Vojáci mezi dvěma světovými válkami 1918-1939: 3. část
Jan Vogeltanz
Naposledy upraveno: 18.02.2022
Maďarsko
Po příměří na podzim r. 1918 se vrátily maďarské jednotky rakousko-uherské armády na maďarské území, kde byly rozpuštěny. Provizorní vláda hraběte Károlyiho trvala až do března 1919, kdy 23. tohoto měsíce byla vyhlášena bolševická Maďarská republika rad zcela podle ruského sovětského vzoru a zároveň budována podle stejného modelu maďarská Rudá armáda, vedená zkušenými důstojníky bývalé rakousko-uherské armády a zejména navrátivšími se zajatci z Ruska, která zahájila ofenzívu proti československým oddílům na Slovensku. Po nástupu dohodové rumunské armády byla Rumuny 4. srpna 1919 obsazena Budapešť a bolševická vláda skončila. Protibolševická vláda pod admirálem Horthym tolerovaná dohodovými státy byla od května do srpna v jihomaďarském Szegédu a 9. srpna zde byla vytvořena maďarská Národní („bílá”) armáda se kterou v listopadu r. 1919 vtáhl Horthy do Budapešti jako vítěz.
Maďarská Rudá armáda byla vystrojena v nových světle šedozelených stejnokrojích, střihově se v podstatě nelišících od rakousko-uherského modelu 1908 a jeho pozdějších válečných variant. Nicméně s novou čepicí s okrouhlým dýnkem, přičemž z nouzových důvodů byly nasále nošeny staré válečné stejnokroje, stejně jako nové s novým označením, jenž sestávalo z červeného terčíku na dýnku a hodnostních pásků na pravé straně dýnka a na předloktí, s hodnostními tituly odvozenými od ruských bolševických předloh: velitel družstva (Rajparancsnok) 1 krátký červený prýmek. Velitel čety (Szakaszparancsnok): dtto 2 vodorovné prýmky nad sebou. Velitel roty (Szazadparancsnok): dtto 3 prýmky. Velitel praporu (Zászloaljparancsnok): dtto, ale červený okolek a 1 silný a 1 slabý prýmek (jako u předchozích) - druhý titul „štábní důstojník (Szakközeg)“. Velitel pluku (Ezredparancsnok): dtto, 1 silný a 2 slabé červené prýmky - druhý titul „náčelník štábu divize (Hadosztaly Vezerkari Fönök)“. Velitel brigády (Dandárparancsnok) - druhý titul „náčelník štábu sboru Hadtest Vezerkai Fönök)“: dtto, 1 silný a 3 slabé červené prýmky. Velitel divize (Hadosztalyparancsnok): červený okolek, ale terčík zlatistý s 1 tenkým zlatistým proužkem, na předloktí 1 silný červený pruh a 1 zlatistý tenký. Velitel sboru (Hadtestparancsnok): dtto jako předchozí, se zlatistým terčíkem a 2 tenkými zlatistými proužky. Druhý titul: „náčelník štábu armády (Hadsereg Vezerkari Fönök)“. Vrchní velitel armády (Hadseregparancsnok): dtto jako předchozí, se 3 zlatistými tenkými proužky. Navíc - opět podle sovětského sboru - ustanoveni političtí komisaři, vedle výhradně červených prýmků a okolku i červené manžety.
Dunajská říční flotila v rámci Rudé armády nosila staré rakouské námořnické stejnokroje, na čepicích pod červeným kroužkem na dýnku po obvodu dýnka podle hodností černé pruhy, stejně jako prýmky na rukávech v černé barvě a s kličkou na vrchním proužku.
Národní armáda postavená jak zmíněno 9. srpna roku 1919 dostala od 3. září téhož roku nové distinkce, vycházející ze starého rakouskouherského vzoru, nyní ve formě hrotitých výložek v barvě zbraně a s lemy s jetelovým zakončením podle předlohy tradičních vitéz-kötés na husarských atilách. Nový stejnokroj vz. 1920 byl v tmavě khaki odstínu se stojatými límci a seskládanými náprsními a pobočnými kapsami s vykrojenými příklopkami, s knoflíky podle kategorií mořenými, stříbřitými nebo zlatistými (obdobně lemy límcových výložek). Kalhoty byly důstojnické bréches a mužstva pytlovité s ovinkami. Pro služební a polní příležitosti zavedena tmavě khaki lodička podle vzoru staré rakouskouherské jezdecké, tedy s klopou a 2 knoflíky, ke kokardě - nyní s příčnými pruhy v červené-bílé-zelené barvě - s hodnostními proužky diagonálně se stýkajícími, na klopě navíc trojúhelník v barvě zbraně vlevo (tzv. topán) se třemi příčnými splétanými proužky, jinak nošeno černé rakouskouherské képi (u poddůstojníků hnědé) jako společenské. Jízda dostala husarský kožíšek s hnědými šnůrami. Plášť zůstal jako původní rakousko-uherský, nyní khaki s tmavším límcem důstojníků, šípovými výložkami na límci (u důstojníků s knoflíčkem).
Vedle zmíněných elementů byly nošeny důstojníky jako vycházkové i černé pantalony s červenou paspulkou, a od r. 1926 i společenská atila s 5 řadami dracounových zlatistých šnůr s červeným protkáním (stejné zlatisté šnůry byly i od zmíněného roku jako ramenní pro důstojníky a na černých képi), rovněž u zlatistého portepée se znakem Maďarského království byly podobně protkány, takže tyto atributy odpovídaly důstojnickému dekoru uherské zeměbrany honvéd do r. 1918) a se zakončením dvoukapkovým, po r. 1931 zredukovány na tzv. malé společenské atile na krátké šnůry. Na límci těchto atil byly distinkce v podobě polních důstojnických užívaných do r. 1918. Společenské atily byly pro generalitu světle modré, pěchotu tmavozelené, husary tmavomodré, dělostřelectvo, trén a automobilní útvary hnědé, pro ostatní kategorie černé. Pro generály a dělostřelce byly límce a manžety červené, jinak opět s jednoduchými šnůrami vtéz-kötes. Na druhé straně již v r. 1921 jako letní polní blůzy zavedeny pro všechny kategorie bílé plátěné s jednoduchými hrotitými límcovými výložkami bez šnůr, nárameníky na těchto a polních (i khaki) nebarevné, které jinak v barvě kategorie náležely poddůstojnickým hodnostem a mužstvu od r. 1926. V témže roce byly pro pěší mužstvo předepsány na polních kalhotách zúžené lýtkovnice a šněrovací boty. Konečně v r. 1938 dostalo mužstvo na letní košile na levé nadloktí krátké modré distinkční prýmky. Barvy zbraní a služeb byly vyjádřeny na trianglu na levé straně klop polních a služebních čepic, který byl mimo hnědé, stříbřité a zlatisté prýmky s malými rozetami (u generálů navíc se dvěma zlatistými palmovými ratolestmi, které byly u generality i na šípových patkách na plášti a konečně i na konci hodnostních patek na límci) a u generálů dvou červených lampasů na breeches i pantalonech. Generalita: šarlatově červená, generální štáb: černý samet s šarlatovými lemy, technický generální štáb: hnědý samet s šarlatovými lemy, pěchota: trávově zelená, pohraniční stráž: zelená s červeným lemem, husaři: světlemodrá, dělostřelectvo: šarlatově červená, technické jednotky: tmavě ocelově zelená, tankové jednotky: modrá, trén stejně jako automobilní jednotky: hnědá, zdravotnictvo: černá (lékaři samet), hudba: fialová. Další postupně zřizované formace jako horská pěchota a výsadkáři trávově zelenou pěchoty s červeným lemem (horská pěchota navíc čepici se štítkem, s peřím a protěží vlevo). Vojenská Ludovika akademie šarlatově červená. V poli užívána stará rakouská ocelová přilba vz. 16, od třicátých let německá vz. 35.
V letech 1935 a ž 37 dostala nová kategorie tankistů kožené kabáty a tankistickou přilbu italského vzoru, zpočátku v černé, posléze v hnědé barvě.
Distinkční límcové hrotité výložky v barvě zbraně nebo služby pro mužstvo a poddůstojníky byly dlouhé 12 cm, pro důstojníky 13, 5 cm a generály 15 cm. Diagonální dvojité prýmky ke kokardě na čepici tenké pro všechny 3 mm, středně silné pro štábní důstojníky navíc 8 mm a pro generály 14 mm, podle kategorií v hnědé, stříbřité nebo zlatisté barvě stejně jako dekor výložek a obvod kokard (pro mužstvo mořený).
Vojín (Honvéd): pouze výložka v barvě zbraně s lemovkou hnědou s koncovou kličkou. Svobodník (Örvezetö): dtto jako předchozí s 1 celuloidovou šesticípou hvězdou - na čepici 2x1 hnědý prýmek. Desátník (Tizedes): dtto jako předchozí se 2 hvězdami - na čepici 2x2 hnědé prýmky. Četař (Szakaszvezetö): dtto jako předchozí se 3 hvězdami - na čepici 2x3 hnědé prýmky. Rotmistři: Rotmistr (Örmester): dtto jako předchozí, ale se stříbřitým lemem (sutaškou), s 1 stříbřitou kovovou hvězdou a vzadu se stříbřitým ševronem s cik-cak dezénem - na čepici 2x1 stříbřitý prýmek. Štábní rotmistr (Törzsörmester): dtto jako předchozí se 2 hvězdami - na čepici 2x2 prýmky. Hlavní štábní rotmistr (Fötörzsörmester): dtto jako předchozí se třemi hvězdami - na čepici 2x3 prýmky. Zvláštní stupeň důstojnického zástupce (Tisztjelölt), po r. 1926 podporučík (Alhadnagy): dtto jako předchozí, ale s 1 stříbřitou hvězdou na kolmém zlatistém prýmku s cik-cak dezénem (bez ševronu). Subalterní důstojníci: Od r. 1931 nová hodnost praporčíka (Zászlós) na důstojnické výložce dlouhé 13,5 cm a se zlatistou sutaškou s jetelovou koncovkou (trojkličkou): 1 stříbřitá hvězda, za ní krátký hrotitý horizontální zlatistý prýmek s cik-cak dezénem. Poručík (Hadnagy): dtto jako předchozí (bez prýmku) s 1 zlatistou hvězdou. - na čepici stejně jako praporčík) 2x1 zlatistý prýmek - praporčík smíšený se žlutým hedvábím). Nadporučík (Föhadnagy): dtto jako předchozí se dvěma zlatistými hvězdami - na čepici 2x2zlatisté prýmky. Kapitán (Százados) dtto jako předchozí se 3 zlatistými hvězdami - na čepici 2x3 zlatisté prýmky. Štábní důstojníci: lemy jako předchozí, ve středu široký zlatistý prým s cik-cak dezénem a stříbřité hvězdy, na čepici 8 mm prýmek a 1 - 3 3-mm prýmky vespod, vše zlatisté. Major (Örnagy): s 1 stříbřitou hvězdou - na čepici 1 x 28 mm prýmky 1 x23 mm prýmky vespod. Podplukovník (Alezredes): dtto jako předchozí se 2 stříbřitými hvězdami a na čepici1 x 28 mm prýmky a 2 x 23 mm vespod. Plukovník (Ezredes): dtto jako předchozí se 3 stříbřitými hvězdami a na čepici 1x28 mm prýmky a 2 x 33 mm vespod. Generalita: Límcová výložka 15cm dlouhá se sutaškou ve zlatistém provedení se 4 malými postranními kličkami a jetelovou na konci, s širokým pruhem s cik-cak dezénem a se zkříženými palmovými ratolestmi za ní. Generálmajor (Tábornok): s 1 stříbřitou dracounovou hvězdou - na čepici 1 x 214 mm proužek a 1 x 23 mm vespod. Generálporučík (Altábornagy): dtto jako předchozí se 2 stříbřitými hvězdami - na čepici 1 x 214 mm proužek a 2 x 23 mm vespod. Generál pěchoty (Gyalogság Tábornok) - stejně další jízdy, dělostřelectva a pod.: dtto jako předchozí se 3 stříbřitými hvězdami. Na čepici 1 x 214 mm proužek a 2 x 33 mm proužky vespod. Polní maršál (neuděleno - Tábornagy): prýmek s dezénem jako rakousko-uherský polní maršál jak na výložce, tak na čepici.
