník cavalleggeri v gala 1934-39 a desátník (caporale) bersagliérů v polní uniformě z let 1934-39
Itálie: důstojník v Somálsku 1934 a desátník v Habeši 1938.
Itálie: důstojníci pěchoty 1934-39.
Itálie: důstojník jezdectva v letní vycházkové uniformě 1934-39 a alpín (alpine) 1923-34.
Itálie: důstojník pěchoty 1918-23 a 1923-34.
Itálie: důstojník pěchoty 1923-34 a desátník pěchoty 1934-39.
Jugoslávie
Po r. 1918 byla armáda nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS) stejně jako politický život země výrazně ovlivněna dominancí srbské většiny, takže i adjustace v podstatě převzala válečné srbské elementy, přičemž až do r. 1922, kdy byly zavedeny nové předpisy, její vybavení obsahovalo vedle srbských prvků i elementy francouzské, britské, ruské a US Army, které byly zkomponovány z dohodových dodávek a měly doplnit nouzový stav výstroje a výzbroje (např. na fotografii z r. 1918 jsou srbští vojáci v typických lodičkách (kapách) srbské armády, ale s americkou blůzou, ovinkami a botami s koženými sumkami francouzské provenience). Toto provizorium bylo odstraněno ve zmíněném roce a nová armáda zůstala ve standardní srbské výstroji válečných let až na kokardu na čepicích důstojníků, která byla v tradičním oválném tvaru, ale s jiným složením barev podle vlajky nové monarchie, čili s vnějším červeným, středním bílým pruhem a středem modrým u důstojníků s iniciálami panovníka (Alexandra) v kyrilici. U poddůstojníků byla kokarda bez iniciály, kapa pro důstojníky a vyšší poddůstojníky se štítkem, u subalterních s úzkou zlatistou sutaškou po obvodu, u štábních s širší, u generality se širokou, středně silnou a úzkou. Střih blůzy rovněž zůstával jako u předchozí srbské, tedy se stojatým límcem, zapínáním lištou a se všitými náprsními a pobočnými kapsami s vykrojenou příklopkou, u důstojníků z kvalitnějšího sukna šedozeleného, u mužstva s hrubšího v tmavším odstínu khaki s hnědým akcentem. Nárameníky jako u předchozí uniformy, tedy pogony ruského typu u důstojníků, ale generalita splétané zlatisté německého typu. Mužstvo v barvě sukna blůzy, vyšší poddůstojníci v barvě zbraně nebo služby. Generalita: Polní maršála (Vojvoda): na zlatistém povrchu srbský stříbřitý orel. Armádní generál (Armijski gjeneral) dtto jako předchozí bez orla, na d manžetou 3 stříbřité šesticípé hvězdy v trianglu. Divizní generál (Divizijski gjeneral): dtto jako předchozí, stříbřité hvězdy vedle sebe. Brigádní generál (Brigadni gjeneral): dtto jako předchozí s hvězdou.
Štábní důstojníci: Plukovník (Pukovnik): epoleta se zlatistým (u jízdy a ženie stříbřitým) dezénem a se třemi čtyřcípými hvězdami německého typu v trianglu (hvězda dole). Podplukovník ( Potpukovnik) dtto jako předchozí, hvězdy vedle sebe. Major (Major): dtto jako předchozí s hvězdou. Subalterní důstojníci: kapitán I. třídy (Kapetan I. kl.): dtto jako předchozí se středovým podélným průsvitem v barvě zbraně nebo služby a 4 hvězdy v kvadratické formě. Kapitán II. třídy (Kapetan II. kl.): dtto jako předchozí a 3 hvězdy v trianglu (1 vespod). Poručík (Poručnik) dtto jako předchozí a 2 hvězdy vedle sebe. Podporučík (Potporučnik): dtto jako předchozí s 1 hvězdou. Praporčík (důstojnický zástupce - vrchní šikovatel). Vyšší poddůstojníci: Vrchní šikovatel l. třídy (Narednik vodnik 1. klasse): na nárameníku v barvě zbraně nebo služby pod 3 vodorovnými žlutými prýmky 4 hvězdy v kvadratickém uspořádání. Vrchní šikovatel 2. třídy (Narednik vodnik 2. klasse): dtto jako předchozí s 1 vodorovným prýmkem. Šikovatel (Narednik): 3 hvězdy s 1 vespod na nárameníku v barvě blůzy.