Maďarsko: velitel Rudé armády 1919 a honvéd - svobodník 1920-40.
(pokud není uvedeno jinak - jsou všechny ilustrace jsou originálními díly autora příspěvku)
Maďarsko: důstojník dělostřelectva 1919-20 a důstojník husarů v plášti 1920-40.
Maďarsko: důstojník a poddůstojník Dunajské říční flotily 1935-40.
Maďarsko: důstojník a poddůstojník letectva 1937-40.
Maďarsko: pěšák v plášti a důstojník husarů - oba 1920-40.
Maďarsko: jednoroční dobrovolník jízdy 1920-25 a důstojník v gala 1931-40.
Maďarsko: generál 1922-39.
Německo
Po ukončení bojů a podepsání příměří s dohodovými mocnostmi 11.11.1918 zůstaly navrátivší se německé jednotky na domácím území ve vybavení nošeném na frontě. Po několika týdnech již 19. ledna 1919 dostaly armádní útvary pojmenované jako mírové vojsko (Friedensheer) provizorní distinkční označení na staré stejnokroje, kde byly odstraněny původní hodnostní symboly (včetně říšské kokardy na pokrývkách hlavy). Nová označení sestávala z modrých (odstín se měnil podle dosažitelného materiálu) látkových prýmků na levém rukávě. Pro poddůstojníky byly na nadloktí slabší vodorovné. Vojín (Soldat) bez označení. Svobodník (Gefreiter) si podržel původní knoflík se znakem na límci. Poddůstojník (Unteroffizier) 1 látkový prýmek. Seržant / praporčík (Sergeant / Fähnrich) dtto 2 prýmky. Vicešikovatel (Vizefeldwebel) dtto 3 prýmky. Šikovatel / důstojnický zástupce (Feldwebel / Offizier - Stellvertreter) dtto 4 prýmky. Subalterní důstojníci: Poručík / šikovatel - poručík (Leutnant / Feldwebelleutnat): 1 silnější prýmek nad manžetou (s kovovým číslem formace).
Nadporučík (Oberleutnant): dtto s 1 slabším (jako u poddůstojníků) nad. Kapitán / setník, hejtman (Hauptmann): dtto se dvěma slabšími prýmky nad. Štábní důstojníci - major (Major): středně silný prým nad manžetou (opět jako všichni důstojníci s kovovým číslem formace). Podplukovník (Oberstleutnant): dtto jako předchozí s 1 slabším prýmkem nad. Plukovník (Oberst): dtto jako předchozí se 2 slabšími prýmky. Generalita - s původním označením na límci (tzv. Alt-Larisch bez barevného podkladu): Generálmajor (Generalmajor): 1 silný prým. Generálporučík (Generalleutnant): dtto jako předchozí s 1 slabším prýmkem nad. Generál pěchoty atd. (General der Infanterie usw.): dtto jako předchozí se 2 slabšími prýmky nad.
Vedle těchto regulérních útvarů ovšem již od konce roku 1918 spontánně vznikaly dobrovolnické jednotky po celém Německu známé jako tzv. Freikorpsy (odvozeno od stejně pojmenovaných jednotek dobrovolníků za osvobozeneckých válek s Napoleonem 1813-15), zřizované a pojmenované vesměs podle svých velících důstojníků se speciálním označením na rukávech nebo na límcích původních stejnokrojů z války ve formě kovových nebo látkových symbolů (nejčastěji dubové listy, pásky, štítky, prýmky s regionální symbolikou) bojujících jak na německé m území, tak v Pobaltí. Jednalo se o nacionalistické ultrapravicové oddíly, které se střetly jak s extrémně levicovými protivníky (v Berlíně, Mnichově, v Porýní), tak ve Slezsku a ve zmíněném Pobaltí se soupeři polskými, lotyšskými či litevskými resp. s bolševickou Rudou armádou při snaze o územní zisky v těchto oblastech. Z příslušníků (především důstojníků) Freikorpsů se rekrutovali posléze četní nacističtí funkcionáři jak v NSDAP, tak v SA, SS, RAD a dalších nacistických organizacích i ve Wehrmachtu. Freikorpsy byly tolerovány vládou do r. 1920, kdy byly rozpuštěny.
Provizorium zmíněného mírového vojska nemělo dlouhého trvání, protože již v březnu 1919 byla zřízena první oficiální ozbrojená složka, tzv. přechodná nebo prozatímní říšská obrana (vorläufiges Reichswehr). Tato formace byla nově vystrojena v jednotných - dle možností - stejnokrojích v barvě polní šedi (feldgrau) s okrouhlými čepicemi s černým koženým podbradníkem a štítkem, s tzv. říšskou kokardou – Reichskokarde (tedy černo-bílo-červenou na okolku) - k ní byl v květnu 1919 přidán otevřený dubový věnec - a s tzv. zemskou kokardou (Landeskokarde) v barvách jednotlivých německých zemí (např. pruská černo - bílo - černá, bavorská světlemodro-bílo- světlemodrá, saská zeleno-bílo-zelená, württemberská černo-červeno-černá atd.). Na polních čepicích (nevyztužených a často z podřadného sukna) byla na okolku pouze zemská kokarda, jinak na dýnku. 21. září 1919 byla říšská kokarda nahražena oválnou kokardou s emailovým žlutým středem a s černou říšskou orlicí, převzatými ze státního znaku Výmarské republiky. Dubový otevřený věnec byl z aluminiového kovu, stejně jako zrnité knoflíky na stejnokroji. Těch bylo na nově střižené blůze 8, stejně jako na náprsních skládaných kapsách s příklopkou a všitých pobočních s příčnou příklopkou. Manžety byly v tmavozelené barvě (stejně jako límec a okolek čepice) obloukově vykrojenými a se dvěma knoflíky nad sebou. Kalhoty zůstaly v barvě tzv. kamenné šedi (steingrau), pro pěší mužstvo s ovinkami, pro důstojníky s breeches a černými holínkami (mužstvo i u jízdních jednotek), řemení černé, pro mužstvo, poddůstojníky a důstojníky s rámovou přezkou. Jako polní nošena přilba M 15.
Nový byl hodnostní systém ve formě různě tvarovaných stříbřitých prýmků pro všechny kategorie s jednotnou šířkou 1cm, stejně jako případný odstup. U mužstva a poddůstojníků nošeny na obou nadloktích (z nouzových důvodů někdy pouze na levém), u důstojníků a generality nad manžetami. Nově byl zaveden systém oválných štítků s číslem nebo emblémem formace (kulomet, trubka apod.) s lemy a číslem v barvě zbraně, např. pěchota bílé, dělostřelectvo červené, jízda žluté, ženie černé, obrněná vozba (nikoliv zakázané tanky, nýbrž kolová vozidla) v kombinaci růžové a žluté, automobilní jednotky (trén) světlemodré, spojaři karmínové, apod.
Barva byla i ve středu nově zavedených stříbřitých (původně gardových) prýmků na límci a po obvodu dýnka a okolku čepic. Jako další rozlišovací prvek u jednotlivých kategorií byly předepsány dvoupramenné ramenní šnůry se dvěma poutky pro mužstvo a nižší poddůstojníky v barvě blůzy, pro důstojníky stříbřité dracounové a pro generalitu zlatisté. Zmíněné zcela nově pojaté hodnostní označení bylo následující: Vojín (Soldat, Schütze, Artillerist atd.) bez hodnosti. Svobodník a vrchní svobodník (Gefreiter, Obergefreiter): pod oválným štítkem vodorovný stříbřitý prýmek. Poddůstojník (Unteroffizier) stříbřitý ševron s hrotem dolů pod štítkem. Seržant, praporčík (Sergeant, Fähnrich) dtto se 2 ševrony. Vicešikovatel (Vicefeldwebel): dtto jako předchozí se 3 ševrony těsně u sebe. Šikovatel (Feldwebel): dtto jako předchozí se spojenými ševrony a 1 ševronem nad nimi. Důstojnický zástupce (Offizierstellvertreter): dtto jako předchozí, dolní spojený ševron s kličkou. Subalterní důstojníci: Poručík, šikovatelporučík (Leutnant, Feldwebelleutnant): nad manžetou po obvodu rukávu 1 prýmek s kličkou. Nadporučík (Oberleutnant): dtto jako předchozí se 2 prýmky. Kapitán, setník (Hauptmann): dtto jako předchozí se 3 prýmky. Štábní důstojníci: major (Major): nad manžetou po vnější ploše rukávu 3 spojené ševrony s hrotem vzhůru. Podplukovník (Oberstleutnant): dtto jako předchozí, nad 3 ševrony ještě 1 ševron oddělený. Plukovník (Oberst): dtto jako předchozí, navíc ještě 2 oddělené ševrony. Generalita: Generálmajor (Generalmajor): dtto jako předchozí 5 spojených ševronů. Generálporučík (Generalleutnant): dtto jako předchozí, nad 5 ševrony 1 oddělený ševron. Generál pěchoty (General d. Inf.): dtto jako předchozí, nad 5 spojenými ševrony 2 oddělené ševrony. Generalita navíc již na límci zlatistý dekor jako do r. 1918 na tmavozelené podložce (Alt-Larisch).
Pláště dvouřadé feldgrau s tmavozelenými límci s dvěma řadami 6 knoflíků, manžety okrouhlé feldgrau. Jinak nošeny pantalony mimo službu a i starší výstrojní součástky vzhledem k nouzovému stavu.
Dne 01.01.1921 byly zřízeny stále a definitivní německé ozbrojené síly jako říšské vojsko (Reichsheer). Nový stejnokroj vz. 21 byl opět v barvě polní šedi (feldgrau), kalhoty v kamenné šedi (steingrau). Okrouhlá čepice zůstala jako předchozí, tedy s oválným emblémem s říšskou orlicí na okolku mezi otevřeným dubovým věncem a se zemskou kokardou na dýnku, s lemy dýnka a tmavězeleného okolku v barvě zbraně, s černým podbradníkem a černým štítkem, nově pro důstojníky s dracounovým stříbřitým podbradníkem (tzv. Kordell). Blůza opět s 8 zrnitými aluminiovými knoflíky (pro polní uniformu matnými), opět s tmavozeleným límcem s tzv. gardovými prýmky se středem v barvě zbraně nebo služby, pro důstojníky stříbřitými, generalita opět dekor Alt-Larisch. Manžety, náprsní skládané kapsy s vykrojenou příklopkou, poboční všité a šikmou příklopkou, plášť dvouřadý s ležatým tmavozeleným límcem a s 2x šesti knoflíky. Opasek černý kožený a přezkou s emblémem orlice v dubovém věnci. Přilba vz. 16 s se štítkem děleným diagonálně vlevo v zemských barvách. Důstojnický opasek s rámovou přezkou a s ramenní přepáskou. Nové byly tmavozelené oblé nárameníky s lemem v barvě zbraně - barvy zbraní a služeb zůstaly nezměněny. Zcela nové byly distinkce, pro mužstvo a nižší poddůstojníky ve formě stříbřitých ševronů na tmavozeleném (černém) podkladě, pro vyšší důstojníky ve formě nárameníků se stříbřitými lemy (1cm široké jako ševrony mužstva a nižších poddůstojníků) a se stříbřitými čtvercovými profilovanými hvězdami, u důstojníků pak návrat k dracounovým nárameníkům nošeným do r. 1918, u subalterních s rovnými proužky, u štábních splétanými, u generality zlatistými se středním stříbřitým pramenem. Jinak na náramenících (u důstojníků s barevným podkladem, generálů červené) důstojníků hvězdy zlatisté, u generálů stříbřité, u všech hodností (mimo generály) s číslem formace, u důstojníků se symbolem (např. lékařů s tmavomodrým podkladem a s Aeskulapovou holí). Límce vyšších poddůstojníků horní a přední lem stejný jako na náramenících. V r. 1927 generálský dekor na červeném podkladě, stejně jako dvojité červené lampasy, podbradník a lemy čepice zlatistý dracoun stejně jako knoflíky. Pro gala stejnokroj lemy přednic v barvě zbraně a pantalony v kamenné šedi. V r. 1928 na blůze 6 knoflíků, pro výcvik zavedena plátěná tzv. drilich uniforma pouze s knoflíky a bez distinkcí s nízkým límcem, polní stejnokroj s rozepnutým límcem a s prostou okrouhlou čepicí pouze s kokardou na okolku, důstojníci u rozepnutého stejnokroje šedozelenou košili s kravatou. Hodnostní označení: vojín (Soldat, Schüze) bez označení. Vrchní střelec (Oberschütze) 1 ševron na levém nadloktí. Svobodník (Gefreiter) dtto 2 ševrony. Vrchní svobodník (Obergefreiter) dtto 3 ševrony. Štábní svobodník (od konce r. 1927) dtto 2 ševrony s hvězdou. Vyšší poddůstojníci: Poddůstojník (Unteroffizier): stříbřitý lem límce a obvodu nárameníku. Podšikovatel (Unterfeldwebel): dtto velký lem nárameníku. Šikovatel (Feldwebel): dtto jako předchozí s 1 hvězdou. Vrchní šikovatel (Oberfeldwebel): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Posléze zaveden štábní šikovatel (Stabsfeldwebel): dtto jako předchozí se 3 hvězdami v trianglu.
Subalterní důstojníci: Poručík (Leutnant): rovné stříbřité prýmky v 8 úzkých pramenech. Nadporučík (Oberleutnant): dtto jako předchozí s 1 zlatistou hvězdou. Kapitán - Setník (Hauptmann - Rittmeister): dtto jako předchozí se 2 zlatistými hvězdami. Štábní důstojníci: Major (Major): stříbřité splétané nárameníky ze 3 pramenů. Podplukovník (Oberstleutnant): dtto jako předchozí s 1 zlatistou hvězdou. Plukovník (Oberst): dtto jako předchozí se 2 zlatistými hvězdami. Generalita: Generálmajor (Generalmajor): zlatisté splétané nárameníky se středním stříbřitým pramenem. Generálporučík (Generalleutnant): dtto jako předchozí s 1 stříbřitou hvězdou. Generál pěchoty (jízdy atd.): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Důstojníci pro gala uniformu aluminiové dracounové šnůry vpravo, nově hnědé řemení (Sam Browne). Vojenský kapelník nárameník subalterních důstojníků v červené barvě, hudba tzv. vlaštovčí hnízda pod rameny dracounová, mezi pruhy barva zbraně.
V r. 1933 došlo v Německu k uchopení moci Adolfem Hitlerem a v následujícím roce od 1.5.1934 se na stejnokrojích Reichswehru objevuje poprvé nacistická orlice se svastikou nad pravou kapsou blůzy a na dýnku okrouhlé čepice. Branná moc (Wehrmacht) byla ustanovena v březnu r. 1935. Barva blůzy byla nyní zelenošedá (rezeda). Zmíněná orlice byla i na nových přilbách vz. 35 na levé straně ve štítku, ale na rozdíl od stejného emblému na blůze či čepici - zde v otevřeném dubovém věnci znovu umístěna říšská černo-bílo-červená kokarda - byl symbol na přilbě v gotickém štítku se spuštěnými křídly, vpravo pak na stejném štítku diagonálně pruhy černý-bílý-červený. Polní okrouhlá čepice byla měkká bez podbradníku pro vyšší poddůstojníky a důstojníky, mužstvo dostalo lodičky s klopou, na jejíž přední části byla malá kokarda a nad ní ševron v barvě zbraně hrotem vzhůru, posléze lodička i pro polní službu důstojníků se stříbřitým dracounovým lemem (sutaškou) na výkroji klopy a na dýnku. Horské útvary obdržely čepici se štítkem (s klopou se dvěma knoflíky s kokardou a orlicí jako na lodičce), tzv. Bergmütze, inspirované obdobnou z let 1916-18, u důstojníků rovněž s příslušnou aluminiovou sutaškou. Blůza dostala stejné skládané kapsy i jako poboční, pro vyšší poddůstojníky a důstojníky byla zavedena ceremoniální blůza s lemem přednice v barvě zbraně, stejně jako límce nově rovných manžet - obojí v tmavomodrozelené barvě jako na služební uniformě, s prýmky na obdélníkovém podkladě stejně jako na manžetách s knoflíky, vše v barvě zbraně, prým vyšších poddůstojníků na této uniformě nadále po horní a přední straně límce a na služební a polní uniformě nově na dolní a přední straně. Kalhoty v kamenné šedi (i pantalony ceremoniální uniformy). Důstojníci navíc dracounový slavnostní opasek s kulatou přezkou s emblémem mužstva a s černo-červeným protkáním. Nově utvořený generální štáb měl lampasy karmínové a na límci silné tvarované prýmky (Kolben). Nově byla zavedena navíc mimo barvy zbraní a služeb - umístění jako dosavadní na uniformě Reisheer - označení zvláštních útvarů, např. v terčíku vpravo na nadloktí u horských myslivců protěž (stejně tak vlevo na klopě polní čepice), u myslivců v podobném oválném terčíku tři zelené dubové listy. Na levém nadloktí nad distinkčními ševron pak v černém terčíku např. blesk radistů a spojařů či kotva s ozubeným kolem u speciálních ženijních jednotek, vedle nadále frakturou vyznačená začáteční písmena specializací na náramenících (např. M pro kulometníky - Maschinengewehr). Byly upraveny i hodnosti ve formě ševronů po zavedení hvězdy v tmavém terčíku pro vrchního střelce (Oberschütze), takže jeden ševron byl nyní pro svobodníka (Gefreiter), 2 ševrony pro vrchního svobodníka (Obergefreiter) - zde po 6 letech služby vrchní svobodník s 1 ševronem a hvězdou a štábní svobodník (Staabsgefreiter) se 2 ševrony a hvězdou. U generality byla nejvyšší hodností hodnost generálplukovníka (Generaloberst) se třemi hvězdami v trianglu. Nově postavené tankové jednotky (Panzertruppen) dostaly černé stejnokroje jako polní s černými barety s emblémem jako na okrouhlé čepici, s černou blůzou do pasu s dvouřadým krytým zapínáním s otevřenými klopami s růžovými lemy límce a nárameníků a s obdélníkovou černou růžově lemovanou výložkou s lebkou s hnáty (s dolní čelistí) z bílého kovu. Vyšší poddůstojníci nenosili na tankových blůzách lemy límců. K blůze náležely černé u kotníků sepnuté kalhoty a šněrovací boty. Takto vystrojeni vstupovali příslušníci branné moci do války v září 1939. Během konfliktu následovala řada nových účelových a posléze nouzových inovací.
Podobně jako ve fašistické Itálii i v nacistickém Německu byly jako represivní složky moci postaveny ještě před rokem 1933 paramilitární milice jako SA a SS podléhající přímo NSDAP. Posledně jmenovaná jako ochranné oddíly (Schutzstaffeln) se stala obávanou dominantní mocenskou organizací a opět jako v Itálii černé košile byly z politických SS (Allgemeine SS) vyčleněny elitní ozbrojené útvary tzv. dispozičních oddílů SS (Verfügungstruppen SS), které vstoupily do války v r. 1939 a po roce z nich byly postaveny regulérní ozbrojené jednotky bojující pod armádním velením jako Zbraně SS (Waffen-SS - od 1.12.1939).
Před válkou byly dispoziční oddíly vystrojeny jako Wehrmacht se stejnými distinkcemi na černých náramenících, ovšem ponechaly si nadále původní límcová označení politických SS s příslušnou titulaturou. Jako označení na pokrývkách hlavy (s černým okolkem) měly lebku s hnáty a na dýnku zvláštní orlici, kterou nosily i na levém nadloktí. Podvojné límcové distinkce na černých obdélnících byly následující. Vpravo všechny hodnosti až do SS - Standartenführera (odpovídal armádnímu plukovníkovi) měly SS jednotky SS runy, na levém obdélníku pak specifické distinkce: Vojín (Soldat / Schütze) - SS-Mann: výložka bez označení, svobodník (Gefreiter) - SS-Sturmmann: dtto jako předchozí s úzkým dracounovým prýmkem. Vrchní svobodník (Obergefreiter) - SS-Rottenführer: dtto jako předchozí se 2 prýmky. Poddůstojník (Unteroffizier) - SS-Unterscharführer: dtto jako předchozí s hvězdou ve středu. Podšikovatel (Unterfeldwebel) - SS-Scharführer: dtto jako předchozí s hvězdou a úzkým prýmkem. Šikovatel (Feldwebel) - SS-Oberscharführer: 2 hvězdy v diagonále. Vrchní šikovatel (Oberfeldwebel) - SS-Hauptscharführer: jako předchozí se 2 hvězdami a 1 úzkým prýmkem.
Štábní šikovatel (Staabsfeldwebel) - SS-Sturmscharführer: jako předchozí se 2 hvězdami a 2 úzkými prýmky, Subalterní důstojníci: Poručík (Leutannt) - SS-Untersturmführer: výložky lemovány aluminiovou sutaškou. na výložce v diagonále 3 hvězdy. Nadporučík (Oberleutant) - SS-Obersturmführer: jako předchozí se 3 hvězdami a úzkým prýmkem. Kapitán (Hauptmann) - SS-Hauptsturmführer: dtto jako předchozí se 3 hvězdami a 2 prýmky. Štábní důstojníci: Major (Major) - SS-Sturmbannführer: jako předchozí se 4 hvězdami v rozích. Podplukovník (Oberstleutant) - SS-Obersturmbannführer: jako předchozí se 4 hvězdami v rozích a s 1 úzkým prýmkem. Plukovník (Oberst) - SS-Standartenführer: diagonálně položený dubový list. Plukovník (vyšší) - Oberst) - SS-Oberführer: 2 dubové listy diagonálně. Generálové: Generálmajor (Generalmajor) - SS-Brigadeführer: 2 dubové listy diagonálně v dolním rohu s hvězdou. Generálporučík (Generalleutant) - SS-Gruppenführer: 3 dubové listy diagonálně. Generál zbraní (General d. Infanterie usw.) - SS-Obergruppenführer: dubové listy diagonálně s hvězdou. Říšský vůdce SS (Reichsführer SS): v otevřeném dubovém věnci 3 malé dubové listy, Během války zaveden stupeň odpovídající Generálplukovníkovi (Generáloberst) ve Wehrmacht pod titulem Oberstgruppenführer se dubovými listy a 3 hvězdami.
V r. 1940 zavedena hodnost ve Wehrmacht hodnost generála polního maršála (General Feld Marschall) se dvěma zkříženými maršálským holemi na nárameníku.
Německo - Reichsherr 1919 dle malíře Knötela, zleva: plukovník pěchoty v uniformě od ledna do března 1919, major pěchoty ve stejnokroji od dubna do konce září 1919 – v tzv. přechodné uniformě, strážmistr husarů v mírové uniformě (leden-únor 1919), svobodník myslivců v přechodné uniformě (březen/duben až září 1919), dtto jezdectvo, dtto motorizovaný oddíl, dtto poručík automobilových oddílů, dtt pěšák v polní uniformě.
Německo - Reichsherr 1920-29/38 dle malíře Knötela, zleva: generál po r. 1927 ve služební uniformě, důstojník pěchoty v polní uniformě, důstojník dělostřelectva ve společenské uniformě, kavalerista a pěšák v polní uniformě, Unterfeldwebel pionýrů v plášti (vycházková uniforma), radista spojařů, vrchní střelec (Oberschütze) pěchoty v polní uniformě s označením střelce.
Nizozemsko
Dva roky před l. světovou válkou - Nizozemsko zůstalo neutrální - v r. 1912 - následovala nizozemská královská armáda většinu ostatních evropských ozbrojených sil zavedením polních stejnokrojů v šedozelené barvě, kterou si ponechala i při modifikaci - inovaci výstrojních předpisů v r. 1934.