(Narednik vodnik) na barevném nárameníku hvězdy v kvadratické formě. Poddůstojníci a mužstvo: Rotný (Narednik): na nárameníku v barvě blůzy 3 hvězdy v trianglu (1 vespod). Četař (Podnarednik): dtto jako předchozí 2 hvězdy vedle sebe. Desátník (Kaplar): dtto jako předchozí s 1 hvězdou. Barvy zbraní a služeb (na lemu kapy u důstojníků a generality, na límci u generality a důstojníků, u poddůstojníků jen patka, podklad nárameníků, lem manžety a lem kalhot - u generálů červené lampasy): generalita světlemodrošedá, generální štáb červený samet, pěchota a horské jednotky tmavočervená, jízda modrá, dělostřelectvo černá, technické jednotky švestkově modrá s fialovým odstínem, intendance zelená, hnědá u lékařů a veterinářů. Sametové provedení vedle posledních dvou zmíněných i u dělostřeleckých a ženijních důstojníků. U důstojnických pogon na zlatistém dezénu hvězdy stříbřité, na stříbřitém zlaté, jinak u poddůstojníků a mužstva bronzové. U narednika vodnika navíc nad hvězdami 3 žluté vodorovné prýmky. Kalhoty jezdecké s holínkami u důstojníků, generálů a narednika vodnika, u mužstva pytlovité s ovinkami, u jízdy s holínkami. Pláště důstojníků s dvouřadým zapínáním se 6 knoflíky, na límci šípová výložka v barvě zbraně s knoflíkem stejná jako u rakousko-uherských důstojníků do r. 1918, u generálů červené klopy. Mužstvo plášť se zapínáním lištou z hrubšího sukna a s obdélníkovou výložkou na límci. Letní uniforma důstojníků pro vycházkové a společenské účely jednořadá bílá plátěná (lněná) a bílá okrouhlá čepice se štítkem. Generalita jako ceremoniální stejnokroj vz. 22 s červeným dýnkem a světle šedomodrým okolkem a lemy dýnka, dvouřadý převlečník černý se světlemodrými lemy manžety a klop včetně límce, černé pantalony s červenými lampasy. Královská garda po r. 1924 pro polní a služební určení světle khaki stejnokroj se zapínáním olivkami, na límci vepředu a po dolním okraji ke knoflíku široký lem u důstojníků, stejně jako husarský dekor na manžetě a lemy okrouhlé čepice (pěchota červené, jízda modré, dělostřelectvo tmavočervené), letní uniforma bílá včetně čepice, pogony, zapínání na 6 zlatistých oliv, kalhoty červené, u jízdy holínky s husarským výkrojem a knoflíkem, mužstvo v létě jen bílou blůzu s knoflíky a khaki okrouhlou čepici, polní Adrian - přilba khaki. Malá palácová ceremoniální uniforma s černou nízkou papachou s iniciálami panovníka, blůza tamovozelená s lemy žlutými (na manžetách husarská klička) podél zapínání olivami, límec rovněž s lemem žlutým. Velká ceremoniální uniforma husarská, kalpak s bílým pštrosím chocholem, sáček červený se žlutými lemy, girlanda žlutá, atila zelená s šesti řadami žlutých šnůr s kapkovitou koncovkou, kožíšek s černým lemem kožešinovým a světlemodrý, jezdecké červené kalhity se žlutým lemem, husarské boty, čabraka zelená se žlutým lemem a iniciálou A (=Alexandr).