Polní blůza byla jednoduchého střihu se stojatým límcem a s jednou řadou sedmi knoflíků se všitými náprsními a pobočnými kapsami s hrotitou příklopkou, s nárameníky a manžetami, které byly spolu s límcem lemovány sutaškou v barvě zbraně nebo služby. Stejný lem byl i na šedozelených kalhotách, zasunutých u důstojníků a jízdních formací do holínek, u mužstva pěchoty s ovinkami a černými botami. Řemení s nábojovými sumkami hnědé, u důstojníků s přepáskou (Sam Browne). Jako pokrývka hlavy bylo zavedeno tuhé képi, se štítkem a podbradníkem, opět v dolní polovině s barevným lemem, s agrafou a s oválnou kokardou s oranžovým středem, lemy důstojníků byly navíc v barvě kovu. Generalita již v r. 1915 dostala ovšem čepici s okrouhlým dýnkem se zlatistými lemy po stranách a obvodu dýnka, stejně jako po horním okraji okolku a s dolním okrajem se zlatistým vroubkovaným proužkem, a s okrouhlou malou kokardou v otevřeném dubovím věnci, se štítkem a podbradníkem s černé kůže. Důstojnické képi mělo štítek soukenný a podbradník kožený. V r. 1934 důstojnická blůza dostala náprsní kapsy našité složené, poboční nadále všité. V r. 1922 byla zavedena přilba britského modelu MI, v letech 1927/34 předepsána nová přilba vlastního modelu (ve třicátých letech zavedena i v rumunské armádě) s plastickým oválným štítkem s nizozemským (nassavským) lvem. V r. 1931 jako polní zavedena lodička s klopou s lemy v barvě zbraně nebo služby, u důstojníků zlatistými, na levé straně s kovovým znakem zbraně. Plášť byl dvouřadý, u důstojníků s distinkcemi na límci vz. 23, u důstojníků a generálů s otevřenými klopami a ležatým límcem. V sedmatřicátém roce zavedeno pro cyklistické jednotky paleto, pro obrněnou vozbu kožené s koženou ochranou přilbou. Distinkce mužstva a poddůstojníků na d manžetami ve formě ševronů, u důstojníků na límci. Vojín (Soldaat): bez distinkcí. Svobodník (Stukrijder der eerste klaase): červený ševron pouze nad levou manžetou. Desátník (Korporaal): žlutý ševron (20 mm široký) nad oběma manžetami. Četař (Sergeant): zlatistý (u polního četnictva a husarů stříbřitý) úzký ševron nad manžetami. Strážmistr 1. třídy (Wachmeester der eerste klasse): dtto s červeným lemem a s 1 úzkým ševronem (2, 5 mm) s kličkou. Seržant 1. třídy (Sergeant der eerste klasse - Fourier): dtto jako předchozí a na nadloktí na levém rukávě rovněž stejný ševron s lemem v barvě zbraně. Vrchní strážmistr (Opperwachtmeester): 2 ševrony zlatisté s lemy v barvě zbraně.
Vrchní seržant (Sergeant-majoor): dtto jako předchozí se zlatistou korunkou v převýšení. Poddůstojník (Onderofficier): na límci symbol zbraně ze z mořeného kovu (u granátníků granát, u dělostřelectva zkřížené hlavně (barva lemů červená), u pozorovatelů dalekohled, u motocyklistů kolo, u letců - součást pozemního vojska - vrtule s motorem) sezlatistým hladkým knoflíkem 20 mm za symbolem zbraně. Adjutant - poddůstojník (Adjudant - Onderofficier): zlatistý knoflík vepředu, symbol zbraně vzadu. Podporučík (Tweede Luitenant): 1 stříbřitá šesticípá hvězda, za ní symbol zbraně. Poručík (Eerste Luitenant): 2 hvězdy za sebou.
Kapitán (Kapitein): 3 hvězdy v trianglu. Major (Majoor): 1 hvězda se zlatistým kolmým páskem vzadu. Podplukovník (Luitenant - Kolonel): dtto 2 hvězdy s páskem. Plukovník (Kolonel): dtto 3 hvězdy v trianglu s páskem. Generalita: pro všechny generálské hodnosti lem límce (přední a horní obvod) zlatistý ozubený prýmek. Generálmajor (Generaal - Majoor): 4 hvězdy v kvadrátu (2 přední zlatisté, zadní stříbřité). Generálporučík (Luitenant - Generaal): dtto jako předchozí, všechny hvězdy stříbřité. Generál velící / en chef) (Generaal): dtto jako předchozí před stříbřitými hvězdami zkřížené stříbřité maršálské hole. Generálové navíc na rukávech pláště v kosočtverečném uspořádání 4 hvězdy.
Poddůstojníci a mužstvo nosili na levém nadloktí barevný symbol specializace (zkřížené nářadí, vlajky blesky, podkovu, granát atd.), u vyšších poddůstojníků v barvě knoflíků, u nižších a mužstva v barvě zbraně.
Koloniální nizozemské jednotky v Holandské východní Indii (Indonésii) byly vystrojeny ve specifických stejnokrojích stejné šedozelené barvy jako metropolitní, ale z lehčího materiálu a s ležatým pohodlným límcem, navíc pro tropické podnebí s košilemi, se skládanými náprsními kapsami a s distinkcemi na límcích nejen u důstojníků, kteří je měli ve čtyřhranné formě se zadním výkrojem, u generálů a vyšších (štábních) důstojníků se zlatistým resp. stříbrným dezénem, u subalterních pouze s lemem po obvodu, s podkladem v barvě zbraně nebo služby, u praporčíků resp. důst. zástupců (adjutantů) s 1 nebo knoflíky, u poddůstojníků a mužstva na čtyřhranné límcové výložce na přední a dolní části prýmy ve formě a barvě ševronů nošených na předloktí metropolitních uniforem. U ceremoniálních černých nebo letních bílých uniforem koloniálních jednotek (K. N. I. L. = Koninklijk Nederlands Indonesish Leger, tedy Královského nizozemského indonéského vojska) nošeny tuhé nárameníky, u generálů splétané zlatisté dracounové s hvězdami, u štábních důstojníků ve formě tuhých pogon s cik-cak dezénem, zcela jako u carské generality s emblémem zbraně, u subalterních důstojníků prostý zlatistý nebo stříbřitá dezén rovněž s kovovým symbolem zbraně nebo služby, u poddůstojníků černé nárameníky rovněž se symbolem v kovu. Vedle letních klobouků s klopenou krempou vlevo s kruhovou kokardou modro-bílo-oranžovou nošeny okrouhlé čepice s užším dýnkem, s okolkem z černého mohéru s cik-cak dezénem s okrouhlou oranžovou kokardou s černým podbradníkem a štítkem, na němž generálové a štábní důstojníci po obvodu měli dvojitý nebo jednoduchý stylizovaný dubový zlatistý dekor. Uniforma měla být v r. 1939 khaki, ale dochovaná dokumentace svědčí, že ještě v prvních válečných létech (v Singapuru) byla nošena původní šedozelená. U důstojníků Sam Browne, u mužstva výstroj jako v metropoli, ovinky, kamaše nebo holínky.
Nizozemsko: poddůstojník v polní adjustaci ve 30. létech a nadporučík koloniální pěchoty v Nizozemské východní Indii 1930.
Nizozemsko: major v plášti ve 30. létech 20. století a gardista.
Nizozemsko: poručík dělostřelectva a poddůstojník koloniální pěchoty v Indonésii (K. N. I. L.) 1920-39.
Nizozemsko: generál 1935-39.
Norsko
V armádě tohoto skandinávského království probíhaly již od r. 1902 pokusy o zavedení jednoduchého krycího stejnokroje tzv. horské šedi, tedy šedozeleného odstínu. Tento pokus byl konečně realizován v r. 1914, kdy došlo k ustavení prvního oficiálního předpisu s uniformy v této barvě, s červenými lemy manžet a ležatých límců, s distinkcemi poddůstojníků rovněž v červené barvě na manžetách a u důstojníků ve formě pěticípých hvězd na límci a obvodových dracounových prýmků na tuhém képi, s agrafou a dvěma kokardami - horní s trikolorou
Nově: tuhé képi francouzského typu s černým koženým štítkem a podbradníkem mělo vepředu agrafu s emailovou kokardou modro-bílo-červenou jako horní, spodní terčík s norským lvem, u důstojníků s červeného emailu, u poddůstojníků a mužstva stříbřitý. Vedle képi byla posléze nošena i tzv. lyžařská čepice s klopou a pouze s kokardou, u letectva lodička s touž kokardou, pro zimní období kožešinová čapka s kokardou a agrafou jako na képi. Blůza měla zapínání lištou a našité náprsní a boční kapsy s příklopkami, u důstojníků a seržantů skládanými. Pro denní službu u důstojníků a seržantů breeches, jinak pantalony s postranní červenou paspulkou. Řemení hnědé, u důstojníků Sam Browne, pro polní službu se dvěma ramenními pásy, s pistolovou etují (rovněž pro dalekohled), U mužstva dvě okrouhlé nábojové sumky, u jízdních formací sumky na bandalíru jako u britské kavalerie resp. dělostřelectva.
Během válečného konfliktu (Norsko zůstalo neutrální) přijata britské přilba M 15 s oválným státním znakem na přední části. Pro zimní období byl určen dvouřadý plášť s ležatým límcem a nárameníky s červenými lemy, u důstojníků a generality s distinkčními hvězdami jako na blůze límce. Knoflíky byly bílé nebo žluté a reliéf vyjadřoval příslušnost ke zbrani nebo službě: generalita a generální štáb (žluté) s reliéfem zkřížených maršálských holí v otevřeném věnci, pěchota (bílé) s heraldickým norským lvem, jízda (bílé) se soustřednými paprsky se středovým terčíkem s trubkou, ženie (bílé) s antickou přilbou, letectvo (ve skladu pozemní armády) vrtuli s korunou v převýšení v otevřeném věnci rovněž bílé knoflíky. Žluté knoflíky mělo dělostřelectvo se soustřednými paprsky a prázdným středovým terčíkem, trén s kolmým šrafováním a středovým terčíkem s kolem, intendantura opět s paprsky a malou pěticípou hvězdičkou ve středu a zdravotnictvo rovněž s paprsky a s křížem uprostřed. Distinkce: vojín (menig): pouze lem manžety a na képi po stranách do poloviny svislé červené paspule. Desátník (korporal) na manžetě krátký svislý červený proužek a képi stejné jako vojín. Seržant (sersjant): na manžetě červený obvodový proužek, na képi 2 svislé červené proužky a středem obvodovou červenou paspuli. Vrchní seržant (kommander sersjant) 2 červeném obvodové proužky na manžetě a képi jako předchozí. Důstojníci: Praporčík (Fenrik): 1 pěticípou stříbřitou hvězdu na límci a na képi 2 svislé stříbřité proužky po stranách a 1 stříbřitý obvodový proužek. Poručík (løytnant): hvězdy a na képi 2 stříbřité obvodové proužky. Kapitán (kaptein): hvězdy a na képi 3 obvodové proužky. Štábní důstojníci: Major (major): na přední straně a dolním obvodu (do středu ramene) stříbřitá lemovka a 1 stříbřitá hvězda. Na képi středně silný stříbřitý obvodový proužek, pod ním 1 slabý jako u subalterních důstojníků. Podplukovník (Oberstløytnant): dtto jako předchozí se 2 hvězdami a 2 slabými obvodovými proužky. Plukovník (Oberst) - jako předchozí s 3 hvězdami a3 obvodovými proužky. Generalita: Generálmajor (Generalmajor): na límci zlatistá porta s dezénem s dubových listů a s 1 stříbřitou hvězdou. Na képi vše ve zlatě (i dvojitý podbradník) se stejnou zlatistou portou po dolním obvodu a s 1 zlatistým proužkem (tenkým) nad. Generálporučík (Generalløytnant): dtto jako předchozí se 2 hvězdami a 2 proužky. Generál (General). Hodnost vyhražená panovníkovi: dtto jako předchozí se 3 hvězdami a 3 proužky. U důstojníků na plášti nošeny distinkce na červeně lemovaných náramenících, u štábních důstojníků se stříbřitou lemovkou jako na límci, u generálů celý nárameník se zlatou portou a hvězdami.
V r. 1931 byla zavedena nová půlkulová přilba se stejným emblémem jako předchozí britské, která byla souběžně donášena. V r. 1934 zavedena inovace (M34), která přinesla u důstojníků zapínání blůzy na 6 knoflíků a tmavozelené lemy, které u mužstva zůstaly červené, podobně jako zapínání lištou, Přechodná hodnost furýra (furer) se 2 červenými pásky (uváděny i 3) byla zrušena.
Norsko: major ve služební uniformě v plášti M14 a pěšák v polní uniformě M34 a přilbě M31.
Norsko: dragoun v plášti uniformy M14 s britskou přilbou M15 a vojín v uniformě M14 s polní čepicí.
Norsko: generál v plášti a uniformě M34 a kapitán ve starším modelu M14 .
Norsko: a kapitán v novém modelu M34 a gardista ve slavnostní uniformě.
Polsko
Bezprostředně po vyhlášení samostatné Polské republiky v listopadu 1918 bylo započato i budování nových ozbrojených sil pod vzápětí ustanoveném vrchním velení. Na území nového státu se nacházelo v době jeho vzniku několik ozbrojených formací a nové kontingenty neustále přicházely ze zahraničí, kde bojovaly na obou stranách fronty v letech 1. světové války.
Tak z původních legionů sloužících již od r. 1914 v rámci rakousko-uherské armády a přeformovaných v dubnu r. 1917 to byly tzv. Polskie Siły Zbrojne (PSZ, něm. Polnische Wehrmacht).
Z Francie pak přišly oddíly tzv. Armije Polske we Francji, podle francouzských uniforem bleu horizon zvané Blenkytna Armija s velícím generálem Hallerem.
Přímo na území německého zábory s centrem v Poznani to bylo Wojsko Wielkopolske, složené z Poláků sloužících v německé armádě a dále přicházeli další vojáci polské národnosti jak z německé, tak rakousko-uherské armády.
Z Ruska přicházeli vojáci tzv. Legionu Pulawskiego, Diwizji strzelców polskich i Korpusu wschodniego.
Všechny zmíněné jednotky byly vystrojeny v původních resp. upravených uniformách německé, rakousko-uherské, francouzské či ruské provenience, postupně doplňovaných i dodávkami britskými a americkými. Jednotný označením v různém provedení byl a polská orlice na tzv. amazonském štítku (někdy v terčíku), převzatá z historických uniforem Velkoknížectví varšavského i Kongresového království polského, kde byla ve větším měřítku typickým emblémem pokrývek hlavy. Dalšími tradičními prvky byly klikaté lemy límců, vycházející z původního dekoru polské generality od konce 18. století (tzv. wenzyk generalski) v různém provedení v červené, bílé i stříbřité barvě na horním i dolním okraji límce. Jako pokrývka hlavy byla pro zmíněné útvary typická okrouhlá čepice s užším měkkým dýnkem tzv. maciejowka i s dýnkem čtverhranným, proslulá rogatywka. Distinkce byly jak na náramenících, tak na manžetách ve formě hvězd, prýmků či ševronů. Jízda vedle standardních blůz pěchoty ovšem častěji užívala hulánky posledního pruského střihu resp. kožíšky původně patřící rakousko-uherské kavalerii. Vedle předpisových stejnokrojů zmíněných těles ovšem z nouzových důvodů byly v užívání nejrůznější kombinace shora zmíněných stejnokrojových součástek rovněž výše zmíněných zahraničních armád.
1. listopadu 1919 byl vydán první oficiální stejnokrojový předpis platný pro všechny složky ozbrojených sil Polské republiky. Nicméně praktické provádění tohoto oficiálního nařízení trvalo přes celý rok 1920 a z nejrůznějších důvodů (nejčastěji nouzových) byly u zmíněných útvarů celé toto období donášeny.
Nová uniforma byla v tmavě khaki odstínu a sestávala z následujících součástek:
Jako jednotná pokrývka hlav byla nově předepsána rogatywka - přičemž i k nové uniformě byly donášeny také macieowky. Na rogatywce byl stříbřitý emblém s polskou orlicí na amazonském štítu umístěný nad okolkem na čtverhranném dýnku. Podbradník byl hnědý kožený a štítek opatřen kovovým okrajem u důstojníků a vyšších poddůstojníků. U důstojníků stříbřité dracounové lemy okolku a mezi rohy dýnka, navíc nad čelem na okolku distinkce pod emblémem. V poli nošena lodička s distinkcemi na levé straně klopy, v poli francouzská přilba Adrien M 15 s khaki nátěrem as plastickým emblémem jako na čepici.
Nově zavedená blůza byla s ležatým límcem s vykrojenou patkou v barvě zbraně nebo služby a s doplňkovým kovovým emblémem (u generality se stříbřitou orlicí). U všech hodností pak byl na dolním a předním okraji límcové patky jednotný klikatý dekor. V nové formě byl pro generály trojnásobné šíře ze stříbřitého dracounu, pro důstojníky téhož provedený ve dvojnásobné šíři, jednoduchý dracounový pro poddůstojníky a bílý látkový pro mužstvo. Distinkce byly nově na náramenících:
1) Vojín (u pěchoty Szeregowiec, u lehké jízdy szwolezer, u kopiníků ulan, u jízdních střelců strzelec a u dělostřelectva kanonier - nárameník bez distinkcí. 2) svobodník (Starszy szeregowiec u pěchoty, starszy szwolezer u lehké jízdy, starszy ulan u kopiníků, starszy strzelec u jízdních střelců a u dělostřelectva bombarder) - nárameník s 1 příčným červeným prýmkem. 3) desátník (Kapral) - dtto jako předchozí se 2 červenými prýmky. 4) četař (Plutonowy) - dtto jako předchozí se 3 červenými prýmky. Poddůstojníci (podoficerowie) - náleželi k nim i desátník a četař - 5) rotmistr (Sierzant, u jízdy Wachmistrz) - 50 mm červený lem nárameníků a 50 mm široké 3 příčné červené prýmky. 6) štábní rotmistr (Sierzant sztabowy u jízdy Wachmistrz sztabowy) - po obvodu nárameníku 1 cm široký červený lem. 7) kadet (Podchoranzy) - středem nárameníku 1 cm stříbřitý proužek. 8) důstojnický zástupce - praporčík (Choranzy): po obvodu nárameníku stejně jako u štábního rotmistra 1 cm široký červený lem (ne u ramenního švu) s 1 stříbřitou pěticípou hvězdou uprostřed.
Důstojníci (oficerowie): 9) podporučík (Podporucznik): u ramenního švu 1 stříbřitou pěticípou hvězd. 10) poručík (Porucznik): dtto jako předchozí - 2 hvězdy. 11) kapitán (Kapitan - u jízdy Rotmistrz): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. 12) major (Major): na dolní části nárameníku dva stříbřité krátké prýmky, nad nimi 1 pěticípá stříbřitá hvězda. 13) podplukovník (Podpulkownik): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. 14) plukovník (Pulkownik): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. Generálové (generalowie): 15) generál major (General-podporucznik): na dolní části nárameníku cik-cak dekor obdobný jako na límci (stejný na okolku rogatywky a po obvodu manžet) ze stříbřitého dracounu s 1 stříbřitou hvězdou v převýšení. 16) generálporučík (General-porucznik): vše jako předchozí se 2 hvězdami. 17) generál (General broni): jako předchozí se 3 hvězdami. 18) maršál Polska (Marzsalek Polski): jako předchozí, místo hvězd 2 zkřížené bulawy se zlatistými hlavicemi. Jako první maršál Polska měl stejné nárameníky Józef Pilsudski od 19. března 1920 do 12. května 1935. Na čelní straně okolku rogatywky nošeny rovněž distinkce, u vyšších důstojníků se 2 stříbřitými sutaškami na horním okraji, u subalterních s 1 sutaškou, u poddůstojníků červené ševrony (wachmistrz sztabowy 2 otevřené nad sebou, u nižších poddůstojníků červené krátké prýmky). V prosinci 1925 byla provedena u poddůstojnických hodností změna: u svobodníka, desátníka a četaře zavedeny bílé červeně lemované prýmky (stejné na okolku čapek a rogatywek), u rotmistra, štábního rotmistra a důstojnického zástupce (praporčíka) po obvodu lemy bílé červeně lemované a uprostřed s bílým ševronem červeně lemovaným s hrotem dolů (rotmistr l, štábní rotmistr 2) nebo s 1 hvězdičkou u důst. zástupce. Na okolku čepic pak 1,2 ševrony a hvězdička, vše červeně lemované. Na dolní části nárameníků bíle tkané iniciály čestných majitelů pluků nebo čísla, u důstojníků dracounové.
Blůza M19 byla pro mužstvo jednořadá s 5 knoflíky a s šikmými všitými pobočnými kapsami s příklopkou. Blůza pro důstojníky měla sice stejný počet knoflíků, ale našité skládané náprsní kapsy s rovnou příklopkou a poboční neskládané Kalhoty u mužstva s ovinkami, u jízdy breeches s holínkami, rovněž u důstojníků. Jednoduchý opasek hnědý s příklopkou pro mužstvo a u důstojníků standardní Sam Browne s pistolovou resp. dalekohledovou etují. Plášť jednořadý pro všechny hodnosti s knoflíky a s ležatým límcem.
V červenci jízda tmavě modré breeches, generalita tmavomodré lampasy s paspulkou. První typ límcových výložek byl následující: generálové tmavomodré s tmavočerveným lemem a s orlicí, totéž generální štáb, pěchota tmavomodré se žlutým lemem, horská pěchota rovněž, ale na výložce znak svastiky na jedlové větvičce. Kavalerie měla tři kategorie: 1) švališaři tmavě červenou výložku s bílým lemem, ale již r. 1920 dvoucípý praporeček (u tří pluků bílý, první dva pluky s karmínovým středovým proužek, třetí pluk se žlutým); 2) kopiníci (lancíři) původně rovněž tmavočervenou výložku, ale ve stejnou dobu jako švališaři obdrželi rovněž praporeček podle pluků různobarevný s obdobným středem; 3) jízdní střelci původně rovněž červenou výložku s tmavě zeleným lemem, ale spolu s ostatními kavaleristy záhy praporek, u všech pluků byla v barevné kombinaci vždy zelená. Obrněná vozba měla jednocípý praporek černo / oranžový, ostatní kategorie byly s následujícími výložkami pěchotního typu: letectvo (jako součást armády do r. 1936) žlutou, polní dělostřelectvo tmavě zelenou s černým lemem, stejné barvy i těžké dělostřelectvo, jízdní dělostřelectvo tmavězelenou s červeným lemem, technické jednotky a pontonýři černou s červeným lemem, spojaři černou se světle modrým lemem, pohraničníci světlezelenou s bílým lemem, vojenská policie červenou se žlutým lemem, doprava tmavěhnědou se světlemodrým lemem, zdravotnictvo tmavě červenou s tmavomodrým lemem, veterináři tmavohnědou s olivově zeleným lemem, logistika tmavohnědou se světlemodrým lemem, železniční vojsko a obrněné vlaky černou se světlemodrým lemem a automobilní vojsko černou se žlutým lemem. V polovici r. 1920 byla jízda vybavena odlišnými pokrývkami hlavy s barevným okolkem podle pluků: švališaři okrouhlou čepicí se širším dýnkem, huláni a jízdní myslivci měli rogatywky. V r. 1924 dostalo mužstvo kytlice (obdoba gymnasťorek) plátěné světle khaki s náprsními kapsami s příklopkou, důstojníci blůzu se 7 knoflíky a dvouřadý plášť se 6 knoflíky. Na pláštích (i u mužstva již v r. 1920 na límcích příčné pásky v barvě výložky a lemu, u jízdy a jízdních formací nadále i na plášti praporečky. V následujících létech zavedeny kožené pláště v r. 1927, v následujícím roce orlice ba knoflících, v r. 1930 tmavomodré resp. černé pantalony pro společenskou uniformu důstojníků.
Důležité změny v adjustaci polské armády přišly ve třicátých létech. Jako první byla zavedena přilba polokulovitého tvaru domácí provenience jako vz. 31. Donášena byla však i franc. přilba Adrian vz. 15 a u 10. brigády zmotorizované kavalerie dokonce německý vz. 16.
Jako polní pokrývka hlavy byla zavedena v r. 1937 soukenná čepice sice se čtverhranným dýnkem, ale s nízkým okolkem a s klopou s přezkou ve předu a se soukenným štítkem.
Oblíbené byly i předchozí polní lodičky a u tankových jednotek byl předepsán rovněž r. 1937 černý baret.
Okrouhlá čepice byla jako služební a přehlídková (s barevným okolkem podle útvaru) byla předepsána pro švališarské pluky a sbor ochrany hranic.