V roce 1935 byl vydán další stejnokrojový předpis, který zahrnoval nové stejnokroje a distinkce pro jugoslávské letectvo (viz studie o adjustaci letectev v období 1918-39) a také úpravy námořnických stejnokrojů a nové úpravy armádních uniforem. Tak generalita obdržela nové okrouhlé čepice pro ceremoniální uniformu (ta zůstávala černá se světlemodrošedým límcem s dekorem z dubových listů), na které byl nově okolek šedomodrý a dýnko černé s kokardou. Nové byly stejnokroje pro horské jednotky, sestávající z armádní lodičky, ale nově střižené blůzy s ležatým límcem červeně paspulovaným, s nárameníky, jednořadým zapínáním, všitými kapsami na hrudi a s našitými pobočnými, s golfovými kalhotami s punčochami a ještě s bílými srolovanými, se šněrovacími botami a s novým typem distinkcí, nošených na spodním rukávu ve formě krátkých prýmků různé síle (dracounové a silnější pro štábní důstojníky, užší pro subalterní, všechny červené orámování, podobně šikovatelé a desátníci bez rámu nitěné, svobodník pak na levém nadloktí ševron hrotem vzhůru. Nad pravou náprsní kapsou emblém horských jednotek ve formě trojúhelníku tvořeném lyžemi a dolní část zkříženými lyžařskými holemi, uprostřed barevné horská krajina s vycházejícím sluncem. Důstojníci na konci třicátých let lodičku bez štítku a také s jugoslávským orlem ve věnci.
Jugoslávie: důstojník v polní uniformě ve 20. létech 20. století a vojín v plášti 1919-39.
Jugoslávie: poddůstojník a kapitán horských jednotek – oba ve 30. létech 20. století.
Jugoslávie: generálové ve slavnostní uniformě - ve dvouřadém převlečníku vz. 1922 a v jednořadé tunice vz. 1935; generál ve služební uniformě 1918-30.
Jugoslávie: důstojník v plášti 1918-39 a důstojník jezdectva ve služební uniformě 1919-39.
Jugoslávie: důstojník jízdní gardy a gardista v malé služební uniformě – oba ve 30. létech 20. století.
Jugoslávie: svobodník v polní uniformě (starší) 1918-39 a vojín v polní uniformě (nové) 1930-39.
Litva
Po vzniku samostatné Litevské republiky v r. 1918 bylo také započato s formováním regulérní litevské armády, v níž nemalou část tvořili příslušníci dobrovolnických milicí účastných v bojích za nezávislost. Jednotky nových litevských ozbrojených sil byly v letech 1918-20 vystrojeny velmi rozmanitě, převážně ve výstrojních elementech bývalé carské armády, nicméně záhy jim byly dodány uniformní součástky britské provenience, především blůzy v khaki barvě britského vzoru 1902, pro mužstvo ovšem bez nárameníků, pro důstojníky s nárameníky. První hodnostní označení bylo na límcových trojúhelníkových patkách ve žluté barvě, posléze patřící jako označení litevské pěchotě, u mužstva s prýmky u důstojníků s malými pěticípými hvězdičkami. Jinak byly britského původu i okrouhlé čepice se štítkem, rovněž s okolkem žlutým stejně jako lemem dýnka. Jako výsostný emblém byla na okolku umístěna okrouhlá kokarda s červeným středem s jezdcem znázorňujícím litevského národního hrdinu ze 14. století knížete Vitautase (polsky Vitolda). Další lem byl zelený a žlutý, zarámováno perlovým okrajem. V národních barvách žluté-zelené-červené byl také trojúhelník na levém nadloktí blůz. Důstojníci měli obligátní opasek Sam Browne, tedy s přepáskou, mužstvo s rámovou přezkou, u důstojníků navíc breeches a holínky, u mužstva ovinky. Vedle khaki uniforem byly v období 1918-20 v rámci litevských oddílů bojující spojenecké jednotky tzv. běloruských husarů, v šedých stejnokrojích a s límcovou patkou bílou s červeným lemem.
Distinkce z období od 11. října 1919 do 15. srpna 1920: Hodnosti na límci. Vojín (Eilinis kareivis) - bez distinkcí. Svobodník (Grandinis kareivis): 1 úzký kolmý prýmek v barvě zbraně na konci límce lemovaného úzkou žlutou sutaškou. Desátník (Jaunesnysis puskarininkas): jako předchozí se 2 prýmky, četař (Vyresnysis puskarininskas): dtto jako předchozí se 3 prýmky. Rotný (Viršila, u jízdy wachmistras): dtto jako předchozí s 1 širším prýmkem. Poručík (Leitenantas): v trianglu v barvě zbraně nebo služby 1 stříbřitá pěticípá hvězdička. Lem límce jako předchozí. Nadporučík (Vyresnisis leitenantas): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami nad sebou. Kapitán (Kapitans): dtto jako předchozí se 3 hvězdičkami v trianglu. Major (Majoras): ve stříbřitou sutaškou lemovaném trianglu v barvě zbraně 1 pěticípá stříbřitá hvězdička. Lem límce jako předchozí. Podplukovník (Pulkininkas leitenantas): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami nad sebou. Plukovník (Pulkininkas): dtto jako předchozí se 3 hvězdičkami v trianglu. Generálporučík (Generalas leitenantas): v červeném stříbřitě lemovaném trianglu stříbřitý rytíř se stříbřitou dubovou ratolestí za trianglem a 1 stříbřitou hvězdičkou vdole, červená paspule límce. Generál (Generalas): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami - jedna vdole a 1 nad ratolestí.