Specifické byly rogatywky u 11. karpatské pěší divize s karmínovou tetřeví tarčí vlevo, dále u dalších horských útvarů nošeny pro přehlídkové účely tzv. podhalaňské (goralské) klobouky převzaté z lidového kroje s pérem vlevo a 49. huculský pluk rovněž původně lidový klobouk s vlevo umístěnou tarčí.
Rogatywky i čepice s okrouhlým dýnkem se nadále vyznačovaly barevným okolkem podle specifického určení formace.
V r. 1936 byla nově předepsána jednořadá soukenná blůza - s letní plátěnou variantou - ve stejném odstínu khaki jako vz. 19, nicméně nyní se sedmi stříbřitými knoflíky s plastickou orlicí a s náprsními a pobočnými kapsami s rovnými příklopkami i pro mužstvo. Jednořadý plášť byl nově i pro důstojníky a pelerína vz. 38 patřila k vybavení zmíněných horských útvarů stejně, jako kožená blůza se specifickou přilbou francouzského vzoru nově náležela tankovým jednotkám. Kalhoty byly u pěších jednotek se spinkami (ale donášeny i s ovinkami), jinak tmavomodré (resp. černé) pantalony s pruhy jako společenské důstojnické (s hedvábným opaskem), jízdní formace nadále s breeches a holínkami.
Na levém nadloktí zůstala pro kulometné jednotky nášivka s pěti náboji, jinak na stejném místě byly umístěny bílé červeně lemované ševrony s hrotem dolů pro poddůstojníky z povolání: tenčí za 3 roky služby, širší vespod za 9 let. Na pravém nadloktí byly menší ševrony s hrotem, nahoru za službu na frontě (1 za půl roku), na pravé straně rovněž nošeny adjutantské bílé šnůry.
U nárameníků s distinkcemi a čísly či iniciálami čestných velitelů po smrti J. Pilsudského v r. 1935 nosily pluky s jeho titulem černou paspulku.
Na límcových výložkách byla nadále u specifických jednotek a profesí kovová označení (např. křížek v trojí podobě u polních kaplanů římskokatolických, pravoslavných a protestantských). Některé nové formace měly rovně ž barevně odlišné límcové vyložení: střelecké (tj. myslivecké) jednotky tmavě modré se světle modrým lemem, sbor ochrany hranic tmavě modré se zeleným lemem. Rozšířené dělostřelecké pluky dostaly definitivní tmavozelené vyložení s odlišnými lemy: lehké a motorizované dělostřelectvo černé, těžké a školy červené, nejtěžší (pevnostní) rovněž červené, protiletadlové se žlutým lemem, zaměřovací baterie s bílým lemem. Jednotné černé vyložení technických (ženijních) oddílů mělo následnou specifikaci: sapéři a pontonýři červený lem, železniční a mostaři fialový, spojovací oddíly modrý.
Polní četnictvo nadále červené se žlutým lemem, zbrojíři světlezelené s černým, intendanti (týlové - logistické formace) středně modré s fialovým lemem, zdravotnictvo (lékaři samet) fialové s tmavě modrým lemem, veterináři sesvětlemodrým lemem, auditoři červené s černým lemem, geografové černé s bílým lemem, duchovní fialové.
Polsko 1919: starší střelec 4. velkopolského střeleckého pluku a "plutonowy" (četař) 3. legijního pěšího pluku.
Polsko 1919: generál 1. litevsko-běloruské divize a desátník 4. kopinického pluku
Polsko: poručík 1. tankového pluku a "wachmistrz sztabowy" 8. kopinického pluku - oba 1920
Polsko: svobodník a kapitán - oba 1919-36.
Polsko 1936-39: pěšák v polní uniformě a důstojník ve služební uniformě v plášti.
Polsko 1936-39: důstojník podhalaňských střelců v přehlídkové uniformě a důstojník švališerského pluku ve společenské uniformě.
Polsko 1936-39: důstojník obrněných jednotek a pěšák v přehlídkové uniformě.
Polsko: generál 1919-36/39.
Portugalsko
Stát na atlantickém pobřeží Pyrenejského poloostrova s bohatou tradicí zámořských objevů vstoupil do novodobých vojenských dějin Evropy v r. 1917 jako účastník I. světové války na straně Dohody, když vyslal na západní frontu vojenský kontingent vystrojený v šedomodrých stejnokrojích inspirovaných anglickými stejnokroji M 03 a rovněž s kompletem britské provenience M 08 v šedozelené barvě (tzv. webbing).
Jednalo se tedy o upnuté blůzy s náprsními a pobočnými kapsami (důstojníci měli i otevřené blůzy), s breeches kalhotami a ovinkami (důstojníci vysoké boty a kožený systém Sam Browne), s okrouhlými čepicem s užším měkkým dýnkem s koženým podbradníkem. Na frontě pochopitelně obdrželi Portugalci nezbytnou plynovou masku a přilbu britského typu Mk l, ovšem s kanelovaným zvonem. Označení zbraní a služeb bylo v matném bronzovém provedení na okolku čepice a na límci, černé soukenné číslo formace pak bylo umístěno na nadloktích u mužstva a poddůstojníků. Distinkce byly ve formě kosých černých prýmků na návlecích nárameníků, u obdoby britského warrant officer tedy adjutanta (vlastně důstojnického zástupce) by bronzový státní znak v otevřeném vavřínovém věnci na předloktí, stejně jako krátké dracounové stříbřité prýmky - obdobně jako u francouzských důstojnických protějšků - rovněž na předloktích v délce 5 cm u subalterních 1 až 3, u štábních se širším prýmkem pod nimi, u generality byl pouze jeden stupeň se třemi hvězdami v trianglu, rovněž ve formě jako u francouzských generálů.
V r. 1920 došlo k obměnám zejména zavedením kožených nábojových sumek a řemení v hnědé barvě, blůza zapínána lištou. Pro běžnou službu zavedena lodička se symbolem zbraně na klopě. Důstojníci především jako vycházkovou uniformu oblékli rovněž frenč, tedy otevřenou blůzu, jinak si podrželi upnutý model jako polní a služební (frenč byl určen především důstojníkům letectva), ponechali si i Sam Browne a breeches.
Současně byla předepsána nová ceremoniální uniforma důstojnického sboru ve formě upnutého tmavomodrého zbrojního kabátu s 8 knoflíky a se stojatým límcem a s okrouhlou čepici v tuhém provedení, kovovými epoletami s třásněmi a s barevným vyložením límce a okolku (u pěchoty černý samet), s podlouhlými límcovými výložkami s hrotým koncem se širokými obvodními lemy ve zlatistém dracounu (u mužstva haras nebo hedvábí) se středem odlišným podle zbraně a služeb: u pěchoty s šedým středem, u jízdy s červeným a obvodní paspulí, u dělostřelectva s červeným středem a černou paspulí, u ženie poměr barev obrácený (navíc důstojníci kovový symbol zbraně), u zdravotnictva světlemodrý střed administrativa zelený střed a lemy. Kovové symboly nadále na čepicích a lodičkách. Generalita dva zlatisté dubové listy in natura na červené výložce, generální štáb na stříbřitém podkovovitém podkladě 3 zlatisté kosé dubové listy na světlemodrém podkladě. Jako symboly zbraně u pěchoty zkřížené pušky, u dělostřelectva kanony, u jízdy šavle a u ženie hradební věž. Sanita Aeskulapovu hůl v otevřeném věci. I u polního a služebního stejnokroje manžetová patka francouzského typu se 3 knoflíky u mužstva, důstojnické prýmky pod manžetou.
Ve třicátých létech zavedena ocelová přilba vlastního modelu (podobná tehdejší španělské) Na polním stejnokroji posléze patky odpadly, mužstvo pouze náprsní kapsy, poddůstojníci poboční všité, důstojníci našité. Ve stejné době se ustálil systém distinkcí v následující podobě: poddůstojnici nyní ševrony na nadloktí, důstojníci opět zkrácené zlatisté prýmky, generalita hvězdy: svobodník (Soldado): 1 ševron hrotem dolů v barvě zbraně, desátník 2. třídy (Segundo Cabo): 1 ševron hrotem vzhůru v barvě zbraně. Desátník 1. třídy (Primo Cabo): dtto 2 ševrony v barvě zbraně. Furýr (Furriel): 3 ševrony žluté hedvábí hrotem dolů. Seržant 2. třídy (Segundo Sargento): 3 ševrony žluté hedvábné s hrotem vzhůru. Seržant 1. třídy (Primo Sargento): 4 ševrony žluté hrotem vzhůru.
Seržant adjutant (Sargento Adjutante): na podloktí státní znak v otevřeném vavřínovém věnci vyšit žlutě (dracoun). Kadet (Cadet): malou hvězdu. Praporčík (Alferes): 1 zlatistý prýmek. Poručík (Tenente): dtto 2 prýmky. Kapitán (Capitao): dtto 3 prýmky.
Major (Major): dtto 1 širší prýmek a 1 užší v převýšení. Podplukovník (Tenete Coronel): dtto se 2 prýmky v převýšení. Plukovník (Coronel): dtto se 3 prýmky v převýšení. Generalita: Brigádní generál (Brigadeiro): nad širokým prýmkem 2 horizontálně položené hvězdy. Generál (General): nad širokým a tenkým prýmkem 3 hvězdy v trianglu.
Portugalsko: poručík ve služební uniformě 1917-30 a pěšák v polní uniformě 1917-26;
důstojník v gala uniformě ve 30. letech 20. století a svobodník v polní uniformě ve 20. letech 20. století.
Portugalsko: kapitán a desátník - oba ve služební uniformě ve 30. letech 20. století.
Rakousko
Po vyhlášení Rakouské republiky v r. 1918 byly prvními ozbrojenými složkami nového státu pěší útvary tzv. Volkswehru, oblečené v původních válečných uniformách bývalé rakousko-uherské monarchie. Na těchto feldgrau stejnokrojích byly odstraněny staré symboly i distinkce a jako jednotné označení byl určen žlutý terčík nad pravou kapsou s nápisem VOLKSWEHR, dále byla zavedena jednotná červená stuha na levé straně klopy staré polní čepice, stejné označení bylo i na límci. Nové provizorní hodnosti pak byly zcela odlišné od původních hvězdiček a podobně jako německé tzv. mírové vojsko oné doby (Friedensheer) sestávaly z modrých soukenných označení na levém rukávě, v rakouském případě pro poddůstojníky z modrých ševronů na nadloktí, u důstojníků z obvodových prýmků na předloktí.
První regulérní adjustace nově postavených rakouských republikánských ozbrojených sil (Bundesheer) v letech 1920 / 21 byla velmi podobná sousednímu německému ozbrojenému kontingentu nejen celkovým střihem stejnokrojů (zde ovšem byly blůzy zapínány lištou, stejně jako kryté knoflíky patek náprsních a pobočných kapes), jinak stejně v barvě polní šedi (feldgrau), tedy blůzy čepice a pláště, kalhoty pak v barvě kamenné šedi (steingrau), límec a okolek okrouhlé čepice byly v tmavozeleném odstínu. Čepice měly užší dýnko než jejich německé protějšky, na dýnku byla umístěna červeno-bílo-červená kokarda, na okolku kovový emblém státní resp. zemský. Lemy dýnka a okolku byly v barvě zbraně nebo služby. Na límci byly obdobné gardové prýmky jako u Reichsheeru, rovněž s průsvity v barvě zbraně nebo služby. Barvy byly např. pro pěchotu trávově zelená, myslivci žlutozelená, dělostřelectvo červené, jízda žlutá. Hodnosti ještě byly v prvních letech 1921 až 1923 pro důstojníky ve formě stříbřitých obvodových prýmků na předloktí a s kličkou, ve středu s barvou zbraně, u štábních důstojníků s 1 silnějším dolním prýmkem a s 1-3 slabými, generálové silný prým se slabým v převýšení. Štábní důstojníci i stříbřité ploché nárameníky. Na límci pláště zůstalo staré šípové paroli, pro důstojníky opět s knoflíčkem.
Rok 1923 znamenal pak zavedení nových distinkcí takřka totožných s tehdejšími německými. Určité odchylky byly například u generálského Alt-Larisch ornamentu na límci, sice zlatistého, ale na zelené patce s červeným lemem. Také poddůstojníci postrádali límcové stříbřité lemy, naproti tomu lemy nárameníků všech poddůstojnických stupňů byly po celém obvodu a hvězdy německého typu byly zlatisté. Důstojnický zástupce (Offiziersstellvertreter) a praporčík (Fähnrich) nosili barevné nárameníky podle zbraně a služby, navíc se středovým dracounovým proužkem. Již v r. 1923 byla pro vojáky z povolání zavedena jednořadá blůza se 6 viditelnými knoflíky a s lemy. Jinak manžety bez lemů a stejně tak i plášť s límcem bez původního šípového paroli. V poli pak nošena původní rakousko-uherská čepice a také feldgrau kožíšek jízdních útvarů, zcela jako poslední válečná varianta u c. a k. kavalerie.
Generalita měla před zavedením dekorace Alt-Larisch na límci v letech 1923-25 na červeném podkladě 2 zlatisté gardové prýmky, zatímco u důstojníků byly stříbřité. Distinkce byly od r. 1923 následující: vojín (Gemeiner - Infanterist, Schütze, Kanonier atd.) bez distinkcí. Svobodník (Gefreiter): 1 ševron na levém nadloktí stříbřitý na tmavozeleném podkladě. Desátník (Korporal - hodnost zavedena v r. 1927): dtto se 2 ševrony. Četař (Zugsführer): dtto se 3 ševrony (do středu se zmenšující jako u Reichswehru - do r. 1927 se 2 ševrony, po zavedení desátnické hodnosti se 3 ševrony. Strážmistr (Wachtmeister): po obvodu nárameníku stříbřitý prýmek. Štábní strážmistr (Stabs-Wachtmeister): dtto jako předchozí s 1 zlatistou čtyřcípou hvězdou.
Podporučík (Viceleutnant - hodnost zavedena v září 1924): dtto jako předchozí se 2 hvězdami). Důstojnický zástupce (Offizierstellvertreter): dtto jako předchozí, ale plocha nárameníku v barvě zbraně nebo služby a se středovým dracounovým prýmkem. Praporčík (Fähnrich - hodnost zavedena v r. 1925): barevné nárameníky s dvěma dracounovými proužky po obvodu a se stejnými proužky středový prýmek. Poručík (Leutnant): tenké dracounové zdvojené proužky po celé ploše. Nadporučík (Oberleutnant): dtto jako předchozí se zlatistou hvězdou. Kapitán / setník (Hauptmann): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Štábní kapitán (Stabshauptmann): dtto jako předchozí se 2 hvězdami v trianglu. Major (Major): stříbřitý splétaný nárameník. Podplukovník (Oberstleutnant): dtto jako předchozí se zlatistou hvězdou. Plukovník (Oberst): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Generalita: Generálmajor (General Major): zlatistý splétaný nárameník. General (General): dtto jako předchozí s 1 hvězdou. Generál pěchoty a dělostřelectva od r. 1929: dtto jako předchozí se 2 hvězdami.
V r. 1933 jako zřejmá reakce na uchopení moci v Německu nacisty přistoupil rakouský Bundesheer k inovaci své adjustace, což znamenalo v podstatě návrat k vybavení staré císařsko-královské armády před r. 1918. Sice byla ponechána nadále předchozí barva stejnokroje v olivově šedozeleném odstínu, byť uváděna nadále jako feldgrau a jisté výstrojní prvky jako přilba M 16 a kožíšek jízdy (ten ostatně byl ve stejném střihu i u kavalerie staré monarchie). Staronově bylo zavedeno tuhé képi důstojníků, ovšem nyní všeobecně feldgrau s rakouskou kokardou, opět zavedena polní šerpa pro důstojníky v císařské žluti, jako společenské opět přišly do výstroje zbrojní kabáty důstojníků včetně - i pro služební a polní uniformu - tradiční egalizační barvy límcových paroli upomínající na útvary mocnářství. Na límcových paroli se znovu objevily tradiční šesticípé hvězdy, na límci plášťů pak paroli šípovité s knoflíčky důstojníků. Nově byl postaven gardový prapor s výložkami v červené barvě s bílým lemem a s emblémem republikánské orlice na přilbě spolu s ramenními adjutantskými šňůrami.
Barvy paroli byly následující: pro 1., 2. a 3. pěší pluk středně zelené, pro dělostřelectvo šarlatově červené, pro generalitu rumělkově červené, pro trávově zelené pro horské myslivce včetně protěží, stejná barva byla pro cyklistické oddíly, ocelově zelená připadla ženistům a obrněné vozbě. Tradiční egalizaci historických pluků staré monarchie potom přijaly následující formace: 4. pěší pluk (dále p. pl.) světle modrou se žlutými knoflíky podle historického 4. p. pl. Hoch- und Deutschmeister z r. 1914 (toto datum platilo i pro následující útvary). Dále 5. p. p. karmínovou se žlutými knoflíky jako u historického pl. č. 5. Nové pěší pluky č. 6 a 13 dostaly štičí šeď (hechtgrau) s bílými resp. žlutými knoflíky. Tmavohnědou egalizaci s bílými knoflíky obdržel nový pluk č. 7, který tak navázal na regiment stejného čísla v r. 14. Císařská žluť patřila nově p. p. č. 10 a sírová žluť pěšímu pluku č. 15, oba se žlutými knoflíky. Ocelově zelenou s bílými knoflíky dostal pl. č. 11, oranžová barva se žl. kn. patřila nově pluku č. 12, černou se žlutými knoflíky dostal pl. č. 14 (opět podle starého pluku stejného čísla). Dragounské eskadrony stejně tak získaly egalizace historických dragounských pluků: l. esk. trávově zelenou se žlutými knoflíky jako dr. pl. č. 9, 2. esk. tmavočervenou se žl. kn. podle pl. č. 3, 3. eskadrona trávově zelenou s bílými knoflíky podle dr. pl. č. 4, 4. esk. císařsky žlutou s bílými knoflíky podle dr. pl. č. 5, 5. eskadrona šarlatově červenou s b. kn. podle dr. pl. č. 11 a konečně 6. esk. bílou se žlutými knoflíky podle dr. pl. č. 15.
Staronové distinkce na límcových paroli byly opět ve formě šesticípých hvězdiček. Vojín (Infanterist, Schütze, Dragoner a Kanonier): bez distinkcí. Svobodník (Gefreiter): 1 celuloidovou hvězdu. Desátník (Korporal): dtto se 2 hvězdami. Četař (Zugsführer): dtto se 3 hvězdami v trianglu. Strážmistr (Wachtmeister u pěchoty a jízdy, u dělostřelectva Feuerwerker): bílé celuloidové hvězda a žlutou harasovou portičku 13 mm s cik-cak dezénem. Štábní strážmistr (Stabswachtmeister): dtto jako předchozí se dvěma šedostříbřitými portičkami s cik-cak dezénem: širší 13 mm a nad ní užší 6 mm. Důstojnický zástupce (Offizierstellvertreter): jako předešlý s 1 mosaznou hvězdou důstojnického typu. Podporučík (Vizeleutnant): 1 zlatistou 13 mm širokou portičku s cik-cak dezénem s 1 stříbřitou důstojnickou hvězdou. Praporčík (Fähnrich): jako předchozí a navíc s knoflíkem z mosazi o průměru 20 mm za výložkou. Poručík (Leutnant): 1 dracounovou stříbřitou nebo zlatistou hvězdou (podle kovu knoflíků). Nadporučík (Oberleutnant): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Kapitán (Hauptmann, u jízdy Rittmeister): dtto jako předchozí se 3 hvězdami v trianglu. Major (Major): 1 stř. nebo zl. hvězdu a 33 mm širokou dracounovou portu zlatistou nebo stříbřitou v kontrastním kovu ke hvězdě s cik-cak dezénem. Podplukovník (Oberstleutnant): jako předchozí se 2 hvězdami. Plukovník (Oberst): jako předchozí se 3 hvězdami v trianglu. Generálmajor (Generalmajor): zlatistou dracounovou portu jako předchozí s 1 stř. hvězdou. Výložka u generality byla o mm delší. Generálporučík (Generalleutnant): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Generál pěchoty, jízdy a dělostřelectva (General der Infanterie, Kavallerie und Feldzeugmeister): dtto jako předchozí se 3 hvězdami v trianglu.
Rakousko: poddůstojník Volkswehru 1919 a poddůstojník 1921/23-34.
Rakousko: svobodník Reichswehru a major dělostřelectva ve služební uniformě - oba 1921/23-34.
Rakousko: poddůstojník a major dělostřelectva ve společenské uniformě - oba 1921/23-34.
Rakousko: svobodník pěchoty a šikovatel dělostřelectva - oba 1934-38.
Rakousko: major pěchoty a příslušník gardového praporu - oba 1934-38
Rakousko: jezdec v polní uniformě a nadporučík kavalerie v gala - oba 1934-38
Rakousko: generál 1924-34 a 1934-38.
Rumunsko
Uniformní obraz rumunské královské armády je v rámci balkánských armád zcela osobitý, třebaže v některých prvcích koresponduje s trendy sousedních států. Rumunské království ještě před svým vznikem v r. 1860 přejímalo v padesátých létech XIX. století v adjustaci posléze sjednocených knížetství Moldavska a Valašska od těchto svých předchůdců stejnokrojové prvky třicátých let. Ty byly ovlivněné především výstrojním obrazem tehdejší carské armády, ale právě od počátku druhé poloviny století je velmi výrazný vliv uniforem francouzských, v některých oblastech takřka totožný (např. u generality). Třebaže se postupně utvářel specifický vzhled rumunského vojáka a důstojníka, francouzská inspirace byla stále patrná (především v systému distinkcí, ale i u képi, epolet atd.), zejména ovšem u barevných uniforem.
Od počátku XX. století se všeobecně prosazovalo v řadě armád zavádění praktických krycích stejnokrojů, v Rumunsku tomu tak bylo již na základě výstrojního předpisu ze 4. února 1912, kdy rumunská armáda obdržela první polní a služební uniformy v šedozelené barvě (uvádí se ovšem i hechtgrau, tedy štičí šeď rakousko-uherských stejnokrojů vz. 1908). Blůzy důstojníků i mužstva zapínané lištou měly náprsní i poboční kapsy všité a s vykrojenými příklopkami (u mužstva nebyly poboční kapsy vždy obvyklé). Lemy límce, nárameníků a manžet měly paspule v barvě zbraně, na límci pak byla pro rumunskou armádu typická šípová výložka rovněž v barvě zbraně. Důstojníci poprvé obdrželi képi v barvě blůzy, vyztužené, s dracounovou paspulí po obvodu a na přední, boční a zadní straně, s číslem formace pod rumunskou kokardou (červeno-žluto-modrou) nad čelem. Mužstvo obdrželo rovněž pro rumunské vojáky typickou polní čepici s dýnkem se dvěma hroty jako na tehdejších francouzských polních lodičkách, s klopou spínanou nad čelním štítkem a s lemy po obvodu klopy a podél dýnka, s číslem, vše v barvě zbraně nebo služby.
Řemení hnědé, kalhoty pro mužstvo pytlovité s užšími lítkovnicemi a s nízkými botami, důstojníci dostali breeches, pro generalitu s lampasy a stejně jako u jízdy a dělostřelectva v černé barvě. Na dvouřadém plášti byly u důstojníků na přednici lemy, u generálů červené klopy.
V r. 1916 byla zavedena varianta předchozího stejnokroje v šedomodré barvě ze sukna importovaného z Francie (tedy známá bleu horizon) a stejnokroje byly poněkud zjednodušené pro polní službu. Důstojníci dostali kapsy našité jak na prsou, tak poboční, skládané a opět s vykrojenou příklopkou, mužstvo nadále všité a rovné. Mužstvo pěchoty obdrželo ovinky, pláště nadále dvouřadé, pro důstojníky s dvakrát šesti knoflíky, pro mužstvo dvakrát 4 knoflíky. Na důstojnickém képi zrcadlové iniciály panovníka F = Ferdinand (do r. 1927), tytéž na nově dodané francouzské přilbě Adrian M 15, v plastickém provedení v oválu a s korunou v převýšení. Válečné události a tíživý stav Rumunska jako dohodového spojence si vyžádaly i nouzová opatření, např. zavedení jednodušší uniformy v khaki barvě v r. 1917 jako určitého provizoria.