Od r. 1923 byly barvy zbraní a služeb následující: pěchota zmíněnou žlutou, kavalerie bílou, dělostřelectvo černou stejně jako logistické oddíly, ženie a generalita červenou a generální štáb malinově červenou. Vedle límcových trojúhelníků byly barvou zbraní a služeb lemovány i nárameníky, na nichž byly nově umístěny i distinkce. Vojín (Eilinis) bez označení. Svobodník (Grandinis) na konci nárameníku 1 žlutý ševron s hrotem dolů. Desátník (Jaunesnysis Puskarinkas) dtto jako předchozí se 2 ševrony. Četař (Puskarinkas) dtto jako předchozí se 3 ševrony. Rotný-šikovatel (Virsila) dtto jako předchozí s 1 širokým ševronem. Důstojníci: Podporučík (Jaunesnysis Leitenantas) 1 šesticípá zlatistá hvězda. Poručík (Leitenantas) 2 hvězdy vedle sebe. Kapitán (Kapitonas) 3 hvězdy v trianglu. Major (Majoras) 1 hvězda v terčíku - Podplukovník (Pulkiniskas Leitenantas) hvězdy v tečíku vedle sebe. Plukovník (Pulkiniskas) hvězdy v terčíku v trianglu. Generalita: Brigádní generál (Brigados generalas) 1 šestiúhelník s červeným terčíkem s Vitautasem. Generálmahjor (Generalas majoras): dtto jako předchozí se 2 šestiúhelníky. Nová byla také v r. 1923 uniforma. Nadále khaki blůza pro důstojníky se stojatým límcem a s náprsními a pobočnými kapsami, límcová patka u důstojníků se stříbřitým lemem a siluetou tzv. Gedyminova hradu (další litevský národní hrdina a kníže ze 13. století). Nově na důstojnickém képi barevný široký lem v barvě zbraně nebo služby (se 4 postranními svislými lemy), jako emblém dvouramenný patriarší kříž v otevřeném dubovém věnci, navíc zlatisté dracounové úzké lemy po obvodu podle důstojnické kategorie 1-3. Na manžetách svislé obdélníkové patky v barvě zbraně nebo služby se 2 knoflíky.
V r. 1935 opět stejnokrojová změna: poddůstojnické ševrony nyní definitivně na náramenících (oprava: do této doby na levém nadloktí ve formě ševronů s hrotem dolů). Důstojnický stejnokroj pro gala v černé barvě a s nárameníky německého typu, tedy dracounové, u vyšších hodností splétané. Generálské hodnosti ve formě plastických hvězd s červeným terčem uprostřed a s obrazem Vitautase ve středu. Na generálských límcových patkách pod Gedyminovým hradem ještě dubová ratolest. Na důstojnických nyní okrouhlých čepicích se širším dýnkem na okolku v otevřeném dubovém věnci červený štítek s Vitautasem a s paprsčitou korunou v převýšení. Čepice okolek a lem dýnka opět v barvě zbraně, stejně jako sutašky límce a hrotitých manžet.
Litva: podplukovník 1919-21 a důstojník 1923-24.
Litva: důstojník 1934-38.
Litva: dobrovolník 1918-19 a poddůstojník 1919-20.
Litva: důstojník běloruského husarského pluku 1919-20 a poddůstojník jezdectva 1919-20.
Lotyšsko
Již za 1. světové války náleželo 8 lotyšských střeleckých pluků carské armády k elitním jednotkám a v listopadu 1918 bylo na území historických pobaltských provincií Livonska a Kuronska z německých obyvatel, převážně z vyšších společenských vrstev měšťanstva a nobility, postaveno miliční těleso tzv. Baltische Landeswehr, posléze tzv. Železná divize. V den vyhlášení nezávislé Lotyšské republiky 18. téhož měsíce pak s pomocí německých důstojníků pod velením generálmajora hraběte von der Goltze opět v Livonsku a Kuronsku utvořeny 2 lotyšské divize, které zpočátku spolupracovaly se zmíněným miličním útvarem, ale záhy došlo mezi nimi k odcizení a nepřátelství. Následoval masivní útok bolševické Rudé armády (ve které opět bolševičtí Lotyši náleželi k elitním oddílům, mj. tvořili jako lotyšští střelci Leninovu osobní stráž Kremlu) a dobytí Rigy jejími oddíly. Lotyšská národní vláda v té době byla v Libavě a národní lotyšské ozbrojené síly byly reorganizovány a doplněny dobrovolníky na jihu pod velením lotyšského plukovníka Kalpelese, Navíc na severu na estonském území byly postaveny další 2 pluky, jimž velel další Lotyš plukovník Lemitaus. Po osvobození Rigy 22. května 1919 byly všechny lotyšské ozbrojené útvary (včetně Baltische Landeswehr - BLW) podřízeny jednotnému velení, tentokrát britského plukovníka (za světové války polního maršála) Harolda N. Alexandera. S britskou pomocí byly nyní lotyšské ozbrojené síly nově vyzbrojeny a vystrojeny a koncem r. 1919 byly složeny výhradně z lotyšského mužstva.
První jednotné identifikační označení lotyšských jednotek bylo již r. 1919 - na výstrojních elementech carské, německé a britské provenience - ve formě čepicové kokardy v podobě plamenitého slunce se 3 pěticípými hvězdami ve střední části a s miniaturní stuhou v barvách lotyšské vlajky, tedy karmínově červené – bílé – karmínově červené. Tento emblém spolu s prvními distinkcemi zavedenými již v únoru devatenáctého roku byla jednotná límcová obdélníková výložka v karmínové barvě s bílým diagonálním proužkem a s vertikálními bílými prýmky pro poddůstojníky a mužstvo a s 1-3 pěticípými hvězdičkami na uvedeném diagonálním proužku pro subalterní důstojníky, pro štábní důstojníky pak čtyřcípé hvězdy německého typu. Jinak navíc na rukávě bílé ševrony - pro velitele čety 1, pro velitele roty 2 a pro velitele praporu 3. Pro velitele pluku ve zlatisté podobě, pro generály zlatisté dubové listy. Německé přilby vz. 15 a kožená výstroj také německého původu.
Tento provizorní stav byl ovšem nahražen již na jaře r. 1919 jednotnou tmavě khaki uniformou, pro kavalerii zůstala uniforma husarského střihu s ruskou furažkou s barevnám okolkem.
Definitivní předpis následoval v r. 1923, opět v tmavě khaki odstínu. Jako pokrývka hlavy bylo předepsáno képi se širším dýnkem, s horní částí v barvě zbraně, dolní v barvě uniformy s vykrojenou přední částí s uvedeným emblémem, jako přilba nadále německý vz. 15, pro technické jednotky francouzská přilba Adrian, obě s 1 a 3 hvězdami. Podbradník pro mužstvo a poddůstojníky černý kožený, pro důstojníky dracounový s příměsí karmínové nitě a s horním pramenem nad kokardou. Jako letní uniforma byla zavedena lněná khaki košile s ležatým límcem a 2 náprsními kapsami na způsob ruské gymnasťorky, nošená mužstvem, služební blůza v tmavě khaki odstínu měla zmíněnou výložku s bílým proužkem, stejně tak byly v barvě zbraně nebo služby i lemy límce a nárameníků. Knoflíky mosazné, na límcové patce pak opět hodnosti v podobě uvedené výše. Plášť důstojníků dvouřadý, pro mužstvo jednořadý, opět s límcovými výložkami.
V r. 1929 zavedeno nové képi v měkké formě, dýnko na koso posunuté do týla, nově s barevnými lemy, s emblémem v podobě státního znaku s kokardou ve státních barvách v převýšení. Nově lemován nejen límec a nárameníky, ale i příklopky náprsních kapes a francouzských manžetových patek se 3 knoflíky. Od r. 1932 na náramenících mosazné emblémy zbraní a služeb. Společenská uniforma důstojníků byla nově tmavomodrá, pro kavalerii zavedena atila.