Barvy zbraní a služeb rumunské armády na polních uniformách válečných let byly především na šípových límcových paroli na blůze a plášti, dále na lemem nárameníků a u mužstva poddůstojníků i na lemech polní čepice. Generalita: šarlatově červená. Generální štáb: původní zbraň se stříbřitou hromovou holí. Řadová pěchota i záložní pěší pluky: šarlatově červená (i čísla na náramenících a čepici). Lehká pěchota (vanatori - myslivci): tmavě zelená (i lesní roh). Horští myslivci (vanatori de munte): dtto jako předchozí. Pohraničníci (graniceri): světle zelená výložka žlutě lemovaná, ostatní lemy světle zelené.
Gardová eskorta: černá. Řadové jízdní pluky (rosiori): 1. žlutá, 2. bílá, 3. tmavozelená, 4. světle modrá, 5. světle zelená, 6. modrá, 7. kávově hnědá, 8. lila, 9. růžová, 10. světle šedá, 11. tmavočervená, 12. fialová. 10 zeměbraneckých (rosiori) jízdních pluků šarlatově červenou výložku lemovanou černě, jinak lemy červené. 30 divizních polních dělostřeleckých pluků černou, u důstojníků samet, stejně tak 2 divizní prapory jízdního dělostřelectva a 2 garnizonní dělostřelecké brigády. Obrněné automobily (sbor) černou jako dělostřelectvo. Černé výložky (u důstojníků sametové) s šarlatově červeným lemem a jinak s černými lemy měly následující formace: 15 divizních ženijních praporů, 15 divizních spojařských rot, 1 železniční ženijní prapor, 1mostní ženijní prapor, 1 posádkový ženijní prapor, 1 speciální ženijní prapor, 1balonový prapor, 10 eskadron leteckého sboru, 15 rot divizního polního četnictva (jandarmi) bílá. Důstojníci zdravotnictva (lékaři) černý samet lemovaný modře a černé lemy. 15 divizních zdravotnických rot červená. Veterináři fialový samet s jasně fialovým lemem. Lékárníci zelený samet se světle zeleným lemem. 15 divizních zásobovacích kolon šarlatově červenou s bílým lemem, stejně jako důstojníci a mužstvo vojenské administrativy.
Distinkce na polním stejnokroji v letech 1912 až 1921: vojín (soldat) bez hodnosti. Svobodník (fruntas): 1 žlutý příčný široký vlněný prýmek na nárameníku. Desátník (caporal): dtto 2 prýmky. Četař (sergent): 1 zlatistý široký prýmek s cik-cak dezénem. Vrchní četař (sergent-maior): 1 širší a 1 užší zlatistý prým. Rotný (plutonier): 2 širší zlatisté prýmy. Rotmistr (plutonier maior): jako přechozí s 1 užším zlat. prýmem. Subalterní důstojníci: Podporučík (sublocotenent): na nárameníku s lemy v barvě zbraně nebo služby 1 příčný dracounový stříbřitý prýmek (knoflík zlatý). Poručík (Locotenent): jako předchozí se 2 prýmky. Kapitán (capitan): stejně jako předchozí se 3 prýmky. Štábní důstojníci: Major (maior): jako předchozí se středovým podélným zlatistým prýmem s cik-cak dezénem a s 1 stříbřitým příčným prýmkem jako u subalterních důstojníků. Podplukovník (locotenent-colonel): jako předchozí se 2 příčnými prýmy. Plukovník (colonel): jako předchozí se 3 příčnými prýmy. Generalita: nárameníky se zlatistým prýmem s dezénem z dubových listů, s červenými obvodními lemy a s příčnými stříbřitými prýmy. Brigádní generál (general de brigada): jako výše s 1 prýmem. Divizní generál (general de divizie): jako předchozí se 2 prýmky. Generál (general de cor de armata): jako předchozí se 3 prýmky.
Dimenze distinkčních prýmků u fruntase a caporala byla 16 mm, u sergenta 20 mm, u sergenta majora, plutoniera, plutoniera majora 16 mm a úzký prýmek 10 mm. Po r. 1924 byla zavedena hodnost plutoniera adjutanta (vlastně důstojnického zástupce) se 3 prýmky 16 mm širokými, ve 30. létech pak tyto prýmky zúženy a změněny na ševrony hrotem vzhůru. U ceremoniálních stejnokrojů pak důstojníci měli képi s prýmy po obvodu ve stejném systému jako na náramenících, tj. subalterní 1 - 3 10 mm (a na barevných náramenících - podle armádních sborů) tentokrát v podélné podobě, stejně jako na přední a dolní části barevného límce. U štábních důstojníků obdobně podélný pruh 20 mm na képi s úzkými prýmky v převýšení a stejně tak na límcích. Na barevných náramenících ve stejné podobě jako na polních. Generalita na képi 1 široký dracounový prým cca 25 mm, 1 středně široký 20 mm a 1-3 úzké 10 mm. Na képi navíc pod kokardou stříbřité slunce s pěticípou zlatistou hvězdičkou ve střed (stejné i na polním képi), nad kokardou navíc pompon příčně dělný odshora červeno-žluto-modrý a krátký chochol z rajčího peří bílý. Stejný systém prýmků i na generálských límcích. Slavnostní šerpa důstojníků zlatistá s postranními modrými a středovým červeným průsvitem. Na slavnostních náramenících iniciály honorárních šéfů pluků, u adjutantů šňůry.
U důstojníků jezdectva, dělostřelectva a trénu navíc ke slavnostním uniformám patřil bandalír s dracounovým dezénem a s červenými lemy.
Po r. 1923, kdy byl zaveden nový stejnokrojový předpis, dostala rumunská armáda khaki stejnokroje v podstatě předchozího střihu, pouze u důstojnických blůz byly příklopky kapes pravoúhlé. Nově byly změněny barvy límcových patek u ženijních jednotek, které dostaly hnědou a trén černou s červeným lemem. Důstojníci navíc lemy límce a pro společenskou uniformu límce celobarevné v barvě patky. Lékaři s karmínovými patkami, pohraničníci a myslivci ke slavnostním uniformám zelené adjutantské šňůry, myslivci navíc klobouk jako italští alpini. Další změny byly u patek polního četnictva, které dostalo modré s červenými lemy. Důstojníci jako vycházkové nebo společenské dostali pantalony khaki nebo černé podle jezdeckých kalhot. Doplňky gala uniforem beze změny mimo uvedené výše, pouze jízdní útvary calarasi a rosiori dostaly slavnostní kalpaky se šňůrami a střapci vlevo, se sáčkem v barvě patek, s kokardou a rajčím chocholem, u mužstva střih blůzy jako u pěchoty, u důstojníků khaki atila s 5 šňůrami s dvojkapkovým zakončením, s bandalírem, uherským husarským splétaným opaskem a s černými breeches a jezdecké boty s výkrojem a rozetou. Letecké útvary obdržely světlemodrou barvu označení a jako první v armádě okrouhlé čepice s dýnkem u mužstva i důstojníků (u těchto i okolek modrý) s orlem ve věnci s korunou v převýšení s postranními stylizovanými perutěmi jako emblémem. Vojenská lycea (Lyceu militar) důstojnické blůzy s celobarevným žlutým límcem a důstojnické képi s červeným chocholem.
Černé breeches byly přiděleny generalitě, generálnímu štábu, dělostřelectvu, četnictvu, pohraničníkům, lékařům, veterinářům a lékárníkům.
Okrouhlá čepice s širším vyztuženým plochým dýnkem (obdobná tehdejšímu typu československé armády) byla po letectvu zavedena i u celé armády pro důstojnický sbor a generalitu s novým emblémem, tj. s otevřeným vavřínovým věncem s korunou v převýšení a se středovým symbolem zbraně na okolku v barvě zbraně. U generality bylo nově umístěno již předchozí slunce s hvězdičkou. Nový byl i podbradník s dracounovými lemy a štítek s 1 obvodovým pásem ze stylizovaných dubových listů pro štábní důstojníky, u generality byly pásy dva. Tyto inovace byly provedeny již r. 1931, nový předpis pak následoval v r. 1934. Týkalo se to ovšem pouze důstojníků a generality. Nově byla předepsána důstojnická otevřená blůza se 4 knoflíky podle britské předlohy, na límcových patkách generálů pak byl stylizovaný dekor z dubových listů (ornamentální prvek převzatý z barevného stejnokroje), u štábních důstojníků pak hromová hůl, u gardy rovněž dekor barevných uniforem (včetně braniborských patek na manžetách), k tomu služební béžové breeches a holínky, u jízdních formací opěr s rozetou. Nově byla pro důstojníky zavedena ceremoniální barevná uniforma z předválečného období, která se už jako gala objevila u pěchotních důstojníků v r. 1931, přičemž na kožešinové čepici byly iniciály C (= Carol) v zrcadlovém provedení korunou v převýšení. Jednalo se o modrou tuniku s červeným vyložením, přičemž nově byla pro polní a služební uniformu zavedena pro pěchotu tmavomodrá límcová výložka. Na tunice (zbrojním jednořadém kabátě) pak byly umístěny epolety s třásněmi. U teritoriálních útvarů (dorobanti) dostali nyní důstojníci na tmavomodrou tuniku světle modré límce a manžety s okrouhlou čepicí sesvětlemodrým okolkem. Gardoví myslivci, horští myslivci (vinatori de munte) a dělostřelectvo pak měli jako gala určeny kabáty s dvouřadým zapínáním jako předválečné německé hulánky, a sice u myslivců hnědé se zeleným límcem a polskými hrotitými výložkami se zlatistým loveckým rohem na límci a se zeleným polem epolet, k tomu dracounový bandalír a opaskovou šerpu, tuhý černý polokulový klobouk s bohatým splývavým opeřením vpravo (splývavý chochol). Horští myslivci dostali tuniku šedou s velkým šedým baretem, jinak zelený límec a hrotité manžety na límci, epolety, kartuš bandalír a šerpu jako předchozí. Polní baret byl khaki a nošen i mužstvem. Dělostřelečtí důstojníci obdobnou hnědou hulánku s černým vyložením a límcem s červenými lemy, na límci pak zlatistý hořící granát a tuhé képi s hodnostním prýmky. Jízdní dělostřelci navíc obdrželi hnědý kožíšek s černými šňůrami a opět bandalír a šerpový opasek. Elitní pluk Mircea měl tuniku bílou s modrou portou a límcem a manžetami. Hraničáři byli vystrojeni jako dorobanti, tedy v modrém se světlemodrým vyložením, navíc černou piklhaubnu s inic. C. Královská elitní formace Escolta Regala měla kovovou piklhaubnu na způsob bílé pruské kyrysnické s inic. C a s bílým žíněným chocholem, šedý kabát, černý límec a patky s dekorem. V této uniformě je často zobrazován král Carol. Důstojníci kavalerie jak calarasi, tak rosiori měli nyní ke gala jednotné modré atily s černými šnůrami stejně jako kožíšek, černé breeches, s kalpakem i okrouhlou čepicí pro menší ceremonie s okolkem v barvě pluku, na límci pak pouze šípovou výložku. Gardový elitní pluk Mihail Viteacu i k polní uniformě manžetové patky a límcové s dekorem ve světležluté barvě (kožešinovou čepici a bílé řemení), světležluté adjutantské šnůry. Podobně palácová garda, ale vyložení a šnůry bílé.
Byl rozšířen počet generálů o nejvyšší stupně: se 4 prýmky na náramenících general de armata a s bílými maršálskými holemi maresal de Romaniui.
Rumunsko: generál 1931 (v přechodné adjustaci) a důstojník pěchoty v gala 1928-33
Rumunsko: důstojník pěchoty v polní uniformě a pěšák - oba 1923-33
Rumunsko: důstojník dělostřelectva a jízdy - oba 1923-34
Rumunsko: důstojník v plášti 1923-34 a pěšák 1923-39.
Rumunsko: generál v gala 1923-34 a důstojník myslivců 1923-34
Rumunsko: generál 1934-39.
Rumunsko: důstojník dělostřelectva 1934-39 a pěšák 1939.
Rumunsko: důstojník „Escorta Regalus“ 1923-39 a důstojník horských myslivců (vanatori de munte) 1934-39 v gala.
Rumunsko: pěšák a plukovník dělostřelectva - oba 1916-23
Rumunsko: poručík pěchoty v gala a pěšák - oba 1916-23.