Distinkce v definitivní podobě v podstatě sledovaly poválečné výše uvedené schéma: vojín (Kareivis) na výložce pouze bílý diagonální proužek. Svobodník (Dukareivis) dtto jako předchozí s 1 zlatožlutým vertikálním proužkem na dolní části. Desátník (Kapralis) dtto jako předchpzí se 2 proužky. Četař (Seržants): dtto jako předchozí se 3 proužky. Rotný (Virsseržants): dtto jako předchozí se širokým zlatistým proužkem. Důstojnický zástupce (Virsnieka vietnieks – hodnost zavedena později): dtto jako předchozí s 1 širokým proužkem a na diagonále 1 zlatistou pěticípou hvězdu. Poručík (Leitnants): dtto jako předchozí s 1 zlatistou hvězdou na zlatisté diagonále. Nadporučík (Virsleitnants): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Kapitán-poručík (Kapteinis Leitnants): dtto jako předchozí se 3 hvězdami, z nichž prostřední je ve zlatistém kroužku. Kapitán (Kapteinis): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. Podplukovník (Pulkvedis-Leitnants): dtto jako předchozí s 1 čtyřcípou hvězdou německého typu. Plukovník (Pulkvedis): dtto jako předchozí se2 hvězdami německého typu. Generál (Generalis): dtto jako předchozí se 3 hvězdami německého typu.
Barvy zbraní a služeb (již od r. 1923): generální štáb: světlemodrá. Pěchota, ženijní jednotky (signální) a obrněné oddíly: třešňově červená (karmín). Jízda: zlatožlutá. Dělostřelectvo: modrá. Pohraniční stráž: zelená. Logistika (týl, zásobování): černá s modrým lemem. Vojenská justice: černá se světlemodrým lemem.
Lotyšsko: dobrovolník jezdectva 1919 a kapitán 1919-23.
Lotyšsko: podplukovník generálního štábu 1923-27 a plukovník pěchoty 1927-39.
Lotyšsko: pěšák 1932-27 a vojín formace ministerstva obrany 1927-39.
Lotyšsko: plukovník jízdy 1927-39.
Lucembursko
Malý kontingent Velkovévodství lucemburského byl ve své adjustaci ovlivněn především armádou jižního francouzského souseda již od druhé poloviny XIX. století. Nicméně již ve 40. létech zmíněného věku přijala lucemburská pěchota dvouřadou tuniku (zbrojní kabát, Waffenrock) v zelené barvě a s karmínovým vyložením a lemy, akceptujíc tehdejší nizozemský uniformní obraz včetně čáky. Podobně byl vystrojen i malý oddíl jízdních myslivců.
Na konci XIX. století pak v adjustaci postupně převládl - jak podotknuto výše - vliv francouzský. Barva tuniky byla nově tmavomodrá, střih jednořadý, egalizace (vyložení) červené, celkový vzhled včetně výstroje a výzbroje odpovídal tehdejším západoevropským standardům. V období po 1. světové válce až do r. 1923 sice tmavomodrá barva dodávala vzhledu uniformy archaický vzhled, odpovídala francouzské adjustaci v době vstupu do války v r. 1914 včetně měkkého képi s červenými lemy.
Ale již 14. května 1923 byl lucemburský ozbrojený útvar vybaven khaki stejnokrojem opět francouzské inspirace, se stojatým límcem, jednou řadou 8 mosazných knoflíků s khaki tuhým képi, vše červeně lemováno spolu s ramenním červenými poutky a s mosazným granátem na límci. Na képi po středním obvodu červené lemy, stejně jako na 4 švech. Důstojníci hodnostní prýmky jak nad manžetami, tak na képi zlatisté podle francouzské předlohy; 4 u štábních důstojníků, 3-1 u subalterních, poddůstojníci nad manžetami zlatisté ševrony 3-1, kaprál 2 červené, soldat de 1ére classe (tedy svobodník) pouze jeden červený nad levou manžetou.
Vedle képi nošena francouzská přilba Adrian vz. 15 s bílým obvodovým pruhem a štítkem s iniciálou velkovévody s korunou v převýšení.